Nájemní bydlení nám zaniká. Za posledních 20 let se nám počet nájemních bytů snížil na skoro polovinu. Na tomto trendu se podílela zejména tvrdá ekonomická a právní regulace nájemného, privatizace obecních bytů a podpora vlastnického bydlení.
Nemusí být člověk odborník na bytové otázky, aby věděl, že jednoduší je si byt pronajmout, než koupit. Proto se moudré vlády snaží zachovat optimální poměr mezi vlastnickým a nájemním bydlením, kdy nájemní byty činí asi 1/3 ze všech bytů. Tak tomu bylo i u nás do roku 1989. Nyní je však nájemních bytů pouze cca 16 %. Výsledkem je, že prodejní ceny bytů jsou vyšší, než by byly o cca 10 – 20 % a zároveň je v některých městech skoro nemožné sehnat za rozumnou cenu nájemní byt. Prostě se na bytovém trhu zeslabila přirozená konkurence mezi vlastnickým a nájemním bydlením.
Pro ilustraci absurdní bytové politiky uvedu příklad na principu pohádky, jak hloupý sedlák měnil, až vyměnil. V mnoha městech se privatizuje např. 1000 obecních nájemních bytů s tím, že za stržené peníze chtějí postavit cca 100 takzvaných sociálních bytů se státní podporou. Bráno do důsledků za pár let by se tyto nové sociální byty mohly opět privatizovat a postavit místo nich 10 nových atd. Od zástupců těch samých měst pak můžete slyšet nářky, že mají problémy s bezdomovci, nevědí jak řešit problémy s bydlením sociálně slabých a že se někteří noví vlastníci o svůj majetek nedostatečně starají. To vše samozřejmě doprovázené žádostmi o dotace ze státního rozpočtu.
Pro nezasvěcené uvedu možná neuvěřitelně znějící fakt, že ztráty na obecním majetku z privatizace dosahují asi 500 miliard korun a na naprosto neúspěšnou bytovou politiku byla v minulých 20 letech vynaložena minimálně obdobná částka ze státního rozpočtu. Pro srovnání dluh státu je nyní asi 1 250 miliard korun.
Nově se tvořící vláda má v podstatě dvě možnosti, buď pokračovat v nastoupené cestě a za dalších 20 let pravděpodobně konstatovat, že nám zbylo pouze 8 % nájemních bytů a že problémy s financováním vlastnického bydlení již přesahují všechny meze. Stačí jenom připomenout doznívající finanční krizi způsobenou problémy v USA na hypotéčním trhu, problémy Řecka s dluhy a nově se vynořující problémy ve Španělsku, kde praská nemovitostní bublina a mají 1,5 miliónu prázdných bytů a pochopitelně stovky miliard eur problematických úvěrů. Ve všech těchto zemích je nájemních bytů pod 10 % ze všech bytů. Na druhé straně země jako Švýcarsko, Německo, Švédsko, kde podíl nájemních bytů je vysoko přes 30 % ze všech bytů, tyto problémy nemají.
Druhou možností pro vládu je obrat o 180 stupňů od současné praxe a snažit se zachránit z nájemního bydlení, co se ještě dá. Bezprostřední výhodou takového postupu je, že je podstatně levnější, než stávající bytová politika, která nás nyní stojí cca 40 miliard korun ročně ze státního rozpočtu.
Robert Axamit,
místopředseda Občanského sdružení majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí v ČR (OSMD)
