Podnikání s dětmi má i svá rizika a mnohé otazníky. Vyplatí se o nich vědět a podniknout včas preventivní kroky. A to při vstupu do podnikání i v jeho průběhu.
Podnikatelky, které podnikají s dětmi, si zpravidla pochvalují větší svobodu a nezávislost nejen při organizaci práce, flexibilitu a sebenaplnění. Chválí si možnost dělat práci, která je baví, a živit se tím, být svou vlastní paní. Zároveň ale prokazují velkou organizační schopnost a manažerské dovednosti, díky kterým si dokáží precizně organizovat práci, rodinu a svůj čas. Jde jim to ale často o to lépe, když mají k péči o děti v rodině pomocné ruce.
Nenechat se odradit a byznys promyslet
V seriálu Příběhy podnikatelů na serveru Podnikatel.cz se ukazuje, jak diametrálně odlišné jsou často přístupy jednotlivých podnikatelek k jejich byznysu. Některé podrobně plánují, jiným se podnikání rozvíjí spontánně a postupně podle toho, jak roste a vyvíjí se poptávka po tom, co nabízejí. Mnohé říkají, že rozhodnutí podnikat u nich ovlivnily právě děti.
Příkladem může být Petra Dresslerová, do jejíhož podnikání můžete nahlédnout v následující galerii:
O vzory, inspirační a informační zdroje už není mezi podnikatelkami nouze. Je proto namístě zjistit si v začátku co nejvíce informací, sednout si k papíru a popsat si alespoň základní podnikatelský model a udělat si určitý plán, kudy postupovat kupředu. Promyšlený postup, který bude odrážet specifika a naturel podnikatelky, její životní situaci, zákonitosti oboru, v němž se pohybuje, i konkrétního trhu.
Na co se přitom zaměřit? Příkladem může být praktické třináctero Veroniky Hurdové, které popsala na svém blogu Krkavčí matka. Své „střípky úspěchu“ popisuje takto: 1. Mám skvělou startovní čáru. A vy taky. 2. Bořím stereotypy. 3. Jsem svá a nestydím se za to. 4. Jsem pracovitá. 5. Nepochybuju o tom, že se mi bude dařit. 6. Znám své životní priority. 7. Nevzdávám se při prvním, druhém, ani stém neúspěchu. 8. Nečekám na až… 9. Netlačím řeku. Teče sama. 10. Sdílím, na čem pracuju. 11. Obklopuju se lidmi, kteří mě netahají dolů. 12. Jdu s kůží na trh. 13. Odstřihávám věci, které mě brzdí.
Sama vedle blogování píše knihy a přednáší, cestuje a stará se o tři děti.
Spřízněné volbou, nebo nutností?
Počet podnikatelek se v Česku zvyšuje. Na tuto pozitivní zprávu se však Jana Dlouhá a Marie Pospíšilová ve studii Ženy OSVČ a prekérní situace – inspirace ze zahraničí (Analýza případů dobré praxe – OSVČ jako prekérní práce), kterou vloni vydal Sociologický ústav AV ČR, podívaly z mnohem detailnější perspektivy. Zajímalo je totiž, zda se pro ženy nestává podnikání spíše prekérní formou práce (tedy například práce krátkodobé s rizikem ukončení, nedostatkem kontroly nad pracovními podmínkami, nedostatkem ochrany a s nízkými příjmy) z nutnosti než skutečně chtěnou osobní volbou, když rozpoznají dobrou tržní příležitost a chopí se jí.
Spoléháte v podnikání na štěstí? Možná je to chyba. Více se dozvíte v článku Chybí vám pro úspěch v byznysu talent a štěstí? Přestaňte se konečně vymlouvat.
V ČR celkově začíná podnikat díky vnímané dobré příležitosti 3,3krát více lidí než z nutnosti,
konstatují výzkumnice. Situace ovšem podle nich vypadá ještě trochu jinak, když se na podnikatelky podívaly podle věku. Potom uvádějí, že konkrétně starší ženy začínají podnikat častěji z nutnosti. 43 % žen z věkové skupiny 45–54 let začíná podnikat z nutnosti,
tvrdí, a to s odvoláním na další výzkumy.
Studie kromě analýzy tématu přináší i mnohá doporučení ke změně nebo poukazuje na řadu oblastí, na něž je v případě samostatně podnikajících žen dobré se více soustředit. Autorky poukazují na zahraniční příklady dobré praxe a navrhují opatření, která by i v Česku situaci samostatně výdělečných žen zlepšila. Mnohá opatření jsou systémová, do některých se ale pouštějí nebo mohou pustit i samy podnikatelky (podobně jako do promyšlení funkčního byznys modelu).
Ven z izolace – sdružování a síťování
Například sdružování a síťování podnikatelek je prevencí, jak se nedostat do izolace a nepodlehnout pocitu, že je podnikatelka na všechno sama. Sdružování, ať už na formální nebo neformální bázi, nabízí možnost sdílet informace o podnikání, praxi a cenách nebo získávat zákaznice a zákazníky, vytvářet společné projekty, snižovat náklady na služby nebo věci (třeba nájmem společných prostor, společnými investicemi do vzdělávání a podobně). Výhodou je rovněž to, že podnikající mohou sdílet svoji situaci a zkušenosti a tím si pomáhat v oblasti psychologické podpory,
doporučují Jana Dlouhá a Marie Pospíšilová ve své studii.
Autorky zmíněné studie podnikatelky upozorňují i na funkci odborů. Ale vztah mezi odbory a podnikateli není v Česku právě idylický. Více o tom čtěte v článku Odboráři jsou zlo a vláda jim jde na ruku, rozzlobil se šéf Hospodářské komory.
Je tak ovšem podle nich možné sdílet také informace týkající se mateřské a rodičovské dovolené nebo důchodů či informace týkající se už jen vstupu do podnikání a všech podnikatelských povinností. V neposlední řadě to může být i cesta, jak si neformálně vypomoci s hlídáním dětí tam, kde selhává systém.
Problematické nemocenské pojištění
Užitečné je také promyslet, jak podnikatelka vyřeší období, kdy by byla případně sama nemocná, potřebovala být intenzivněji doma s dětmi (nemá totiž nárok na ošetřovné, ani když si platí nemocenské pojištění) anebo plánovala další miminko.
Autorky připomínají, že zatímco počet OSVČ roste, počet dobrovolně nemocensky pojištěných lidí mezi nimi naopak klesá. Problematické se pro nepojištěné stává období nemoci, kdy nemají nárok na nemocenské dávky, a pro ženy specificky mateřství, kdy nemají nárok na peněžitou pomoc v mateřství, pokud na nemocenské pojištění nepřispívají,
varuje studie.
Jak se při nemoci vypořádat se zdravotním pojištěním? Více o tom píšeme v článku OSVČ skolil bacil. Musí platit zálohy na zdravotní pojistné, když je nemocná?
Nehledě na to, že při pobírání peněžité pomoci v mateřství nesmějí ženy podnikatelskou činnost dokonce osobně vůbec vykonávat. Případné zrušení tohoto omezení ostatně autorky studie uvádějí jako jedno z možných opatření pro podporu samostatně výdělečně činných žen. Ty, pokud si neplatí nemocenské pojištění, mají omezení i u rodičovského příspěvku. Nemohou si totiž zvolit rychlost jeho čerpání a platí pro ně jen čtyřletá varianta. Samostatně výdělečné ženy tak podle autorek musejí mateřství dopředu mnohem lépe plánovat, aby dosáhly na stejnou podporu jako zaměstnankyně.
