Hlavní navigace

Jak vzniká ze sousedství tvůrčí spolupráce? Příklad jsme objevili na Břevnově

10. 9. 2021
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com, podle licence: Rights Managed
Tam, kde tvůrčí lidé žijí v sousedství, formují atmosféru měst, čtvrtí a ulic. I v podnikání sousedsky spolupracují. Jak se žije a tvoří na pražském Břevnově?

V Praze se tvůrkyně a tvůrci hojně usadili v Holešovicích, kde dokonce vznikl tak zvaný Art District 7. Tvůrčí vášni se ale daří i na Břevnově na Bělohorské ulici. Alespoň podle Adély Schovancové a Terezy Severýnové, tvůrkyň z Břevnova, které vedle přátelství a podnikatelské spolupráce našly i společný zdroj inspirace – v Dánsku, nejnověji na dánském ostrově Bornholm.

Pandemie zcela překopala byznys plán

Břevnovské autorské papírnictví Papírníci právě oslavilo dva roky své existence. Když v září 2019 jeho majitelka Adéla Schovancová podnikat začala, ve svém byznys plánu počítala s papírnictvím a k tomu hlavně s workshopy pro děti i dospělé. Má tři děti a tvořivost u nich (a s nimi) pěstuje odmalička. I díky otevření vlastního prostoru se seznámila se spoustou dalších břevnovských rodin a snažila se tvůrčí nadšení podporovat i u ostatních na svých workshopech. Kolem Papírníků se vytvořila skupina přátel, které spojuje tvůrčí puzení. Adéla se věnuje knihařině, výtvarné činnosti i práci s ovčí vlnou, to všechno chtěla při workshopech uplatnit. Když jsme otevřeli, jelo to skvěle, kurzy se naplnily. V únoru ale všichni zaplatili další běh kurzů a v březnu přišel lockdown, takže jsme všechno museli kostrbatě dohánět v červnu nebo vracet peníze. Vloni v září jsme se rozhodli, že vzhledem k nové situaci otevřeme e-shop, popisuje nedávné dění. Našla si k sobě kolegyni s přesahem do IT, která jí s e-shopem pomohla, a pak i další tři brigádnice do týmu. Před Vánocemi se e-shop rozjel a postupně také přibývaly poptávky od firem i kulturních organizací na výrobu papírenských výrobků na zakázku, s čímž původně Adéla ani nepočítala. S workshopy jsem si tedy úplně přestala lámat hlavu, říká s tím, že s postupem pandemie zkrátka flexibilně překopala svůj původní byznys plán.

Papírníci sousedí s knihařskou dílnou Daniela Honsnejmana, kam mě Adéla vede nakouknout a kde byla po vysoké škole na praxi a po deseti letech, během rodičovské, se do dílny vrátila a zůstala s ní i nadále v úzké spolupráci Pracovala jsem předtím jako grafička, ale chtěla jsem se od počítače vrátit k reálným materiálům, vysvětluje s tím, že původně vystudovala polygrafii na střední grafické škole a na vysoké knižní kulturu. Když se vedle knihařství uvolnily prostory, rozhodla se, že si začne realizovat svůj sen. Navrhuje papírenské výrobky a spolu s knihaři a ve spolupráci se dvěma tiskárnami je vyrábí.

Velkou část zákazníků tvoří místní a ženy

V září, se začátkem školy, má v obchodě sezónu, chodí k ní děti pro jednotlivé designové sešity, které si dopřejí k běžné sešitové sadě, ale i zákazníci, kteří si u ní podle seznamu nakoupí kompletní základní vybavení do školy. Letos Adéla vsadila na pastelové barvy. Dbám na kvalitu i dalších věcí, které prodávám, tužky a pastelky mám do Faber-Castell, který je ještě cenově přijatelný, a také vím z vlastní zkušenosti, že vydrží, například tuha v pastelce je vyráběná vcelku. A za využité dřevo sází Faber-Castell nové stromy, upozorňuje i na udržitelnost. S kolegyněmi stále rozšiřuje kolekci svých výrobků, chystá bloky s ručně vyrobeným akvarelovým papírem a pracuje na diářích. Vloni jich tři stovky našily ručně, letos chystá větší náklad, který nechá ušít na strojích. Při ručním šití cena vystřelila hrozně nahoru, trochu jsem se s tím prala, i když se diáře prodávaly dobře. Letos je také chceme nabídnout firmám, popisuje Adéla, na čem nyní pracuje. Vnímá, že firmy více dbají na kvalitu a snaží se svými objednávkami podpořit český trh.

Tip: Procházíme volební programy a zjišťujeme, kdo slibuje podnikatelům nejlepší výhody. Čtěte volební speciál

Nakupují u ní hlavně ženy a mezi firemními klienty ženy také převažují. Hodně u mne nakupují místní lidé, kteří na Břevnově žijí. Nejprodávanější produkty jsou nyní fotoalba, která se kupují i jako svatební dary nebo k narození dítěte, kdy nabízíme i doplnění vlastního textu pomocí ražby – jmen, data narození nebo iniciál. Když přijdou muži, hodně hledají minimalistický styl nebo třeba zatouží po nějakém super peru. V tom mám trochu mezeru, ještě jsem svou nabídku o takové zboží moc nerozšířila, ale ráda bych, vysvětluje, koho v papírnictví nejvíce potkává. Hodně se u ní také kupují dárky na Vánoce nebo na konec školního roku, kdy děti vyberou trvalejší dárky svým učitelkám místo květin.

Jak se ze sousedství stalo tvůrčí přátelství

Když si s Adélou povídáme, obdivuji porcelánové hrnečky, do kterých v Papírníkách vaří kávu. Tak se dozvídám o jejich autorce, Tereze Severýnové, která má ateliér značky najs na horním konci Bělohorské ulice a pracuje s porcelánem a keramikou. Seznámil nás majitel domu, ve kterém si pronajímám obchod. Přišlo mu, že by se Tereze můj autorský styl mohl líbit. A pak jsme se spřátelily, vzpomíná Adéla, jak začala jedna sousedská, přátelská i podnikatelská spolupráce. Letos s Terezou odjely na týden do Dánska na ostrov Bornholm, kam se stěhují umělci a otevírají si tu své ateliéry a dílny. Zaujala je brožurka, kterou tamní umělecko-designérská komunita vytvořila a v níž se představují bornholmští umělci a umělkyně. Teď máme plán udělat podobnou knížku o Bělohorské ulici, spolu s fotografkou Marií Hejl Brousilovou. Do roka bychom to chtěly zvládnout. Na Břevnově totiž žije spousta tvůrců a vzniká tu dost zajímavých projektů, prozrazuje Adéla další společné lokální plány.

Rozkročení mezi více obory: Někdy výhoda, jindy komplikace

Tereza Severýnová založila své studio najs původně se svou spolužačkou Ivonou Hofmann v roce 2008. Říká, že tehdy byla pro mladé tvůrce situace snazší, nebylo jich totiž tolik jako dnes. Zvlášť v porcelánu, kterému se věnuje, jich byly jednotky. Bylo méně i prodejních akcí pro design, a když jsme se jich účastnily, měly jsme přímý kontakt se zákazníky. Naše práce se tak rozvíjela vlastně sama, nemusely jsme zákazníky v podstatě vůbec hledat, přicházeli k nám sami. Chtěly jsme naše věci ukazovat, chodily jsme na akce, kde jsme k tomu měly příležitost, mluvily jsme se zákazníky, dělaly jsme základní PR a dobře to fungovalo, vzpomíná Tereza na jejich začátky. Pak se s Ivonou rozdělily a značka najs, která získala jméno podle oblíbené hlášky jednoho spolužáka, zůstala Tereze.

Možnost potkávat se pracovně s někým jiným jí ale chyběla. A protože ji bavila i produkční, marketingová a PR práce, kterou měla ve studiu na starosti, rozhodla se na čas opustit volnou nohu a pracovat v kolektivu. Je mnohem obtížnější propagovat sama sebe než větší projekt. Když jsem v tom byla s někým dalším a byli jsme „vyladění“, mohli jsme se navzájem podpořit, objasňuje. Studio tak fungovalo dál, ale nebylo Tereziným hlavním zdrojem příjmů, zároveň se jinde, ale také v kreativním prostředí, věnovala právě produkci, PR a marketingu. Vždycky nemusí jít jen o autorskou tvorbu, především potřebuji být součástí nějakého kreativního projektu, dodává Tereza, která vystudovala nejen design, ale také andragogiku. A jak říká, rozkročenost mezi obory je někdy neocenitelná výhoda, někdy jí ale práci komplikuje. Často se přistihnu, že se necítím jako výtvarnice. Odvádí to pak mou pozornost od tvorby někam stranou. A to je škoda. Neodbíhat, ale současně na sebe netlačit, to se učím v našem tvůrčím přátelství s Adélou, připomíná.

DPH - školení - listopad

Od návrhů do šuplíku k materiálu, do kterého je možné zabořit ruce

Ke keramice se Tereza dostala přes dětský kroužek v 90. letech, umění a design šla studovat až na vysokou školu jako absolventka gymnázia. Od doby, kdy v dětství zabořila ruce do keramické hlíny, už ji vášeň právě pro tento materiál neopustila. Pouze se v různých životních obdobích na čas vzdálila, aby si ji pak vlastní tvorba znovu přitáhla zpátky. Když studovala design, věnovala se hlavně průmyslovému designu a chyběl jí kontakt s reálným materiálem. Potřebovala jsem vytvořit něco, co bude skutečné a nebude to jen skica nebo vizualizace do šuplíku, prozrazuje. Zároveň ji přitahoval porcelán. Tvrdost a současně křehkost porcelánu má pro mě až filozoficko-duchovní rozměr. Jsou to vlastnosti, které mě fascinují a mnohému mne učí. Zároveň je porcelán jemný, minimalistický, čistý. Byly to kvality, kterých jsem se potřebovala dotýkat. A právě porcelán mi tohle všechno nabídl. dodává.

Ve stylu vzdalování se a návratů k tvorbě Tereza pokračovala i v poslední době, kdy se věnovala hlavně dětem. V roce 2019 se ke značce vrátila a otevřela nový ateliér na Bělohorské, v domě, kde i bydlí, s plánem vrátit se k tvorbě. Zároveň vplula do rodinného podnikání, provozování penzionu v Telči. Penzion sídlí v domě, kde jsem měla svůj vůbec první ateliér, a je to dům, kde předtím žila výtvarnice. Tak jsou tu pořád nějaké vazby, které dávají smysl, směje se s tím, že začínat znovu s designem v covidu, s malými dětmi na online výuce a starostmi z druhého oboru podnikání, opravdu nebylo nic moc.

Břevnov je sousedská lokalita a vznikají tu spontánní spolupráce

A tak je stále v procesu hledání rovnováhy. Funguje její e-shop i některé prodejní spolupráce. Jaký je přitom Břevnov jako místo pro tvorbu a podnikání? Je to hodně sousedská lokalita. Bělohorská ulice se v posledních letech proměňuje, vznikají tu menší autorské obchody a malé kavárny. Jednotlivá místa se mezi sebou přirozeně propojují. Jsem toho ráda součástí, popisuje Tereza atmosféru čtvrti. Podobně nejdřív nakukovala do Papírníků. Impulzem ke sblížení byla nejspíš krása. Nesmírně se mi tam líbilo a vnímala jsem nějakou zvláštní poetiku toho místa. Zajímalo mě to, líčí, co předcházelo tomu, že kreativní sousedská spolupráce přerostla v kreativní přátelství a další společné plány.

Dánsko inspiruje, jak žít s krásnými věcmi

Tereza se vrací k Bornholmu a vypráví, že už během studia byla v Dánsku na stáži, která jí změnila pohled na to, jak mohou věci vznikat, jak jsou prezentované a jak přirozeně se stávají běžnou součástí života lidí. Obchod s bytovými doplňky nebo nábytkem není žádný speciální status design shopu, kde je design na piedestalu, krásné věci se tam nabízejí autenticky a lidé je tak berou, chtějí se jimi obklopovat a dělají to naprosto přirozeně, přibližuje dánskou inspiraci. Do Dánska se ráda vrací, a to nejen na zvlášť inspirativní Bornholm.

Tereza mě provádí svým ateliérem a ukazuje mi hrnčířský kruh i pec na výpaly, materiály, jak se pracuje s porcelánem a formou i hotové výrobky z porcelánu a keramiky. V pandemii se pustila do tvorby designově čistých váz točených na kruhu, jejím ikonickým výrobkem je porcelánový šperk ptáček na krk, do kterého, jak mi vysvětluje, intuitivně vtělila svůj bytostný názor na design a celkovou dánskou inspiraci. A co má teď v plánu? Pokračovat v návratu k tvorbě, rozvíjet spolupráci s lidmi, s nimiž je na stejné vlně, podobně jako s Adélou, a čím dál více času ukusovat z jiných pracovních aktivit ve prospěch své autorské tvorby.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).