Právě složitý a zdlouhavý způsob likvidace je důvod, proč je tolik neaktivních společností. To je jednodušší vést účetnictví a podávat daňová přiznání. Obvykle taková firma má jen náklady za vedení bankovního účtu, případně za zpracování účta a DAP. Sama takovou firmu mezi svými klienty mám. Když jsme zjišťovali jakým způsobem firmu zrušit, dozvěděli jsme se přesně tenhle očistec. A to ještě není v článku zmíněno, že likvidátor by měl dávat oznámení do obchodního věstníku apod. - aspoň tak nám to řekl právník. Takže se společnost nechá spát. Až státu začne vadit, ať si ji zlikviduje sám...
Ano, výzva v Obchodním věstníku musí být uveřejněna (minimálně 2x). Ještě se nabízí alternativa spící společnost prodat a namísto zdlouhavé likvidace získat alespoň nějaké finanční prostředky. Problém může být v obavě potenciálních kupujících z dluhů společnosti, které by nebyly zachycené v účetnictví.
Slyšel jsem že nejednodušší jak se zbavit společnosti je ji převést na nějakého bezdomovce nebo cizince. Všechny starosti pak majiteli skončí a starosti má naopak stát, který si je plně zaslouží. Ten člověk není dohledatelný a proto veškerá komunikace s úřady končí, stejně tak jsou nevymahatelné jakékoli možné pokuty. Předpokládám, že úředníci to moc dobře vědí a proto firmu v podobné režimu ignorují, zvláště když nemá žádné reálné dluhy a nevyvíjí žádnou činnost. Pokud by chtěli firmu zrušit, museli by starat naopak oni, takže se do toho vůbec nehrnou. Kolik procent spících společností skončilo v takovém režimu? Režimu na věky? Slyšel jsem že celkové náklady na zrušení společnosti pokud to chcete udělat řádně a to i u společnosti bez dluhů a závazků, která už několik let jen spí, může být nesmyslných 40 tisíc. Podpořit za zlomek částky bezdomovce je tedy mnohem humánnější a prý právně naprosto v pořádku, protože i zadlužený bezdomovec může mít firmu ?
9. 2. 2020, 15:48 editováno autorem komentáře