Šperky ze mlýna jsou značkou Silvie Kristkové. Jejich základem je pryskyřice doplněná dřevem, květy a dalšími přírodními materiály.
Co se dozvíte v článku
Vše začalo ztracenou náušnicí
Za začátkem výroby šperků je podle Silvie úplná náhoda. Tehdy v roce 2021 byla na pracovním úřadě mezi dvěma pracemi a v zimě se doma nudila. Ztratila smaltovanou náušnici, kterou měla od sestry a říkala si, že se podívá na internet, jestli by podobné nekoupila. Narazila přitom na šperky z pryskyřice. Předtím dělala v zahradnictví a říkala si, že může zkusit zalít to, co má na její obrovské zahradě. Úplně ji to uhranulo. Hned jsem si objednala startovací sadu pryskyřice. Ta zrovna nebyla dostupná a musela jsem na ni dva týdny čekat. Když jsem to řekla dceři, řekla mi, že ji má doma, že to zkoušela a nebavilo ji to. Půjčila mi ji a já hned šla ven na mech a lišejník,
vzpomíná Silvie. Zalila tehdy to, co našla na zahradě a výsledek podle ní nevypadal vůbec špatně.
Poté u Silvie byl švagr, který pracuje se dřevem. Ten ji poradil, že to má zkombinovat a ona hledala návody na YouTube a zkusila to. To už byla pro mě úplná bomba, protože se mi to moc líbilo a bavilo mě to. Začala jsem tedy i brousit a se šperky pokračovala a pořád mě to drží a nepouští,
směje se.
Miluje kapradiny a mechy
Tím, že Silvie se šperky začala v zimě, tak moc neměla co sbírat. Našla však například suché trávy a na jaře pak natrhala sedmikrásky, zkoušela fialky, nebo zvonky, které však při sušení zbělely. Je ze mlýna, takže u něj má spoustu květin a nasbírá si kolem něj i dřevo. Nyní kvetou kopretiny, brzy vlčí máky, takže si vezmu kolo, knížku anebo nějakou krabičku, kam to nasbírám a rychle s tím domů, ať to co nejdřív dám vylisovat,
popisuje Silvie.
To, co nasbírá pak suší v knížkách nebo v silikagelu. U něj je výhodou kratší doba sušení a také zachovaná prostorovost, kdy například sněženka zůstává ve 3D. Silvie tedy používá různé květy, miluje kapradiny nebo mechy. Také zjistila, že existují hodně druhů lišejníků různých barev a zkoušela zalít také mušle nebo dřevo vyplavené z moře. Od jednoho pána jsem si na internetu koupila i černý fosilní dub, který je úplně tvrdý a nedá se vybrousit, ale je to originál,
prozrazuje dále Silvie. Vzpomíná, jak zkoušela pracovat s orchidejí, což se jí nepovedlo. Naopak úspěch měla s eukalyptovými listy, co si nasbírala na Svatojakubské cestě ve Španělsku.
Pryskyřic je spousta druhů
Na pryskyřici Silvii zaujalo, že je průhledná úplně jako sklo a že se s ní dá pracovat doma. V jednom pokoji má komponenty od náušnic a podobné věci, ve druhém odlévá a má knížky s vylisovanými květinami. Dole v mlýnici se nachází ještě malá dílnička s dvěma bruskami a pilou. Pracuje tam totiž se dřevem a je u toho spousta prachu. Vyrábění však Silvie úplně propadla a něco dělá denně, pořád na to myslí nebo objednává formy. Pořád něco dodělávám, dolévám, protože se to lije na více vrstev a stále se k výrobkům vracím,
zmiňuje.
Pryskyřice je každá jiná, je jí hodně druhů. Její nevýhodou je, že je toxická, takže Silvie musí mít masku nebo roušku. Z některé pryskyřice se vyrábí geody, jinou se dá malovat smícháváním různých barev a děláním vzorů. Ty jsou hodně husté a Silvie s nimi nerada pracuje, protože tvoří bublinky. Mám radši řidší pryskyřice a nejlepší jsou ty, co tuhnou nejrychleji, třeba do 12 hodin. Některé tuhnou až 24 hodin a brousit je mohu až za dva dny,
upřesňuje Silvie. Při výrobě používá formy různých tvarů jako jsou obdélníky, čtverce nebo srdíčka. K nim přidává kousky dřeva nebo květy. Ke dřevu má Silvie blízko, protože dříve pracovala ve stolárně.
Podle Silvie je důležité si při práci pohlídat poměry míšení. A to především, když používá více pryskyřic najednou, což je například u lamp. Jedna má poměr 10:6, jiná 15:10, a proto to musí Silvie vážit a přemýšlet nad tím. Jednou se jí stalo, že si namíchala dvě různé pryskyřice do dvou kelímků a s jedním jsem pracovala a druhý nechala nezamíchaný. Když pracuju, tak úplně ztratím pojem o čase a hodina, dvě jsou pryč. Když jsem po chvíli vzala druhý kelímek, byl úplně horký. Pak jsem se dočetla, že když se u pryskyřice dva poměry nesmíchají hned, může i vzplanout. Kelímek jsem musela vyhodit,
vzpomíná.
Vede modrá barva
Z barev šperků Silvie Kristková preferuje modrou barvu a její různé odstíny. Ráda také sbírá modré květiny a dobře podle ní ladí se dřevem. Mám zkušenost, že kdybych udělala červené, zelené a modré srdce, tak vždy se prodá to modré,
říká a doplňuje, že nejvíc pigmentů má právě do modra: modrozelených, tyrkysově modrých, petrolejových a podobně. Má však všechny barvy, ale nejméně pracuje s červenou a oranžovou. Ty má ráda v přírodě, ale do šperků jí nesedí.
Silvie většinou dopředu ví, jak bude vypadat výsledný výrobek. Například nyní ví, jakou chce udělat lampu: se sedmikráskami a lučními trávami. Přesně většinou vím, už ráno nemůžu dospat, abych si k tomu sedla a zase dělala. Já jsem nečekala, že mě to po padesátce takhle potká,
usmívá se Silvie. Kromě šperků vyrábí Silvie také další výrobky jako jsou například lampy nebo hodiny. Lampy jsou podle ní větší, tím pádem do nich může dát větší květy jako je vlčí mák nebo poupata růží. Navíc tam může květy urovnat a více si s tím pohrát.
Výrobky Silvie nevyrábí sériově, to by ji nebavilo. Opakovaně vyrábí jen to, co se někomu líbilo a chce to také. Nedělám opakovaně to samé, protože mám i jiné nápady. Nedělám nikdy ani dvě stejné lampy, maximálně stejného tvaru, ale vždy tam dám něco jiného,
dodává.
Na práci se těší každý den
Silvie přiznává, že nyní kromě městského trhu už nejezdí na žádné trhy. Nebaví ji to a nerada tam stojí, preferuje prodej na webových stránkách a sociálních sítích. Začala jsem to dávat na Facebook, potom na Twitter, tam se to taky dobře prodávalo. Teď se zase vracím k Facebooku, protože jsem ve skupině, ve které je hodně lidí,
prozrazuje s tím, že jsou období, kdy neprodá vůbec nic. Je to pro ni však jen přivýdělek, není na tom závislá, protože je zaměstnaná a je to jenom radost. Nechce si tím tedy kazit náladu a vyrábí pořád dál.
Často tak dělá na sklad, ale ví, že například před Vánoci se to prodá. Pořád má nápady a nechce je nechat být, navíc jsou květy, které nyní jsou a poté nebudou, takže pracuje pořád. V únoru se nic neprodávalo, tak jsem týden nedělala nic, stagnovala jsem a pak jsem ze sebe vůbec neměla dobrý pocit. Takže jsem si řekla, že tudy cesta nevede a budu pořád vyrábět, protože se na to těším každý den,
uzavírá Silvie.
Tip na další příběh
Z kamarádek podnikatelky: Eva s Jitkou přetvořily lásku k přírodě v keramický byznys
Eva Komjati Vídeňská s Jitkou Řezníčkovou se znají ze střední školy a po mateřské spolu začaly podnikat. Pod jejich rukama vzniká originální a hravá keramika. Více v článku.
