Hlavní navigace

Nepleťte si převzetí dluhu s přistoupením k dluhu. Čtěte, v čem se liší

 Autor: Depositphotos.com, podle licence: Rights Managed
Přesto, že převzetí dluhu a přistoupení k dluhu má mnoho společného, jedná se o rozdílné pojmy se zcela odlišnými právními důsledky.
Jiří Matzner 28. 7. 2020
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Problematika převzetí dluhu a přistoupení k dluhu je pro podnikatele mnohdy nejasná a často jsou oba tyto instituty vzájemně zaměňovány. Není se ani čemu divit, když jsou jejich názvy tak podobné a na první pohled lze jen těžko odhadnout, v čem opravdu spočívá rozdíl mezi nimi, zejména pak v běžných obchodních situacích. 

Podmínky a důsledky přistoupení i převzetí dluhu upravuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“). Pojďme si tedy přiblížit jejich základní specifika a hlavní rozdíly. 

Převzetí dluhu 

Prostřednictvím převzetí dluhu dochází v rámci závazku ke změně v osobě dlužníka, čímž zaniká povinnost původního dlužníka věřiteli plnit a tato převzetím dluhu přechází na jeho přejímatele, jakožto nového dlužníka. Základním předpokladem převzetí dluhu je dohoda nebo smlouva o převzetí dluhu, uzavřená mezi původním dlužníkem a přejímatelem dluhu. Věřitel není a ani nemusí být účastníkem takovéto dohody, musí však s převzetím dluhu a s nástupem nového dlužníka vyslovit svůj souhlas. Ze smlouvy mezi původním dlužníkem a přejímatelem dluhu musí být patrné, že vůle účastníků směřuje k přímému nástupnictví přejímatele dluh namísto dlužníka a nikoliv jen k přistoupení k dluhu. Obsahem smlouvy tak bude jednak závazek přejímatele dluhu, že splní věřiteli dluh namísto původního dlužníka, a jednak projev vůle obou smluvních stran, podle kterého se dlužník své povinnosti zprošťuje a z povinnosti splnění dluhu věřiteli se vyvazuje. Přejímatel dluhu tak může na základě takovéto smlouvy převzít dluh i za více dlužníků a není ani vyloučeno, aby jeden dluh převzalo více přejímatelů. Písemná forma této smlouvy bude vyžadována zejména v případech, kdy je zákonem či smlouvou zvláštní forma předepsána, v ostatních případech může být smlouva uzavřena i v ústní podobě. 

Čtěte také: Dluží vám a nemáte na to papír? Využijte institut uznání dluhu

Další podmínkou účinného převzetí dluhu je udělení souhlasu věřitelem, a to buď přímo dlužníkovi, nebo přejímateli dluhu. Takovýto souhlas věřitele, který může být udělen i před uzavřením smlouvy mezi původním dlužníkem a přejímatelem dluhu a může být udělen jak písemně, tak i ústně či konkludentně, by měl obsahovat dostatečně určité vymezení dluhu a jeho přejímatele. Pokud nicméně věřitel k převzetí dluhu nepřivolí nebo udělit souhlas s jeho převzetím výslovně odmítne, nevzniká věřiteli vůči přejímateli dluhu přímé právo. Přejímatel dluhu je ovšem v takovém případě povinen zařídit, aby dlužník nemusel věřiteli plnit. Samotný obsah závazku se převzetím dluhu nikterak nemění a přejímateli dluhu náleží vůči věřiteli veškeré námitky, které by mohl uplatnit původní dlužník. Převzetí dluhu se nedotýká ani vedlejších (souvisejících) práv spojených s pohledávkou – případné zajištění dluhu poskytnuté třetí osobou však bude trvat nadále jen za předpokladu, že tato osoba se změnou dlužníka souhlasí. 

Přistoupení k dluhu 

Na rozdíl od převzetí dluhu, u kterého se původní dlužník zcela vyvazuje ze svého závazku vůči věřiteli a namísto něho nastupuje někdo jiný (jako nový dlužník), má přistoupení k dluhu zcela odlišné právní účinky. U přistoupení k dluhu totiž původní dlužník dlužníkem zůstává a svého závazku se nezprošťuje, vedle něho však nastupuje dlužník další, který je spolu s původním dlužníkem povinen dluh věřiteli splnit společně a nerozdílně. Převzetím dluhu se tedy na rozdíl od přistoupení k dluhu pozice věřitele zpravidla nijak neposiluje. 

Čtěte také: Podmínky a formy zastupování podnikatele v obchodních vztazích

Podle občanského zákoníku dochází k přistoupení k dluhu na základě smlouvy uzavřené mezi věřitelem a třetí osobou. Na rozdíl od převzetí dluhu, kde dochází k dohodě mezi původním dlužníkem a jeho nástupcem (přejímatelem dluhu), je u přistoupení dluhu uzavírána dohoda mezi věřitelem a novým dlužníkem. Původní dlužník tak ani nemusí být o přistoupení k dluhu informován a není zde nijak zapotřebí jeho součinnosti – přistoupit k jeho dluhu tak může v podstatě kdokoliv, a to klidně i proti vůli dlužníka. Přistoupit lze pouze k dluhu, který existuje nebo v budoucnu teprve vznikne, je-li možné jej dostatečně určit a specifikovat. Předmětem přistoupení k dluhu pak může být jak dluh peněžitý, tak i dluh nepeněžitý, stejně tak může jít o dluh splatný či nesplatný. Je samozřejmě také možné přistoupit jen k části dluhu. Vyloučené ovšem je takové přistoupení k závazku, jehož obsahem je povinnost vázaná výlučně na osobu dlužníka (např. kdy předmětem závazku je umělecký výtvor). 

Stejně jako u převzetí dluhu není u přistoupení k dluhu zákonem vyžadována písemná forma, s výjimkou případů, kdy půjde o přistoupení k takovému dluhu, pro jehož vznik zákon vyžaduje písemnou formu. Jak již bylo uvedeno, platným přistoupením k dluhu jsou oba dlužníci zavázáni věřiteli ke splnění dluhu společně a nerozdílně (tj. solidárně). To znamená, že původní dlužník se (na rozdíl od převzetí dluhu) ze závazkového vztahu nijak nevyvazuje a věřitel po něm může nadále vyžadovat celé plnění, to samé však může za stejných podmínek vyžadovat i po novém dlužníku a oba dva jsou tak povinni věřiteli závazek splnit. Po jeho splnění následně vzniká právo splnivšího dlužníka na vzájemné vyrovnání s druhým solidárním dlužníkem. 

Čtěte také: Název a sídlo společnosti, jejich náležitosti a zákonná specifika

Pokud je záměrem dlužníka se od svého dluhu zcela oprostit jinak než jeho splněním, je jednou z cest k dosažení takového cíle převzetí jeho dluhu jinou osobou. Takovýto účinek ovšem nemá přistoupení k dluhu třetí osobou, u kterého je dlužník nadále povinen svůj dluh věřiteli splnit, přesto, že za poněkud zlehčených podmínek, jelikož jeho dluh může být částečně nebo i úplně splněn solidárně zavázaným přistupujícím dlužníkem.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).