Jindřichohradecká úzkokolejka nejezdila od podzimu roku 2022. V dubnu 2026 se na ni ale vrátil pravidelný provoz. Díky Albertu Fikáčkovi a dobrovolníkům z celé republiky, kterým není osud jihočeské úzkokolejné tratě lhostejný.
Albert Fikáček koupil jindřichohradeckou úzkokolejku po pádu jejího dřívějšího majitele Jindřichohradeckých místních drah do insolvence. Vlaky na této železniční legendě nejezdily od podzimu roku 2022. Pravidelný provoz se na trať vrátil 3. dubna 2026. Albert Fikáček původně vedl cestovní kancelář, později se naplno pustil do železnice a založil v Brně dopravní společnost Gepard Express. Hledá vyřazené vagony a s kamarády a dalšími železničními nadšenci je vrací do provozu. Úzkokolejku na Jindřichohradecku má rád od dětství. Je to jeho srdcová záležitost.
Co se dozvíte v článku
Varna pervitinu ve vagonu i první cesty na festivaly
Rozhodl jste se zachránit jindřichohradeckou úzkokolejku, k tomu se ale postupně dostaneme. Kdy začala vaše láska k vlakům?
Lásku k vlakům jsem měl jako cestující vždycky, ale nebyla to šotoušská láska, kdy bych vlaky miloval nade vše. Bylo to takové průměrné nadšení z cestování. Myslím si ale, že každý podnikatel miluje to, co dělá a jedině tak to může dělat dobře.
Jaký byl váš první vlak, který jste si pořídil?
To byly vagony z Telče, které tam stály opuštěné a zanedbané. Měly rozbitá okna, byly znečištěné, a dokonce v nich byla varna pervitinu. S kamarády jsme je postupně dali do stavu, kdy mohly fungovat, a začali jsme s nimi jezdit na festivaly.
Takže se vaše láska k vlakům vyvíjela postupně?
Určitě se vyvíjela, spíš se prohlubovala než cokoliv jiného. Troufnu si říct, že když člověk něco dělá, musí to vždycky dělat naplno. Nedovedu si ani představit, že bych to dělal jinak než s láskou a s nadšením k té dané práci.
Od záchrany starých vagonů ze šrotu k vlastnímu dopravci
Původně jste měl cestovní kancelář. Posléze jste se naplno začal věnovat vlakům a založil jste společnost Gepard Express. Jak jste postupně navyšoval počty vlaků, které jste vlastnil?
Koupit vláček je relativně těžká věc. Nové stroje jsou strašně, strašně drahé, je to od 1 do 4 milionů eur za vagon, což není cenová hladina, kterou si můžeme dovolit. Bylo tedy nutné hledat jiné cesty — například vykupovat staré vagony ze šrotů a postupně je oživovat a dávat do provozuschopného stavu.
Ta cesta je relativně složitá. Každopádně pořád jsme jenom u toho, že operujeme se starými vozy, ze kterých děláme vozy novější. Nejsme ve stavu, kdy bychom si mohli od Siemensu pořídit novou vlakovou soupravu.
Jak si mám představit takové hledání starých, vysloužilých nebo odstavených vlaků. Chodíte po nádražích?
Je to taková detektivní práce. Jednak v terénu, jednak na internetu, kdy sledujete čísla vozů, které se vyřazují a oslovujete různé dopravce: České dráhy, Slovenské dráhy i další. Postupně hledáte, co by se dalo koupit. Dopravci samozřejmě neradi prodávají svoje vozy, aby jim nevznikala konkurence. Na druhou stranu my velkým dopravcům konkurence vůbec nejsme.
Zajímavostí například je, že jsme koupili vozy, které sloužily jako hotel. Bylo to v jedné vesnici u Kolíně. Museli jsme je s jeřáby naložit na kamion s nadrozměrným nákladem, udělat uzavírku, po silnici je dovézt zpátky na koleje a teprve pak poslat do dílen na rekonstrukci.
Výzva jménem úzkokolejka: Pomohli zaměstnanci i stovky dobrovolníků
Teď se dostáváme k jindřichohradecké úzkokolejce. Sloužit začala na konci 19. století. Na starší trati z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice jezdili vlaky od 31. října 1897. Na druhou trať z Jindřichova Hradce do Obrataně poprvé vyjely o Vánocích 1906. Kdy jste se o tento unikát začal zajímat?
Jindřichohradecká úzkokolejka je rozhodně moje srdcové téma. Měl jsem ji rád už jako malý a obdivoval jsem ji, protože je to kombinace železnice a přírody, kdy jedno ani druhé ten protiprvek nepoškozuje a krásně spolu ladí a zapadají. Proto to tam mám nejradši.
Víc jsem se o ni začal zajímat asi rok před úpadkem, kdy jsem tušil, že to tím směrem povede. Přišlo mi strašně líto, že by něco, co tu naši předci vytvořili a co je krásné a přináší mnoho radosti, mělo potenciálně skončit a zaniknout.
Ta cesta byla náročná a jsem rád, že jsem dopředu nevěděl, jak moc. Jistě nás ještě čeká mnoho milníků, ale věřím, že to všechno zvládneme. Každopádně je to dlouhodobá věc, nebylo to nějaké náhlé pohnutí mysli.
Připomeňme čtenářům, že jindřichohradecká úzkokolejka přestala jezdit na podzim roku 2022. její provozovatel Jindřichohradecké místní dráhy skončil v insolvenci. 3. dubna 2026 se ale provoz na tuto železniční legendu, díky vám, vrátil. Sám jste na to ovšem nebyl, měl jste okolo sebe spoustu dalších nadšenců a dobrovolníků. Je to tak?
Je to tak. Myslím si, že je dobré vyzdvihnout hlavně roli zaměstnanců Jindřichohradeckých místních drah, kteří v insolvenci vydrželi, přestože podmínky nebyly jednoduché. Zvládli udržet podnik do jisté míry v chodu — dělaly se revize na přejezdech i prohlídky trati, fungovala dílna, která měla externí zakázky. Všem těm zaměstnancům patří velký dík, protože kdyby tam nezůstali, tak už není moc co opravovat.
Další důležitou složkou jsou samozřejmě dobrovolníci, kteří tam odvedli strašně moc práce. Jsou to tisíce hodin. Tisíce hodin, které ti lidé věnovali dráze a svému přesvědčení, že to může znovu jezdit. Nebyli to jenom nadšenci do železnice, ale sousedi té dráhy, kteří vyrůstali s tím, že se budí s prvním ranním vlakem. Najednou to tam přestalo jezdit a oni cítili, že jim v životě něco chybí.
Bylo to takové krásné spojení železničních nadšenců a místních obyvatel. A musím říct, že to byl jeden z nejsilnějších zážitků v mém životě. Že když je nějaká krize, tak zvládneme táhnout za jeden provaz.
Když jste koupil Jindřichohradecké místní dráhy a poprvé jste přijel do Jindřichova Hradce, co jste tam viděl? V jakém stavu vagony a lokomotivy byly?
My jsme na základě domluvy s insolvenčním správcem pracovali na vozovém parku i na tratích ještě předtím, než jsme to koupili. To je vlastně důležité říct. Myslím si, že osud tam vybral velice kvalitního insolvenčního správce, který měl zájem na tom, aby to dobře dopadlo, a nechal nás tam s vědomím věřitelského výboru bezplatně pracovat. I tohle byl náš příspěvek k tomu, aby bez ohledu na to, kdo to nakonec koupí, vůbec bylo co kupovat.
Nový jízdní řád, klíčová podbíječka a velké plány do budoucna
V jakém rozsahu teď vlaky na jindřichohradecké úzkokolejce jezdí?
Jedná se o dvanáct vlaků, tedy tři páry vlaků na Novou Bystřici a tři páry na Obrataň. Ve čtyřech letních měsících se jezdí denně, plus do toho jezdí parní vlaky, a to ve středu, čtvrtek, pátek a sobotu. V tyhle dny může člověk potkat, jestli dobře počítám, 14 vlaků za den.
Potom je tam menší sezóna, to jsou okolní měsíce jako duben, květen nebo říjen, kdy jezdíme jenom o víkendech — a v letošním roce v pátek, sobotu a neděli. Přes zimní období se nejezdí vůbec, tyhle měsíce budou určené k tomu, abychom dělali obnovu tratí a tak dále.
Celý koncept je pojatý trošku víc turisticky, než aby lidé dojížděli do práce a do školy. Snažíme se přitáhnout co nejvíc výletníků, a to nejenom pro sebe, ale pro celý kraj.
Vyhlásil jste i sbírku na opravu podbíječky. Už se to podařilo, nebo v jaké je to fázi?
Z potřebných 9 milionů jsme vybrali přes 4 miliony, což je naprostá pecka. Už dnes víme, že se nám podaří ušetřit další 2 miliony. Celková oprava podbíječky bude zhruba za 7 milionů korun a bude trvat asi rok.
Prozraďte nám, železničním neznalcům, co je vlastně podbíječka.
Podbíječka je naprosto esenciální a důležitý stroj pro údržbu tratě. Zhušťuje štěrkové lože tak, aby bylo ve správné poloze a aby v něm byly koleje pevně ukotvené. Bez podbíječky nejsme schopni udělat žádnou větší rekonstrukci, bez ní jenom záplatujeme. A ruční podbití 79 kilometrů tratě prostě nedává smysl.
Je to něco, bez čeho se fakt neobejdeme. Jestli se dá o něčem říct, že znamená budoucnost úzkokolejky, tak je to opravdu podbíječka. Máme tu nevýhodu, že podbíječek na normální rozchod je celá řada a není příliš těžké si je pronajmout. U úzkorozchodné podbíječky je to poněkud složitější.
Co plánujete s úzkokolejkou dál?
Plánujeme přivést novější švýcarské soupravy, které by v určitých úsecích jezdily na elektřinu z troleje a v určitých na baterku. A plánujeme, že bychom trať dotáhli do rakouského města Litschau — dřív než naše generace, která se teď o úzkokolejku stará, zemře. To jsou samozřejmě nějaké sny. Máme tam územní rezervu a uvidíme, jestli bude reálné jí dosáhnout, nebo ne.
Máte ještě nějaké další sny kromě jindřichohradecké úzkokolejky?
Jejda, je jich mnoho. Ale skutečně, kromě rodinného štěstí a toho, aby děti byly zdravé a slušné, je úzkokolejka pro mě jednoznačnou prioritou.
Tip na další příběh
K řezbářství se dostal jako slepý k houslím. Teď jeho dřevěné sochy berou dech
K řezbářství se dostal jako samouk po třicítce a první medvědy řezal tajně v garáži. Dnes Oldřich Pliska reprezentuje Česko na evropských soutěžích a z jeho lavice pro fanoušky Iron Maiden se stal virál. Jak se z koníčku stane úspěšný byznys s motorovou pilou v ruce? Více v dalším příběhu.
