Monkey Mum je název internetového obchodu Lucie Janauer zaměřeného nejdříve na zábrany do postele. Jeho sortiment se postupně rozšířil na dětské oblečení, hračky a další zboží nejen pro nejmenší.
Co se dozvíte v článku
Bála se, že jí zábrany zůstanou v garáži
Lucie Janauer na úvod vysvětluje, jak vznikl název Monkey Mum. Sama si totiž vždycky přála být takovou opičí mámou, která od přírody ví, co má s dítětem dělat. Oproti tomu žena, když se jí narodí dítě, neví, co má s miminkem dělat, potřebuje číst různé knížky, poslouchat rady ostatních nebo hledat na internetu. Podnikání tedy rozjela na mateřské dovolené, když hledala zábrany na postel. Kolikrát jsem se doma rozčilovala, že není možné, že nemůžu sehnat nic, co bych dala na naši velkou manželskou postel. Synovi bylo v tu dobu půl roku, a když se mi skutálel z postele, chtěla jsem koupit něco, aby nespadl,
dodává Lucie a doplňuje, že ji extrémně překvapilo, že na přesyceném trhu, kde se dá sehnat téměř cokoliv, taková banální věc nebyla.
Sama si ji tedy dohledala a objednala mimo Evropskou unii. Původně si chtěla pořídit jen jednu, ale doprava byla velmi drahá, tak jich nakonec vzala 60 kusů s tím, že je nabídne kamarádkám a lidem z okolí. Dala na to peníze z našetřených úspor a nejvíc se bála toho, že jí to bude celý život ležet v garáži. Záhy poté, co zábrany dorazily, si udělala malý e-shop, za pár korun nastavila reklamu na Facebooku a po týdnu začaly padat první objednávky. Díky tomu viděla, že se určitě najde spousta zákaznic, které to budou chtít.
Poptávka byla tedy od začátku ohromná. Podle Lucie Janauer šlo o to, že všeobecně známou věcí je, že miminka spí v dětských postýlkách a rodiče se stydí přiznat, že spí s nimi v posteli. Když jsem s tím přišla, tak jsem oficiálně ukázala, že spím s dítětem v posteli a nabízím tenhle produkt. A pomaličku se začaly nabalovat další maminky, které také řekly, že spí s dítětem v posteli, i když se to vlastně nemá,
doplňuje.
Lucie sice říká, že zábrany nejsou tak velké, jak by mohly být, ale pořád mají metr na výšku a jde tak o velký balík. Na začátku je tak měli po celém bytě. Nejdříve se s nimi zaplnila jedna místnost, kde byly regály. Blbé bylo, že jsme to tahali přes zahradu zadními dveřmi do domu. Pak jsme to měli naskladněné v garáži, odkud jsme zábrany přendávali do pokoje. A když jsme je měli opravdu po celém bytě, byla už chvíle, kdy jsme museli vzít normální sklad,
popisuje s úsměvem.
Kdy šlo do tuhého?
Podle Lucie začátky nebyly moc těžké: měla v plánu prodat zakoupené kusy zábran a vytvořit si k tomu jednoduchý e-shop nebo web. Tehdy to pro ni byla zábava na mateřské a o pomoc požádala i kamarádku, která měla také miminko. Horší bylo, když jsem začala věřit tomu, že by to mohlo mít úspěch a mohlo by se to prodávat. Bylo to těžké rozhodnutí, jestli do toho začít sypat více peněz a kde je vzít. Když jsem začala hledat investory a poptávat banky, tak mi nikdo nevěřil,
dodává. Také pro ni nebylo lehké nabrat prvního zaměstnance, tedy brigádnici, která jí měla oficiálně pomáhat. Tehdy si Lucie říkala, že jde opravdu do tuhého a už nejde jen o nějaký „projektík“, co si v křesle s miminkem v šátku vymyslela.
První prodejní stránka byla na platformě Wix a Lucie to ani nenazývala e-shopem. Jedná se o amerického providera. Byla tam také americká platební brána. Lucie tomu ještě tehdy příliš nerozuměla a až zpětně zjistila, že všechny peníze, který šly přes platební bránu, šly z korun na dolary, z dolarů na eura a pak z eur zpátky na koruny. Takže jsme na tom tratili. A potom jsem si rvala vlasy. Následně jsme to přehazovali na Upgates, kde jsme doteď,
přiznává.
Malého to v nosítku bavilo
Když Lucie začínala, její syn měl několik měsíců. Ona jej nosila v šátku nebo nosítku a byl to spokojený synáček. Vždycky pracovala, když spinkal. Když už byl větší, tak jeho spaní také využívala a pak pracovala večer. Ze začátku jsem nemusela odpracovat osm hodin denně, tak to nebyl takový problém. Když byl větší, vydržel hodinku, dvě s manželem,
říká Lucie s tím, že je hodně pracovitá a ve chvíli, kdy syn usnul, ona otvírala notebook. Neztrácela jsem čas vůbec s ničím jiným. V tomhle mám silnou disciplínu,
doplňuje.
Když byl malý vzhůru, tak s ním vařila nebo uklízela, takže společně zvládali i domácí práce. Miminko, když je malé, tak si nedokáže aktivně hrát moc dlouho, takže ho vždycky dala do nosítka a jeho bavilo, když s ním například luxovala nebo umývala koupelnu.
Díky tomu, že byla Lucie Janauer na mateřské, rozuměla zákazníkovi, co bude potřebovat, mohla také přes e-shop šířit názor například o kontaktním mateřství. I vymýšlení obsahu bylo jednodušší. Přijde mi fajn, když člověk podniká v něčem, čemu rozumí nebo v čem se pohybuje,
zdůrazňuje. Když se Lucii narodil druhý syn, pořád se jí to téma týkalo. Teď, když jsou kluci starší, může do internetového obchodu přidávat zboží pro starší děti. I když jsem nabírala další zaměstnance nebo brigádnice, většina z nich byly maminky, protože to k tomu nějak patří,
doplňuje.
Do bank chodila s miminkem v šátku
Financování nejprve Lucie řešila vlastními zdroji, poté poptávala půjčení peněz u kamarádů a příbuzných. Mezi prvními, kdo jí přispěl, byla kamarádka, se kterou spolupracovala, a máma. Ta jí půjčila větší obnos a ona se moc bála, že jí to nebude moct nikdy splatit. Věděla jsem, že bude potřeba víc peněz, protože potenciál byl obrovský. Později jsem zjistila, že zábrany nejsou k sehnání jak v Čechách, tak ani na Slovensku, v Polsku nebo v Maďarsku. Až jsme vlastně obsáhli celou Evropu,
uvádí.
Původně chtěla půjčku od banky, obešla jich několik a chodila do nich s miminkem v šátku, kde se na ni dívali jako na blázna. Banka mi nepůjčila, protože jsem neměla žádnou nemovitost, kterou bych mohla ručit. I když inzerují půjčky pro podnikatele, pro začínající podnikatele nebo pro startupy, stejně se vždycky zeptají, jestli máte čím ručit. Když ne, nikoho to nezajímá,
popisuje a dodává, že poté začala hledat investory. To bylo také na dlouho. Bylo to o výdrži a sebedůvěře. Nakonec do toho dva investoři šli, vložili do toho peníze a společně byli schopní to víc nakopnout.
E-shop není jen o zábranách
Lucie vystudovala ochranu životního prostředí na Univerzitě Karlově a je za to ráda, protože ochrana životního prostředí ji moc zajímá a chce se jí do budoucna věnovat. Jejím cílem je přírodu chránit a moc ráda by na to získala prostředky právě skrze podnikání. Její původní snahou bylo také na e-shop přidávat produkty, které budou šetrné k přírodě. V rámci chodu společnosti však zjistila, že se doba změnila a zhoršila se ekonomická situace v Čechách i v celé Evropě. Lidé tak nejsou ochotni utrácet tolik za ekologické věci. Podobné produkty se tak na e-shopu neuchytily. Nemůžeme fungovat na tom, že se budeme snažit lidem tlačit něco, co si nakonec nekoupí, protože to, co je recyklované z bambusu, lokální ruční práce a podobně, stojí třikrát tolik a lidé na to, bohužel, teď nemají,
vysvětluje Lucie. Začala tedy nabízet i levnější varianty.
V internetovém obchodě je tak snaha mít všechno pro mateřství, od kočárků, nosítek, autosedaček, přes oblečení, kosmetiku, až po vybavení pokojíčků pro miminka, přebalovací stoly, komody, pleny a podobně. V nejbližší době se chtějí zaměřit na další produkty pro bezpečí dětí. Kromě zábran na postel, kde nyní mají tři typy plus cestovní mantinely, budou přidávat ještě další typy postelových zábran. Přidali i dětské ohrádky, zábrany ke schodišti nebo mezi dveře a další bezpečnostní prvky.
Nově spustili také věrnostní program, protože chtějí, aby se k nim lidé vraceli. Chceme pro zákazníka vytvořit takové místo, kde sežene všechno za příjemnou cenu, kde se bude cítit hezky, kdy mu budou chodit články do e-mailu,
vyjmenovává Lucie a prozrazuje, že by moc rádi do budoucna otevřeli i nějaké větší prodejny, kde by se lidé cítili dobře, kde by mohly maminky v klidu nakojit, přebalit, kde by si děti mohly pohrát a rodiče by věděli, že si tam můžou v klidu pokoupit a budou se tam cítit fajn.
Lucie nikdy nechtěla mít úplně jednoproduktový e-shop, přestože ze začátku měla jenom jeden typ postelových zábran. Chtěla, aby tam toho bylo více, a proto hned s kamarádkou vybíraly produkty od lokálních dodavatelů a začaly přidávat další produkty od firmy, co jim vyrábí zábrany na postel. Vždycky se snažíme, aby zboží mělo něco navíc, aby bylo promakané, hezké, designové a kvalitní. Takže jsme přidaly tohle zboží a zároveň s tím jsme otevřely naši vlastní dílnu, kde jsme začali šít softshellové oblečení,
popisuje. Na oblečení však bohužel není tolik času, jde o takovou bokovku.
Podnikáte nebo se chystáte podnikat na rodičovské dovolené?
Expanze byla rychlá
V okamžiku, kdy jsem se dozvěděla, že se zábrany neprodávají nikde jinde v Evropě, tak jsem řekla, že je chceme prodávat všude,
zmiňuje nadšeně Lucie. Expandovali tedy hodně rychle. Jedinou překážkou podle ní je nákladnost, protože se na začátku musí udělat všechny překlady webu, produktů, administrativních věcí, smluv, všeobecných podmínek, reklamačních formulářů, systémových e-mailů atd. To je náročné a drahé, ale na provozu už toho tolik není. To, co nás stojí hodně, je pak účetnictví a marketing, kdy se najednou místo jedné země spravuje 15 zemí. Ale zároveň nám to umožnilo otevřít si dveře do Evropy a jakmile už se jednou otevřete, tak už to není tak hrozné. Nastavíte si procesy, aby fungovaly, a pak už to docela hezky šlape,
shrnuje.
Několikrát jim bylo řečeno, že předtím, než budou expandovat, tak si musí udělat průzkum trhu a musí být dostatečně lokalizovaní a podobně, ale podle Lucie to tak vůbec není. Záleží to podle ní na tom, jaký máte produkt a jakým způsobem ho dokážete prodávat. Oni měli výhodu, že to bylo něco nového a nebáli se toho. Pustili kampaně do všech zemí a získali recenze. Jakmile už máte recenze z celé Evropy, už není takový problém do těch zemí prodávat, protože lidé vidí, že jsme reální a nebojí se u nás nakoupit,
dodává.
Nyní má Monkey Mum v plánu vstoupit také na americký trh, ale aktuálně řeší bezpečnostní certifikáty pro jejich zboží. Jsou tam totiž úplné jiné podmínky pro prodej věcí pro děti než v Evropské unii. Navíc každý stát v Americe má trošku jiné podmínky. Proto potřebují nechat zboží otestovat a získat potřebné certifikáty, aby mohli začít prodávat přes Amazon. Potřebujeme mít všechno dotažený do puntíku, aby nás nemohli nachytat na tom, že nesplňujeme jejich bezpečnostní podmínky, přestože víme, že produkt je bezpečný, tady v Evropské unii ho prodáváme,
vysvětluje dále Lucie.
Lidé musejí mít co dělat
V kanceláři společnosti je do deseti lidí, kteří tam chodí pravidelně každý den. K tomu jsou externisté mající na starosti například marketing, logistiku nebo účetnictví. Navíc mají pro každou zemi člověka. Lucie Janauer tým budovala od začátku a stavělo se to podle ní jako pyramida. Na některých pozicích se lidé obměňují, jinde jsou od začátku. Někteří podle Lucie rozumí například e-shopu lépe než ona. Zároveň se hodně snažím, aby celý ten tým a lidé v něm byli k sobě milí a chovali se k sobě hezky. Myslím, že je to základ toho, aby se tam zaměstnanci cítili dobře a chtěli tam pracovat,
zdůrazňuje s tím, že se lidé nemusí milovat, ale měli by se respektovat a pomáhat si.
Lucie si také dává pozor na to, aby lidé vždycky měli náplň práce a věděli, co mají dělat. Pořád se snažíme, aby každý měl plno práce, aby pracoval efektivně a prioritizoval si svoje úkoly,
uzavírá.
Tip na další příběh
Chtěly pracovat při mateřské a rozjely byznys pomáhající dalším rodičům
Lucie Bášová s Kristýnou Cejnarovou na mateřské chtěly zabavit i mysl, a proto založily projekt Mumdoo který spojuje společnosti s profesionálkami starajícími se o děti. Více v článku.
