V určitých profesích je v současné době naprosto běžná „home office“, tedy práce z domova. Zákoník práce tuto možnost nijak nespecifikuje, ale ani nezakazuje. Logicky zde musí existovat určité rozdíly od práce sjednané v místě odlišném od bydliště zaměstnance. Práce z domova mátotiž své výhody i nevýhody.
Práce z domova jako (ne)splněný sen
Pracovat z domova je snem mnohých zaměstnanců. Ne každá práce je k tomu vhodná, ale díky moderním technologiím se s ní setkáváme stále častěji. Označuje se také jako teleworking nebo homeworking, tj. situace, kdy zaměstnanec trvale pracuje na jiném trvalém místě mimo pracoviště zaměstnavatele. Může být vhodná i pro rodiče pečující o malé děti či zdravotně postižené zaměstnance.
Pokyny a výsledky práce nejčastěji probíhají prostřednictvím telekomunikačního kontaktu. Může jít i o různé kombinace, např. část týdenní pracovní doby pracuje zaměstnanec z domova, část na pracovišti zaměstnavatele či v terénu, typické kupříkladu pro obchodní zástupce. Ovšem všechna místa pracoviště (včetně práce z domova) je nutné sjednat v pracovní smlouvě. Pracovní smlouva může obsahovat několik míst výkonu práce.
Práce z domova není pro každého.
Práce z domova umožňuje zaměstnanci vlastní organizaci pracovní doby podle svých potřeb a možností (např. kombinaci pracovního a rodinného života) a zaměstnavateli snížit náklady. Zaměstnavatel vytvoří zaměstnanci podmínky pro práci z domova, může se jednat i o vzhled pracoviště či technické zázemí. To je možné financovat či spolufinancovat. Ale zaměstnanec v praxi často pracuje prostřednictvím vlastního technologického vybavení, kdy náklady na energie či telekomunikační poplatky hradí zaměstnavatel.
Stejně jako není k práci z domova vhodná jakákoliv práce, nehodí se ani pro každého zaměstnance. Práce z domova vyžaduje jistou dávku sebekázně a soustředění (zaměstnanec je vystaven mnohým rušivým faktorům, například televize a další). Zaměstnanec musí být rovněž pochopen ze strany vlastní rodiny (není doma, aby v pracovní dobu vykonával domácí práce). Více v článku: Vyplatí se firmě, když zaměstnanec pracuje z domova?
Práce z domova a zákoník práce
Zákoník práce definici práce z domova neobsahuje. Stejně jako nestanovuje specifické pracovní podmínky či práva a povinnosti zaměstnance. V praxi se zařazuje pod pojem práce zvláštní povahy, kterou charakterizuje ustanovení § 317 zákoníku práce. Zaměstnanec nepracuje na pracovišti zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek pro něj vykonává sjednanou práci v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje. Pracovněprávní vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem se řídí zákoníkem práce s těmito výjimkami:
- a) na zaměstnance se nevztahuje právní úprava rozvržení pracovní doby, prostojů ani přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy,
- b) postupuje se odchylně při jiných důležitých osobních překážkách v práci a přiznání náhrad mzdy nebo platu v době prvních 14 dnech pracovní neschopnosti,
- c) zaměstnanci nepřísluší mzda (plat) nebo náhradní volno za práci přesčas ani náhradní volno nebo náhrada mzdy, anebo příplatek za práci ve svátek.
Podmínky práce z domova
Žádná výjimka týkající se bezpečnosti ochrany zdraví při práci však stanovena není. Je zřejmé, že splnit všechny povinnosti zaměstnavatele s ohledem na charakter domácího pracoviště možné není. Zaměstnanec musí být ochoten spolupracovat a umožnit zaměstnavateli pravidelnou kontrolu pracoviště. Toto je vhodné zakomponovat přímo do pracovní smlouvy. Zaměstnavatel je naopak povinen informovat zaměstnance o rizicích jeho práce a o opatřeních na ochranu před jejich působením. Dále stejně jako u jiných zaměstnanců zajistit školení k zajištění BOZP, pracovnělékařské prohlídky dle zákona o specifických zdravotních službách, případně i osobní ochranné pracovní prostředky, pracovní oděvy a obuv, mycí, čisticí a dezinfekční prostředky (vzhledem k charakteru práce).
Pracovní úraz při práci z domova
Při pracovním úrazu není důležité, kde se pracovník nacházel, ale zda v okamžiku úrazu vykonával pracovní povinnosti vyplývající z pracovního poměru. Pracovním úrazem bude ale také úraz, který se zaměstnanci stal při přípravě na vykonávání práce. Poškození zdraví přitom nemusí být jen tělesné, ale i psychické. Předpokladem odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci je existence pracovního úrazu, vznik škody a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody. Ke vzniku nároku na náhradu škody zaměstnance musí být všechny tyto předpoklady současně splněny, pokud některý schází, nárok na náhradu škody nevzniká.
A právě prokazování splnění předpokladů pracovního úrazu může být při práci z domova problematické. Nesporné budou zřejmě úrazy zaviněné manipulací se stroji či výpočetní technikou. Ale co takové zakopnutí s následnou zlomeninou? Došlo k němu skutečně v době výkonu práce a je zde přímá souvislost s plněním pracovních úkolů? Zaměstnanec je povinen každý úraz bezodkladně oznámit svému nadřízenému vedoucímu zaměstnanci (samozřejmě pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí). Zaměstnavatel stejně jako u jiných úrazů objasňuje příčiny a vede jejich evidenci. Proto by mělo být smluvně ošetřeno dodržování pravidel BOZP. Přestože se to může zdát při práci z domova na první pohled nadbytečné, pro případné odškodnění pracovního úrazu očividně nezbytné. Především se jedná:
- o úpravu pracovní doby, zejména uvedení doby, kdy zaměstnanec nesmí pracovat,
- zavázání zaměstnance k čerpání bezpečnostních přestávek,
- povinnost řádné evidence pracovní doby,
- ujednání týkajících se strojů, přístrojů, techniky a dalšího nářadí, se kterým zaměstnanec doma pracuje, včetně zajištění požadavků na jejich bezpečný provoz a používání,
- sjednání možnosti přístupu zaměstnavatele na pracoviště, kde zaměstnavatel bez předchozího souhlasu zaměstnance nemá přístup. Domácí pracoviště by takto mělo být kontrolováno v určitých pravidelných intervalech, za účelem zhodnocení bezpečnostních rizik a v případě pracovního úrazu za účelem zjištění příčin úrazu.
