Hlavní navigace

Konec geoblockingu neznamená, že e-shopy musí doručovat po celé EU

Daniel Morávek

Nařízení o omezení geoblokování, které brzy nabude účinnosti, nepřináší e-shopům povinnost doručovat po celé EU, jak se někteří lidé mylně domnívají.

Doba čtení: 3 minuty

Obchodník „jen“ nesmí uplatňovat odlišné všeobecné podmínky na základě státní příslušnosti či bydliště zákazníka, který chce v jeho e-shopu nakoupit. Jak ale upozorňuje Asociace pro elektronickou komerci (APEK), to neznamená, že by internetový obchod musel doručit zboží kamkoli v rámci EU.

Čtěte také: Nová pravidla rušící geoblocking začnou platit od 3. prosince. Co se změní?

E-shop nemusí doručovat po celé EU

Hlavním cílem nového nařízení, které nabude účinnosti 3. prosince 2018, je zamezit omezování kupujících v rámci jednotného trhu podle jejich státní příslušnosti či místa aktuálního bydliště. Nařízení o tzv. geoblockingu se věnuje třem oblastem. Tou první je otázka samotného přístupu k internetovému obchodu ze všech států EU. Druhou je zákaz odlišných podmínek pro nákup v e-shopu z různých států společenství, třetí pak nepřípustnost diskriminace v souvislosti se samotnou platbou za objednané zboží, říká výkonný ředitel APEK Jan Vetyška.

Někteří uživatelé a obchodníci si však obsah nařízení vykládají chybně. Obchodník sice nově nesmí uplatňovat odlišné všeobecné podmínky na základě státní příslušnosti či bydliště zákazníka, který chce v jeho e-shopu nakoupit, to však neznamená, že by musel doručit zboží kamkoli v rámci EU. Pokud si nakupující bude chtít objednat zboží v rámci států, do kterých prodávající zboží dodává, mělo by mu to být umožněno. Jako Čech si tak budu moci objednat balíček v rakouském e-shopu, aniž by mě obchodník mohl rovnou odmítnout. Současně ale, jestliže tento internetový obchod dodává zboží pouze v Rakousku, neexistuje povinnost zboží dodat do ČR. Zákazník si ovšem může zboží nechat doručit v Rakousku a tam si jej vyzvednout či nechat dodat jinou cestou, vysvětluje Jan Vetyška.

V takovém případě navíc platí, že obchodník se při takovém prodeji musí řídit mimosmluvními požadavky stanovenými místními zákony. Prodávající tak nemusí mít nastudovanou legislativu všech zemí společenství. Současně nemusí dodávat zboží, na které platí omezení v rámci místních zákonů.

Zákaz automatického přesměrování

Nyní se uživatelé mohou setkat s tím, že když si chtějí prohlédnout zboží na zahraničním e-shopu, obchod je automaticky přesměruje na svoji lokalizovanou verzi. To nově už nebude možné. Obchodníci již nadále nebudou moci zákazníka přesměrovat mezi různými internetovými adresami bez jeho souhlasu. Pokud tedy český zákazník bude chtít vyhledávat zboží v německé verzi e-shopu, který má i českou verzi, nesmí být automaticky přesměrován jako dosud, popisuje Jan Vetyška a dodává: Současně platí, že i při přesměrování se souhlasem nakupujícího musí obchodník umožnit návrat do původního on-line obchodu.

WT 100 tip v článku hlavy

Zákaz diskriminace u služeb a plateb

Zatímco u zboží panuje několik nejasností, v oblasti služeb je situace poměrně přehledná. Kdo si bude chtít objednat službu v jiném státě EU, nesmí být při jejím výběru zatížen jinou cenou. Pronájem auta v Belgii by tedy měl být pro spotřebitele za stejných podmínek, ať si jej objednává online z Bruselu nebo Paříže.

Poslední část nařízení se věnuje omezením ze strany obchodníků na základě způsobů platby. Opět bude platit, že obchodník nebude moct odmítat dokončit objednávku či přijmout platbu na základě toho, že platební prostředek byl vystaven v jiném státě EU či v podobných případech. Jestliže obchodník přijímá platbu kartou, nemůže ji odmítnout jen proto, že karta byla vydána v jiném státě EU. A to za podmínek, že se jedná o platební metodu, kterou nabízí v rámci svého e-shopu a je provedena v měně, kterou prodávající přijímá, uzavřel Jan Vetyška.