Hlavní navigace

Kvůli ceně dodavatele nestřídáme, tvrdí architektky. Jak se v oboru podniká?

Autor: Karel Choc, Internet Info, podle licence: Rights Managed
Jana Bohutínská

Architektka musí ve své profesi skloubit celou řadu dovedností. Od těch kreativních, po ryze technickou stránku stavby. Jak se v oboru podniká na volné noze?

Doba čtení: 8 minut

Pražské architektky Dorota Kluska a Daniela Slížová ve svém ateliéru pracují na soukromých i komerčních zakázkách. Propojily tak, co každou z nich nejvíc baví.

K vývoji potřebovala češtinu

Architektka Dorota Kluska se narodila v Polsku a tam vystudovala architekturu. Její sestra pracuje ve stejném oboru, měly podobné zájmy, chodily spolu na kurzy kreslení. Líbilo se mi, co sestra dělá, proto jsem si řekla, že nemusím hledat nic jiného. Měla jsem i hodně kamarádek, které o studiu architektury uvažovaly. Do Wroclawi na architekturu jsme nakonec šly tři, vzpomíná Dorota, co ji k architektuře přitáhlo.

Za přítelem se po škole přestěhovala do Prahy. Polský vysokoškolský diplom jí umožňuje pracovat v oboru v celé Evropské unii. Mluvila anglicky, takže nastoupila do architektonického ateliéru, kde se angličtina používala. Nakonec tam ale anglicky mluvilo jen pár lidí. Zjistila jsem, že se musím rychle naučit česky, abych mohla komunikovat s lidmi a dál se v oboru vyvíjet. Po roce už jsem mluvila docela dobře, říká dnes plynně česky v ateliéru v pražském Karlíně.

Ze zaměstnání k podnikání

Myšlenka, že by se chtěla osamostatnit, přišla brzy, pár let to ale ještě trvalo. Nejdřív se ve velkém ateliéru věnovala hlavně vstupní části projektů, koncepcím. Pak se rozhodla odejít do menší kanceláře, kde bude mít na starosti celý proces od nápadu po realizaci. A tady mi nakonec řekli, že mi bude líp, když budu pracovat samostatně, směje se. V té době už měla své zakázky mimo kancelář, byly čím dál větší a přibývalo jich. I díky kontaktům, které si v oboru vytvořila. Už tři roky tedy pracuje sama na sebe.

A zpětně popisuje ještě jeden důvod, proč směřovala na volnou nohu. Viděla, že starších architektek, kterým je 50+, zaměstnaných v architektonických ateliérech, je málo. Měla jsem pocit, že tam je pro mě jako pro ženu obtížná budoucnost, že budu muset pořád bojovat. Budu mít víc zkušeností, ale nikdo mi je nebude chtít zaplatit, protože architektů na trhu je strašně moc. Studenti vyhrávají a kreativce potřebuje kancelář jednoho, dva. Myslím, že by mě v kanceláři dlouhodobě nečekal velký vývoj, objasňuje.

Čtěte také: Kdyby každá akce vydělala, byl bych miliardář, říká ředitel eventové agentury

Kdo je v čem dobrý a co nemá rád

Letos nově utvořila tým s architektkou Danielou Slížovou. Ta obor studovala nejdřív na rodném Slovensku, v Bratislavě, potom přešla do Brna. V Praze absolvovala roční praxi a při té se s Dorotou seznámily. V Praze už zakotvila. V architektonické kanceláři pracovala několik let, naučila se všechno, co architektura obnáší, získala hodně zkušeností s prací na rodinných domech, a to od prvotního konceptu, přes realizaci a stavbu, až po interiéry. Když Dorota dostala další velkou zakázku, měla už tolik práce, že se o ní potřebovala s někým podělit. Přišlo nám dobré naše zkušenosti propojit, říká Dorota, která se v poslední době spíš soustředila na interiéry a víc ji baví komerční stavby.

Zatím si na spolupráci zvykají. Důležité je si na začátku říct, kdo je v čem dobrý a co nemá rád, doporučuje Dorota. Sama je zvyklá dělat hodně projektů najednou, Daniele spíš vyhovuje soustředit se naplno na jednu zakázku. Způsob práce musely vyladit. Architekt přitom potřebuje disponovat širokou škálou dovedností – být kreativní, ovládat počítačové programy, rozumět materiálům i technické stránce stavby, mít manažerské i komunikační dovednosti atd.

Okolnost, na níž si Dorota na volné noze musela zvykat, je nepředvídatelnost práce a zakázek a její ekonomické důsledky. Toho, že nebude mít dost zakázek, se při osamostatnění nejvíc bála. Situace, že by neměla na čem pracovat, ale nikdy nenastala. Byla to nejistota, zda budu mít klienty, jestli budou spokojení, zda dopadne dobře nejen návrh, ale i realizace. V architektuře je vše dlouhý proces a musíte být stále ve střehu, nepustit zakázku z ruky, i když už máte jednu fázi úspěšně za sebou, vysvětluje. Podobně měla z nejistoty strach i Daniela.

Dlouhý proces a práce pod nátlakem

Jak Daniela dodává, práce architekta trvá dlouho a málokterý klient si dopředu uvědomuje, co všechno obnáší a obsahuje. I na jednom malém projektu interiéru můžeme strávit čtyři až pět měsíců. Není to totiž závislé jen na nás, ale také na subdodavatelích. Něco se může pokazit a to jsou nepředvídatelné věci, objasňuje Daniela zákonitosti jejich práce. Pak je ale podle Doroty obrovská satisfakce, když všechno dopadne dobře a celá zakázka se povede. A když se přitom ukáže, že myšlenka, kterou měly na začátku, je dobrá i ve chvíli realizace. 

Čtěte také více o tom, jak se podniká v oblasti designu, v článku Cestu výrobků z vesnice na olympiádu a Mont Blanc popsal designér z mmcité.

Architekt je podle Doroty při své práci pod nátlakem klienta i dodavatelů, kteří přicházejí s tím, co bude jednodušší a pohodlnější, a pak hrozí, že se původní myšlenka vytratí. Často se samozřejmě stává, že se věci mění, ale je potřeba se vždy vrátit na začátek a ověřovat si, zda je to správné rozhodnutí, vyhodnocovat, co je důležité, říká. Zároveň musíte uhlídat i detaily. Protože i v nich spočívá výsledná kvalita, dodává Daniela.

Svůj pracovní čas tedy tráví nejen v ateliéru, ale i na stavbách, kde kontrolují řemeslníky. Vědomí, že je důležitý výsledek a projekt je třeba dotáhnout do konce, také podle Doroty posiluje vnitřní motivaci a pomáhá, když pociťují v průběhu dlouhého projektu únavu. Nezastírá, že ji motivuje i to, že za svou hotovou práci dostane zaplaceno a její práce tak je ohodnocená. Daniela říká, že podstatné přitom je, aby je práce na zakázce bavila.

Od kresby na úřady a na stavbu

Organizování a jednání s lidmi, které je důležitou součástí jejich práce, Dorotu baví. Pokud by měla něco doporučit začínajícím architektům, bylo by to právě zdokonalení komunikačních schopností. Můžete mít úžasné nápady, ale když neumíte klienta získat na svou stranu, idea skončí v koši. A spousta skvělých projektů tak končí jen kvůli tomu, že architekti nejsou schopní je odprezentovat tak, aby je klient pochopil a nezasekl se, říká Dorota. Podle Daniely zase architekt často narazí na to, že není dobrý manažer, což ale ke své práci nezbytně potřebuje.

Kontinuální jednání s klientem a jeho důvěra jsou při zakázce klíčové. Ale důležité jsou i peníze. Jak Dorota připomíná, spousta zakázek končí u cenové nabídky. Stále hodně kreslí ručně, skicy jim pomáhají vytvořit základní myšlenku projektu. Navštěvují dané místo. Klientovi představují studii, myšlenku překlopenou do 3D – velkou část jejich práce ostatně tvoří práce za počítačem. Další fáze se liší v závislosti na situaci. Když řeší stavbu na Maledivách, k níž připravovaly studii, všechna povolení obstarávají místní. Doma si je mohou vzít na starosti i samy nebo firma, s níž spolupracují. Řeší dodavatele i stavbu.

Dobrá komunikace je lepší než ušetřit

Osvědčilo se jim obklopit se dodavateli a spolupracovníky, na které se mohou spolehnout. Vyplatilo se jim dát někdy subdodavateli druhou nebo třetí šanci, i pokud je první zkušenost horší. Pak v něm získáte člověka, který je s vámi ochotný spolupracovat. Zvyká si na naše požadavky, na způsob komunikace, pochopí, o co nám jde, uvádí Dorota, která nemá ráda střídání dodavatelů ani kvůli ceně. Dlouhodobě se to totiž podle ní nevyplatí a přináší to problémy. Dobrá komunikace je podle ní opět důležitější než to, jestli jí dá někdo o deset tisíc korun nižší nabídku.

Čtěte také: Podnikatel založil firmu inspirovanou životem Fausta z Jizerských hor

Schopnost komunikace a ochotu opravovat chyby, které dělá každý, považuje u dodavatelů za klíčové vlastnosti. A jak upozorňuje Daniela, i dodavatelé pak mohou mít z povedené realizace, která je společným dílem, radost. Když třeba Dorota dělala v showroomu pro značku šperků Deers na pražských Vinohradech pokladní pult ve tvaru jelena, truhlář si výsledek fotil, byl spokojený, že se mu ho povedlo vytvořit a je to něco jiného, než co dělal doteď. I ony přitom pociťují fakt, že kvalitních řemeslníků je na trhu nedostatek. A ti dobří mají obrovský objem práce a dlouhé dodací lhůty.

Kvalitní práce přináší další zakázky

Ke své inspiraci říkají, že sledují, co se v oboru děje ve světě, ale nemají rády trendy, protože svádějí k opakování. Na základě různých inspirací se Dorota snaží vybírat věci, u nichž má pocit, že se jí budou líbit vždy. I Daniela vsází na nadčasovost a kvalitu. Velkou inspirací je pro ně samotný prostor nebo lokalita. Jak Daniela dodává, je zdrojem inspirace také klient, jeho životní styl, pokud jde o rodinný domek.

Z klientského hlediska je podle nich pro výběr architekta důležité, aby byli schopní se společně dohodnout na designu. Pomáhají v tom reference, hotové realizace. Jde o to, jestli práce architekta klienta osloví, jestli mají blízký vkus. Nebo zda má klient odvahu se vkusu architekta, kterému důvěřuje, přizpůsobit. Architekt není jen od toho, aby stavbu nebo interiér vytvořil, ale také aby klientovi různé věci doporučoval, dodává Dorota.

WT100 tip v článku Ilinčev

Svou práci teď propagují na Facebooku, chystají se na web. Zatím ale mají tolik práce, že webovky stále odkládají. K otázce, co dál, říkají, že se soustředí hlavně na to, aby svou práci dělaly dobře, aby se vyvíjely a měly možnost dělat různorodé projekty. Zaměřují se na to, aby jejich práce byla natolik dobrá, že jim vygeneruje další zakázky. Jestli výhledově dojde i na zvětšování kanceláře a nové zaměstnance, to se podle Doroty teprve uvidí.

Podívejte se také na to, jak se podniká v oblasti kancelářských interiérů brněnské firmě U1: