Licenční smlouva proto vnáší právní jistotu do vztahů mezi autory a uživateli, definuje hranice dovoleného jednání a zajišťuje férové vypořádání mezi oběma stranami.
Co se dozvíte v článku
Co vše může být předmětem licenční smlouvy?
Právní úpravu podmínek poskytování licence nalezneme primárně v ustanoveních § 2358 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „Občanský zákoník“). Předmětem licenční smlouvy mohou být rozmanité kategorie nehmotných statků. Nejčastěji se setkáváme s poskytováním licencí k autorským dílům, jako třeba k obrazům, literárním dílům, architektonickým návrhům nebo počítačovým programům.
Licence však může být poskytnuta i k užití zvukových a obrazových záznamů (např. k filmu nebo seriálu), nebo výstupů rozhlasového a televizního vysílání (např. k záznamu koncertu). Často bývá předmětem licenčních smluv rovněž průmyslové vlastnictví, jako např. ochranné známky, patenty nebo užitné vzory. Pokud tedy hodláte užívat některý z uvedených typů nehmotných statků, bude zpravidla nutné licenční smlouvu uzavřít.
Výhradní vs. nevýhradní licence
Jedním z klíčových rozhodnutí při uzavírání licenční smlouvy je volba mezi výhradní a nevýhradní licencí, která má zásadní dopad na „volnost“ při budoucím nakládání s předmětem licence. Výhradní licence znamená, že její poskytovatel se zavazuje neudělit licenci (tj. oprávnění k užívání věci) nikomu dalšímu a pokud není sjednáno jinak, tak dílo nesmí užívat ani on sám. Nabyvatel výhradní licence tím získává velmi silné postavení a pokud by poskytovatel svou povinnost porušil a za trvání výhradní licence bez souhlasu nabyvatele poskytl licenci třetí osobě, taková licence by jednoduše nevznikla.
Naopak nevýhradní licence ponechává autorovi podstatně volnější ruce. Při poskytnutí nevýhradní licence může věc on sám dále užívat, jakož i poskytovat licence libovolnému počtu dalších uživatelů. Pokud tedy poskytovatel svolí k poskytnutí výhradní licence, měl by k tomu mít opravdu dobrý důvod – například ve formě odpovídající odměny. V každém případě podle Občanského zákoníku platí, že pokud si strany ve smlouvě výhradní licenci výslovně nesjednají, půjde o licenci nevýhradní.
Odměna za poskytnutí licence
Finanční stránka licenčního vztahu je dalším kritickým bodem, který je ve smlouvě potřeba nepodcenit. Podle Občanského zákoníku je ujednání o licenční odměně podstatnou náležitostí licenční smlouvy. V licenční smlouvě by tak měla být sjednána buď konkrétní výše licenční odměny (popř. způsob jejího určení), nebo by mělo být výslovně ujednáno, že licence je poskytována bezúplatně. Pokud by totiž smluvní strany problematiku odměny za poskytnutí licence ve smlouvě zcela opomněly, vniklo by tím riziko neplatnosti licenční smlouvy, čemuž je rozhodně dobré se vyhnout.
Odměna za poskytnutí licence může být jak peněžitá, tak i nepeněžitá, může být sjednána jako pevná či podílová (výnosová), stejně tak jako jednorázová nebo opakovaná (např. ve formě pravidelných plateb). Eventuálně i jako kombinace uvedených možností – záleží na tom, jak si strany chtějí odměňování za poskytnutí licence nastavit.
Při sjednávání odměny za poskytnutí licence by se podle zákona mělo přihlédnout zejména k účelu licence, způsobu a okolnostem užití díla, velikosti tvůrčího příspěvku autora a k územnímu, časovému a množstevnímu rozsahu licence. Zákon do jisté míry omezuje pouze ujednání o odměně stanovené pevnou částkou, kterou by smluvní strany měly sjednávat jen v odůvodněných případech. Z toho důvodu je bezpečnější sjednat odměnu výnosovou, není-li k ujednání pevné odměny opravdu „dobrý důvod“.
Možná je i bestsellerová doložka
Ve vztahu k výši odměny dále ustanovení § 2374 Občanského zákoníku zakotvuje tzv. „bestsellerovou doložku“ Ta stanoví, že pokud je původně sjednaná odměna tak nízká, že je ve zřejmém nepoměru k výnosům vyplývajícím z využití licence a k významu předmětu licence pro dosažení takových výnosů, má autor právo požadovat přiměřenou a spravedlivou dodatečnou odměnu. Přičemž ke smluvním ujednáním vylučujícím nebo omezujícím toto právo se nepřihlíží.
Toto zákonné ustanovení nicméně míří na situace, kdy důvodem pro dosažení nepoměrně vysokých výnosů (ve vztahu k výši odměny) by byl význam předmětu licence (např. autorské dílo by se pro jeho výjimečnost stalo celosvětově známým). To ovšem v praxi bývá spíše ojedinělým jevem.
Praktická doporučení
Je důležité si uvědomit, že licence se vždy vztahuje ke konkrétnímu způsobu užití, který musí být ve smlouvě jasně vymezen. Pokud není rozsah sjednán, zákon obsahuje podpůrná pravidla, která například omezují licenci na území České republiky nebo na dobu obvyklou pro určitý typ díla. To ovšem nemusí vždy vyhovovat potřebám smluvních stran. Z toho důvodu je důležité ve smlouvě nezapomenout výslovně vymezit délku trvání licence, jakož i její věcný, územní či množstevní rozsah (např. formulací, že se licence poskytuje ke všem známým způsobům užití díla, a to v neomezeném územním a množstevním rozsahu).
Kvalitní licenční smlouva se vyplatí oběma stranám a pro její přípravu je vhodné využít služeb odborníků. V dnešní digitální době, kdy se obsah v online prostoru šíří bleskovou rychlostí, je totiž prevence v podobě smluvních pravidel tou nejlepší ochranou duševního vlastnictví.
Tip redakce
Ve firmách se pořád věří jediné „pravdě“ z dat. A to je problém
V našem dalším komentáři si můžete přečíst, jaké výsledky dostanete, když 57 výzkumníkům poskytnete stejná data i zadání.
ČLÁNKY DO MAILU