Hlavní navigace

Mámy spojují práci a kojení. Zaměstnavatel jim přitom musí kojení zaplatit

13. 8. 2020
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Práce a kojení se nevylučují. Zákoník práce zná placené přestávky na kojení a kojící mámy si rozumí i s odsávačkou. Nezastírají však, že to nemají jednoduché.

Flexibilita práce je nyní prakticky celospolečenským tématem. Aktuální je i pro rodiče, především pro mámy s malými dětmi. Zkrácené úvazky, které v Česku zdaleka nejsou standardem, a další formy flexibility, jako je třeba sdílení pracovních míst nebo kombinace práce na dálku a v kanceláři, se dosud diskutovaly hodně právě v souvislosti s rodiči, kteří potřebují skloubit práci a starost o děti.

Placené přestávky na kojení podle zákona

Témat k diskusi je přitom v tomto případě stále dost. Například: délka rodičovské „dovolené“; výše rodičovského příspěvku; nerovnoměrné rozložení péče o děti a domácnost mezi matky a otce (podle dat z oddělení Gender & sociologie Sociologického ústavu Akademie věd ČR o děti pečují v českých domácnostech ženy v 87 % případů); nebo to, jak jsou mámy, co se do práce vrací co nejdříve, okolím vnímány. Vše má co do činění se zvykem i se stereotypy a má to kulturní kořeny.

V práci kojící podnikatelka, politička nebo zaměstnankyně není v Česku dosud někým, kdo by byl vidět často. Někteří zaměstnavatelé a některé zaměstnavatelky tak možná ani neví, protože to nikdy nepotřebovali, že zákoník práce myslí právě i na kojící matky. Ve svém paragrafu 242 totiž upravuje přestávky ke kojení v práci. Zaměstnankyni, která kojí své dítě, musí zaměstnavatel ze zákona poskytnout kromě běžných přestávek ještě zvláštní přestávky na kojení. A také jí je zaplatit.

A to tak, že zaměstnankyně, která pracuje po stanovenou týdenní pracovní dobu, má nárok na dvě půlhodinové přestávky na každé dítě do konce jednoho roku jeho věku a v dalších třech měsících na jednu půlhodinovou přestávku za směnu. Pokud pracuje po kratší pracovní dobu, avšak alespoň polovinu týdenní pracovní doby, má nárok na jednu půlhodinovou přestávku, a to na každé dítě do konce jednoho roku jeho věku. Podstatné je, že se přestávky na kojení započítávají do pracovní doby a zaměstnankyni za ně přísluší náhrada mzdy nebo platu (podle toho, zda pracuje v soukromém sektoru či ve veřejné sféře) ve výši průměrného výdělku.

Zároveň ale má zákoník práce pro matky i řadu omezení. Podle ustanovení paragrafu 195 odstavce 5 zákoníku práce nesmí být mateřská dovolená v souvislosti s porodem kratší než 14 týdnů a nemůže skončit ani být přerušena před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu. Navíc jsou práce, vyjmenované ve vyhlášce číslo 180/2015 Sb., zakázány těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí, a zaměstnankyním – matkám do konce devátého měsíce po porodu. Více o tom čtěte v článku Zaměstnání na mateřské, rodičovské a práce v šestinedělí.

Práce mezi kontrakcemi, schůzky mezi kojením

Při rozhovorech s mámami, které porod nevytrhl z práce, není nouze o zkušenosti, které souvisejí s fyzickou a psychickou stránkou mateřství. A to ať už jsou to podnikatelky nebo zaměstnankyně. Vyprávějí o tom, jak absolvovaly pracovní schůzky v krátké pauze mezi dvěma kojeními dvojčat, jak (s malým pochopením kolegů) odsávaly mléko v práci, o tom, jak vyřizovaly pracovní hovory z postele pár dnů po náročném a bolestivém císařském řezu, případně o tom, jak je šéfová naháněla s urgentní pracovní věcí ještě mezi kontrakcemi v porodnici. Jistě, je to jejich volba, jde ale zároveň o to, jak jim tuzemské pracovní zvyklosti, vztahy a prostředí skloubení raného mateřství a práce ulehčují, nebo naopak komplikují. Čtěte také článek Jsem matka a podnikám. Kdo jsou ženy, které se nebojí riskovat?

Ženský kolektiv byl ke kojení vstřícný

Petra Kašparová pracuje jako lékařka – patoložka v nemocnici, vyučuje i medičky a mediky a do práce také dojížděla, když ještě kojila, a to postupně dvě děti. Měla jsem výuku a pomocná osoba, moje máma nebo manželův tatínek, kroužila venku s kočárkem. Když přišel čas, dítko jsem nakojila, přebalila, vzpomíná Petra. Kojila v místnosti, kam občas zabloudili medici, nebo v dámské pracovně. Je nás v práci dost ženských, ten „úděl“ jsme znaly všechny, takže jednou za čas jsme si to navzájem tolerovaly. A chodily jsme do práce na kratší úvazek, popisuje a zároveň přiznává, že zabrat se do složitého pracovního úkolu, když byla myšlenkami souběžně u miminka, pro ni bylo náročné.

Zahraniční zkušenost: V kanceláři vrčí odsávačka

Je to jen pár dní, co projektová manažerka a HRistka Cecílie La Monica Grus zveřejnila na své LinkedIn síti příspěvek, jak se vrátila do práce s odsávačkou (což je pomůcka na odsávání mateřského mléka, aby se nezastavila laktace). A to po devíti měsících, které strávila se svým novorozeným dítětem doma. Cecílie žije a pracuje v Itálii, takže v jejím pracovním okolí je běžné, že se zaměstnankyně vrací do práce už po pár měsících. Organizace, v níž pracuje, má něco přes padesát zaměstnanců a více než polovina jsou ženy v produktivním věku. Prošla jsem si to v hlavě a napočítala jsem dvanáct matek s dětmi ve školkovém a mladším věku, dodává. Její devítiměsíční mateřská absence je přitom nejdelší za dvacet let existence firmy.

Maminky, jak vysvětluje, v Itálii většinou nevyužívají možnost rodičovské, což je maximálně šest měsíců za 30 % platu. Oblíbenější jsou jiné alternativy, jako je příspěvek na baby-sitting nebo na jesle. Pokud to rodinná situace dovolí, o děti jejích kolegyň se starají jejich matky nebo tchyně, případně dají dítě do jeslí, které ale rozhodně nejsou levné. A jak se řeší kojení? Pokud matka kojí, nezbyde jí než odsávat během práce. Buď v rámci pauzy nebo rovnou při práci. Sedávala jsem vedle kolegyně, která při psaní mailů měla odsávačku v kojící podprsence a omlouvala se nám za dvacet minut vrčení přístroje. Mléko pak dala do ledničky a večer si ho odnesla domů. Druhý den ho miminko dostalo v lahvičce od babičky, říká Cecílie. Nikdo z kolegyň ani kolegů si nestěžoval, brali to s humorem. Může to podle ní znít šíleně, ale pokud se matka nechce vzdát plného kojení, nic moc jiného jí nezbývá. Přečtěte si také článek 6 byznys dovedností, které vám dá mateřství.

Přiznává, že jí to vždy přišlo trochu smutné, což ale připisuje svému českému původu a tomu, že česká norma je dítě do tří let u matky. Popisuje, že v Itálii je zase norma to, že vzdělaná pracující žena jde do práce. Kdo práci má, zkrátka se do ní záhy vrací, protože o ni nechce přijít. Brzký návrat do práce totiž vysvětluje i ekonomickými důvody – nezaměstnanost je v Itálii vysoká, vyšší jsou i náklady na život a většina rodin si nemůže dovolit přijít na delší dobu o druhý, nebo dokonce o jediný příjem. Navíc zaměstnavatel nemá povinnost vám místo držet jako v Česku. Návrat na trh práce potom může být pro maminky poměrně náročný, upřesňuje.

Nebýt pandemie a flexibility práce, musela by dát výpověď

Při návratu do práce bylo pro Cecílii nejsložitější odejít od syna na tak dlouhou dobu. Vůbec mi nevadí pracovat, být v práci nebo odsávat, ale skutečnost, že odcházím od dítěte, které prostě není připravené na to být bez primární pečující osoby, je těžká. Vrátit se do práce a zachovat si zdravou pevnou vazbu s dítětem mi přijde jako největší výzva, sdílí svou situaci.

Připomíná však také, že během pandemie koronaviru firma, kde pracuje, velmi uvolnila režim a zavedla smart working. Práce z kanceláře se tak omezila jen na dva dny v týdnu a zbytek pracovní doby si mohou zaměstnankyně a zaměstnanci rozvrhnout svobodně, co se týče času a místa práce. To se dá s péčí o dítě a kojením mnohem lépe propojit. Musím říct, že nebýt pandemie, do práce bych se nevrátila a musela bych dát výpověď, dodává Cecílie. O tom, jak se práce mění, se více dozvíte v článku 40 hodin týdně makají už jen dinosauři. Hitem jsou 4 pracovní dny.

Když je vzdálená práce běžná, mámy můžou pracovat a kojit doma

I v tuzemsku přibývají firmy, které se snaží vyjít rodičům, především maminkám, a to i s nejmenšími dětmi, vstříc. Příkladem je společnost Vodafone. Nebudují v kancelářích zázemí pro kojení, podporu nastavují jinak: Ve Vodafonu je naprosto běžná práce z domova. To samozřejmě ocení i kojící maminky, informuje tiskový mluvčí firmy Ondřej Luštinec.

A jak dodává, s péčí o nejmenší děti souvisejí i další firemní benefity. Mezi ně patří třeba šestnáct týdnů plně placené rodičovské dovolené, která poskytuje rodičům více času stráveného s novými dětmi v rodině. Také každý zaměstnanec, jehož partner má dítě nebo adoptuje dítě, dostává během prvních osmnácti měsíců od narození dítěte flexibilitu a může si kdykoli vybrat až šestnáct týdnů placené dovolené. To u nás platí nejen pro tatínky, ale i pro páry stejného pohlaví, říká Ondřej s tím, že tento benefit je spojený i s možností postupného návratu do práce, kdy zaměstnanci pracují po dobu dalšího půl roku jen třicet hodin týdně, ale za plnou mzdu.

A nakonec zmiňuje i pět dnů placeného volna, které mají jako Personal Days k dispozici zaměstnanci ještě navíc k pětitýdenní dovolené. Ty se hodí i rodičům, kteří třeba chtějí strávit s malým dítětem narozeniny, chtějí s ním prožít celý první den školy, poslední den školy a tak dále. Mohou tak být další pracovní dny se svými dětmi, bez pracovních povinností, uzavírá.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).