Hlavní navigace

Ministerstvo zdravotnictví aktuálně k rehabilitacím zaměstnanců

Dagmar Kučerová

Rehabilitace jsou placenou překážkou v práci. Co vše je součástí rehabilitační péče a musí mít pro tento účel fyzioterapeut smlouvu se zdravotní pojišťovnou?

Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Rehabilitace se nově považují za ošetření ve zdravotnickém zařízení. Samozřejmě pokud je nebylo možné provést mimo pracovní dobu.

Účast zaměstnance na léčebné rehabilitaci v pracovní době lze považovat za „ošetření“ ve smyslu bodu 1 Přílohy nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci. Podle stanoviska ministerstva zdravotnictví je ve smyslu zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, který vymezuje zdravotní služby, léčebně rehabilitační péče nedílnou součástí zdravotní péče (§ 2 odst. 4 citovaného zákona). Ministerstvo zdravotnictví je toho právního názoru, že při stávajícím znění nařízení vlády a s ohledem na definici léčebné rehabilitace v zákoně o zdravotních službách nelze přijmout jiný závěr než ten, že pro potřeby citovaného nařízení vlády je třeba léčebnou rehabilitaci podřadit pod pojem „ošetření“.

Jak ostatně pro server Podnikatel.cz potvrdilo v článku Rehabilitace: Nově jako placená překážka v práci ministerstvo práce a sociálních věcí. Účast zaměstnance na léčebné rehabilitaci v jeho pracovní době je nutné považovat z hlediska pracovněprávní úpravy za jinou důležitou osobní překážku v práci na straně zaměstnance v souladu s přílohou nařízení vlády č. 590/2006 Sb. (bod číslo 1).

Čtěte také: Musí s dítětem k lékaři. Má nárok na placené volno s náhradou mzdy?

Ptejte se odborníka v poradně Mzdové účetnictví a personalistika
PhDr. Dagmar Kučerová
poradkyně pro mzdové účetnictví

Důležitý je pojem zdravotnické zařízení

Otázkou je, jak vyhodnotit situaci, kdy rehabilitační péči provádí fyzioterapeut (příp. rehabilitační pracovník), který nemá smlouvu se zdravotními pojišťovnami nebo konkrétní pojišťovnou pacienta. Přestože se jedná o rehabilitaci na lékařský předpis. Zaměstnanec využil tuto placenou službu například z kapacitních důvodů. Bude se i v tomto případě jednat o rehabilitaci s nárokem na náhradu mzdy, pokud ji nebylo možné provést mimo pracovní dobu?

Podle Gabriely Štěpánovéministerstva zdravotnictví je k poskytování léčebně rehabilitační péče oprávněn pouze takový poskytovatel zdravotních služeb, který má k péči oprávnění udělené místě příslušným krajským úřadem (v případě Prahy je to pak Magistrát hl. města Prahy). Léčebně rehabilitační péče je druh zdravotní péče podle zákona o zdravotních službách. Jedná se soubor činností, které se provádějí mj. za účelem předcházení, odhalení a odstranění nemoci nebo zdravotního stavu a za účelem udržení, obnovení nebo zlepšení zdravotního a funkčního stavu. Jde tedy o zdravotní péči (vyšetření či ošetření), přičemž nehraje roli, zda je hrazena ze zdravotního pojištění či nikoli, rozhodující je, že poskytovatel je držitelem oprávnění k poskytování zdravotních služeb (nikoli tedy živnostníkem provádějícím např. masáže).

Tuto skutečnost je možné jednoduše ověřit v registru poskytovatelů zdravotních služeb.

K dotazu se vyjádřilo i ministerstvo práce a sociálních věci. V případě, že daný zaměstnanec k této lékařem indikované léčebné rehabilitaci zvolil zařízení na základě „svobodné volby lékaře“, tedy zařízení, které  není ve smluvním vztahu k zaměstnancem zvolené zdravotní pojišťovně, jedná se o jiné než „nejbližší zdravotnické zařízení“ ve smyslu bodu 1 písm. a) Přílohy nařízení vlády č. 590/2006 Sb. (neboť nesplňuje jeden ze zde uvedených kumulativních požadavků na toto zařízení, vedle nejbližší dostupnosti).

Zaměstnavatel tak poskytne pracovní volno na nezbytně nutnou dobu. Náhradu mzdy nebo platu je však povinen zaměstnanci poskytnout jen za dobu, kterou by si vyžádalo ošetření (tedy v daném případě rehabilitace) v nejblíže dostupném zdravotnickém zařízení podle písmene a). Zákoník práce v § 206 odst. 2 stanovuje povinnost právnickým osobám (např. zdravotnickým zařízením) a fyzickým osobám (např. lékařům) poskytnout zaměstnanci potřebnou součinnost v prokázání výše uvedených skutečností zaměstnavateli. Z výše uvedené právní úpravy vyplývá, že zaměstnavatel má právo požadovat na zaměstnanci prokázání (např. potvrzením lékaře) nutnosti vyšetření nebo ošetření zaměstnance v pracovní době v daném zařízení, délku vyšetření a podobně, poznamenala Barbara Hanousek Eckhardová. Pro úplnost připomenula i postup při pružném rozvržení pracovní doby. Podle § 97 odst. 1 zákoníku práce se překážky v práci na straně zaměstnance (např. ošetření a vyšetření zaměstnance) posuzují jako výkon práce jen v rozsahu, ve kterém zasáhly do základní pracovní doby (nikoliv tedy do volitelné části pracovní doby zaměstnance).

Obsah rehabilitační péče

Podmínky kvalifikace pro výkon povolání fyzioterapeuta upravuje zákon o nelékařských zdravotnických povoláních (č. 96/2004 Sb.). Jednotlivé úkony jsou specifikovány v prováděcím právním předpisu o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. Podrobněji k činnostem fyzioterapeuta i fyzioterapeuta se socializovanou činností (v neurologii, traumatologii apod.) v následujících přílohách: