Hlavní navigace

Na květinové farmě vsázejí na čerstvost a lokálnost. Jak jejich byznys funguje?

Autor: Karel Choc, Internet Info, podle licence: Rights Managed
Jana Bohutínská

Na květinovou farmu Loukykvět v Mšeckých Žehrovicích je to z Prahy autem slabou hodinku. Karol a František tu našli pozemek a statek, kde mohou žít i pracovat.

Doba čtení: 9 minut

V brzkém podzimu farma vítá návštěvníky lánem jiřin. Je dopoledne poté, co se Českem přehnala vichřice Fabienne. Foliovníky i květiny si s ní naštěstí poradily.

Od počítače na traktor

Majitelé farmy Loukykvět, Karolína (Karol) a František Hábovi, původně nejsou přímo z oboru. František pracoval jako ajťák, Karol se ke květinám dostala hned po škole, až později si udělala floristický kurz. Nebylo to nějaké jednorázové rozhodnutí, že začneme podnikat v tomto oboru. Přicházelo to postupně, líčí Karol. Nejdřív začala s Františkovou maminkou pěstovat květiny na pronajatém poli 20×40 metrů čtverečních, aby byly k prodeji na farmářském trhu. Zkoušely, jak to funguje. S Frantou jsme pak hledali pozemek, kde bychom mohli žít, a našli jsme ho tady v Mšeckých Žehrovicích. Přestěhovali jsme sem i pěstování, objednávky přibývaly, dělali jsme víc svateb, přibyla spolupráce s Rohlik.cz, vzpomíná. František měl v tu dobu jako ajťák home office, ale postupně víc času trávil na traktoru než za počítačem. Zjistili, že je potřeba, aby se farmě věnovali na plný úvazek oba dva. A název Loukykvět vznikl spontánně, bez velkého přemýšlení.

Bylo dobře, že to šlo postupně, z roku na rok. U farmaření je složité, že si musíte hodně dopředu rozmyslet, jak velkou produkci budete mít a produkované množství nelze rychle přizpůsobit poptávce, vysvětluje Karol. Postupně rozšiřovali osazená pole, až se dostali, ve své druhé velké sezoně v Mšeckých Žehrovicích, na současných 14 tisíc metrů čtverečních.

24 hodin mezi objednávkou a dodáním

Kromě online prodeje se k nim dnes zákazníci dostávají na základě šeptandy a referencí nebo přes vyhledávače. Svatební klienti mohou využít i samosběr. Místní kupují, když jedou okolo, což nečekali. Cílili od počátku hlavně na Prahu a okolí, kde mají odběrná místa v několika kavárnách (spojení kafe a kytky se jim líbí) nebo zavážejí až k zákazníkům. Mohou sice květiny dopravit i jinam po Česku, ale je to pro ně logisticky složitější a také to moc nezapadá do jejich lokálního konceptu. Soustředí se totiž na to, aby byly kytice u zákazníků do 24 hodin od objednávky. Navíc pozorují, jak vznikají další farmy, takže pro ně vzdálenější místa mohou lokálně zásobovat zase ty. Prostor na trhu podle nich stále je, i když už opadl určitý počáteční „wow efekt“. Mezi farmáři konkurenci necítí, štvou je ale lidé, kteří se na vlně čerstvosti a lokálnosti jen vezou, nehrají fér hru a slepě kopírují.

Pěstují kolem 150 druhů květin. Jako svá specifika zmiňují jiné pěstování květin, jinou vazbu a jiný prodej. Co konkrétně to z jejich pohledu znamená? Květiny a květinářství ovlivňují módy, jako všechno okolo nás. Ve světě začal před čtyřmi nebo pěti lety nový trend květinové vazby a do Čech se dostává až teď, se zpožděním. Dřív se vázal takový biedermaier, uhlazené kytice ve tvaru hřibu, z nichž nic nevyčuhovalo. Teď se přemýšlí radikálně jinak, materiály i květiny se používají v celé své kráse. My jsme to vzali za své a myslím, že je to pro nás dost specifické, vysvětluje Karol u dlouhého stolu na farmě, kde běžně kytice vážou.

Pestrost druhů, které pěstují ručně

V jejich kyticích se přitom objevují jen ty květiny, které na farmě vypěstovali od cibule, hlízy nebo semínka, žádná velkoobchodní produkce z dovozu. Podle Františka se jejich kytice liší i tím, že jsou pestřejší, složené z mnoha druhů a objevují se v nich i druhy, s nimiž není běžně zvykem v květinářství pracovat. Karol přitom připomíná, jak naopak funguje květinová burza. Vyselektovala květiny, které se dobře převážejí, skladují a váží, mají pevné stonky a dobře se s nimi pracuje. Důsledkem je omezenost sortimentu. Tím, že jsme blízko za Prahou, můžeme si dovolit pěstovat druhy, které nemá smysl dovážet, uvádí. 

Přečtěte si také o tom, jak funguje farma, kde vyrábějí sýry. Vydali jsme se za desítkami zvířat a vůní francouzských sýrů na rodinnou farmu.

Jsou malá farma a skoro všechny procesy u nich probíhají ručně. Včetně vázání květin nebo přesazování. Kromě lidských rukou jim pomáhá malotraktor a speciální parní stroj, s jehož pomocí bojují s plevelem. Vybudovali si také retenční nádrž, aby měli dostatečnou zásobu vody, na níž je jejich podnikání existenčně závislé. Souvisí to i s jejich snahou pěstovat květiny ekologicky. Sice nejsme certifikovaní jako biozemědělci, ale jinak bychom pěstovat nechtěli, tvrdí František a Karol mu skáče do řeči: Půda je naše, takže chovat se k ní šetrně a pěstovat ekologicky nám dává celkově smysl.

Žádná vyšlapaná cestička, ale experiment

Spoustu věcí zkouší a sledují, zda fungují nebo ne. Nejdeme vyšlapanou cestičkou. Vyzkoušeli jsme postupy, které nefungovaly, experimentujeme s tím, co pěstovat a co ne. Máme třeba hrozně rádi hrachory, ale víme, že do supermarketů se nikdy nedostanou, protože ve váze vydrží tak pět dní. Už víme, že jediná možnost, jak je k zákazníkům dostat, je přímý prodej bez prostředníků, objasňuje František. Většinu svých květin tak prodají napřímo online. A zákazníci e-shopu jim věří, když si, jak Karol připomíná, kupují květiny, u nichž neví, jak budou přesně vypadat. Znají předem velikost a cenu i barevné ladění, ale protože pracujeme se sezonními květinami, hodně se zákazníci zároveň přizpůsobují nám. A my je za to obdivujeme, dodává Karol.

František jejich přístup vztahuje k tomu, co se stalo u jídla, kde zákazníci začali řešit sezonnost i lokálnost. Podobně jejich zákazníci sledují květinovou sezonu. Nechtějí tulipány uprostřed léta, ale ptají se na cínie nebo jiřiny, když se blíží jejich čas.

Tvrdá zkouška létem

Letošní rok a hlavně léto byly z hlediska počasí pro jejich podnikání celkově hodně náročné. Těžká jílovitá půda na farmě odhalila své plus – víc totiž zadržuje vodu, což se ve vedrech vyplatilo. Pomohlo jim právě i to, že jejich zákazníci spojení kytek a počasí vnímají. V obrovských vedrech ne vždy dokázali dodat stoprocentní produkt a zákazníci to pochopili. Příjemně nás překvapilo, jak jsou shovívaví a chápaví, ohlíží se František za sezonou. Ta u nich běžně začíná s jarem, někdy v dubnu až květnu, a končí s prvními mrazíky.

Podle Františka je pro ně velmi důležité, ale také náročné, hlídat si cashflow. A to právě i v souvislosti se sezonností. Když končí sezonu, musí zároveň nakupovat jarní cibuloviny. Mají velké náklady, až do poloviny prosince stále pracují naplno (třeba vyorávají a uskladňují jiřiny a podobně), a pak zase od půlky ledna ale nemají příjem, protože jsou mimo sezonu řezaných květin. Musíme peníze hlídat, aby se firma uživila a byla zisková, i když farmaříme vlastně na malé ploše. V zemědělství, kde nemáte žádnou tučnou marži, je těžké nastavit všechno tak, aby vás firma uživila i bez jakýchkoliv dotací. Žádnou neefektivitu tu do marže neschováte, popisuje situaci. Nastavit efektivitu tak, aby byli ziskoví, je tak pro ně zásadní.

Snahu o efektivitu podporují Františkovy znalosti z IT. Vytápění foliovníků nebo chlazení řezaných květin řídí přes počítač, František vyřešil celý web i objednávkový systém, mají program pro plánování výsevů a návazné procesy. Usnadňuje to život nám i holkám, co tady pracují, pochvaluje si Karol technologie. Celkem na farmě přitom pracuje šest lidí nastálo a v hlavní špičce i dalších 15 brigádníků, přičemž okruh lidí, z nichž se brigádníci rekrutují, je mnohem širší.

Podnikat v páru? To nejlepší i nejhorší zároveň

Pro Karol, kterou baví práce s hlínou a věří, že dělají něco přelomového, bylo složité vyrovnat se s tím, že když se při farmaření něco nepodaří, často nemá šanci to hned napravit. Většinou to jde až příští rok. Na to jsem si hrozně těžko zvykala a asi jsem si ještě úplně nezvykla. Nemusím mít všechno perfektní, ale je pro mne důležité napravit chybu, když ji udělám, přemýšlí. Zájem zákaznic a zákazníků o květiny ji naopak překvapil příjemně. Považuje to za štěstí. Zpočátku totiž myslela, že budou muset investovat mnohem větší úsilí do marketingu a reklamy. 

Podívejte se také na to, jak se podniká, když si někdo otevře pekárnu. V kroměřížské pekárně raději strpí stížnosti, že jsou jejich výrobky drahé.

Také podnikat v páru je podle Karol to nejlepší, ale zároveň to nejhorší. Samozřejmě si práci nosíme domů, je pro nás o to těžší najít si čas na odpočinek. Na druhou stranu si rozumíme a spoustu věcí si nemusíme vůbec vysvětlovat, protože je máme nastavené úplně stejně, reflektuje situaci. František tvrdí, že obecně je dobré podnikat s někým, komu člověk věří, a speciálně to platí pro farmaření. A doplňuje: Je to i emocionálně trochu horská dráha, někdy jste nahoře a někdy se propadnete. Je dobré, když máte někoho, komu o tom můžete říct a on vám třeba vysvětlí, že to není tak černé, jak si malujete.

Karol dodává, že speciálně u kytek je také fajn kombinovat mužskou a ženskou sílu. František řeší farmařinu a technologie, včetně IT a podpory prodeje, Karol má na starosti estetickou stránku věci – co budou pěstovat a jak budou vypadat jejich produkty.

Dlouhodobé vztahy pro nejvyšší kvalitu

Protože chtějí nejvyšší kvalitu, musejí například osobně navazovat dlouhodobé vztahy s holandskými pěstiteli tulipánů a narcisů. Všechno si dovážejí sami. Aby sem dostali zajímavé druhy, musí také objednat určitý objem. I proto nově spustili e-shop na cibuloviny a hlízy, aby zvýšili objem objednávek a za pár let se k vytouženým druhům dostali. Prodávají přes reálné fotky, jak budou květiny vypadat. Deset tisíc cibulí tulipánů prodali zjara obratem. Jiřiny si už množí sami a v e-shopu nabízejí jejich hlízy. Je to pro ně i další zdroj příjmů mimo sezonu řezaných květin.

Pořádají také kurzy vazby, které se po vypsání před Vánocemi hned vyprodají na celý rok. Workshopů zároveň nemohou dělat o moc víc, protože kurz, který se na farmě koná, znamená zastavit všechny běžné práce. Poptávka jejich podnikání ovlivňuje, ale také si jsou vědomi svých záměrů a limitů. Tvrdí, že je sice příjemné, že přišli na trh s nedostatkovým zbožím, ale nechtějí vyrůst do obřích rozměrů.

A protože touží prodávat špičkovou kvalitu a čerstvost a mají jen určitou lidskou kapacitu, nechtějí také celkové prodeje květin a počet objednávek nereálně šponovat. Jak uvádějí, naučili se být pokorní, protože už vědí, že neporučí větru, dešti a baví je se pořád něco učit. Zajímají je náročnější květiny, jako jsou třeba sasanky nebo lisianthus. A chtějí, když to půjde, pokračovat ve svých vizích, které vidí jako součást toho, jak tu květinové podniky fungovaly už za první republiky – pěstovat na své farmě kvalitní květiny k řezu a co nejčerstvější je prodávat. Karol a František přitom věří, že mají ve svém podnikání kam růst, i když je to dlouhodobý proces.

Podívejte se také na to, jak podniká košíkář Leoš Křižka: