A právě na některé bizarní daně z minulosti se mimo jiné zaměřilo první živé nahrávání podcastu Teorie bulharské konstantys diváky a improvizační skupiny Poločas nápadu.
Co se dozvíte v článku
Daň z krbů měla nevýhodu, výběrčí museli chodit do domů
S určitou mírou nadsázky lze říci, že daně jsou skoro tak staré, jak lidstvo samo. Během historie byste přitom našli řadu, z dnešního pohledu, bizarních daní. Ve 14. století byla například ve Francii zavedena daň z krbů (už dříve byla obdobná daň vybírána i v Byzantské říši) a brzy se tato daň rozšířila i do Británie. Šlo de facto o předchůdkyni daně z nemovitostí. Ačkoli byla v různých zemích nastavena odlišně, hlavní myšlenka byla, že bohatší mají větší domy s více krby, které nelze jednoduše přenést či zrušit (obydlí chcete vytápět) a daň tak byla úměrná bohatství. Nevýhodou daně bylo, že pro kontrolu počtu krbů museli správci daně vstupovat do obydlí poplatníků.
Daň z oken měla negativní zdravotní důsledky
V 1689 proto byla tato daň v Anglii zrušena s tím, že jde o příliš velký zásah do ochrany soukromí ze strany úřadů. Jen o 7 let později ale v Anglii vznikla nová daň, která obdobným způsobem umožňovala zdanit majetek, avšak nevyžadovala vstup do obydlí. Jednalo se o daň z oken, která nakonec, ačkoli několikrát změnila svoji podobu, přetrvala až do poloviny 19. století. Výhodou daně z oken oproti krbům bylo, že okna šlo spočítat z ulice a výběrčí daně kvůli ní nemuseli vstupovat do obydlí. Stejně jako u daně z krbů pak vycházela z logiky, že bohatší lidé mají větší domy, ve kterých mají více oken.
Jenže jak staré jsou daně, tak stará je i snaha o jejich obcházení či aspoň o daňovou optimalizaci. A daň z oken nebyla výjimkou. Na rozdíl od jiných optimalizací však měla ta u daně z oken sociální, architektonické a také zdravotní dopady. Docházelo totiž k zabednění oken a nové stavby se stavěly s menším počtem oken než v minulosti. Tím, že domy měly méně oken, bylo v nich méně světla a také neumožňovaly dostatečné vyvětrání. Daň se tak negativně promítala do zdravotního stavu obyvatelstva.
Ilustrační obrázek
Buď oholit, nebo zaplatit daň z vousů
Bizarní daně však nebyly doménou pouze západní Evropy, ale i té východní. Například Petr Veliký, když se vrátil z inspekční cesty po Evropě, se rozhodl, že přiblíží ruskou společnost té západoevropské. A jedním z prostředků, jak toho chtěl dosáhnout, byla i změna vzhledu. Na paškál se tak dostaly vousy, které v tehdejším Rusku měly náboženský, kulturní i statusový symbol. V pravoslavné kultuře se totiž ustálilo přesvědčení, že vousy jsou znakem zbožnosti a mužské důstojnosti.
V roce 1698 po návratu z dlouhé cesty po západní Evropě svolal Petr Veliký bojary (ruské šlechtice) a začal jim stříhat vousy. Následně se ale rozhodl zvolit méně „násilnou“ variantu a zavedl daň z vousů. Kdo si chtěl vousy ponechat, musel za to zaplatit. Výše daně se odvíjela od společenského postavení. Nejvíce platila šlechta, o něco méně měšťané a nejméně pak služebnictvo a rolníci. Duchovní měli dokonce výjimku a daň z vousů platit nemuseli. Ten, kdo daň zaplatil, dostal kovový žeton, na kterém byly vousy. Tím musel prokázat, že daň uhradil a že vousy může nosit.
Co dalšího zaznělo v novém díle serveru Podnikatel.cz Teorie bulharské konstanty:
- Které bizarní daně se v minulosti platily a k čemu vedly?
- Jak asi vypadala kontrola daně z krbů a oken?
- Kolik činila daň z vousů?
- Jak vypadaly prohibice alkoholu a co přinesly?
- Okamura a Babiš dříve snili o volbách přes internet
- Na jakého filozofa Babiš údajně často myslí?
ČLÁNKY DO MAILU