Hlavní navigace

Navrhují designové hroby, urny a rakve. Jaký je o jejich produkty zájem?

Jana Bohutínská

Podobně jako jsou svatby osobní událost, rituál i podnikání, mají tyto tři roviny i pohřby. Smrti se dostává větší pozornosti. A s ní také funerálnímu designu.

Doba čtení: 6 minut

Milovníci designu mohou stylově žít i tak pohřbívat své mrtvé. Na trhu jsou designové rakve, urny i hroby. Kdo jsou lidé, kteří se funerálnímu designu věnují?

Hrobka s jednotou představ i místa

Architektka a designérka Táňa Kubiková stojí spolu s architektem, sochařem a designérem Otou Černým za projektem Set in stone, zaměřeným na design hrobů. K funerálnímu designu se dostala náhodou, když jí zemřela kamarádka a rozhodla se vytvořit pro ni náhrobek. Pak se přihlásila do soutěže zaměřené na funerální design. To bylo v roce 2015, kdy soutěž pro mladé tvůrce otevřela Správa pražských hřbitovů a tím vzbudila zájem jak o téma funerálního design, tak o pohřbívání obecně. Do soutěže tehdy přišlo 320 návrhů a Táňa Kubiková se umístila na třetím místě s náhrobkem Povídkář.

Postupně se pak Táně začali ozývat první zákazníci, kteří měli o její práci zájem. Nyní, jak říká, se sice ve své práci nevěnuje funerálnímu designu výhradně, ale pracuje v této oblasti pro pár klientů ročně. Mezi mými zákazníky jsou spíše mladší lidé, kolem třiceti až padesáti let, kteří se zajímají o design a nejsou spokojeni s běžnou nabídkou. Hledají něco jiného, dají si s tím práci a při hledání narazí na mě, nejčastěji na internetu, uvádí pro server Podnikatel.cz, který ji zastihl ve vlaku. Konkrétní návrh hrobky či hrobu je pak průnikem představ zákazníků a jejího konceptu, při němž vychází jak z klientských požadavků, tak z konkrétního místa. Čtěte také více o tom, jak je to s pracovním volnem na pohřeb, v článku Ráda by šla na pohřeb manželova dědečka. Má nárok na pracovní volno?

Táňa Kubiková žije ve Vídni a mezi Rakouskem a Českem pendluje. Má tedy srovnání, jak vypadají hřbitovy přeshraničních sousedů. Je to podle ní podobné, převažuje masová produkce. Ale zároveň vidím trend, že se s tím něco začíná dělat, říká s tím, že vzhledem k tomu, že náhrobek je větší finanční investice a na desítky let dopředu, bylo by na místě zamyslet se i nad jinou koncepcí celých hřbitovů. V západní Evropě sleduji pokusy vyzkoušet v pohřbívání něco jiného. A i u nás se objevují nové trendy, třeba Les vzpomínek, přírodní hřbitov, kde naopak nejsou náhrobky vůbec žádné, dodává a prozrazuje, co ji v oblasti funerálního designu láká: navrhnout celý hřbitov, který by vypadal úplně jinak než ten klasický.

Urny a chlouba města

Češi a pohřbívání, to je zajímavý paradox. Tak jako během života většinou na estetiku a design příliš nedají, v otázce posledního odpočinku lpí na dokonalé formě čím dál tím víc lidí. Patrné je to především na množství nových produktů, pod kterými jsou podepsaní mladí designéři a které, to je to zásadní, jdou na odbyt. Namátkou je třeba zmínit projekt Romana Kvity, Zuzany Knapkové nebo Lindy Vránové. Každý z této trojice vymyslel urnu, která nejen, že je funkční, ale má i autentický autorský rukopis, krásný tvar, a navíc osobitý nápad, říká k vzestupu funerálního designu Veronika Pařízková, šéfredaktorka webu o designu Czechdesign.cz. Jak připomíná, za první republiky byly hřbitovy chloubou nejednoho oblastního města. Dnes se, zdá se, navrací estetika alespoň v podobě originálních uren, dodává.

Sochaři a architekti začátku 20. století, kteří se funerálnímu designu věnovali, inspirovali v tvorbě uren také Pavlínu a Romana Kvitovi. Právě organizace CZECHDESIGN oslovila sochařku a designéra, aby se přihlásili do zmíněné soutěže Správy pražských hřbitovů. Téma studovali a zjistili, že je zajímá a dává jim smysl. Dnes jsou pro ně Urnyy doplňkem k jejich běžné práci.

Roman Kvita vysvětluje, že každá urna vzniká na míru pro klienta, je osobní a má originální brus. Jak po dvou letech zjistili, nelze je proto vyrábět masově, jejich produkce je spíš v jednotkách kusů. V malých sériích si vždy nechají ve sklárně vyrobit nádoby, zadají výrobu vík, například ze skla nebo dřeva, ale barvu i brus řeší s každým zákazníkem individuálně. Je to velmi osobní proces, lidé mu s námi věnují čas. Tím dostávají i něco navíc, sdílejí s námi své příběhy a nás těší jejich pozitivní zpětná vazba, říká Roman Kvita.

Mezi zákazníky značky Urnyy jsou hlavně lidé, kteří mají trochu jiný přístup k životu, než je úplně běžné. Zajímá je kvalita, ať už v tom, co jedí, jak bydlí – nebo v tom, jak pohřbívají své blízké. Také se vracejí k rituálům. Ať už jsou to svatby, nebo pohřby. Jde jim o to investovat do těchto událostí energii, dát jim něco navíc, obřady prožít opravdově a autenticky. I proto jsou naše urny spíš minoritní záležitost, dodává Roman Kvita. Jako cestu, jak projekt víc rozvíjet, přitom vidí expanzi za hranice, kde je trh možná víc připravený. Vyžadovalo by to však podle něj víc lidské kapacity a investici. Uvažujeme o tom. Ale zatím investujeme jen vlastní kapitál a děláme malé kroky, což nám vyhovuje. Vymysleli jsme třeba nový princip zavírání uren a jiná víka, objasňuje designér.

Na design slyší starší i mladší

Jiří Ďuriš se k designovým rakvím dostal už při studiu průmyslového designu na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Hledal tehdy téma pro svou bakalářskou práci a chtěl přijít s něčím originálním. Když mu pak zemřela maminka, rozhodl se pustit do něčeho, co nikdo nedělá – právě do designových rakví. Jeho produkty měly následně ohlas na designových výstavách a on se jim věnoval dál. Chci nabízet alternativu pro lidi, kteří žijí jinak a chtějí i pohřeb pojmout jinak. Budete se asi divit, ale zájem o mé rakve Optimistic Coffin je spíš od starších lidí, i když jsme očekávali mladší, říká po telefonu Jiří Ďuriš.

Na jednu stranu spolupracuje s pohřebními ústavy, na druhou stranu si jeho produkty zákazníci hledají napřímo. A ačkoliv je jeho profesní zájem široký, je grafik, designér, věnuje se interiérům a je také pedagogem, funerální design ho teď vytěžuje v podstatě naplno, a to včetně marketingu a prodeje. Do budoucna uvažuje o tom, že by se rád ubíral cestou komplexnější nabídky, v níž by měl nejen rakve a urny, ale třeba i náhrobky nebo designové parte.

WT100 tip v článku černý podnikatel

Zájem zákazníků o netradiční funerální zboží potvrzuje Terezie Mixová, jednatelka Pohřební služby Obelisk z Nového Jičína. Lidé se touží odlišit, záleží jim na kvalitě a provedení, i ve službách požadují něco navíc, jinak. Zapojují více své představy, zdaleka již nejsou z úmrtí někoho blízkého tak paralyzováni jako kdysi, uvádí. Jak se v oblasti pohřební služby podniká, čtěte v článku I my podnikáme za účelem zisku, říká majitelka pohřební služby.

Klienti se podle zkušenosti Terezie Mixové i v okamžiku úmrtí někoho blízkého více posouvají k přirozenosti a prožitku. Podle toho volí světlejší barvy, netradiční materiály, jsou ochotní investovat i do designu, výsledný dojem v nich pak přetrvává déle, doplňuje. Takový zájem sleduje spíš u mladších zákaznic a zákazníků, souvisí to podle ní spíš se vzděláním, kulturním a sociálním povědomím než s majetkovými poměry. Přesto ale dodává, že není jednoduché dostat designové rakve nebo parte na trh. Ale je optimistka a věří, že posun půjde rychle kupředu.