Hlavní navigace

Nejdřív si ušila záclonky na chalupu. Teď prodává látky a pořádá kurzy šití

Autor: Karel Choc, Internet Info, podle licence: Rights Managed
Jana Bohutínská

Jana Pelánová dováží a prodává látky, pořádá kurzy šití. Za podnikáním přitom u ní stál osobní zlom. Kvůli zdraví odešla z neziskovky a začala pracovat na sebe.

Doba čtení: 7 minut

Nejdřív ušila záclonky na chatu, pak pronikla do obchodu s látkami. Vsadila na bio i nebio a japonskou kvalitu. Teď s novou značkou a e-shopem míří za hranice.

Potřebovala ťafku

Vystudovaná socioložka Jana Pelánová nejdřív pracovala v lidskoprávních neziskovkách, kde měla na starosti „píár“. Když se u ní objevily zdravotní potíže, řekla si, že by se měla víc věnovat sobě. Skončila v práci, potíže se zhoršovaly. Až se ocitla na vozíku. A do toho otěhotněla. Asi jsem potřebovala pořádnou ťafku, abych věci začala dělat jinak, vypráví teď v Pokoji č. 10. Ve své šicí dílně, v klidné ulici Havanská, kousek za letenskou vodárenskou věží.

Neutápěla se v depresích, spíš jí připadalo, že na vozíku a těhotná už se v práci nemusí nikam hnát. Nic jsem nemusela, jen se soustředit na sebe a na dítě. Když jsem se netlačila do žádného výkonu, což jsem před tím dělala, přišla vnitřní síla a otevřely se mi nové dveře – šití a látky, vzpomíná máma dvou dětí, které se po pěti letech podnik rozjel tak, že už ji přesahuje. A která šití považuje za způsob, jak si v každodenním shonu najít čas na sebe, zklidnit se, propojit se sama se sebou. Na vozíku jsem se naučila, že je dobré poslouchat sama sebe, dodává.

Začalo to nenápadně. Když s tatínkem řešila záclonky na chalupu, zjistila, kolik látek se dá pořídit v Česku, jak obrovský trh, ze kterého i nyní hodně čerpá, je v Americe. Pak jsem si vzpomněla, že moje máma šila, když jsem byla malá. Rozhodla jsem se, že si ty záclonky ušiju. A chytlo mě to, ukazuje svou cestu k podnikání.

Nestačí dovézt, musíte prodat

Do podnikání se nejdřív prostřednictvím e-shopu vrhla s energií a touhou po sebenaplnění. O byznyse samotném ale nevěděla vůbec nic. Vymyslela jsem si značku Kdotokdyslyšel. Dovezla jsem hezké látky a pak jsem teprve zjistila, že je také musím nějak prodat. Procházela jsem zbytečné slepé uličky, na něž už hodně lidí přišlo, ale asi to tak v životě mám, vzpomíná s tím, že neabsolvovat všechny odbočky se postupně učí.

Název Kdotokdyslyšel původně zvolila jako trochu rebelský, chtěla k látkám přistupovat jinak, než je v českém prostředí zaměřeném na cenu zvykem. Vždyť co to je rozumná cena? Je to cena, která se vám zdá nízká, ale víte, že jsou za ní vykořisťovaní lidé nebo mraky chemie v půdě? ptá se.

V mezidobí prošla operacemi, díky nimž zase začala chodit. Když rehabilitovala v Kladrubech, z tamní pošty vyřizovala objednávky látek z e-shopu, které nastříhala, když byla o víkendech doma. Pak začala sdílet ateliér v Holešovicích, v němž po pár měsících osaměla. Aby ho utáhla, před třemi lety na látky navázala pořádáním šicích kurzů. To, co začínalo jako vedlejší produkt, ukázalo svůj velký potenciál. V tuhle chvíli jsou to kurzy, co nám platí nájem, upřesňuje. A je to také tak tři roky zpátky, co o sobě začala přemýšlet skutečně jako o podnikatelce. Čtěte také: Na přelomu milénia hledala stylovou módu v sekáčích. Dnes je tenisková královna

Vkus i ekonomika

Hned zpočátku objevila biobavlnu a japonské látky, které teď prodává, bio a nebio drží zhruba půl na půl. Sleduje trh s látkami, nové kolekce značek, které si vyhlédla. Za výběrem je asi hlavně můj vkus. Snažím se přemýšlet i trochu ekonomicky, vím třeba, že některé barvy látek se prodávají lépe než jiné, říká o způsobu, jak vybírá to, co se u ní v dílně nebo na e-shopu nakonec objeví. A dodává, že i v tom se stále učí. Někdy si myslí, že konkrétní látka bude bestseller a nakonec není, jiná se nečekaně vyprodá do hodiny a dalším zákazníkům je líto, že na ně nezbylo.

Když si značku vybere, osloví ji a zajímá se o obchodní podmínky. I u stálého dodavatele ale nemusí být vyhráno. Třeba komunikace s Japonskem, odkud máme dvě značky, je složitá. Letos se nám kolekce někde zasekly a na takovou dálku se to řeší těžko, připomíná podnikatelka, která hledá inspiraci a novinky také na zahraničních veletrzích. Konají se ve Frankfurtu, v Paříži, v Miláně. Dvakrát byla v Paříži a o tom, jaký to byl „masakr“, napsala i blog. Více o blogování čtěte v článku 3 důvody, proč mít firemní blog.

Trh s látkami je podle ní docela tvrdý. Jsou na něm velcí hráči i ti malí, kteří prodávají například přes online tržiště Fler.cz. Mezi tím se musím pohybovat a ovlivňuje mě to při nastavování cen i při úvahách, kudy dál, vysvětluje svou pozici.

Lektoři? Divadelnice vedle módního tvůrce

První dva roky pracovala sama, pak začala postupně svůj tým rozšiřovat. Je to asi rok, co se jí podnikání tak rozrostlo, že se musela učit, jak vést tým a řídit lidi, jak nastavit procesy tak, aby vše nebylo závislé jen na ní a práci mohla delegovat i na někoho jiného. Je to pro mě pořád velká výzva, i když u kurzů už se mi to docela povedlo, říká. Nejšťastnější, jak tvrdí, bude, až se jí někdy podaří někomu předat finanční řízení.

Přijala nové lidi, kteří si navzájem sednou. Má teď kolem sebe zhruba třináctičlenný tým. Hledá přes doporučení, přes své sítě kontaktů, občas se někdo ozve i sám. V týmu má třeba i další socioložku, nadšenkyni do šití, které je málo přes dvacet, i padesátnici, divadelní výtvarnici i módního tvůrce, který má svou pánskou značku. A řeší, jak vybalancovat vedení a svobodu, kterou chce lidem v práci dát. A jak si uspořádat čas tak, aby se věnovala svým dětem a ostatní práci, ale také až třetinu svého času mohla poskytnout právě lidem v týmu.

U kurzů šití staví i na tom, že platí slušné lektorné, protože najít správné lidi není jen tak. Nestačí, že umí šít, ať už je to amatér nebo obor studoval, a je pro něj nadšený, musí ho předat dál. Lektor nebo lektorka musí umět s lidmi, kteří k nám chodí, také autenticky komunikovat, vysvětluje Jana.

Šeptanda funguje nejvíc

Tvořivost a seberozvoj, včetně šití, jsou přitom podle ní obrovským trendem, který roste. Nabízí kurzy pro úplné začátečníky, kteří se teprve potřebují seznámit se strojem, aby si neprošili prsty, i pro pokročilejší. Jedu třeba tramvají a potkám holku, která má z naší látky tašku. A k tomu na ulici další, která si u nás ušila sukni. To mi dělá radost, vypráví.

Zákazníci, respektive hlavně zákaznice se o kurzech dozvídají hlavně z internetu, ze sociálních sítí, když jim o nich někdo řekne. I když PR umí, nemá na něj čas. Nejvíc stejně funguje, že jsou lidé na kurzech spokojení a řeknou o tom někomu dalšímu, uvádí. Zato využije sociologii. Přinesla jí prý určitý náhled na svět i schopnost přijímat jeho nejednoznačnost.

Také díky sociologii už od začátku podnikání uměla přesně přemýšlet o své cílové skupině, věděla, koho chce oslovit. A to jsou u kurzů převážně ženy (i když občas přijde i muž), nejčastěji kolem 30 let, vzdělanější a ty, které si mohou kurzy, v ceně od stovek po jednotky tisíc, zaplatit. Často lidé říkají, že na kurz šití přišli, protože hledají kompenzaci složité práce hlavou a u počítače. U nás zapojí zase jinou část mozku, objasňuje. O myšlení a byznyse se dočtete v článku Jak myslet? Zdánlivě jednoduchá otázka, která ovlivní vývoj vašeho byznysu.

A dál za hranice

Teď chystá i online tutoriály zaměřené na šití a začíná prodávat šicí stroje a pomůcky, čímž vychází vstříct poptávce. Když se mě deset lidí týdně zeptalo, jaký si mají koupit šicí stroj, došlo mi, že se k tomu můžu postavit i jinak, než je jen odkázat na prověřenou prodejnu, ukazuje svůj přístup. Vymýšlí také různé koncepty kurzů a testuje, co funguje. Ideální podle ní je, když je o připravený kurz takový zájem, že se dá víckrát opakovat.

A především přechází na nový brand, Materialistic. Tvrdí, že se v tom odráží nejen posun jejího podnikání, ale i jí samotné, kdy si sice zachovává svůj idealismus, ale je také mnohem víc ukotvená v realitě. Už i já si dělám finanční tabulky, směje se. Navíc je rebranding krok, který souvisí se vstupem na zahraniční trh, protože ten český už je jí malý.

Zatím má objednávky ze Slovenska, ale látky, které dováží, označuje za evropsky unikátní, takže v nich vidí směrem do zahraničí další potenciál. Uvažuji o Polsku, ale jsem teprve ve fázi, kdy budu zadávat rešerši trhu, abych si ho víc zmapovala, prozrazuje. V úvahu ale připadají třeba i Německo, Belgie nebo Francie, země módy.

WT100 tip v článku Dolejšová

Čtěte také více o tom, jak podniká korzetiérka Riwaa Nerona v článku Šije korzety a spodní prádlo. Je to dřina, při níž využije i brusku a kladivo.