Hlavní navigace

Nezapomeňte na možnost zpětného uplatnění daňové ztráty

30. 3. 2022
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos, podle licence: Rights Managed
V rámci novely zákona o daních z příjmů v roce 2020 byla do zákona zanesena možnost uplatnit daňovou ztrátu zpětně, tzv. carry loss back. Kdy lze zpětné uplatnění využít a co je pro to potřeba udělat?

V návaznosti na koronavirovou krizi, která nás už třetím rokem, bohužel, doprovází a v některých případech se mimo jiné negativně odráží na podnikání, byl přijat daňový balíček. K přijetí daňového balíčku došlo již v roce 2020, nicméně změny, které nám přinesl, je vhodné připomenout znovu. Mimo dalších úprav zákona byla zavedena možnost uplatnění daňové ztráty zpětně a možnost vzdání se práva na uplatnění daňové ztráty.

Co se dozvíte v článku
  1. Co je to daňová ztráta?
  2. Zpětné uplatnění daňové ztráty
  3. Příklad zpětného uplatnění daňové ztráty
  4. Vzdání se práva na uplatnění ztráty
  5. Kdy ztrátu nelze uplatnit?

Co je to daňová ztráta?

K vykázání ztráty dochází v případě, že jsou náklady vyšší než výnosy v případech, že je vedeno účetnictví. Pokud poplatník vede daňovou evidenci, vzniká ztráta za situace, kdy výdaje převyšují příjmy. Pozor však na rozdíl mezi „účetní ztrátou“ a daňovou ztrátou. Aby se jednalo o daňovou ztrátu, musí se jednat o záporný základ daně, kterým je základ daně upravený o položky snižující nebo zvyšující základ daně.

U fyzických osob může daňová ztráta vzniknout v případě, kdy výdaje přesahují příjmy, a to u těchto dílčích základů daně:

  • příjmy ze samostatné činnosti,
  • příjmy z nájmu.

Daňovou ztrátu definuje zákon o daních z příjmů. Zatímco dříve platilo, že daňovou ztrátu lze uplatnit v pěti zdaňovacích obdobích bezprostředně následujících po období, za které byla daňová ztráta stanovena, od roku 2020 můžeme uplatnit daňovou ztrátu i zpětně.

Zákon o daních z příjmů stanovuje, že „od základu daně lze odečíst pravomocně stanovenou daňovou ztrátu nebo její část, a to ve 2 zdaňovacích obdobích bezprostředně předcházejících zdaňovacímu období nebo období, za které se podává daňové přiznání, za které se daňová ztráta stanoví, nebo v 5 zdaňovacích obdobích bezprostředně následujících po období, za které se daňová ztráta stanoví.

Zpětné uplatnění daňové ztráty

Aby bylo možné zpětně uplatnit daňovou ztrátu, musí být tato ztráta vyměřena správcem daně. Zpětné uplatnění daňové ztráty pak poplatník provede prostřednictvím dodatečného daňového přiznání k dani z příjmů. I zde je však stanoven limit – ztrátu zpětně lze uplatnit ve dvou bezprostředně předcházejících obdobích. Druhý limit je stanoven pro maximální odečet daňové ztráty, a to na 30 milionu korun.

Pokud tedy poplatník v roce 2020 generoval zisk a vykázal jej v daňovém přiznání a v roce 2021 vykázal daňovou ztrátu, může prostřednictvím dodatečného daňového přiznání k dani z příjmů ztrátu zpětně uplatnit a požádat o vrácení přeplatků na dani.

Příklad zpětného uplatnění daňové ztráty

Společnost ABC s.r.o. vykázala v roce 2020 kladný základ daně ve výši 3 000 000 Kč. Sazba daně z příjmů právnických osob činila 19 %, tj. výsledná daň ve výši 570 000 Kč. Daň byla v termínu řádné zaplacena.

V roce 2021 však společnost ABC s.r.o. vykázala záporný základ daně, kdy výsledkem byla daňová ztráta ve výši 2 000 000 Kč.

Společnost ABC s.r.o. může využít zpětného uplatnění daňové ztráty, kdy tuto možnost využije podáním dodatečného daňového přiznání k dani z příjmů za rok 2020, ve kterém uplatní vzniklou daňovou ztrátu.

Podáním dodatečného daňového přiznání dojde ke snížení základu daně o 2 000 000 Kč a zároveň dojde k novému doměření daně. Při základu daně 1 000 000 Kč, a sazbě daně z příjmů 19 %, činí výše daně 190 000 Kč. Poplatníkovi vznikne přeplatek na dani ve výši 380 000 Kč, kdy může požádat správce daně o jeho vrácení.

Vzdání se práva na uplatnění ztráty

V některých případech, zvláště, pokud vznikla nevýznamná daňová ztráta, je vhodné myslet i na další možnosti, které zákon o daních z příjmů nabízí.

Daňová ztráta je, případně její dlouhodobé vykazování, vnímáno poměrně negativně. Nejenže se poplatníkovi pravděpodobně nedaří, ale daňová ztráta také prodlužuje lhůtu pro daňovou kontrolu.

Zákon o daních z příjmů stanovuje, že se poplatník může vzdát práva na uplatnění daňové ztráty v budoucnu. Vzdání se práva poplatník provede oznámením správci daně pro zdaňovací období následující po období, za které se tato daňová ztráta stanoví, a to ve lhůtě pro podání daňového přiznání za období, za které se daňová ztráta stanoví. Pozor však na to, že vzdání se práva je nevratitelné – nelze tedy toto rozhodnutí vzít zpět. Zároveň platí, že se poplatník nemůže rozhodnout dodatečně.

Pokud se poplatník chce daňové ztráty vzdát, musí toto stihnout oznámit v termínu pro podání daňového přiznání. Důvod, proč se daňové ztráty dobrovolně vzdát, je jednoduchý. Pokud poplatník vykáže daňovou ztrátu, v následujících letech tak dochází k prodloužení lhůty pro případnou kontrolu a doměření daně ze strany správce daně.

Obecná prekluzivní lhůta je tříletá. Pokud však poplatník vykáže daňovou ztrátu, prodlužuje se tato lhůta na všechna období, ve kterých je možné ztrátu odečíst jako odčitatelnou položku od základu daně.

Pokud by poplatník vykázal v roce 2021 daňovou ztrátu, může tuto ztrátu využít v následujících pěti obdobích, tj. lze ji odečíst jako odčitatelnou položku v letech 2022 – 2026. Správci daně se tím ale prodlužuje možnost kontroly za všechny roky až do roku 2030. V praxi to znamená, že správce daně může v roce 2030 vyvolat daňovou kontrolu, která se bude vztahovat k roku 2021.

Kdy ztrátu nelze uplatnit?

Existují ale i situace, za kterých není možné daňovou ztrátu uplatnit. Zákon o daních z příjmů přímo zakazuje uplatnění daňové ztráty v případě, že u právnické osoby došlo k podstatné změně ve složení osob, které se přímo účastní na kapitálu či kontrole společnosti.

skoleni_15_4

Aby se jednalo o podstatnou změnu, musí dojít k nabytí nebo zvýšení podílu, který bude vyšší než 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv. Při posuzování, zda došlo k podstatné změně, se posuzuje stav k poslednímu dni období, kdy byla ztráta stanovena, a stav k poslednímu dni, za které by byla ztráta uplatňována.

Existuje však jedna výjimka, kdy výše uvedené tvrzení neplatí. Pokud by došlo k podstatné změně, ale poplatník by byl schopný prokázat, že minimálně 80 % tržeb pochází ze stejné činnosti, jako byly tržby v období, kdy byla ztráta stanovena, může být i tak ztráta uplatněna. Prokazování je však na straně poplatníka.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).