Od IT ke křehké práci s květy. Manželé vybudovali byznys, který nevěsty milují

První stůl vyráběli devět měsíců

Armana Hájovská na úvod popisuje, že její manžel Honza byl vždy technický typ. Ještě před Věčnými květy si například vyrobil vlastní výškově nastavitelný pracovní stůl, aby se mu lépe pracovalo, doplňuje s tím, že ona naopak odjakživa tíhla ke kreativitě: malovala, háčkovala, vyráběla různé dekorace a neustále hledala nové věci, které by mohla tvořit. Během covidu oba najednou měli více času a začali přemýšlet, co budou dělat. Tehdy Armana na internetu narazila na pryskyřici a okamžitě ji nadchla. Fascinovalo ji, kolik možností nabízí od práce s barvami přes zalévání různých materiálů až po tvorbu originálních dekorací.

Jednou jsem objevila konferenční stůl z pryskyřice a naivně si řekla, že to vypadá jednoduše. Objednala jsem první pryskyřici, našli jsme krásnou kaštanovou fošnu s výraznou kresbou a pustili se do práce. Nakonec nám výroba stolu zabrala téměř devět měsíců, vzpomíná a dodává, že se museli naučit pracovat s pryskyřicí, vyrobit formu, správně opracovat dřevo, brousit, leštit a řešit spoustu problémů, o kterých předem neměli tušení. Pro Armanu jako člověka, který rád vidí výsledky rychle, to bylo nekonečné. Zatímco Honza trpělivě dokončoval poslední detaily, já už jsem v hlavě rozjížděla několik dalších projektů a přemýšlela, co budeme tvořit dál, směje se.

E-shop nefungoval, zlom přišel až mezi lidmi

Věčné květy poté vznikly díky sušeným květům, ke kterým se manželé dostali úplnou náhodou. „Moje tchyně dostala ke svým šedesátým narozeninám spoustu květin a nevěděla, co s nimi. Několik kytic jsem si vzala domů a začala přemýšlet, jak jim dát druhý život. Při hledání inspirace jsem narazila na lisované květiny v rámech,“ doplňuje. Přišlo jí to jako krásný způsob, jak uchovat vzpomínku na důležitý okamžik, a rozhodla se vytvořit tchyni originální dárek. Objednala si lis a ještě než dorazil, studovala vše o sušení květin.

Když byly květiny vylisované, chyběl jim už jen vhodný rám. V tom okamžiku se do výroby pustil šikovný Honza. Nebylo to tehdy dokonalé, ale výsledek oba dva nadchl. Také tchyně měla obrovskou radost a Armana si uvědomila, že právě tohle by mohla být cesta, která spojí jejich kreativitu, práci se dřevem i podnikání. Začínali tedy s obrazy z lisovaných květin, a protože už měli zkušenosti s pryskyřicí, začali experimentovat i s uchováváním květin v jejich původní trojrozměrné podobě. Když viděli první povedené výsledky, byli z nich stejně nadšení jako z jejich prvního stolu.

Potom přišel e-shop, kde nahráli první výrobky a čekali. Ale nic se nedělo. Skutečný zlom přišel až ve chvíli, kdy jsme vyrazili na trhy. Lidé se zastavovali, chválili naši práci a zajímali se o ni. Právě tehdy jsme si uvědomili, že to, co tvoříme, má smysl a dokáže oslovit i ostatní, shrnuje Armana.

Slepé uličky, které stály čas i peníze

Z prvních výtvorů byli manželé nadšení, ale zároveň si uvědomovali, kolik práce je ještě čeká. Armana potvrzuje, že nejvíce museli zapracovat na rámech. Chtěli, aby působily profesionálně, takže postupně investovali do kvalitnějšího nářadí a zdokonalovali výrobní postupy. Dokonce jsme ze začátku trávili hodiny v obchodech vybíráním co nejrovnějších dřevěných lišt, protože ty běžně dostupné často nebyly úplně ideální, upřesňuje s úsměvem.

Stejně náročné bylo hledání správného způsobu fixace květin. Nestačilo najít vhodné lepidlo, ale důležité bylo i to, jak ho aplikovat. Některé první pokusy skončily viditelnými stopami lepidla nebo poškozením květů. Samostatnou kapitolou pak byla pryskyřice. Ta je krásný materiál, ale velmi náročný na zpracování. Vyzkoušeli mnoho druhů, než našli ten správný. Několikrát jsme museli celé odlitky vyhodit kvůli chybám při zpracování, bublinám nebo jiným vadám. Učili jsme se metodou pokus–omyl a stálo nás to spoustu času i peněz, přiznává Armana a zdůrazňuje: Dnes už víme, že právě všechny tyto chyby a slepé uličky nás ale posunuly tam, kde jsme teď.

Někdy jsou spíše chirurgové než floristé

U lisovaných obrazů je podle Armany nejdůležitější rychlost. Jakmile květiny obdrží nebo nasbírá, musí je co nejdříve uložit do lisu. Pokud by začaly vadnout, pracovalo by se s nimi mnohem hůře a výsledek by nebyl tak kvalitní. Samotné lisování navíc není jen o tom květiny zavřít do lisu a měsíc na ně nesáhnout. Armana zejména v prvních dnech pravidelně kontroluje jejich stav a podle potřeby mění savé papíry, aby se vlhkost odváděla co nejrychleji. Po vysušení následuje skládání květů a jejich pečlivá fixace tak, aby výsledek působil přirozeně.

Každý druh květiny přitom vyžaduje jiný přístup. Na začátku jsem si myslela, že lisování je jednoduché. Stačí dát květiny do lisu a počkat. Velmi rychle jsem zjistila, že každý druh květu má své specifické vlastnosti, prozrazuje Armana. Například macešku stačí většinou vložit mezi papíry a lis zavřít, ale u růží je to mnohem složitější. Kvůli jejich objemu je potřeba květ rozebrat na jednotlivé okvětní lístky, ty samostatně usušit a po vysušení znovu složit do podoby co nejvíce připomínající původní květ.

Postupně se tedy učila, jak jednotlivé květiny připravovat. Například u frézií je vhodné květ podélně rozříznout a odstranit pestíky, protože obsahují hodně vlhkosti a nemají zásadní vliv na výsledný vzhled. Obecně podle Armany platí, že se snaží odstranit vše, co zadržuje zbytečnou vlhkost a není pro výslednou podobu květu důležité. Někdy si děláme legraci, že jsme spíše chirurgové než floristé. Skalpel, pinzeta a velmi jemná práce jsou u některých květin běžnou součástí procesu, dodává se smíchem.

U pryskyřicových výrobků je sušení o něco jednodušší. Květiny se suší ve své původní trojrozměrné podobě ve speciálním silikagelovém písku, který rychle absorbuje vlhkost a pomáhá zachovat jejich tvar.

Čím více vlhkosti květ obsahuje, tím náročnější je jeho sušení. Jak vysvětluje Armana, mezi složitější květiny patří například orchideje nebo kala. Ty je často potřeba rozdělit na více částí, usušit jednotlivě a po vysušení znovu složit dohromady. Je to podobné, jako kdybyste rozstříhali fotografii na několik dílků a následně ji skládali zpět tak, aby nebylo poznat, že byla rozebraná. Právě tato precizní práce bývá často časově nejnáročnější částí celého procesu, popisuje.

Líčení pro květiny

Jedním z nejčastějších témat, které manželé řeší se zákazníky, je zachování barev u květů. Cílem správného sušení je odstranit vlhkost co nejrychleji, aby si květiny uchovaly maximum své původní barvy. Přesto však neexistuje způsob, jak zaručit stoprocentně stejné odstíny jako u čerstvých květů. Každý druh květiny si zachovává barvy jinak. Červené růže po usušení přirozeně tmavnou do vínových odstínů, které jsou však velmi stálé a po mnoho let se výrazně nemění. Bílé růže si naopak po usušení často zachovají svou světlou barvu, ale postupem času mohou přirozeně získávat krémové až béžové odstíny, upřesňuje Armana. Květiny jsou přírodní materiál a stejně jako vše v přírodě stárnou. Tento proces nelze úplně zastavit, podotýká.

Z tohoto důvodu ve Věčných květech v některých případech používají velmi jemnou barevnou korekci. Armana ji přirovnává k líčení: nesnaží se vytvořit novou barvu, ale pouze podtrhnout a dlouhodobě zachovat přirozený vzhled květiny. Barvu nanáší tak, aby byla stále viditelná struktura okvětních lístků a květy nepůsobily uměle.

Květiny z procházek vystřídaly svatební kytice

Manželé na začátku pracovali hlavně s květinami z přírody, ze zahrady tchyně nebo z vlastních procházek. Kamkoliv vyrazili, vracela se Armana často s nějakou květinou schovanou v knize nebo připravenou k lisování. Vždy jsme ale dbali na respekt k přírodě a sbírali jen malé množství květin, zdůrazňuje. Dnes už se zaměřují především na uchovávání svatebních kytic, které jim zabírají většinu volného času. Přesto by se Armana jednou ráda více vrátila i k autorské tvorbě z květin nasbíraných v přírodě, protože nápadů má stále více než času.

Právě aranžování je pro Armanu nejoblíbenější část celé práce. Po všech technických krocích tím přichází chvíle, kdy se může projevit kreativita. U obrazů i pryskyřicových dekorací ji vždy bavilo přemýšlet, jak květiny naaranžovat tak, aby vynikla jejich krása a zároveň vyprávěly nějaký příběh. Inspiraci samozřejmě člověk občas nasbírá na internetu nebo v přírodě, ale většina návrhů vzniká spontánně. Když mám před sebou květiny, okamžitě vidím desítky možností, jak je poskládat. Každá kytice je jiná a každá si podle mě zaslouží vlastní jedinečné zpracování, potvrzuje.

Každá nevěsta má jinou představu a jiný příběh. Mojí snahou je propojit její přání s vlastním výtvarným cítěním. Zároveň se snažím zachovat charakter původní kytice. Nejde jen o to vytvořit hezký obraz, ale zachovat vzpomínku tak, aby v něm nevěsta svou kytici stále poznávala, popisuje Armana.

Při aranžování velkou roli hraje intuice a zkušenost, ale časem si podle Armany člověk vytvoří i určitá pravidla. Například se snaží oddělovat výrazné barvy nebo dominantní květy tak, aby si vzájemně nekonkurovaly. Každý prvek by měl mít prostor vyniknout a zároveň být součástí harmonického celku.

• 
• 
• 

Dalších 26 fotografií

Každá nevěsta má jinou představu

Samotné usušení květin je vlastně jen začátek. Pokud se jedná o svatební kytici, Armana nejprve připraví návrh kompozice. Ten následně posílá nevěstě ke schválení a společně případně dolaďují detaily, dokud není s výsledkem spokojená. Ve chvíli, kdy je návrh odsouhlasený, začíná pečlivá fixace. Armana květ po květu a lístek po lístku připevňuje na podklad tak, aby výsledný obraz co nejvíce odpovídal schválenému návrhu. Poté následuje rámování, finální kontrola, balení a příprava k předání.

Jak zdůrazňuje Armana, velkou část práce tvoří i komunikace se zákazníky. Každá kytice má totiž svůj příběh a každá nevěsta jinou představu. Proto se snažíme vše detailně konzultovat. Aby byl celý proces jednodušší, vytvořili jsme si také vlastní rezervační systém a formuláře, které nám pomáhají lépe organizovat zakázky, doplňuje.

Pryskyřice neodpouští

Rámy Věčných květů nejsou klasické rámy z obchodů. Vyrábí je přímo pro potřeby lisovaných květin. Specifické jsou především tím, že vytvářejí prostor mezi podkladem a předním sklem. Díky tomu můžou použít i květiny, které nejsou dokonale ploché, například bodláky nebo výraznější traviny. Další zvláštností je systém uchycení. U obrazů se skleněným podkladem nejsou z přední ani zadní strany vidět běžné kovové úchyty, což výsledku dodává čistší a elegantnější vzhled, upřesňuje Armana.

Jak je zmíněno výše, chvíli trvalo se naučit pracovat s pryskyřicí a také najít tu správnou. Armana podotýká, že to byla dlouhá cesta plná pokusů, omylů a ne zrovna levných zkušeností, které trvala kolem dvou let. Pryskyřice je totiž poměrně drahý materiál a učit se s ní pracovat znamená počítat s tím, že se ne všechno povede. Vyzkoušeli jsme mnoho různých druhů, než jsme našli ten, který nám vyhovuje. Několikrát jsme museli celé odlitky vyhodit, protože se pryskyřice špatně zpracovala, vytvořily se vady nebo nebyl výsledek dostatečně čirý, prozrazuje Armana.

U pryskyřice někdy stačí drobná chyba a vše se musí opakovat. „Dodnes si pamatuji situaci, kdy nám během vytvrzování do odlitku přiletěl brouček a stal se jeho nedobrovolnou součástí. V tu chvíli už nebylo možné výrobek zachránit,“ vzpomíná s úsměvem. Ale právě podobné zkušenosti je naučily trpělivosti a respektu k tomuto materiálu. U pryskyřice je potřeba dodržovat doporučení výrobce opravdu do posledního detailu. Jakmile člověk začne improvizovat, většinou se mu to vrátí, přidává Armana.

Pryskyřice, kterou používají, má dobu zpracování přibližně 40 minut. To znamená, že od okamžiku smíchání obou složek mají omezený čas na promíchání, odvzdušnění, nalití i správné umístění květin. Samotné míchání zabere několik minut, následně je potřeba odstranit vzduchové bubliny a teprve poté můžou začít odlévat. Vše musí tedy probíhat poměrně rychle a zároveň velmi pečlivě.

Velkou roli hraje také prostředí. Při vytvrzování potřebujeme stabilní teplotu kolem 22 °C a nízkou vzdušnou vlhkost. Proto někdy plánujeme odlévání podle počasí. Stalo se nám, že jsme začínali pracovat až pozdě večer nebo kolem půlnoci, protože teprve tehdy byly podmínky ideální, uvádí dále Armana. Naštěstí se brzy stěhují do nového domu, kde budou mít vlastní velký ateliér. Díky tomu budou schopni vytvořit mnohem lepší podmínky pro výrobu.

Sítě i zakázky táhnou emoce

Zákazníky Věčných květů jsou nejčastěji nevěsty a ženichové, kteří si chtějí uchovat vzpomínku na svůj svatební den. Často se jim ozývají ještě před svatbou, aby si rezervovali termín, ale někdy i krátce po ní, kdy hledají způsob, jak svou kytici zachránit a proměnit ji v trvalou vzpomínku. Postupně se podle Armany objevují i další zajímavé příběhy. Uchovávali jsme například květiny z oslav narození dítěte, z odhalení pohlaví miminka nebo z významných rodinných událostí. Právě to nás na naší práci baví nejvíce – za každou zakázkou je nějaká emoce a vzpomínka, která je pro někoho důležitá, zdůrazňuje.

Nejvíce zákazníků k nim přichází přes Instagram. Sdílí tam svou tvorbu, ukazují zákulisí výroby a představují jednotlivé zakázky. Zatím se sociálním sítím věnujeme hlavně organicky a reklamu téměř nevyužíváme. Vzhledem k tomu, že oba stále pracujeme na plný úvazek v IT, máme zakázek dost i bez větších marketingových aktivit, přiznává Armana.

Velkou roli u nich hrají také doporučení spokojených zákazníků. Především u svatebních zakázek je osobní doporučení často tím nejdůležitějším faktorem, protože lidé jim svěřují něco, co už nejde nahradit.

Více nápadů než času

Plánů mají manželé opravdu hodně, až mají někdy pocit, že jich mají více než času na jejich realizaci. Jejich dlouhodobým cílem je věnovat se Věčným květům naplno. Rádi by vybudovali ateliér, ve kterém budou mít ideální podmínky pro výrobu a prostor pro další rozvoj. Zároveň neustále pracují na nových produktech a technikách. Chtějí zákazníkům nabídnout další možnosti, jak uchovat jejich vzpomínky, a rozšiřovat sortiment pryskyřicových dekorací.

Některé novinky si zatím nechají pro sebe, ale Armana prozrazuje, že připravují nové formy a způsoby zpracování svatebních květin, na které se sami velmi těší. Největší radost nám ale dělá představa, že budeme i nadále pomáhat lidem uchovávat okamžiky, které by jinak časem zmizely. Právě to je důvod, proč Věčné květy vznikly, uzavírá.

Tip na další příběh

Společné podnikání matky a dcery: Jak lásku k přírodě proměnily v kvetoucí byznys

Ilona s Ditou si splnily sen. Z kancelářské práce se vrhly na květiny. Jak se jim daří společné podnikání, proč nic nevyhazují a co byl nečekaný náraz s realitou? Více v článku.

• 
• 
• 

Dalších 15 fotografií