Hlavní navigace

Od výroby hummusu se dostal ke korejskému kimchi. Toto je příběh Štěpána Hodače

10. 1. 2023
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Štěpán Hodač začínal s výrobou a prodejem hummusu. Zákazníci si jeho produkty pamatují ještě pod značkou I Love Hummus. Svoji produktovou řadu rozšířil o korejskou fermentovanou přílohu kimchi (kimčchi) a přejmenoval svoji značku na Beavia.

Příběh začal cestou do Izraele, kde Štěpán Hodač poprvé ochutnal hummus a natolik mu zachutnal, že se rozhodl rozjet vlastní českou výrobu. Začátky podnikání ale nebyly snadné. Jen vychytat ten nejlepší recept trvalo poměrně dost dlouhou dobu. 

A když už vše vypadalo zalité sluncem a produkt šel na odbyt, došlo najednou k propadu tržeb o 40 %. Důvod byl jediný. Značka, tehdy ještě známá pod jménem I Love Hummus, pouze změnila etiketu a v obchodech tak nastal zmatek. Dnes už obchod zase šlape jako hodinky, produktová řada se rozšířila o fermentované a další produkty a zákazníci se s produkty Beavia mohou setkat i v nabídce obchodních řetězců.

Vaše začátky byly docela dost kruté. Dozvěděl jsem se, že hned na začátku svého podnikání jste udělal zásadní chybu a měl jste při výrobě peníze jenom na suroviny a benzin a dva měsíce jste byl na zelenině. Co se stalo?

Chyba v plánování. Nějak jsem si to špatně spočítal. To byla tenkrát realita mých dní.

A co znamená, špatně jsem si to spočítal?

Myslel jsem si, že budu prodávat v obchodě daleko víc hummusu, že za týden nebo za měsíc budou prodeje daleko vyšší, než jsem předpokládal. Postavilo mě to do situace, kdy buď něco změním, situaci vyřeším, anebo velmi rychle přijde konec.

A proč zrovna hummus? Vy jste s touto pochoutkou začínal, ale když se průměrnému Čechovi řekne tento pojem, tak si to hned spojí s oblíbenou větou “Fuj, to je humus”. Tak proč zrovna hummus?

To je náhoda. Kdybych ho neobjevil v Izraeli, tak bych se k tomuto jídlu nikdy nedostal. Když jsem se vrátil do Čech z Izraele a chtěl jsem si ho dát, tak jsem zjistil, že jsou dvě restaurace v celé Praze, kde ho umějí udělat.

Z toho jedna byla libanonská. Libanonci ale dělají hummus dost jiný než Izraelci, takže to bylo zklamání. Takže jsem hledal cesty, jak ho udělat doma. Z toho se postupně vyvinula výroba.

Vy jste k receptuře hummusu přistupoval opravdu velmi svědomitě. Hodně jste k tomu také načítal. Snažil jste se svoji recepturu přizpůsobit českým chutím, anebo jste šel opravdu tou izraelskou cestou?

Hodně jsem ji přizpůsoboval, protože mně sice zachutnala izraelská varianta, ale Izraelci jsou prostě zvyklí od malička na chuť sezamu. Oni do všeho ten sezam dávají, ve všem ho mají. U nás ho samozřejmě máme na pečivu, ale nejsme zvyklí na hořkou chuť sezamové pasty, která je velmi oříšková a hořká. Takže jsem musel ubírat z hořkosti a dávat mu českou chuť.

Na svých webových stránkách přiznáváte, že tehdy měla velký vliv na výrobu i vaše babička. Co bylo její prací a zásluhou?

Babička mi dovolila poměrně zásadní věc, a to vrhnout se s krumpáčem na její kuchyň, vybourat a zrekolaudovat domeček a kuchyň na potravinářskou provozovnu, abych měl místo, kde jsem mohl hummus vyrábět legálně, protože mít výrobní prostor bylo klíčové.

A to vám povolila? Kde má vlastně nyní kuchyň?

Teď už je zpátky, ale zpočátku o kuchyň přišla. Zůstal jí plynový vařič a taková mini kuchyňka.

Tak to vás musela mít opravdu hodně ráda.

Babička mě má hodně ráda.

Nyní se podíváme na suroviny. Kde jste vlastně získával tolik cizrny a dalších přísad?

U víceméně všech surovin máme ty samé dodavatele po dvanáct, třináct let, ať už je to citronová šťáva, tahini, extra panenský olivový olej. Hned na začátku jsem vybral prémiové špičkové suroviny. Tam ta kvalita zůstává stejná, dodavatel je stejný. U cizrny je to těžší v tom, že jsme chtěli toto aplikovat stejně, ale každý rok vám jinak svítí sluníčko, jsou jiné srážky, jsou jiné povětrnostní podmínky a úroda tak dopadne na tom samém místě jinak než předchozí.

V rámci růstu vaší firmy jste přizval k podnikání společníky Abraháma a také kamaráda Tomáše, které pak nahradili jiní společníci. Jste ještě s Tomášem kamarád?

Bohužel to ten kamarádský vztah odskákal.

Takže byznys vám narušil kamarádství?

Ještě jsme nebyli dost zkušení na to, abychom uměli byznys nastavit tak, aby to přátelství neovlivnilo. Myslím si, že takto to nemusí být a mám i opačnou zkušenost. Když to člověk dobře nastaví, tak profesionalita vytváří růstové místo pro přátelské vztahy. Ale když to špatně nastavíte, když nejste schopni jasně říct, co chcete, co nechcete a fungovat podle toho, tak to nikdy dobré vztahy nevytvoří.

Vysvětlete mi ještě jednu věc. V roce 2014 jste změnili etikety na vašich výrobcích a hned se vám propadly tržby o 40 %. To etikety tolik ovlivňují nákupní chování zákazníků? Nebo v čem byl problém, že se ty tržby tolik propadly?

Popíšu to úplně fakticky. My jsme vzali plakát, na kterém byl náš hummus, který většinou měli ve zdravých výživách. Diagonálně jsme ho rozřízli s tím, že tady je stará etika a takto to bude vypadat od příštího týdne. A všude to bylo vylepené a všude byl hummus ve stejném regálu, na stejném místě, na stejné ploše. A přišel zákazník, otevřel lednici, měl hummus v novém balení, na původním místě a šel za obsluhu a říká: Vy nemáte hummus? Co se stalo?

Tenkrát jsme dodávali do pěti set obchodů se zdravou výživou a tuto situaci nám hlásili z každé druhé nebo třetí prodejny.

Jedním z vašich hlavních produktů je také kimchi. Proč jste ho do vaší nabídky přidali, když to není něco, po čem by Češi běžně sahali?

Kdy jsem tehdy hledal něco ohledně hummusu, většinou jsem narazil i na různé žebříčky zdravých potravin. Hummus patří celosvětově mezi pět nejzdravějších potravin. Velmi často se v žebříčku zobrazovalo i kimchi.

Vrtalo mi hlavou, co to je, a tak jsem zjistil, že je to tradiční fermentovaná zelenina z Koreje. Tak jsem si to objednal na americkém Amazonu, abych to ochutnal. Nicméně mezitím, než mi to přišlo, tak jsem si to kimchi doma sám několikrát vyrobil a zachutnalo mi to natolik, že jsem si řekl, že mi to dává smysl a chci to také vyrábět.

Kompletní a nezkrácený rozhovor poslouchejte v podcastu Příběhy podnikatelů dostupný ve všech podcastových aplikacích.

Co uslyšíte? 

  • Jak těžké měl začátky Štěpán Hodač, který měl zpočátku jen peníze na suroviny a benzin 
  • Jak vznikala jeho první provozovna v kuchyni jeho babičky 
  • Proč vlastně začal vyrábět hummus a odkud bere suroviny 
  • Jak se mu propadly tržby o 40 %, když pouze změnil design etikety 
  • Proč se vrhnul ještě na výrobu kimchi 
  • Proč to v jeho výrobně občas silně páchne a zaměstnanci musí nosit speciální masky 
  • Jak je vlastně pro náš organismus dobré kvašení a fermentace

Poslouchejte podcast
Příběhy podnikatelů | Inspirativní rozhovory pro váš byznys

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).