Hlavní navigace

Odpovědnost zaměstnance za škodu: Kdy je neomezená a kdy do 4,5násobku platu?

Jiří Matzner

Odpovědností zaměstnance za škodu je několik typů. Jaké to jsou a jaký je rozsah a způsoby náhrady škody?

Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Odpovědnost zaměstnance za škodu je vcelku podrobně upravena v ustanoveních § 250 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění, který rozlišuje několik typů takovéto odpovědnosti. 

V tomto článku bychom se zaměřili na ty nejběžnější z nich, a to konkrétně na obecnou odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaviněným porušením povinností při plnění jeho pracovních úkolů, jakož i na odpovědnost zaměstnance za tzv. schodek na svěřených hodnotách a za ztrátu svěřených věcí. 

Obecná povinnost k náhradě škody zaměstnancem

Podle zákoníku práce zaměstnanec v rámci tzv. obecné odpovědnosti odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, přičemž byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, odpovědnost zaměstnance se tím poměrně sníží. Zaviněné jednání zaměstnance je (až na několik výjimek) povinen vždy prokazovat zaměstnavatel, což může být v praxi značně obtížné. Povinnosti „pracovněprávního“ charakteru zpravidla bývají vymezeny obecně závaznými právními předpisy, interními směrnicemi, pracovním řádem, pracovní smlouvou nebo i pokyny vedoucích zaměstnanců zaměstnavatele. Z hlediska závaznosti pokynů vedoucích zaměstnanců není nijak rozhodující, zda byly zaměstnanci dány písemně nebo ústní formou.

Skutečnost, zda odpovědnost zaměstnance za škodu dle zákoníku práce půjde či nepůjde dovodit, bude z velké části záviset na tom, zda k porušení právní povinnosti zaměstnance došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Pro posouzení toho, zda zaměstnanec při porušení povinnosti plnil nebo neplnil pracovní úkoly, nejsou ani tak významné jeho vlastní pohnutky, nýbrž to, zda z hlediska věcného, místního a časového objektivně vykonával činnost pro svého zaměstnavatele. 

Za plnění pracovních úkolů rozhodně nelze považovat činnosti, jako je třeba nájem služebního bytu nebo zaměstnanecká půjčka, které zcela postrádají zmíněný časový, místní a věcný poměr k výkonu práce. K porušení pracovněprávních povinností a vzniku odpovědnosti zaměstnance za škodu ovšem může dojít i v mimopracovní době, nebo dokonce i po skončení pracovního poměru. Zaviněné porušení pracovních povinností zaměstnancem však musí být vždy příčinou vzniku škody tak, aby odpovědnost zaměstnance mohla vůbec vzniknout – jinými slovy, mezi jednáním zaměstnance a škodlivým následkem musí vždy existovat příčinná souvislost (tzv. kauzální nexus).

Schodek na svěřených hodnotách a ztráta svěřených věcí

Jedinou výjimkou, kdy se zavinění zaměstnance ze zákona presumuje a zaměstnavatel jej nemusí komplikovaným způsobem prokazovat, jsou případy odpovědnosti zaměstnance za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, a za ztrátu svěřených věcí. V těchto případech je odpovědnost zaměstnance za škodu neomezená a zaměstnanec má povinnost vzniklou škodu hradit v plném rozsahu. 

Odpovědnost za škodu na svěřených hodnotách ovšem zaměstnanci vznikne pouze za předpokladu, že mezi ním a zaměstnavatelem dojde k uzavření dohody o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování, za které se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat. Tato dohoda může být uzavřena pouze se zletilým a plně svéprávným zaměstnancem a musí být písemná. Zaměstnanec, který dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty uzavře, je povinen případný schodek na těchto věcech zaměstnavateli nahradit – pokud samozřejmě neprokáže, že schodek vznikl bez jeho zavinění. 

Ptejte se odborníka v poradně Mzdové účetnictví a personalistika
PhDr. Dagmar Kučerová
poradkyně pro mzdové účetnictví

Vedle odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách zaměstnanec odpovídá i za případnou ztrátu věcí, které mu byly zaměstnavatelem svěřeny k výkonu práce (jako např. mobilní telefon či služební automobil). Zaměstnanec je v takovém případě povinen nahradit škodu způsobenou ztrátou nástrojů, ochranných pracovních prostředků nebo podobných věcí, které mu zaměstnavatel svěřil na základě písemného potvrzení, a to v plné výši. Věci, jejichž cena převyšuje hodnotu 50 000 Kč, mohou být zaměstnanci svěřeny pouze na základě dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí, která musí být opět uzavřena v písemné formě a výhradně se zletilým a svéprávným zaměstnancem.

Rozsah a způsob náhrady škody

S výjimkou škody vzniklé schodkem na svěřených hodnotách nebo způsobené ztrátou svěřených věcí, kterou je zaměstnanec povinen hradit v plné výši, zákoník práce většinou omezuje odpovědnost zaměstnance za škodu v pracovním poměru určitou částkou. Mohou samozřejmě nastat situace, kdy bude i obecná odpovědnost zaměstnance za škodu vůči zaměstnavateli neomezená, a to zejména v případech, kdy zaměstnanec takovou škodu způsobí úmyslně, v opilosti nebo po zneužití návykových látek. 

V opačném případě však může zaměstnavatel požadovat po zaměstnanci náhradu škody maximálně do výše 4,5násobku jeho průměrného měsíčního výdělku. Jestliže byla prokázána odpovědnost zaměstnance za škodu ve více případech a vznikly tím různé škody, odpovídá zaměstnanec do výše 4,5násobku svého průměrného výdělku za každou z nich. Zaměstnanec je při vzniku odpovědnosti za škodu povinen ji zaměstnavateli nahradit v penězích – samozřejmě za předpokladu, že ji dostatečně neodčiní uvedením věcí do původního stavu.

BRAND20_retro tip

Podle zákoníku práce platí, že pokud zaměstnanec způsobí zaměstnavateli škodu úmyslně, může po něm zaměstnavatel kromě náhrady skutečné škody požadovat i náhradu ušlého zisku. Způsobí-li škodu spolu se zaměstnancem také zaměstnavatel, je v takovém případě zaměstnanec povinen hradit jen poměrnou část škody (v rozsahu svého zavinění). Je-li k náhradě škody zavázáno více zaměstnanců, je každý z nich povinen nahradit zaměstnavateli poměrnou část škody, a to opět dle míry svého zavinění. 

Pokud zaměstnanec při plnění svých pracovních povinností způsobí zaměstnavateli určitou škodu a nepůjde o úmyslné jednání nebo jednání v opilosti či pod vlivem návykových látek, může být zaměstnanec relativně v klidu s ohledem na to, že rozsah jeho odpovědnosti nikdy nepřesáhne shora uvedenou částku odpovídající 4,5násobku jeho průměrného měsíčního výdělku. Na druhou stranu, ani tato částka nemusí být nijak zanedbatelná a může pro zaměstnance vzhledem k výši jeho měsíčních příjmů mnohdy představovat nemalou finanční zátěž.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).