Hlavní navigace
Už zbývá jen pro podání daňového přiznání. Vyřešte je s našimi chytrými formuláři a tipy na slevy.

Vyrábí ponožky. Byznys překvapivě kvete

Autor: Karel Choc, Internet Info, podle licence: Rights Managed
Zdeněk Vesecký

Pustili se do výroby ponožek. Bez zkušeností, ale s nadšením. A vyplatilo se. Dnes mají mnoho stálých a spokojených zákazníků i řadu ocenění.

Říká se, že vstup do podnikání by si člověk měl pořádně rozmyslet a zvážit všechny okolnosti. Neplatí to ale vždycky. Někdy se z člověka stane živnostník prakticky náhodou. Stačí jen trocha nadšení. Přesně tak tomu bylo v případě manželů Miroslava a Jaroslavy Lasákových, kteří se na Karlovarsku živí výrobou ponožek. Všechno vlastně začalo zcela nevinně přátelským rozhovorem u kávy. Jednou nám známá povídala o tom, že si ponožky kupuje od nějakého pána z východních Čech a mrzí ji, že o svého dodavatele přijde, protože se ten pán chystá do penze. K tomu dodala, že se proto chystá prodat pletací stroje. Můj manžel je technik a zaujalo ho to. Prý by chtěl takové mašiny vidět. Slovo dalo slovo a my se vydali na výlet do východních Čech. Muž byl nadšený, vyptával se na detaily a já věděla, že ten stroj bude chtít koupit, začíná své vyprávění Jaroslava Lasáková a dodává, že už při cestě domů bylo rozhodnuto, že si pletací stroj koupí.

Bylo to někdy v roce 2005, mně bylo přes 50 let, kolem se zavíral jeden podnik za druhým a hrozilo, že můžu kdykoli přijít o práci. Říkal jsem si, že najít nové místo bude pro člověka v mém věku složité, a bral jsem nákup pletacího stroje jako naději. Kdybych byl bez místa, můžu se začít živit výrobou ponožek, obhajuje své rozhodnutí i po letech Miroslav Lasák. Minimálně by to byl dobrý přivýdělek. Práci si nakonec udržel déle než jeho manželka, a když o ni přišel i on, podnikání už nic nestálo v cestě a stalo se vlastně i nutností. Tak začal příběh českých ponožek Lenka.

Začátky výroby nebyly pro dva lidi bez zkušeností vůbec jednoduché. Pan Lasák sice před převozem stroje strávil několik dní u jeho původního majitele, aby se naučil základy, ale to bylo málo. První ponožky vůbec nevypadaly vábně a Lasákovi s nimi zásobovali rodinu a kamarády nebo je posílali do SOS dětské vesničky. Museli jsme se naučit stroj nastavovat tak, aby odpovídaly velikosti ponožek. Na začátku se nám stávalo, že jsme je moc utahovali a po vyprání byly ponožky třeba o dvě čísla menší. Náš první stroj byl navíc dělaný pro výrobu froté ponožek, které jsou hrubší a ne zrovna zvlášť elegantní. Manžel musel porozumět fungování stroje a naučit se ho seřizovat a opravovat. Opravdu hezké ponožky jsme začali vyrábět až po dvou letech, kdy jsme si pořídili druhý stroj na tenké hladké ponožky, říká Jaroslava Lasáková.

Ponožky na míru jsou tahákem pro lidi z celé republiky

Rozjezd podnikání byl kupodivu docela snadný. Lasákovi totiž ponožky od začátku vyrábí z kvalitních materiálů a tak jejich zboží něco vydrží. To brzy poznali i lidé, kteří si do té doby ponožky pořizovali na vietnamských tržnicích, a z mnohých se stali dlouholetí zákazníci. Jak už to tak bývá, zafungovala klasická a nepřekonatelná šeptanda. V té době tady ještě fungovaly velké podniky, porcelánky a tak. Stávalo se, že naše ponožky vyzkoušela jedna zaměstnankyně, pochlubila se v práci kolegyním a my díky tomu měli objednávku hned od několika dalších lidí. Svého času jsem dva dny v týdnu jezdila po okolních fabrikách a rozvážela objednávky. Byly to dobré časy, peníze jsem hned dostávala na ruku a nemusela čekat na splatnost faktury, což je pro malé živnostníky často problém. Je škoda, že spousta takových velkých firem, kde jsme měli zákazníky, zanikla. Vydržely jen některé. Dál máme zákazníky na úřadech, třeba na karlovarském a sokolovském magistrátu, na zdravotní pojišťovně a tak dál, popisuje živnostnice.

Největším odběratelem rodinné firmy Lasákových je prodejna pracovních oděvů v Ostrově. Ta si každý druhý měsíc nechává připravit velkou zakázku. Manželka tam jednou zajela s nabídkou, oni si vzali pár kousků na vyzkoušení a teď už s námi spolupracují víc než 10 let. Lidé si nás chválí hlavně proto, že jsme malovýrobci a dokážeme reagovat na jejich speciální přání a potřeby. Vyrobíme jim ponožky přímo na míru, ať už jde o netypickou velikost, výšku nebo šířku ponožky. Často si u nás objednávají kuchaři, kteří chtějí volnější gumičky. Stejně tak se nám ozývají cukrovkáři, kteří mají problémy s nohama a nejsou schopní najít na trhu ponožky, které by jim vyhovovaly, říká Miroslav Lasák. Zákazníků se zdravotními problémy by rodinná firma mohla mít víc, kdyby měla potřebnou zdravotní atestaci. O tu ale podnikatelé nikdy nepožádali, takže ponožky cukrovkářům a dalším nabízí jen na osobní objednávku.

Na začátku podnikání Lasákovi jezdívali i po trzích. Dnes už si ale jen drží své stálé zákazníky. A samozřejmě neodmítají ani nové, kteří si je najdou buď na doporučení, nebo přes internet. Nové obchodní příležitosti už nevyhledávají. Jsou toho názoru, že kdo chce, ten si je najde sám. Upustili i od výroby na sklad a všechno zboží vyrábí jen na zakázku. Nechceme lámat rekordy v počtu prodaných párů. Dnes už se dají kvalitní ponožky koupit v řadě obchodů a takových malovýrobců, jako jsme my, je spousta. My podnikání postavili na tom, že lidem nabízíme ponožky, které nejsou schopni nikde jinde sehnat, vysvětluje Miroslav Lasák.

Základem nabídky jsou klasické bavlněné ponožky s přídavkem polyamidu, aby výsledný výrobek držel tvar. Zákazníci si také chválí ponožky z bambusového vlákna, které sice ve srovnání s těmi bavlněnými nemají takovou pevnost, ale zase mnohem lépe sají pot. Dobré vlastnosti obou materiálů Lasákovi kombinují ve výrobku, kterému sami mezi sebou říkají b+b, tedy směs bavlny a bambusu. Čas od času také vyrobí ponožky z dutého vlákna, které poptávají hlavně sportovci. Výrobní materiál dováží ze zahraničí. Většinou se jedná o Turecko a Španělsko. Jen polyamid pochází ze Slovenska. Výsledná kvalita ponožek totiž ve velké míře závisí na materiálu. Ten musí být kvalitní. Pletací proces je v tomto případě až druhořadý.

V Radošově u Karlových Varů vyrábí dámské i pánské ponožky v široké barevné škále, ve všech možných velikostech a ve třech výškových provedeních od kotníkových přes střední až po klasickou výšku. Na přání zákazníka Lasákovi pletou i velmi vysoké oblekové ponožky pro muže. Kromě toho se dál věnují i výrobě froté ponožek, opět v různých tvarech a mutacích. Firmy si objednávají ponožky s logy, ale to neděláme až tak často, protože je poměrně složité nastavit na takovou výrobu stroj. Jde vlastně o práci pro počítačového programátora a my si na to musíme vždycky někoho objednat. Pokud je to možné, tak ale vyhovíme. Pro myslivce jsme třeba dělali ponožky s motivy kachen, jelenů a muflonů, vypravuje Jaroslava Lasáková.

Spousta nových zákazníků se ozvala nedávno, kdy se do módy dostaly výrazné barevné ponožky. A nešlo o rozmarnou mládež. Na výrobce z Karlovarska se obrátil například jeden vysokoškolský profesor z olomoucké Univerzity Palackého, který si prý celý život přál mít červené ponožky. I z něho se stal spokojený pravidelný zákazník, který si objednává výhradně červené ponožky. Začít výrobu ponožek jiné barvy je pro nás otázka minuty. Stačí vyměnit špulku s přízí. Hodně se na nás obrací zákazníci, kteří potřebují ponožky pro nějakou konkrétní příležitost. Někdo si třeba usmyslí, že bude mít svatbu laděnou do tyrkysova a objedná pro svatebčany desítky různých velikostí ponožek v tyrkysové barvě. Právě takovou zakázku jsme pro jeden mladý pár dělali. Novomanželé se pak s výsledkem pochlubili na internetu a my díky tomu získali další objednávky. To je výhoda malovýroby, jsme pružní a nebráníme se ani menší specifické zakázce, líčí Jaroslava Lasáková. Je ráda za každou pozitivní zpětnou vazbu a za to, že se spokojení zákazníci vrací a dělají malé rodinné firmě zdarma reklamu.

Ocenění je fajn, ale zákazníky přivádí hlavně nový e-shop

Přestože se firma skládá jen ze dvou lidí a výroba není nijak závratně vysoká, všimli si českých ponožek značky Lenka nejrůznější pořadatelé soutěží a certifikační firmy. Lasákovi jsou mimo jiné držiteli titulů odpovědná a důvěryhodná firma, což jim potvrdilo, že firemní strategie je nastavena správně. Na podzim loňského roku pak paní Lasáková skončila třetí v krajském kole soutěže Živnostník roku. Ocenění nám dělají radost. Slavnostní předávání cen v hotelu Pupp bylo milé. Na rovinu ale musím říct, že se nám to na podnikání nijak výrazně neprojevilo. Co zabralo mnohem víc, to byla investice do nových webových stránek a e-shopu, říká živnostnice.

Poměr prodejů po okolí a přes internet je prakticky vyrovnaný a počet online zákazníků se neustále zvyšuje. Lidé po internetu nejprve nakupují na zkoušku, a pokud jsou spokojeni, objednávají si po 20 i 30 párech. Zajímavé prý je, že hodně objednávek chodí ze střední a severní Moravy. Nejsme rozhodně žádným unikátem. Takových malovýrobců ponožek je poměrně dost. A mám pocit, že zvlášť na Třebíčsku, kde se pletací stroje vyráběly, je najdete snad v každém druhém domě. Ne každý už na nich ale umí dělat. Náš poslední stroj jsme kupovali od malovýrobce, jako jsme my, který s výrobou končil. Pletací stroje taky pomalu dosluhují a hlavně ubývá techniků, kteří je umí opravit a seřídit, říká Miroslav Lasák.

Jednou s výrobou skončí i manželé Lasákovi. Oba dva už jsou v penzi a své podnikání berou jako možnost zajímavého přivýdělku a zároveň činnost, která je až tolik nezatěžuje. Když se nic neporouchá, pletací stroje pracují prakticky bez zásahu člověka. Mnohem víc práce je při sešívání špiček, kompletaci jednotlivých párů a při jejich žehlení na speciálním kopytu. Je to práce, kterou máme doma a hrajeme si s ní. Už se nehoníme a nesháníme zákazníky. Nic nás netlačí, pracujeme jen na objednávku. Když ale přijde, je to zápřah. Za den jsme schopní vyrobit maximálně 70 párů ponožek. To ale začneme ráno v 8:00 a skončíme až ve 22:00 večer, říká Jaroslava Lasáková.

Malí podnikatelé ze západočeského Radošova už do své malé výrobny ponožek nehodlají zbytečně investovat peníze ani energii. A to i přesto, že prostor pro rozvoj by tu byl. Lidé poptávají hodně pestré a vzorované ponožky, které ale bohužel ani jeden ze strojů manželů Lasákových udělat neumí, a investovat 400 000 korun do nového, který to zvládá, jim přijde zbytečné. Dcera s rodinou se věnuje úplně jinému oboru a tak bylo rozhodnuto, že až to jednou manžele přestane bavit, podnikání ukončí a pletací stroje odvezou do šrotu. Zatím jsou to ale jen plány, protože mašiny původní české výroby stále šlapou skoro bez problémů a nadšení z původně možná bláhového rozhodnutí, které se ale v průběhu let ukázalo být velmi dobrým, díky spokojeným zákazníkům stále trvá.