Hlavní navigace

Pokuty a jiné sankce v účetnictví

23. 5. 2022
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com, podle licence: Rights Managed
Pokuty, penále a jiné sankce, ať už smluvní nebo nesmluvní, potkají během podnikání téměř každého podnikatele. Jaké základní druhy sankcí rozlišujeme a jaké má toto rozlišení dopady do daně z příjmů?

Obecně řečeno jsou sankce, kterými se rozumí penále, pokuty, úroky z prodlení a další typy sankcí, považované za nedaňový výdaj. Typicky se jedná například o pokutu za porušení pravidel silničního provozu, penále za pozdně zaplacené pojistné na sociální nebo zdravotní pojištění, úrok z prodlení vzniklý v důsledku pozdní úhrady daně a další. Pokuty a další sankce, které vyplývají ze závazkových vztahů, však mohou být považovány za daňově uznatelný výdaj.

Sankce ze strany státní správy

Pokud udělí pokutu subjekt státní správy za porušování zákona, kterým může být porušování silničního provozu, porušování povinností při správě daní, pozdně hrazené daně a ostatní poplatky, pozdně hrazené nebo nehrazené pojistné na sociální a zdravotní zabezpečení a další, jedná se o nedaňové výdaje nebo náklady.

Účetně se tyto sankce zachycují na syntetickém účtu 545 – ostatní pokuty a penále, který je považován za účet nedaňových nákladů. Pokud se v průběhu účetního období objeví tento typ účetního případu, bude se následně při sestavení daňového přiznání k dani z příjmů vylučovat na řádku 40.

Smluvní pokuty ze závazkových vztahů

Zákon o daních z příjmů stanoví, že smluvní pokuty, úroky z prodlení, poplatky z prodlení, penále a jiné sankce ze závazkových vztahů jsou považovány za výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů pouze, pokud byly uhrazeny. Pokud by smluvní pokuty, úroky z prodlení a další sankce, které plynou ze závazkových vztahů, uhrazeny nebyly, bude se jednat rovněž o nedaňový náklad (výdaj).

Pro smluvní pokuty ze závazkových vztahů je vyčleněn syntetický účet 544 – smluvní pokuty a penále v případě, že se jedná o náklad účetní jednotky. Je vhodné a praktické, aby byly v rámci účetní osnovy analyticky rozděleny ty smluvní pokuty, které uhrazeny byly, a také ty, které nebyly uhrazeny k rozvahovému dni. Je mnohem snazší potom určit, které ze smluvních pokut jsou daňovým nákladem a které nikoli.

Pokud účetní jednotka zjistí, že ke konci roku eviduje smluvní pokuty, které nebyly uhrazeny k rozvahovému dni, musí o tyto smluvní pokuty upravit základ daně v daňovém přiznání a tyto smluvní pokuty ze základu daně vyloučit. Pokud by došlo v dalším roce k jejich úhradě, v rámci daňového přiznání se uhrazené úroky promítnou jako položky snižující základ daně.

V případě, že je účetní jednotka v roli věřitele a potřebuje účtovat o smluvních pokutách a jiných sankcích, využije pro tento účel syntetický účet 644 – smluvní pokuty a penále. 

Úroky ze zápůjček a úroky z úvěrů

V případě, že by bylo účtováno o úrocích ze zápůjček a úrocích z úvěrů s tím, že osoba věřitele je poplatník daně z příjmů fyzických osob a tento poplatník nevede účetnictví, budou úroky daňovým výdajem (nákladem) jen v případě, že byly tyto úroky uhrazeny. Pokud osoba věřitele (poplatník) vede daňovou evidenci, jsou zdanitelným příjmem úroky až okamžikem zaplacení z podstaty daňové evidence.

Smluvní pokuty a úroky z prodlení

Pokud si smluvní strany ujednají smluvní pokutu nebo úroky z prodlení v návaznosti na občanský zákoník, řídí se úprava těchto sankcí občanským zákoníkem. Obecně se smluvní pokuty stanovují jako ochrana smluvních stran v případě neplnění podmínek smlouvy.

O úrocích z prodlení se účtuje v případě, kdy je dlužník v prodlení s úhradou. Požadovat po dlužníkovi úroky z prodlení je právem věřitele, nikoli povinností. V účetní osnově je pro úroky vyčleněn účet 562 – úroky, pokud se jedná o úroky nákladové, a účet 662, pokud se jedná o úroky výnosové.

účto únor klímová

Přefakturace nedaňových nákladů

Pokud dochází v rámci účetnictví k přefakturaci nedaňových nákladů, se kterými se logicky pojí i zdanitelný výnos, můžou být tyto nedaňové náklady považovány za daňové. Umožňuje to zákon o daních z příjmů, který stanoví, že „výdaje (náklady), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů a jsou poplatníkem zcela nebo zčásti určeny k přeúčtování jiné osobě nebo je tato osoba povinna uhradit na základě závazků nebo jiného právního předpisu, a to jen do výše příjmů (výnosů) z tohoto přeúčtování nebo předpisu úhrady za podmínky, že tyto příjmy (výnosy) ovlivnily výsledek hospodaření ve stejném zdaňovacím období nebo ve zdaňovacích obdobích předcházejících“.

Pokud tedy dojde k tomu, že bude nedaňový náklad přeúčtován na jiného poplatníka, promění se tento náklad v náklad daňový. V případě, že by k těmto dvěma účetním operacím došlo v rozdílných účetních obdobích, zohlední se tyto účetní transakce v položkách snižujících nebo zvyšujících základ daně, a to až v daňovém přiznání.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).