Hlavní navigace

Povoláním šperkař svatebních prstenů. Navštívili jsme ho v jeho dílně

Jana Bohutínská

Michal Kadaník vystudoval strojárnu, ale šperkařina, jíž se na vlastní pěst věnoval už jako teenager, ho přitáhla. Vyučil se zlatníkem a tvoří autorské šperky.

Doba čtení: 8 minut

Tvrdí, že ve škole se naučil spíše tradiční šperkařské řemeslo, jak se dělalo třeba i před sto lety. Na všechno ostatní si už potom v praxi musel přijít sám.

Šperky jsou umění i podnikání

Michal Kadaník už si přesně nevzpomíná, v jaký moment se rozhodl, že se bude šperkům věnovat profesionálně. Vybavuji si ale, že to rozhodnutí provázela myšlenka, které se dnes občas trochu směju: Když budu dělat hezké věci, půjde to a budu se mít dobře. Postupně jsem ale zjistil, že i můj obor je hodně o byznyse, nejen o tom, dělat něco hezkého, říká a dodává, že zásadním momentem, kdy pochopil, jak se ve svém oboru uživit, byla specializace. Od volné tvorby vlastních autorských šperků se postupně zaměřil především na zásnubní a snubní prsteny a svatební oblast obecně. V tom jsem viděl potenciál, což se v zásadě potvrdilo, vysvětluje.

Jeho cesta k osamostatnění ale ještě mezitím vedla přes spolupráci s velkými šperkařskými firmami, s níž svou vlastní autorskou tvorbu zprvu kombinoval. Zasazoval pro ně kameny do šperků a navrhoval jim design šperků ve 3D. Až pak se osamostatnil, a to právě se svou vizí orientovanou na svatební byznys. Vznikla doména Řekla ano, pod níž Michal Kadaník navrhuje zásnubní a snubní prsteny i „Šperky z lásky“. To bylo před necelými dvěma lety. A jak jeho zkušenosti i v této oblasti rostly, pochopil, že klienti v Česku mají často svého osobního zlatníka, jemuž důvěřují. Zásnubním prstýnkem si je proto zachytí a pak s nimi dál spolupracuje.

Dnes, už jako etablovaný šperkař, plánuje, že se k volné (nesvatební) autorské tvorbě zase vrátí. Šperky už to ale nebudou ze stříbra jako dřív, ale ze zlata a drahých kamenů. Poptávka po nich je a už jsem se také naučil své věci prodávat, na což mám i spolupracovníky, prozrazuje. Bavilo by ho vytvářet velké složité věci, ale k tomu je podle něj třeba klientela, která je ochotná za takové šperky zaplatit. V jeho oboru je totiž potřeba neustále vyvažovat své vize s tím, co je možné reálně prodat, co si najde své zákazníky. Každá kolekce šperků je totiž pro autora na začátku také velká finanční investice.

Jízda na vlně zájmu

Než tedy začal Michal Kadaník pracovat jen sám na sebe, rozhodl se, jak nastavit cenu šperků tak, aby mu jeho práce dávala smysl. Až když jsem viděl, že mě samostatná práce uživí, přestal jsem dělat zakázky pro velké firmy. I když jsme doma asi tři měsíce jedli jen brambory, než se to rozjelo, směje se s tím, že když si nedávno spočítal, kolik peněz zpátky do firmy investuje a už investoval, trochu mu spadla brada. Nejsem ale ten typ, co má všechno do detailů spočítané. Spíš jedu na vlně zájmu o mou práci a ta vlna je naštěstí čím dál tím větší, dodává.

Kde tedy vlastně hledá své zákazníky? Jak zjišťoval, co obnáší byznysová stránka jeho práce, začal Michal Kadaník také víc investovat do reklamy. Funguje mu facebooková reklama a dnes už skoro víc Instagram. A také se účastním designových akcí. I když to někdy může vyznít zvláštně, když tam prezentuji zlatý prstýnek za 30 tisíc korun a vedle mě někdo prodává plastový za třicet korun, popisuje, jak o sobě dává vědět potenciálním zákazníkům a o čem také musí při prezentaci uvažovat. Za svou práci posbíral i několik designových ocenění. Myslím, že i to může pomoci, tvrdí.

Konkuruje designem a spoluprací

I když je ve šperkařině, a to konkrétně i v té svatební, konkurence obrovská a tvoří ji i velké a silné šperkařské firmy, Michal Kadaník se, jak vysvětluje, prosazuje tím, že klientům nabízí odlišný design a myšlenku, osobní přístup a spolupráci. Což je nadstandard, který velká firma zajistit nemůže. Můj zákazník nemusí do obchodu, kde si vybere a koupí hotový prstýnek. Sejdeme se spolu, povídáme si. U zásnubního prstýnku o tom, jaká je slečna, které je určený, jestli je to sportovní typ nebo princezna, jaké nosí šperky. Jdeme do podrobností, dokud se nedobereme k nějaké výsledné vizi. Takto, na míru, funguje asi padesát procent mých zakázek. Další prodeje tvoří můj e-shop, kde prodávám hotové kolekce, objasňuje, jak pracuje se svými klienty. Někdy, i když spíše výjimečně, spolu řeší i to, že chce klient do prstenu vložit hlubší poselství, nějaký vzkaz týkající se minulosti konkrétního páru. Běžnější ale je, že se především do detailů řeší hlavně design šperku. A za svou zásadní konkurenční výhodu Michal Kadaník považuje i to, že nabízí ruční výrobu, kterou má od prvotní myšlenky a návrhu až po finální šperk pod palcem on sám.

Čtěte také: Vůní lehce oblafnete myšlení. Na návštěvě ve Voňavé lékárně Marie Noe 

Když má od klienta dost informací, vymodeluje na počítači vizualizaci. Někdy ji musím dvakrát i třikrát předělat na základě připomínek klienta. Když si ji odsouhlasíme, vyladím technické detaily a pošlu obrázek na tisk, popisuje další postup, jak se z nápadu začíná zhmotňovat samotný šperk. Model z 3D tiskárny nechá buď rovnou odlít ze zlata, nebo dá vyrobit formu na prstýnek, z které se až následně šperk odlije. Odlitek pak ručně opracuji, zasázím kameny, opuncuji, vyleštím, dám do krabičky a předám klientovi, pokračuje. Celý proces včetně schůzek trvá obvykle kolem jednoho měsíce i víc. Prodlužuje se hlavně v období, kdy je nejvíc zakázek – před začátkem svatební sezóny, která startuje zjara, a pak před Vánocemi.

Design šperků považuje Michal Kadaník za hodně specifickou záležitost. Počítač a papír snesou při návrhu všechno, ale ve skutečnosti musíte brát v úvahu spoustu technologických a mechanických výrobních omezení. Protože jsem původně strojař, i k téhle stránce jsem víc přičichl. Aby byl třeba takový zásnubní prsten na denní nošení a designově se odlišoval, máte docela úzké mantinely, upozorňuje. Ve své autorské kolekci se proto vždycky snaží mainstream překročit.

A ačkoliv se ve své tvorbě snaží trendy nesledovat, ale spíš určovat, přesto i na něj některé vkusové trendy doléhají. Vnímá třeba to, že bílé zlato je dnes prostě šlágr. Snažím se do šperků propašovat červené zlato a chystám se i na žluté, protože ho mám rád. Pohled na žluté zlato je zdegenerovaný tím, co se z něj vyrábí. Jsou to pořád stoleté designy, a proto mají lidé ke žlutému zlatu averzi. Když se žluté zlato použije s dobrým designem, vypadá pěkně, tvrdí.

Válečný lis a rhodiovačka z akušroubováku

Svůj ateliér teď má kousek od Vltavy, v Centru Zlatníků Praha v Haštalské ulici. Tady sídlí jednotlivci i firmy zaměřené právě na služby a produkty pro výrobu a prodej šperků, ze zlatnické a šperkařské branže. Měl jsem štěstí, že jsem se sem dostal. Je to dobrá adresa a pod jednou střechou tu mám k dispozici lidi, kteří se zabývají kameny a drahými kovy, jsou tu rytci, litec a tak dále. Můžu se tu setkávat s klienty, zamýšlí se s tím, že co jemu zjednoduší práci, dalším lidem tu práci zase přinese. Je to ukázková profesní synergie.

Protože na tužku a papír si Michal Kadaník moc nepotrpí, své šperky raději rovnou trojrozměrně modeluje na počítači. Ten má své místo v jeho ateliéru vedle voskovačky, leštičky a dalších přístrojů, bez kterých se šperkař neobejde. A které už jsou v mnoha případech skoro starožitnými kousky. Stále však výborně slouží. Doplňují se tu s pomůckami, které jsou vyrobené metodou „do it yourself“.

Při obhlídce svého malého ateliéru tak Michal Kadaník ukazuje lis na gumy, zařízení z válečného Německa, které pořídil za 1500 korun, zatímco dnes nový a digitální lis stojí tak třicet tisíc. A tahle plastová krabice je rhodiovačka, ukazuje. Tu mi zase vyrobil můj táta, původní zdroj byl z akušroubováku, pokračuje. Jako příliš velkou investici naopak vyhodnotil 3D tiskárnu, na níž si nechá tisknout šperky z oceli, a externě si zatím nechává tisknout i plastové modely šperků. Ušetřím si péči o složitý stroj, odešlu mail a čekám balíček s výtiskem, říká k tomu.

Drahé kovy a kameny jsou základ šperkařiny

Ačkoliv to může laikovi připadat jednoduché, proniknout na zahraniční trhy je ve šperkařině dost obtížné – liší se trhy i zákaznický vkus. Přesto i to může být cesta, kudy se do budoucna vydat dál, protože v Česku je omezený nejen trh, ale stále ještě i kupní síla potenciálních zákazníků. Michal Kadaník by teď ale především moc rád více tvořil a cítí, že ho byznys, reklama a výroba, která se pořád opakuje, již trochu omezují. Rád bych měl někoho na klasickou šperkařskou výrobu, komu bych předal věci, které mě nebaví, a víc bych se věnoval vymýšlení nových kolekcí a uměleckému šperku. Chtěl bych se vrátit k velkým ulítlým věcem. Mám v hlavě tři kolekce, které čekají na to, až půjdou ven, prozrazuje.

Čtěte také: K podnikání ho přivedla videa na YouTube. Živí se výrobou psacích per

WT 100 tip v článku obecný

Najít k sobě šikovného člověka ale ani v tomto oboru není vůbec jen tak. Zatím jsou to čistě jen úvahy. Přemýšlím, zda vůbec a případně koho oslovit, jestli si někoho vyučit nebo spolupracovat už s někým zkušenějším na volné noze… Když se zamyslím nad tím, co dělám za šperky, že jsou to relativně složité věci, vzít si někoho rovnou po škole, toho se trochu bojím, vysvětluje situaci. Moje zásadní problémy se ale většinou vyřešily samy, tak to tak třeba dopadne i tentokrát, směje se.

A dodává, že když chce svou práci dělat dobře, stejně nemůže jen sedět a navrhovat u počítače. Potřebuje být neustále v kontaktu s materiálem a řemeslem. I když sám vytvořil také kolekci trochu futuristicky vypadajících svítících šperků a v jeho kolekci Cyberpunk jsou hi-tech prsteny z oceli, šperkařina je podle něj stále hlavně o drahých kovech a kamenech. O jejich hodnotě, kterou šperkař kombinuje se svým uměním. Tedy pokud se v oboru chce opravdu uživit, uzavírá.