Výrobky Marie Šuranské z kukuřičného šustí mají potěšit oko a zkrášlit domov. Nabízí je na místních jarmarcích a také na Fleru pod přezdívkou Mass. Mimo to má Marie také mnoho stálých zákazníků.
Co se dozvíte v článku
Za první panenkou stála televize
Marie Šuranská na úvod říká, že od mala ráda něco vytvářela: šila pro panenky, vyráběla domečky, pletla, vyšívala. A také má ráda přírodní materiály. Když mi trochu odrostly děti, pořádalo Slovácké muzeum v Uherském Hradišti sérii rukodělných kurzů. Okusila jsem tak výrobu vizovického pečiva, malování kraslic, tkaní ze šustí, pletení košíků a také výrobu figurek z kukuřičného šustí,
vzpomíná s tím, že práce se šustím se jí zalíbila nejvíce.
Svou první panenku však Marie vyrobila ještě před tím, než navštěvovala zmíněné kurzy v muzeu. Bylo to tehdy na základě nějakého pořadu v televizi. Panenka byla dost rustikální, ale kupodivu držela pohromadě a měla jsem z ní velikou radost. Moje dnešní figurky jsou propracovanější,
doplňuje. Navíc ji má dodnes schovanou, a to jako připomínku, čeho je možné dosáhnout vytrvalostí.
Dnes má Marie webové stránky, kde představuje svůj příběh a také nabízí e-knihu Kukuřičný svět. To je však podle ní zatím nedotažený projekt, protože chodí do práce, stará se o domácnost a zahradu. Navíc dalším jejím velikým koníčkem je cestování a do toho ještě šustění. E-book má čtenářům přiblížit, co všechno předchází tomu, než si hotovou figurku koupí a nahlédnout do zákulisí výroby,
prozrazuje s tím, že publikace obsahuje také dva návody.
Důležitý je postup
Podle Marie je při výrobě z kukuřičného šustí nejdůležitější postup, kdy se pracuje stylem zevnitř ven. Když se člověk naučí základy, je to také důležité, protože z toho vše vychází. Ale pak jsou tu všelijaké výzvy od zákazníků, které mě opravdu nutí přemýšlet a vymýšlet, jak danou věc technicky udělat,
dodává a zmiňuje například figurku houbařky, díky které jsme její práci zaregistrovali. Do ní se mi původně moc nechtělo, protože jsem dumala, jak vyrobit hříbky,
usmívá se.
K výrobě je potřeba samozřejmě kukuřičné šustí, bez kterého to opravdu nejde. A pak se jedná o vatu, nitě, drátek, nůžky, případně další drobnosti na dokompletování figurky. Podle Marie je vyrábění náročné, a to především v období Vánoc, kdy je o šustí největší zájem. Pracuje se s mokrým materiálem, nitě musíte hodně utahovat, takže někdy jsou to od nití i pořezané prsty, bolí zápěstí,
uvádí.
S materiálem je to náročné
S materiálem je to rok od roku horší. S tím, jak se snižují počty chovaného dobytka, klesá i podíl osetých ploch,
přiznává Marie Šuranská. Dále popisuje, že kukuřice má také mnoho druhů a vhodná je ta, která má dlouhé a co nejsvětlejší listeny. Důležité také je, aby v období sběru nepršelo a do klasů nezateklo. To pak šustí rádo plesniví,
přidává.
Když Marie nasbírané šustí přinese domů, nejprve ho musí dosušit. Pak následuje třídění na šustí, které bude sloužit na tělíčka, obličeje a potom na to, které použije jako výplň. Před samotným zahájením je potřeba šustí ještě vyprat a nasířit, aby neplesnivělo a také tím ještě trochu zbělá. Pak znovu usušit. A než začnu tvořit, znovu namočit tolik šustí, kolik stihnu zpracovat. Všechny ty kroky jsou důležité,
zdůrazňuje Marie.
Některé vzory jsou tradiční
Na Slovácku je výroba figurek ze šustí tradice a tradiční jsou i některé vzory. Inspiraci čerpám i u jiných výrobců, ale vždy se snažím upravit nápady podle sebe. Některé výrobky jsou přímo mým nápadem a některé vzniknout tak, že si o zákazník napíše,
popisuje Marie Šuranská. Slovácko má opravdové mistry v tomto řemesle a já mám to štěstí, že některé z nich osobně znám či jsem znala. A inspirace není nikdy dost,
dodává.
Figurky od Marie se odlišují tím, že nemají oči (to je taková její výrobní značka) nebo mají nestandardní velikost a také nějaký doplněk. Tento další prvek je například v podobě kapříka, něčeho velikonočního nebo třeba kuchyňského válečku u kuchařky či hospodyně. Doplňky jsou z přírodnin, ale nevyhýbám se ani „umělinám“, pokud vypadají vkusně a k přírodní figurce se hodí,
uvádí Marie a dodává, že často surfuje internetem a hledá, co se kde dá koupit.
Nahlédněte do galerie
U zákazníků vedou andílci
Marie své výrobky často používá jako dárky pro kamarády a známé jako drobné pozornosti. Upozorňuje, že hotový výrobek ze šustí by se neměl vystavovat přímému slunci nebo vlhku. Může totiž vybledávat nebo se kroutit. Mírná změna barvy ovšem není závadou,
podotýká.
Mezi zákazníky patří mezi nejoblíbenější figurky andělíčci. A potom jsou to taková období, kdy je něco v kurzu více nebo méně,
upřesňuje Marie. Mezi její zákazníky patří nejčastěji ženy a hodně podle ní doplňují betlémy, které už mají, nebo si tvoří nové. Ale potěší mě, když nakupují muži anebo když moje výrobky slouží jako dárky a zákazník mi pak napíše, kam až se figurka dostala,
doplňuje s úsměvem Marie.
Nejraději Marie dělá právě andělíčky a myslí si, že se jí povedl třeba Levanďáček. Výzvou je pro ni však každý kus, protože až do poslední chvíle neví, jak to dopadne. Někdy se třeba stane, že šustí praskne už na hotové figurce. Ty už pak nikam do světa nejdou,
uzavírá.
Tip na další příběh
Od malého zápichu po velké stromy života. Jak se Katka učila drátenictví?
Katka Solčanová bere do ruky kleště a kus drátu každý den a jak přiznává, pořád se má co učit. Nejraději tvoří výrobky s přírodními motivy. Seznamte se s ní. Více v článku.
