Přísluší zaměstnanci náhrada za dobu vyšetření u lékaře z nesmluvního zařízení?

Vyšetření a ošetření u lékaře podle příslušného nařízení vlády

Okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci, při kterých přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele pracovní volno, nebo pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu, je uveden v příloze nařízení vlády č. 590/2026 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci. Pamatuje se zde také na případné spolurozhodování odborové organizace o vyslání zaměstnanců na pohřeb spoluzaměstnance a zaměstnance, kteří si rozvrhují pracovní dobu do směn sami podle § 87a zákoníku práce.

Vyšetření nebo ošetření se věnuje hned první bod této přílohy. Pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu se poskytne na nezbytně nutnou dobu, bylo-li vyšetření nebo ošetření provedeno ve zdravotnickém zařízení, které je ve smluvním vztahu ke zdravotní pojišťovně, kterou si zaměstnanec zvolil, a které je nejblíže bydlišti nebo pracovišti zaměstnance a je schopné potřebnou zdravotní péči poskytnout (dále jen „nejbližší zdravotnické zařízení“), pokud vyšetření nebo ošetření nebylo možné provést mimo pracovní dobu.

Bylo-li vyšetření nebo ošetření provedeno v jiném než nejbližším zdravotnickém zařízení, poskytne se pracovní volno na nezbytně nutnou dobu; náhrada mzdy nebo platu však přísluší nejvýše za dobu podle písmene předchozího odstavce. 

Přečtěte si také:

Transparentní odměňování brzy změní pravidla pracovního trhu

Vyšetření nebo ošetření mimo smluvní zařízení

Podle výše uvedeného nařízení vlády musí být zdravotnické zařízení ve smluvním vztahu se zdravotní pojišťovnou, kterou si zaměstnanec zvolil. Čtenářka v Poradně Podnikatel.cz však uvádí, že zaměstnanec předložil potvrzenou propustku od lékaře, jenž nemá smlouvu s žádnou zdravotní pojišťovnou. Vyšetření a zákrok si zaměstnanec uhradil sám. Vyvstává proto otázka, zda má takový zaměstnanec nárok na náhradu mzdy za dobu strávenou ve zdravotnickém zařízení v pracovní době, tedy za dobu překážky v práci na jeho straně.

Na dotaz jí v Poradně odpověděla jiná mzdová účetní: Návštěva zdravotnického zařízení, které není ve smluvním vztahu se zdravotní pojišťovnou, kterou si zaměstnanec zvolil, je tzv. nekvalifikovanou překážkou na straně zaměstnance. Je na zaměstnavateli, zda takovou návštěvu lékaře v pracovní době vůbec umožní. Laskavý zaměstnavatel poskytuje náhradu mzdy i při této právem neupravené překážce, a to za podmínek stanovených zákoníkem práce. 

V § 199 zákoníku práce se píše, že nemůže-li zaměstnanec konat práci pro jiné důležité osobní překážky v práci týkající se jeho osoby, než jsou uvedeny v § 191, je zaměstnavatel povinen poskytnout mu nejméně ve stanoveném rozsahu pracovní volno a ve stanovených případech i náhradu mzdy nebo platu podle nařízení vlády o jiných důležitých osobních překážkách v práci. Zaměstnavatel může nad rámec minimálního zákonného rozsahu upravit poskytování dalších pracovních úlev nebo příznivějších podmínek, například prostřednictvím kolektivní smlouvy nebo interního předpisu, lze tak akceptovat i vyšetření realizované mimo smluvní zdravotnické zařízení.

Zaměstnanec má samozřejmě právo na svobodnou volbu lékaře a může si zvolit i nesmluvní zdravotnické zařízení. V takovém případě má v souladu s výše uvedeným nařízením vlády nárok na pracovní volno na nezbytnou dobu, avšak náhrada mzdy nebo platu přísluší pouze v rozsahu, jako by navštívil zdravotnické zařízení, které je ve smluvním vztahu ke zdravotní pojišťovně, kterou si sám zvolil, a které je nejblíže jeho bydlišti nebo pracovišti. Ostatní doba nepřítomnosti v práci je sice omluvena, ale bez náhrady mzdy nebo platu. Zaměstnavatel ji může na základě svého rozhodnutí přesto poskytnout. 

Nezbytně nutná doba

V dotazu nebylo specifikováno, zda vyšetření bylo možné provést mimo pracovní dobu a zda šlo o nepřítomnost po nezbytně nutnou dobu. Zaměstnavatel má totiž povinnost omluvit zaměstnance během trvající překážky v práci spočívající ve vyšetření nebo ošetření a poskytnout mu za tímto účelem pracovní volno pouze za splnění těchto dvou podmínek.

Nezbytně nutnou dobou se rozumí cesta zaměstnance k vyšetření či ošetření a zpět do zaměstnání, doba čekání na vyšetření či ošetření a doba samotného úkonu, případně absolvování dalších potřebných navazujících odborných vyšetření či ošetření stanovených lékařem a cesty mezi nimi. Zaměstnanec je omluven pouze na tuto dobu, a zbývající čas pracovní doby je povinen být na pracovišti. V případě, že zaměstnanec nemá možnost se po skončení vyšetření či ošetření včas dostavit na pracoviště, nemá zaměstnavatel povinnost tuto dobu považovat za překážku v práci. Nicméně zákon nevylučuje, že zaměstnavatel bude akceptovat situaci, kdy se zaměstnanec po skončení vyšetření již do práce nevrátí a tato doba bude posouzena jako placená překážka v práci.

U druhé podmínky, a to vyšetření či ošetření, které nebylo možné provést mimo pracovní dobu, je rozhodující srovnání pracovní doby zaměstnance a ordinační doby příslušného zdravotnického zařízení. Obecně není možné provést vyšetření či ošetření mimo pracovní dobu, pokud je pracovní doba zaměstnance shodná či kratší, než ordinační doba lékaře či jiného zdravotnického pracovníka. Naopak, pokud zaměstnanec může navštívit zdravotnické zařízení mimo pracovní dobu, je povinen absolvovat toto vyšetření tak, aby nezasahovalo do pracovních povinností nebo do nich zasahovalo co nejméně.