Hlavní navigace

Problematika podepisování a uzavírání smluv mezi podnikateli online

10. 8. 2020
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com, podle licence: Rights Managed
Jaká je definice elektronického podpisu, co si představit pod pojmem prostý el. podpis a v jakých momentech jej lze používat?

Podepisování smluv mezi podnikateli elektronicky už bylo v minulosti mnohokrát analyzováno a diskutováno. Zejména pak s ohledem na tzv. elektronický podpis, kdy za platně elektronicky podepsaný dokument bylo z právního hlediska považováno jen jeho podepsání zaručeným či uznávaným elektronickým podpisem.

Získání a následné užívání zaručeného či uznávaného elektronického podpisu je ovšem z pohledu administrativy vcelku náročné, což bylo vždy pro podnikatele odrazující, a proto se podepisování běžných obchodních smluv zejména mezi malými a středními podnikateli (např. za pomoci zaručeného elektronického podpisu) nikdy v praxi pořádně neuchytilo. Relativně nedávno však situace dostala zcela nový rozměr. 

Uzavírání smluv online prostřednictvím elektronického podpisu 

Problematiku uzavírání smluv mezi podnikateli elektronicky online řeší především ustanovení § 559 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“). Podle ustanovení § 561 odst. 1 občanského zákoníku se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího, přičemž jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto „jiným právním předpisem“ se rozumí především nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, ze dne 23. července 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen „eIDAS“), podle něhož jsou za elektronický podpis považována „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání.“ Na první pohled to nezní moc srozumitelně, pojďme si však význam této definice podrobněji vysvětlit. 

Čtěte také: Dluží vám a nemáte na to papír? Využijte institut uznání dluhu

Shora uvedenou definici elektronického podpisu podle eIDAS doplňuje také ustanovení § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, v platném znění (dále jen „zákon o elektronických transakcích“), podle něhož je dnes již možné k podepisování elektronickým podpisem mezi soukromoprávními subjekty a zejména pak podnikateli použít jak zaručený či uznávaný elektronický podpis, tak jiný typ elektronického podpisu – včetně tak zvaného „prostého“ elektronického podpisu. Zákon o elektronických transakcích tak rozšiřuje paritu s vlastnoručním podpisem i na prostý elektronický podpis. Co si však pod pojmem prostý elektronický podpis lze představit? 

Prostý elektronický podpis 

Z výše uvedeného vyplývá, že právní účinky kladené na písemnou formu právního jednání a na podpis jednajícího dnes už vyvolává jakýkoliv elektronický podpis, nikoliv tedy jen zaručený nebo uznávaný elektronický podpis, ale i ten „prostý“. U prostého elektronického podpisu se bude jednat zejména o běžné uvedení jména a příjmení podepisujícího na konci datové zprávy (např. na konci smlouvy vyhotovené v elektronické podobě nebo na konci emailu), může se však jednat o jakákoliv jiná data v elektronické podobě, jako např. o stisknutí elektronického tlačítka „podepsat“ nebo „objednat“ ve spojení s vhodnými prostředky určujícími osobu, která právní jednání činí a dokument daným způsobem podepisuje.

Čtěte také: Je virtuální sídlo společnosti legální? A jaké má výhody a nevýhody?

Z technického pohledu tak je podle některých právních názorů možné za prostý elektronický podpis dnes již považovat např. 

  • napsání jména a příjmení v závěru e-mailu, 
  • uvedení jména odesílatele v adrese emailu odesílatele, 
  • zadání unikátního PINu nebo unikátních přístupových údajů do určité internetové aplikace, prostřednictvím které následně dojde k uzavření smlouvy, 
  • zadání určitého osobního kódu finálně potvrzujícího předchozí ujednání obsažené v elektronickém dokumentu či smlouvě, 
  • kliknutím na tlačítko nebo zaškrtnutím políčka „souhlasím“ s určitým předem vymezeným právním jednáním atp.

Prostý elektronický podpis je tak pro podnikatele v rámci obchodních jednání bezesporu praktičtější a jeho použití je, ve srovnání se zaručeným či uznávaným podpisem, mnohem jednodušší. Zásadní otázkou samozřejmě zůstává problematika prokazování prostého podpisu v případném soudním sporu, jejíž zodpovězení by pravděpodobně nebylo nikterak jednoznačné. Toto však již poněkud přesahuje rámec tohoto článku. 

V dané souvislosti je určitě potřeba upozornit na významný posun oproti dříve platné právní úpravě. Ve vztahu k předchozímu (starému) občanskému zákoníku totiž judikatura Nejvyššího soudu dovozovala, že písemné právní jednání je platné jen v případě, kdy byl písemný projev zároveň podepsán, přičemž smlouvu uzavřenou na základě výměny e-mailů bez zaručených elektronických podpisů posuzovala jako neplatnou. 

Přípustnost použití prostého elektronického podpisu pro právní jednání v písemné formě tak bylo v minulosti zpochybňováno, jelikož takovýto podpis údajně nesplňoval požadavek na určení jednající osoby zakotvený v § 562 odst. 1 občanského zákoníku. Nabytím účinnosti nařízení eIDAS však byly uvedené závěry překonány, neboť přímo nařízení rozšiřuje definici elektronického podpisu tak, že jde o (jakákoli) data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání – včetně např. uvedení jména a příjmení v závěru e-mailu či SMS zprávy. V důsledku změny právní úpravy dle nařízení eIDAS a zákona o elektronických transakcích tak došlo k rozšíření parity vlastnoručního podpisu a prostého elektronického podpisu. 

Čtěte také: Podmínky a formy zastupování podnikatele v obchodních vztazích

Chytré podnikání tip2

Předchozí právní úprava dané problematiky (tj. před nabytím účinnosti nařízení eIDAS a zákona o elektronických transakcích) kladla značný důraz na potřebu dostatečné identifikace podepisující osoby, která byla prostřednictvím zaručeného či uznávaného elektronického podpisu samozřejmě postavena téměř najisto. Na druhou stranu je třeba uvést na pravou míru, že ani vlastnoruční podpis, ani jakýkoliv typ elektronického podpisu (včetně toho zaručeného či uznávaného), nemá a nemůže zcela splnit funkci jednoznačné identifikace podepisujícího. To prostě a jednoduše není možné a i u zaručeného elektronického podpisu může podepisující vždy začít tvrdit, že danou smlouvu nepodepsal a že to za něho učinil někdo jiný a jeho elektronický podpis byl zneužit.

 

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).