Kamila Petrášková žije v Českém Krumlově, kde si před 14 lety otevřela krejčovský ateliér Camille. V době, kdy se na trhu roztrhl pytel s oděvními řetězci a trh zaplavilo levné oblečení z Asie, mohl takový krok působit jako značný risk. Jak se jí podařilo vybudovat úspěšný ateliér založený na zakázkové tvorbě a proč svým klientkám doporučuje nepodléhat slepě módním diktátům?
Co se dozvíte v článku
V době, kdy se doslova roztrhl pytel s obchody s módou a trh zaplavilo levné oblečení z Asie, nebyl to tak trochu risk?
Byl to obrovský risk. Vystoupení z komfortní zóny pro mě znamenalo největší krok v životě, protože jsem původně vůbec podnikat nechtěla. Deset let jsem pracovala v německé oděvní firmě, avšak po mateřské dovolené jsem potřebovala lépe sladit svůj soukromý život a časové možnosti. Rozhodla jsem se tedy, že vyzkouším podnikání jako fyzická osoba.
Od německé preciznosti k vlastnímu risku
Vraťme se o několik let zpět. Kdy jste se vlastně k šití dostala?
Šiji od svých devatenácti let. Moje známá tehdy provozovala firmu, která vyvážela oděvy do Německa, a nabídla mi, zda bych u ní nechtěla pracovat. Nastoupila jsem tam a od té doby se šití věnuji naplno. V této firmě jsem se naučila šít perfektně, protože na nás dohlíželo německé vedení, které si velmi zakládalo na preciznosti a vysoké kvalitě zpracování.
Co vás na šití vlastně uchvátilo? V čem spočívalo ono kouzlo?
Kouzlo pramenilo zřejmě z toho, že módu miluji už od dětství díky své mamince. Ráda se elegantně oblékala, mně se to velmi líbilo, a tak jsem si řekla, že šití také vyzkouším. Fascinovala mě představa, že si mohu vytvořit cokoliv chci, a že své výrobky následně uvidím v ulicích na svých zákaznicích.
Unikát z ulic: Látku kupuji maximálně na dva kusy
Šijete výhradně na zakázku. Vaše tvorba je čistě autorská, stoprocentní originál. Kde berete inspiraci, ať už jde o střihy, materiály, nebo barevné kombinace?
Inspiraci čerpám přímo v ulicích. Velmi ráda sedávám na terasách, pozoruji kolemjdoucí a přemýšlím, co by které dámě slušelo a co bych na jejím oděvu změnila. Na první pohled totiž poznám, zda oblečení sedí, či nikoli, a jestli se v něm dotyčná žena cítí dobře – to je na člověku nesmírně znát. Řeč těla stoprocentně napoví, zda si model pořídila jen proto, že je to zrovna módní hit, nebo zda má vlastní vkus. Pokud se žena neřídí aktuálními výstřelky, jde si svou cestou a ví, co jí sluší, je to na ní okamžitě vidět.
Jaké jsou tedy vaše modely?
Moje modely jsou stoprocentní originály. Látky se snažím nakupovat v malém množství, většinou pouze na jeden, maximálně na dva kusy oblečení. Žiji na malém městě, a proto je pro mě prioritou, aby se zde zákaznice nepotkávaly ve stejném oděvu. Chci, aby při odchodu z ateliéru měly jistotu, že si odnášejí skutečný unikát.
Už jste to trochu naznačila. Podle vás by mělo být oblečení praktické a pohodlné. Jak je to ale s elegancí? Dá se to zkombinovat?
Určitě ano. Osobně preferuji spíše sportovní eleganci, a proto jsou mým hlavním favoritem mezi materiály elastické úplety. Existuje jich mnoho druhů, takže i z tohoto materiálu lze ušít elegantní model pro večerní příležitost, nebo dokonce plesové šaty.
Ušijete skutečně vše, o co vás zákaznice požádá?
To je trochu oříšek. Většinou už ve chvíli, kdy zákaznice přijde, dopředu vím, co by jí mohlo slušet. Pokud přijde s konkrétní představou, o které si nemyslím, že je pro ni z hlediska barvy či střihu ideální, snažím se ji navést na jinou notu. Většinou se domluvíme a ona později sama uzná, že se mýlila a že zvolená barva jí zcela nesedí. Někdy hraje roli jen odstín, jindy samotný střih. Lidé mívají často zažitý jeden střih, kterého se urputně drží v domnění, že jim sluší. Když jim však ukážete jinou možnost, v 99 % případů dají na mé doporučení a návrhu se přizpůsobí.
Takže by se dalo říct, že máte své zákaznice doslova v oku.
Na 98 % určitě. Stále se ke mně vracejí tytéž klientky, takže už při nákupu látky vím, pro kterou konkrétní osobu by se hodila a na jakou cílovou skupinu zákaznic se zaměřuji.
Co vás potěší nejvíce?
Největší radost mi dělá pohled do očí spokojené zákaznice, která si model vyzkouší a odchází nadšená. Skvělé je také to, když ji pak nečekaně potkám v centru města. Na dálku podle látky nejprve poznám svůj model a následně vidím, že se v něm dotyčná cítí dobře. To je pro mě ta největší odměna, stejně jako skutečnost, že se ke mně vrací nebo moji práci doporučuje svým známým.
Dosud jsme mluvily o zákaznicích, ale jak jsou na tom muži?
Ti přicházejí také, i když tvoří jen zhruba 20 % klientely. Muži obecně nemají takovou potřebu nechávat si šít oblečení na zakázku. Já sama se sice zaměřuji spíše na dámskou krejčovinu, ale univerzální kousky jako trička, kraťasy nebo letní lněné a mušelínové košile s nimi zvládnu také. Často mě oslovují pánové s nestandardní postavou, kteří mají problém sehnat konfekční oblečení v běžných obchodech. Snažím se jim vyhovět, ale pravdou zůstává, že ne vždy najdeme společnou řeč. Muži jsou v tomto ohledu zkrátka úplně jiná kategorie než ženy.
Plná skříň a nic na sebe? Základem je variabilita
Trendy se neustále posouvají dopředu. Je nutné se jako krejčová vzdělávat?
Trendy samozřejmě sleduji, ale jak už jsem zmínila, není nutné jim slepě podléhat. Svým zákaznicím pomáhám i se správným sestavením šatníku. Každá druhá žena totiž přichází s tím, že má sice plnou skříň, ale nemá si co obléct. Je to způsobeno tím, že bezmyšlenkovitě nakupujeme aktuální trendy, kterým podléhá většina lidí, ale doma pak zjistíme, že danou věc nemáme s čím zkombinovat. Vždy je lepší nejprve popřemýšlet o tom, co už doma máme, a teprve poté si případně nechat k tomu něco došít tak, aby byl výsledek variabilní a hodil se k více věcem.
Zastávám názor, že existuje určitý základní šatník, který by měla mít doma každá žena. Patří sem bílá košile, dobře padnoucí džíny, kvalitní boty, kabelka a sako. Pokud ne přímo sako, pak jsou vhodné různé kratší varianty blazerů a podobně. To je základ, od kterého by se měl zbytek odvíjet.
A kde mohou naši čtenáři vaše modely vidět online?
Nejvíce se prezentuji na Instagramu, kde zájemci najdou v podstatě veškerou mou tvorbu.
Tip na další příběh
Handicap proměnila v úspěšný byznys. Začínala na mateřské, dnes učí ženy nosit paruky
Vypadaly jí vlasy i obočí. Místo rezignace začala na mateřské budovat byznys, který ženám vrací sebevědomí a učí Čechy brát paruku jako běžný módní doplněk. Více v dalším příběhu.
