Po „nárazu do zdi“ během covidu, který je donutil ze dne na den zrychlit vývoj o deset let, dnes digitalizují vlastní šicí dílny, expandují napříč Evropou a staví nové firemní sídlo. Přečtěte si příběh o tom, jak se z podceňovaného regionálního projektu Goldea stala sebevědomá a dravá firma, která dávno přerostla svého původního dodavatele.
Co se dozvíte v článku
Na veletrhu hledají trendy i nové dodavatele
Michal Kempa a Ondřej Boček se dnes označení „hadráři“ už jen smějí. Vždycky, když jdeme na podcast nebo se někam přihlašujeme, děláme si z toho srandu. Před deseti lety nám všichni nadávali, co to blbneme a že jako děcka prodáváme nějaké nesmysly,
vzpomíná na úvod Michal. Dnes je ale realita jiná a Goldea je dravým hráčem, který určuje směr.
Michal s Ondřejem nedávno navštívili veletrh ve Frankfurtu. Berou to jako výlet a odpočinek po náročné vánoční sezóně, ale je pro ně velmi důležitý. Za prvé tam jezdí utužovat vztahy s jejich dodavateli a také shánět nové. Letos přesně věděli, co hledají, a nové dodavatele oslovovali cíleně. Veletrh jim navíc posloužil jako potvrzení, že jejich cesta je správná. Ověřili jsme si, že náš směr je unikátní a více designový. V rámci našeho positioningu je to skvělá zpráva a na veletrhu jsme vlastně nezažili žádný wow efekt, který by nás vykolejil,
doplňuje Michal.
Zatímco ve Frankfurtu sledovali „šílené“ a pestré abstraktní motivy nebo překvapivý návrat krepového povlečení, Goldea se drží minimalismu. Ondřeje překvapilo, že mnozí dodavatelé nepřinesli téměř žádné novinky a spíše sázejí na osvědčené řady. Co však kluky utvrdilo v jejich filozofii, je důležitost osobního kontaktu. Přestože trend online portálů velí „naklikat si látky na dálku“, oni na osobní vazbu nedají dopustit. Digitálně zobrazená tkanina je něco úplně jiného než realita. My si na ni musíme sáhnout, vidět její strukturu a vyzkoušet si ji,
zdůrazňuje Michal rozdíl mezi digitálním světem a poctivým textilem.
Konec éry „všichni se všemi“
Pro společnost Goldea měl být rok 2025 o inovacích a překonávání hranic. Když to Michal s Ondřejem prohlašovali, ještě netušili, jak hluboké změny je čekají. V loňském roce se zaměřili na odstranění „úzkých míst“: kompletně zmodernizovali a zdigitalizovali sklad i expedici, což byla v minulých vánočních sezónách jejich největší slabina. Velkým milníkem bylo také vybudování velkokapacitní šicí dílny v Prostějově. Zrekonstruovali starý sklad a přetvořili ho v moderní provoz na nejvyšší úrovni.
Změna se dotkla i samotných základů jejich byznys modelu. Dříve jsme byli vázáni na jednoho hlavního dodavatele. Řekli jsme si, že té závislosti už bylo dost. Dnes máme patnáct dodavatelů a chceme se dostat až ke dvacítce. Diverzifikace toku zboží je pro nás klíčová,
vysvětluje Michal strategický posun.
Růst firmy si však vyžádal i změnu v samotném řízení. Ondřej přiznává, že dříve bylo vše závislé jen na něm a Michalovi, což už nešlo dlouhodobě udržet. Rozhodli jsme se sami sebe upozadit a začít tvořit management. Vedoucí mají za úkol budovat si pod sebou vlastní týmy a my komunikujeme primárně už jen s nimi. Jak jde firma do šířky, dostává díky tomu pevné základy,
popisuje Michal přerod z malé firmy ve středně velkou společnost.
Tento proces si však vybral svou daň v podobě odchodu některých dlouholetých zaměstnanců. Ne každý totiž profesní růst firmy unesl. Někteří chtěli, abychom s nimi dál komunikovali každý den tak, jak byli zvyklí, a nechtěli se bavit s nějakým ředitelem. Museli jsme se s nimi rozloučit. Začali brzdit oddělení a byli toxičtí i vůči novým lidem, které jsme do prostředí větší firmy přivedli,
přiznává Michal otevřeně.
Od webového studia k textilu
Ondřej vzpomíná, že jim na vysoké škole jeden přednášející vštěpoval, že musí dělat něco navíc, že si studium nesmějí jen „odsedět“. Ondřej si to vzal k srdci. Říkal jsem si, že vlastně nic neumím. Začal jsem tedy Michalovi pomáhat s jeho e-shopem, s marketingem nebo se SEO. Takto jsme spolupracovali asi dva roky a získávali znalosti navíc,
vzpomíná Ondřej.
Přestože jsou oba úplně jiní, zjistili, že právě to je jejich největší síla. Michal je od rány, vizionář a vůdčí typ. Ondřej je spíše tišší, schovaný v pozadí, ale je to on, kdo všechno analyticky promyslí a odpracuje u počítače. Já nejraději všechno vymýšlím vestoje, neumím u toho sedět. Ondra je ten, kdo věci dotahuje po technické, účetní nebo analytické stránce. Jsem divoch a on to po mně musí dokončovat,
směje se Michal.
Zlom nastal ve chvíli, kdy se jejich společnému obchodu začalo dařit. Tehdy si řekli, že své zkušenosti nabídnou i ostatním a rozjeli webové studio. Právě tato zkušenost je naučila vážit si vlastní práce a znalostí. Když studio ukončili, věděli, že chtějí společně vybudovat něco opravdu velkého.
I když jim bylo kolem dvaadvaceti let, od začátku měli obrovské ambice. To se projevilo i na volbě názvu Goldea, který musel být úderný a srozumitelný pro budoucí expanzi do celé Evropy. Své první kroky v textilu spojili se silným regionálním dodavatelem. Když jsme za ním poprvé přišli, sebevědomě jsme mu tvrdili, že jednou budeme velcí, budeme toho prodávat mraky a potřebujeme jeho podporu,
vzpomíná Michal.
Dodavatel sice zpočátku pochyboval a říkal, že „takových už tady bylo“, ale dal jim šanci. Nakonec ho Goldea přerostla natolik, že jim sám nabídl svou firmu k prodeji. K obchodu sice nedošlo, ale cesty se rozdělily a Michal s Ondřejem se vydali vlastní, ještě ambicióznější cestou.
Nechtěli být jen „čučkaři“
Výběr sortimentu nebyl pro zakladatele Goldea otázkou osudu, ale pragmatického hledání. Na začátku neměli jasně určený směr, věděli jen, že nechtějí být žádní „čučkaři“ a potřebují stabilního, ideálně regionálního dodavatele se širokou nabídkou. Jako první je napadlo zaměřit se na Lego a jeho limitované edice. Jenže narazili na tvrdou realitu: složité podmínky distributorů byly pro začínající podnikatele bez velkého kapitálu nesplnitelné.
U bytového textilu sehrálo roli štěstí i obchodní instinkt. Oslovila nás jedna společnost s tím, že by potřebovala upravit webové stránky. My jsme jim ale řekli, že weby už neděláme, ale že budeme jejich zboží prodávat,
vzpomíná Michal. Šlo o firmu ze Zlína, jejíž majitele osobně znali. Bytový textil se ukázal jako trefa do černého. Michalovi učarovala možnost kreativní tvorby a designování vlastních kolekcí.
Začátky v novém oboru však byly pro dva mladé kluky z technologického prostředí úsměvné. Věděli jsme, že marketingu a e-shopům rozumíme a jakýkoliv sortiment se prostě doučíme,
říká Ondřej a se smíchem přiznává, že si na začátku pletli povlečení s prostěradly. Právě v tom, že textil byl vnímán jako tradiční a „starý“ obor, viděli svou největší šanci. Zatímco ostatní majitelé měli znalosti o látkách, Michal s Ondřejem měli technologické know-how, za které konkurence musela draze platit.
Ani jeden z nich se nenechal odradit tím, že textil je vnímán spíše jako ženská doména. Okolí a rodina jim přitom věštili krach. Říkali nám, že je to nesmysl, že tomu nerozumíme, spálíme se a proč raději nezůstaneme u technologií, v čemž jsme byli dobří,
vzpomíná Michal. Právě tato skepse je ale nejvíce poháněla kupředu. Kdykoliv nás někdo podceňoval, motivovalo nás to do práce. Věděli jsme, že to bude dobré,
dodává.
Covid jako odrazový můstek
Michal přiznává, že nečekali, že se jejich e-shop tak rychle rozjede. Nebyli na to tak dobře připraveni systémově, jak situace žádala. A do toho přišel covid. Byl to jako velký náraz do zdi. Ze dne na den jsme zjistili, že máme expedovat 800 objednávek denně, ale naše reálná kapacita byla kolem padesáti,
vrací se Michal zpátky ke kritickým momentům. A tlak nepolevoval, další den přišlo dalších 800 objednávek.
Tato situace je donutila k brutálnímu tempu. To, co by v běžném režimu trvalo deset let, museli v technologickém pokroku a vývoji firmy zvládnout takřka okamžitě. Měli jsme tehdy pár bezesných nocí, ale bylo to pro nás zásadní otevření očí. Došlo nám, že pokud chceme dělat opravdu velký byznys, musí být všechno nastaveno výrazně automatičtěji. Éra tužky, papíru a živelné práce s lidmi musela skončit,
dodává Michal.
Celou firmu museli doslova překopat. Od základů přepsali systém a web postavili znovu tak, aby zvládl obrovskou zátěž. Covid byl sice pro společnost temným obdobím, ale pro Goldeu se stal zlomovým bodem, který dokázali skvěle využít. Dosáhli rekordních tržeb a peníze, se kterými původně vůbec nepočítali, okamžitě investovali do velmi rychlé expanze.
Právě díky tomuto „odrazovému můstku“ začali vstupovat na trhy v Rumunsku, Maďarsku, Polsku a Německu a nyní připravují Rakousko a Ukrajinu. Na covidové období tak dnes vzpomínají v dobrém, přestože šlo o extrémní dril. Jelo se ve dne v noci, najednou jsme měli 40 brigádníků, což pro nás bylo něco absolutně nepoznaného. Naučilo nás to neskutečně moc o píli a vytrvalosti,
uzavírá Michal.
Snový byznys s nulovým rizikem
Jedním z klíčových faktorů, který Goldeu katapultoval mezi špičku, byla technologická finta. Celou svou nabídku totiž od začátku designovali pomocí 3D vizuálů a takzvaných mockupů. Díky tomu dokázali během pouhého půl roku vytvořit portfolio, které sneslo srovnání s těmi největšími e-shopy v Česku. Zákazník vůbec nepoznal, že má čest se dvěma klukama, kteří vlastně nemají nic,
směje se Michal.
K tomu se přidal, podle Michala, doslova snový byznys model. Neměli jsme ani korunu v zásobách. Dodavatel držel všechno zboží u sebe a co jsme my ten den prodali, to se následující den vyexpedovalo. Míra rizika byla nula a nepotřebovali jsme žádné peníze dopředu,
vysvětluje. Dodavateli za tento přístup patří obrovský dík, viděl v nich potenciál a dokázal se jejich potřebám flexibilně přizpůsobit.
V roce 2019 pak Goldea přišla se službou, která se stala jejím hlavním pilířem: šitím na míru. Myšlenku jim vnukli sami zákazníci. Chodilo nám strašně moc dotazů, jestli bychom neupravili polštář, nevyrobili ubrus na atypický stůl nebo neušili jiný rozměr závěsů. Našli jsme tím obrovskou díru na trhu,
říká Michal. V momentě, kdy byl této inovaci otevřený i jejich tehdejší dodavatel, neváhali. Právě výroba atypických kusů, kterou konkurence neuměla nebo nechtěla dělat, vynesla Goldeu na vrchol.
S růstem a ambicemi ovládnout střední Evropu přišla i potřeba totálního rebrandingu. Původní vizuální identita už neodpovídala moderní a dynamické firmě. Cítili jsme se sebevědomější a ambicióznější, ale naše staré logo a barvy už nefungovaly. Potřebovali jsme silný, rychlý web a identitu, která do světa vykřikne naše hodnoty: radost, domov a poctivou českou výrobu,
vysvětluje Ondřej. Změnili úplně všechno od loga po barvy a výsledek se dostavil okamžitě. Zapamatovatelnost značky prudce vzrostla a zlepšila se také její použitelnost.
Strategická sázka na vlastní výrobu
Ondřej zmiňuje, že přemýšleli, kde by otevřeli šicí dílnu. Nechtěli ji ve Zlíně nebo okolí kvůli dodavateli. Michala v této souvislosti napadl Prostějov, který má nějakou textilní historii, byl tam OP Prostějov a několik dalších dnes už nefungujících firem. Zkusili tedy hledat prostory a našli místo, kde byla krachující šicí dílna. Vyráběly se v ní dětské věci a oni přes správce zjistili kontakty na švadleny. Sotva tak sehnali prostory, už měli i několik švadlen. Nyní tak mají šicí dílnu v Prostějově a v Kroměříži.
Podle Michala toto není všechno o náhodě. Prozrazuje, že sehnali velmi dobré pozemky pro výstavbu sídla v Otrokovicích a někdo by mohl říct, že měli štěstí, že na ně narazili. Tohle není štěstí. Co člověk do vesmíru vyšle, tak se mu vrátí. A naše jako energie nám tohle mockrát ukázala, že je to správně,
doplňuje. Co se týče Prostějova, dělali si rešerše, byli u náměstkyně a šli na to hodně ze šířky a postupně se to vše nabalovalo. Začínali na čtyřech švadlenách a dnes jich mají skoro padesát.
Koordinace dílen je podle Ondřeje a Michala těžká, ale mají skvělého výrobního provozního ředitele, který to obstarává. Na dílnách jsou mistrové a tento rok se chystají k velké digitalizaci dílen. Díky tomu budou mít jasná data, budou moci zrychlit a zpřesnit výrobu a řízení bude jednodušší. Výroba obecně jim dává obrovské možnosti, protože mohou vyrábět opravdu to, co zákazníci požadují. A bez ní by nemohli expandovat.
V Goldea si zakládají také na dobrých pracovních podmínkách pro švadleny, ať už jde o finance nebo pracovní prostředí. Díky tomu se jim švadleny samy hlásí a oni nemuseli ani dávat inzeráty. Podle Michala patří švadleny mezi nedoceněné obory, protože často šijí někde ve sklepech bez oken ve špatném světle, za minimální mzdu a ve špatném kolektivu. Proto se jim snaží zajišťovat férové podmínky a investují i do jejich strojů.
Plány na letošní rok má Goldea obrovské. Kromě zmíněného vstupu do Rakouska a na Ukrajinu by se letos mělo začít stavět jejich sídlo a chtějí pracovat na rozšiřování silného týmu. Michal dále prozrazuje, že si pohrávají s myšlenkou, že by tento rok odstartovali B2B a pustili se do velkoobchodu. O jejich zboží je velký zájem a mají spoustu poptávek i od velkých firem. Takže uvidíme, co všechno zvládneme,
uzavírá Michal s úsměvem.
Tip na další příběh
Lyžovat, nebo jít pěšky? Díky nápadu dvou bratrů už si v zimě nemusíte vybírat
Ustáli podvod na Kickstarteru i právní bitvy, aby dostali svůj nápad na sjezdovky. Přečtěte si, jak se z hobby projektu bratrů stal hit zimy. Více v článku.
ČLÁNKY DO MAILU