Hlavní navigace

Rodokmeny jsou hit. Jejich zpracování trvá i měsíce a je to výdělečný byznys

29. 7. 2021
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com, podle licence: Rights Managed
Před lety stoupl zájem o rodokmeny díky televiznímu cyklu a neustává. Rodopisné bádání je detektivní podnikání a nezřídka se odvíjí od tajemství vlastní rodiny.

Nahlédli jsme proto do práce dvou zkušených genealožek. Co je k rodokmenům přivedlo, co v jejich oboru rozhoduje o úspěchu a který moment je pro ně v jejich dobrodružné práci „top“?

Zájem o rodokmeny je stále velký

Genealožka Helena Voldánová spolupracovala s Českou televizí na pořadu Hledáme předky a poté na cyklu Tajemství rodu, jehož první díl měl premiéru v roce 2013. V tu dobu už se genealogickým službám věnovala profesionálně deset let. I dnes, s odstupem několika let, tvrdí, že televizní cyklus Tajemství rodu velmi zvýšil zájem o rodinné příběhy a rodopisné pátrání a zájem o vytvoření rodokmenu je i dnes stále velký.

Zásadně tomu však podle ní napomohla také digitalizace matrik a dalších materiálů v archivech. Přiblížila možnost pátrání široké veřejnosti. Mnoho zájemců propadlo rodopisnému bádání jako koníčku nebo si rodokmen nechali zpracovat, říká s tím, že rodokmen se stal i vyhledávaným dárkem k životnímu jubileu nebo třeba k Vánocům. Chtějí ho lidé, kteří se zajímají o rodinné kořeny, mají neobvyklé příjmení nebo nádherné rodinné legendy, které pátráním můžeme potvrdit nebo vyvrátit. Také jsou to lidé, kteří touží poznat rodinnou historii a tím i historii regionu, ze kterého pochází, popisuje svou obvyklou klientelu.

Zpracování rodokmenu přitom není práce, která by byla hotová lusknutím prstu. Helena Voldánová upozorňuje na to, že zpracování trvá běžně několik měsíců, a to v závislosti na rozsahu. Nejčastěji zpracovávám rodokmen přímé linie po vybraném příjmení (strom života) a vývod z předků (manželské páry od obou rodičů), upřesňuje.

Z koníčku si udělala profesi, učit se musí stále

Do podnikání v oblasti genealogie se Helena Voldánová pustila poté, co se věnovala soukromému rodopisnému bádání a nakonec si ze svého velkého koníčku udělala profesi. Dnes tvrdí, že na její práci ji nejvíce baví to, že může nahlédnout na jednotlivé osudy lidí. Jaké měli řemeslo a postavení v obci, jak bydleli, co vše ovlivnilo jejich život. Největší radost mám, když se mi podaří překonat badatelské oříšky a dokončit rodokmen do nejstaršího období přibližně k roku 1650, prozrazuje, co ji na její práci nejvíce těší.

Ovšem etablovat se v oboru a opravdu se tvorbou rodokmenů naplno uživit, tedy překlopit koníček do profese, není jen tak. Jedná se o vědeckou práci a tak je, jak Helena Voldánová připomíná, potřeba neustále se vzdělávat a získávat zkušenosti. Musím se stále zdokonalovat ve čtení starého písma, v latině a němčině, ve vyhledávání digitalizovaných archivních materiálů, vypočítává.

Zmíněná digitalizace matrik a dalších archivních materiálů přitom zásadně změnila její způsob práce. Už nemusí osobně do terénu, navštěvovat jednotlivé archivy, jako to dělala dřív, a jezdit křížem krážem po celé republice. Nyní i ona při své práci sedí u počítače. Důležité je také udržovat kontakt s lidmi na besedách, kurzech rodopisu nebo na výstavách o rodokmenech. Ale nejdůležitější je pro mě to, že mě moje práce velmi baví a je stále i mým koníčkem, dodává známá genealožka, která v televizním pořadu Tajemství rodu pátrala po historii rodů například Karla Šípa, Jiřiny Bohdalové, Natálie Kocábové nebo Miroslava Donutila.

Nejdřív šla po stopách dědečka, profíkem se stala na rodičovské

Také Jana Sopóci, která se profesně věnuje rodovému bádání, nejprve začala zkoumat historii své vlastní rodiny. Kromě toho, že jako dítě hltala u babičky historické romány, zaujal ji osud rodiny jejího dědečka. Byl židovského původu a celá jeho rodina i malí sourozenci, kromě jednoho jeho bratra, zemřeli v koncentračním táboře v Osvětimi v Polsku. U nás se o tom moc nemluvilo, ani děda o tom nemluvil. Ale já jsem pátrala, zajímalo mne to a tak jsem se vyptávala. To, co mi děda neřekl, jsem si našla v různých databázích a celosvětových archivech, vypráví o tom, jak ve svých dvaceti letech objevovala skrytou rodinnou historii. Když pak byla doma s prvními dvěma dcerami, bydlela s mužem na vesnici, a dojíždět do práce pro ni bylo náročné. Moje kamarádka chtěla také zjistit více o své rodinné minulosti. Tak jsem při mateřské pátrala a sestavovala rodokmeny dalším. A už mi to zůstalo, směje se.

Podnikove It nový

Vše dělala sama, pak do podnikání zapojila dcery

V oboru naplno podniká od roku 2013. A jako podnikatelka se vedle své odbornosti musela naučit marketing, účetnictví, tvorbu webů atd. Bez toho bych s tímto podnikáním brzy skončila a hlavně by mě vůbec neuživilo. Také jsem zpočátku dělala úplně všechno. Od tvorby webů (mám tři), přes účetnictví, grafiku, natáčení lekcí a kurzů, až po samotné rešerše, sestavování rodokmenů, psaní kronik, překladů archiválií a mentoring pro ty klienty, kteří se genealogii chtějí naučit, vypočítává, na kolika židlích jako podnikatelka seděla.

Nyní už některé činnosti deleguje, a to z velké části na své dvě dcery, které se do její práce zapojily. Nejstarší dcera. umělkyně, kreslí rodokmeny i portréty a také se věnuje marketingu a v současnosti velmi potřebné zákaznické péči. Druhou dceru začalo bavit sestavování rodokmenů a jelikož studuje grafický design, tak pomáhá i v tomto směru, dává nahlédnout do svého, nyní už rodinného, podnikání. Má ještě jednu dceru, té je dvanáct let, a tak je zvědavá, co bude bavit ji.

Práce je dobrodružství a detektivka, rody stopuje i za hranice

Asi největší zájem o vlastní rodinnou historii sleduje Jana Sopóci u lidí středního a staršího věku. Mladší chtějí rodokmen hlavně pro své rodiče nebo prarodiče, jako dárek. Jinak máme klienty z celého světa. Je to tím, že se neomezujeme jen na archivy v Čechách, ale umíme hledat po celém světě (kromě Číny, Japonska atd.), informuje. Měla klienty z Ameriky, Chorvatska, Řecka, většinou ovšem s českými kořeny. Nebo naopak Čechy či Slováky se zahraničními kořeny.

Baví ji přitom dobrodružství, které je u každého projektu a rodokmenu úplně jiné. Je to jako detektivka. Je třeba správně analyzovat nalezené stopy a důkazy. Každou domněnku je třeba doložit, dokázat nebo vyvrátit. Jsme taková detektivní kancelář, tvrdí a dodává, že se na ni obrací i lidé, kteří jsou například adoptovaní nebo hledají své zmizelé příbuzné. Ne vždy se podaří v takových případech blízké dopátrat. Ale občas ano, a to je pak ta největší radost, uzavírá Jana Sopóci.

A jakou finanční částku si vlastně musí zájemce o vlastní rodokmen připravit? Jsou to řádově desetitisíce korun, v závislosti na tom, jak rozsáhlý rodokmen si představuje a jak náročné je v konkrétním případě rodopisné pátrání.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).