Hlavní navigace

Šéfová jí naměřila teplotu 37,5°C, má právo nevpustit ji na pracoviště?

18. 9. 2020
Doba čtení: 2 minuty

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com, podle licence: Rights Managed
Koronavirová pandemie a ní související opatření přinášejí nové situace a otázky do oblasti práce. Jedno z takových opatření je měření teploty zaměstnancům.

V rámci hygienických opatření kvůli zhoršující se situaci kolem koronaviru zavedla celá řada podniků a společností povinnost změřit si teplotu před vstupem do budovy. Lidé se tak často obrací na Státní úřad inspekce práce právě s otázkami ohledně měření teploty.

Jak postupovat v případě, že naměří zaměstnanci teplotu 37,5°C. Má zaměstnavatel právo nevpustit zaměstnance do závodu? Je to překážka v práci na straně zaměstnance, nebo zaměstnavatele? 

Státní úřad inspekce práce odpovídá: 

Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce jsou orgány, v jejichž působnosti je kontrola dodržování pracovněprávních předpisů ze strany zaměstnavatele vůči zaměstnancům, v oblasti pracovněprávních vztahů, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a částečně v oblasti zaměstnanosti. Žádný z právních předpisů, které spadají do kontrolní působnosti orgánů inspekce práce, neupravuje problematiku vztahu tělesné teploty zaměstnance k možnosti výkonu práce tímto zaměstnancem. 

Není nám rovněž známo, že by bylo jiným orgánem vydáno stanovisko či doporučení v této věci. Důvody, které zákoník práce upravuje jako důvody, pro které zaměstnanec nevykonává práci, se nazývají překážky v práci a tyto překážky v práci mohou být jak na straně zaměstnavatele, tak na straně zaměstnance, uvádí inspekce práce

Překážky v práci na straně zaměstnavatele mohou mít původ v zásahu vyšší moci nebo v rozhodnutí zaměstnavatele nepřidělovat zaměstnanci práci. Mezi překážky nastalé vis maior můžeme řadit prostoje (nemožnost přidělovat zaměstnancům práci z technických důvodů, například z důvodu výpadku energií) a živelní události (požár, povodeň, vichřice atp.). V některých případech nastává překážka v práci dle § 209 zákoníku práce, tj. tzv. částečná nezaměstnanost. Principem částečné nezaměstnanosti je, že u zaměstnavatele je, byl nebo výhledově bude alespoň částečně zachován výkon práce zaměstnanců a v těchto případech pak zaměstnancům náleží náhrada mzdy ve výši 60 % průměrného výdělku za tu dobu (dny nebo hodiny), kdy zaměstnanec práci nevykonává, a 100 % výdělek za dny nebo hodiny, kdy zaměstnanec práci vykonává. 

Podmínkou vyhlášení částečné nezaměstnanosti je dohoda zaměstnavatele s odborovou organizací, popř. vydání vnitřního předpisu zaměstnavatele o pravidlech částečné nezaměstnanosti. 

Případy, kdy zaměstnanec nemůže vykonávat práci ze zdravotních důvodů, jsou případy zdravotní nezpůsobilosti pro výkon dané práce (na základě vstupní, periodické nebo mimořádné lékařské prohlídky), dočasné pracovní neschopnosti (na základě rozhodnutí lékaře o dočasné pracovní neschopnosti) nebo karantény (na základě rozhodnutí lékaře nebo orgánu veřejného zdraví). 

skoleni_15_4

Zákoník práce nezná možnost, že by o zdravotní způsobilosti zaměstnance pro výkon práce rozhodoval zaměstnavatel. V případě pochybnosti o zdravotní způsobilosti zaměstnance jej však může zaměstnavatel poslat na mimořádnou lékařskou prohlídku nebo zaměstnanci doporučit návštěvu lékaře za účelem konstatování dočasné pracovní neschopnosti. 

Státní úřad inspekce práce je však toho názoru, že rozhodne-li zaměstnavatel, že daného dne nebude zaměstnanci přidělovat práci, bude se jednat o tzv. jinou překážku na straně zaměstnavatele, nenastane-li dodatečně překážka v práci na straně zaměstnance (pracovní neschopnost, karanténa). Kontrola plnění povinností zaměstnavatele, tedy například i kontrola vyplácení adekvátních náhrad mzdy pří překážkách v práci, je v působnosti orgánů inspekce práce. Rozhodování pracovněprávních sporů a sporných nároků z pracovněprávních vztahů je v působnosti obecných soudů.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).