Věra Najbrtová vdechuje život svým „Nanynkám“, které pod jejíma rukama vznikají jako detailní sběratelské a dekorativní panenky vyráběné na míru konkrétním majitelům.
Co se dozvíte v článku
Začala podle fotky a učila se za pochodu
Svou první panenku chtěla Věra vyrobit pro dcerku, protože se u nás nedala sehnat. Neměla tehdy konkrétní představu. Už při prvním mateřství měla kluky, dvojčata a často se v jejich rodině něco háčkovalo, šilo a podobně. Ona tedy klukům háčkovala zvířátka a Aničce chtěla vyrobit panenku. Panenky jsem objevila někde na Instagramu. Tenkrát tento styl panenek dělaly Rusky a mně se hrozně líbil. Měla jsem tedy představu, že dceři ušiju vlastnoručně panenku, a tím to celé začalo,
doplňuje Věra s úsměvem. Při výrobě měla jen obrázek, takže sháněla látku a dělala střihy, aby jí vznikla nějaká podobná panenka.
Tato první panenka byla podle Věry příšerná a vůbec se jí nelíbila. Udělala tedy druhou, u které vychytala chyby, a tak to pokračovalo pořád dál. Musela přijít především na střih, protože první panenka neměla hezký tvar a nedokázala stát. Také řešila, že měla plochou hlavičku a zkoumala, jak docílit toho, aby ji měla naopak krásně kulatou. Vše se skládalo postupně dohromady. Také šlo o to, jak přišívat vlásky a musela jsem se i naučit šít, protože do té doby jsem byla strojem skoro nepolíbená. Takže jsem se vše učila za pochodu,
dodává s tím, že vůbec neměla v úmyslu s panenkami jít na trh. Byla doma na mateřské, potřebovala něco vyrábět a moc chtěla, aby dcera měla panenku od maminky.
Od turistického centra k cenám
Když už byla Věra ve fázi, že své Nanynky nabízela ostatním, měla vyřízené živnostenské oprávnění a povolení ze své původní práce, oslovilo ji informační centrum v Kravařích. Viděli její panenky, líbily se jim a nabídli jí, ať tam z nich udělá výstavu. „Tentokrát to pro mě byla ohromná radost, že o to někdo má zájem. Ale ušít 20 nebo 25 panenek pro mě bylo hodně náročné,“ vzpomíná.
Posléze Věra získala certifikát originálního výrobku Lužického a Máchova kraje i další ocenění. Byl to pro ni velký přelom, protože podle ní, když něco děláte, tak chcete, aby se to líbilo. Ona o sobě celý život pochybuje, takže to pro ni byla velká odměna a ocenění práce, které ji neuvěřitelně nakoplo. Chcete vymýšlet nové věci a zdokonalovat se. Měla jsem už předtím pocit, že to dává smysl a bavilo mě to a tohle byla taková příjemná tečka. A dostala jsem se díky tomu i do většího povědomí lidí, jak se o tom psalo a sdílelo se to,
popisuje.
V roce 2024 Věra získala druhé místo v kategorii Živnostníka roku pro Liberecký kraj. To pro mě bylo naprosté překvapení, protože když jsem viděla konkurenci podnikatelů, tak jsem si říkala, že se nemůžu ani umístit,
přiznává a vysvětluje si to tím, že Nanynky představují něco netypického. A také jde o potvrzení, že svou práci dělá dobře. Kromě tohoto druhého místa Nanynky v roce 2021 vyhrály Českolipský výrobek roku, a to absolutní prvenství. V roce 2022 pak získaly druhé místo v Českolipském výrobku v oboru textilní tvorba a o rok později 1. místo v hlase veřejnosti.
Člověk se musí poznat
Nanynky jsou podle Věry výjimečné především tím, že se je snaží připodobnit do podoby toho, kdo si je objedná, nebo pro koho je určená. Když začínala, tak ji nenapadlo, že to budou panenky do tohoto typu. Myslela si, že půjde o sběratelské dekorativní panenky v různém oblečení. I když byla prvotina pro moji dcerku, tak to nebylo vůbec mířené na děti. Byla to dekorativní panenka, která udělá stejně tak radost babičce nebo dospělé ženě,
vysvětluje. Když je začala dělat do podoby a například do povolání, vše nabralo úplně jiný směr, kterého se drží doteď.
Jedná se tedy o originální dárek. Když někdo neví, co někomu darovat, může si pro něj nechat vyrobit panenku, která ho bude vystihovat. Věra podotýká, že nezvládne všechno a panenka není stoprocentní, ale spousta věcí se připodobnit dá. Například barva vlásků, jejich střih, co má držet panenka v ruce, tedy něco, co je pro daného člověka typické, co má rád a podobně. Může se jednat také o domácí mazlíčky, například kočky nebo psy. Ti bývají tak typicky zbarvení, že si Věra pomáhá háčkováním.
Teď mám rozešitého myslivce ve stejnokroji, s kloboukem, má pušku přes rameno, co je pro něj typická, a svou barvu vlasů. Akorát nevystihnu mimiku, protože Nanynky mají de facto stejný obličej,
přidává Věra. Při tvorbě se snaží, aby se člověk poznal. Lidé jí také často posílají jako zpětnou vazbu fotky, na kterých se oblečou do stejného nebo podobného oblečení, co má panenka.
Uniformy jsou oříšek
Při práci se Věra neobejde hlavně bez jehly. Potřebuje také šicí stroj, a to hlavně na tělíčko. Ostatní věci přišívá ručně. Musí mít daný úplet, který používá na tělíčka panenek. Koupí si látku, překreslí si střih, a to jednotlivě tělíčko, ručičky a nožičky. Ty se ušijí, vystříhají, vycpou se, zkompletují dohromady a poté jde o látky podle toho, kdo chce jaké oblečení. Šije se podle ní klasické oblečení jako jsou rifle, kalhoty nebo tepláky, tedy podle toho, co daný člověk nosí. Například u policistů je to policejní uniforma. Na vlásky používá Věra syntetické vlásky. Pak už beru do ruky háček, vlnu a doháčkovávám čepice nebo mazlíčky,
doplňuje. Kvůli tomu, že Věra není švadlenka a není vyučená, jí dává zabrat složitější šití jako jsou uniformy, saka, obleky a podobné věci. U nich se cítí nejistá a je to pro ni složité.
Retro sestřičky i moderní záchranáři
Věru vždy nějakým způsobem překvapí, jaké panenky jsou oblíbené u zákazníků. Vždy si myslela, že to budou ty líbivé v růžových sukýnkách. Ty si objednávaly maminky nebo babičky a sama na ně nedá dopustit, protože jí připomínají princezny. Ale nyní vítězí panenky v riflích, v kabátku s kabelkou, takové moderní. Jednu dobu se také hodně šili policisté, kdy jedna objednávka spustila neuvěřitelnou lavinu i dalších záchranných nebo ozbrojených složek, kdy se šili i hasiči včetně helmy. Tím, že máme 3D tiskárnu, tak se doplňky dají krásně připodobnit. Manžel je modelář, takže je potom různě přebarví nebo dostříká,
dodává Věra. Díky tomu šila i policistky včetně služebního čísla, hodnosti nebo zbraně.
Za sebou má tedy Věra spoustu zajímavých zakázek. Dělala například strojvedoucího, výpravčího, tramvajačku, cyklistu, zedníka, doktory, vojáky, vězeňskou stráž, celníky, číšníky, kuchaře, paní učitelky, pilotku nebo potápěče a další sportovce včetně jejich náčiní. Poptávku má aktuálně i na letušku. Hodně se dělají zdravotní sestřičky, ať už teďka moderní, anebo teď budu dělat tři v retro uniformě. Tedy v stejnokroji z osmdesátek,
zamýšlí se Věra a zmiňuje ještě oblíbené andělky.
I když to tak může působit, Nanynky nejsou hračka. Jedná se o sběratelské, dekorativní panenky, které nejsou určené pro děti. Uvnitř nich je polystyrenová hlavička potažená látkou. Slouží tedy pro dospělé nebo starší děti. Věřiny zákaznice tedy tvoří především ženy nad 45 let. Co se týče údržby, panenky se nedají vyprat a lze je jen očistit vlhkým hadříkem, oprášit nebo jim opatrně vyčesat vlásky od prachu.
Zákazník jako hlavní zdroj inspirace
S úsměvem Věra přiznává, že má hodně inspirace, ale málo času. Nápady k ní přicházejí samy, někdy stačí vít do ruky látku. Nyní ale víceméně jede podle zakázek. S tím souvisí i pořizování materiálů už s konkrétním cílem. Zákazníci jí posílají fotku a když na ní má člověk například strakaté kalhoty, které ona nemá, pořídí je. Když není stejná, snaží se sehnat co nejpodobnější a konzultovat to. Se zákazníky tak hodně komunikuje, protože jí záleží na tom, aby byli spokojení a aby se vraceli. Látek má Věra plnou velkou skříň a ještě starodávnou vojenskou truhlu, protože se to opravdu naskládá.
Jsou věci, na které potřebuje Věra mít klid, ale přiznává, že byla od počátku zvyklá i na hluk. Jak začínala, tak kolem ní vždy pobíhaly ještě malé děti a šila v obýváku na šicím stroji. Když ale například něco doháčkovává, tak to si klidně bere i k televizi nebo na tom pracuje večer, kdy už je doma klid.
Na sílu podle Věry vyrábět nejde a ona ani nemusí. Když do práce vstoupí nemoci, je to vždy složitější. Naštěstí mám chápající zákazníky a veškeré termíny, které mám (musím zaklepat, ťuk, ťuk) se snažím dodržet,
uzavírá s úsměvem.
Tip na další příběh
Díky jejich oblečení mohou rodiče ladit s dětmi. A nosit originální kousky
Radka Korecká měla díky své mamince už odmala blízko k látkám a šití. Po narození dětí tak rozjela unikátní e-shop s látkami, který posléze rozšířila o další služby. Více v článku.
ČLÁNKY DO MAILU