Hlavní navigace

Služební vozidlo a škoda způsobená zaměstnancem

Dagmar Kučerová

Zaměstnavatel poskytuje svým zaměstnancům, ať už se jedná o řidiče z povolání či řidiče referenty, vozidlo k služebním účelům. Mohou způsobit škodu.

Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Liší se jejich odpovědnost a případná náhrada podle toho, zda je vozidlo používáno pouze k služebním nebo i k soukromý účelům?

Důležitá jsou interní pravidla a smlouva o použití vozidla

Zaměstnavatel poskytuje svým zaměstnancům k výkonu práce služební vozidlo. Může se jednat o řidiče z povolání, tedy zaměstnance, jejichž sjednaným výkonem práce je řízení vozidla, nebo o takzvané řidiče referenty, kteří vozidlo využívají v přímé souvislosti s výkonem práce. V rámci zaměstnaneckého benefitu mohou někteří zaměstnanci využívat vozidlo i k účelům soukromým. Dlužno dodat, že i přes povinnost „dodanění“ tohoto nepeněžního plnění jde o velmi oblíbený a žádaný zaměstnanecký benefit.

Ptejte se odborníka v poradně Mzdové účetnictví a personalistika
PhDr. Dagmar Kučerová
poradkyně pro mzdové účetnictví

Ovšem využívání vozidla, ať už pouze k služebním nebo i k soukromým účelům, s sebou nese i odpovědnost zaměstnance za případnou způsobenou škodu zaměstnavateli. Je zásadní rozdíl, zda bylo vozidlo využito k služebním nebo k soukromým účelům. V prvním případě se povinnost nahradit zaměstnavateli škodu řídí zákoníkem práce, ve druhém (novým) občanským zákoníkem. Tuto skutečnost by neměl podcenit zaměstnavatel ani sám zaměstnanec, který vozidlo využívá. Prioritně by mělo být sjednáno kvalitní havarijní pojištění. Podmínky využití vozidla, jako je odpovědnost, údržba, parkování, zabezpečení atd., by měly být součástí interního předpisu a v případě využití vozidla i k soukromým účelům, sjednané dohody o užívání vozidla i k soukromým účelům. Čtěte také: Kteří zaměstnanci musí absolvovat povinné školení řidičů? A týká se i OSVČ? 

Vozidlo pouze pro služební účely

Zde se odpovědnost zaměstnance za způsobenou škodu řídí zákoníkem práce. Rozhodně není možné sjednat dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty. Automobil nelze uzamknout do trezoru, obdobně jako je tomu u peněz a cenin. Zde se jedná pouze o obecnou povinnost nahradit zaměstnanci vzniklou škodu, případně škodu způsobenou nesplněním povinnosti k odvracení škody. Připadají v úvahu tři situace:

  • Škoda způsobená z nedbalosti – zaměstnanec například způsobí při výkonu činnosti řízením automobilu zaměstnavateli škodu porušením dopravních předpisů. Výše náhrady škody nesmí podle zákoníku práce přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Samozřejmě jde o část nekrytou havarijní pojistkou, takzvanou spoluúčast.
  • Škoda způsobená úmyslně, v opilosti či po zneužití návykových látek – oproti škodě způsobené z nedbalosti, u škody způsobené úmyslně, v opilosti či po zneužití návykových látek nestanovuje zákon žádnou limitaci. Zaměstnanec je tak povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu (tedy v té výši, která zaměstnavateli skutečně vznikla). Škoda se hradí primárně v penězích, přichází však v úvahu i odčinění škody uvedením v předešlý stav, pakliže je to možné. V případě, že byla škoda způsobena úmyslně, pak může zaměstnavatel navíc požadovat vedle náhrady skutečné škody i náhradu ušlého zisku.
  • Nesplnění povinnosti k odvrácení škody – zaměstnanec vědomě neupozornil nadřízeného vedoucího zaměstnance na škodu hrozící zaměstnavateli nebo nezakročil proti hrozící škodě. Výše náhrady škody je omezena pouze trojnásobkem průměrného měsíčního výdělku zaměstnance. Zaměstnanec kupříkladu neupozornil na špatný technický stav vozidla, vozidlo nadále používal a tím došlo k poškození motoru.

Vozidlo využívané k soukromým účelům

Jak již bylo zmíněno, v případě škody způsobené při využití vozidla k soukromým účelům se nevyužije zákoník práce, ale občanský zákoník. Zákoník práce totiž zaměstnance chrání coby slabší smluvní stranu pouze při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. K této otázce se již, avšak spíše okrajově, vyjádřil Nejvyšší správní soud, a to v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 1232/2001 ze dne 12. 3. 2003, když judikoval, že „okolnost, že žalovaná nebyla se žalobcem v pracovněprávním vztahu, je z tohoto pohledu nevýznamná, neboť podle skutkových zjištění soudů obou stupňů cestu do Francie s vozidlem ve vlastnictví žalobce vykonala za soukromým účelem, nikoliv při plnění pracovních úkolů. Není-li za této situace schopna vůz žalobci vrátit, odpovídá mu za škodu tím vzniklou (§ 420 občanského zákoníku).“ Z uvedeného je zřejmé, že odpovědnost za škodu se v případě vzniku škody na automobilu svěřeném zaměstnanci i k soukromým  účelům bude řídit vždy podle toho, zda zaměstnanec při vzniku škody plnil pracovní úkoly či jednal v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Čtěte také: Místo výkonu práce nemusí být stejné jako místo pravidelného pracoviště

WT100 podnik

Pokud byl automobil v době vzniku škody způsobené zaviněním ze strany zaměstnance využíván k soukromým účelům, bude zaměstnavateli hradit jak skutečnou škodu, tak případný ušlý zisk. Pokud tedy neprokáže, že škoda vznikla vlivem mimořádné nepřekonatelné překážky nezávislé na jeho vůli. Například došlo k poškození automobilu cizí osobou, přestože zaměstnanec parkoval na smluvně dohodnutém místě. Čtěte také: Zpřísnila se kontrola osobních práv zaměstnanců

Využití vozidla k soukromým účelům jako nepeněžní příjem

Pro úplnost dodáváme, že dle ustanovení § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmu platí, že poskytuje-li zaměstnavatel zaměstnanci bezplatně motorové vozidlo k používání pro služební i soukromé účely, považuje se za příjem zaměstnance částka ve výši 1 % vstupní ceny vozidla za každý i započatý kalendářní měsíc poskytnutí vozidla. Čím dražší vůz, tím vyšší bude daňová povinnost pro zaměstnance i zaměstnavatele. Zaměstnanci tak v důsledku užívání služebního automobilu, jehož pořizovací cena byla např. 600 000 Kč, vzrůstá v očích daňových předpisů každý měsíc, v němž má automobil, byť na jediný den svěřen, mzda o 6000 Kč. Což znamená i vyšší odvody na sociální a zdravotní pojištění.