Hlavní navigace

Sny si plní v Itálii, Kanadě i na Bali. Jak žijí ženy, které daly Česku sbohem?

21. 5. 2021
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com, podle licence: Rights Managed
Oslovili jsme české podnikatelky, které zakotvily v zahraničí. Svůj byznys řídí v Itálii, na Bali, v Kanadě. Jak se jim podniká, zvlášť v posledním roce a půl?

Denisa Štěrbová je v italské Florencii, kde studuje fotožurnalistiku. Zároveň pracuje remote jako marketingová ředitelka kapverdských aerolinek a na volné noze jako průvodkyně cest po jižní Americe a fotografka. S fotografem Davidem Těšínským pracovala například na fotografickém projektu, který se s podporou organizace Greenpeace věnoval původním obyvatelům Amazonie.

V Itálii Denisa přečkala lockdowny, zachránila ji práce na dálku

Do světa Denisu přivedla zvědavost a chuť poznat jiné kultury. Od té doby, kdy mi otec místo pohádek na dobrou noc vykládal o nejvyšších sopkách a nejhlubších jezerech, se cestování a poznávání cizích kultur a jazyků stalo mou vášní. Země, které mi nejvíc přirostly k srdci, jsou Brazílie (a vůbec celý region Latinské Ameriky) a Itálie, píše Denisa z Florencie.

V životě a podnikání se musí vyrovnávat se spoustou byrokratických těžkostí, na které nejsme v ČR zvyklí. Pokud Češi nežijí v zahraničí, mají tendenci si stěžovat úplně na všechno. Opak je ale pravdou. V ČR skvěle funguje zdravotnictví, úřady, většina záležitostí se dá vyřídit z aplikace v telefonu, máme Zásilkovnu, nabízí svou perspektivu. Například v Itálii ani většina velkých firem nemá své e-shopy. Výhodou života v latinských zemích je však podle ní komunitní život a celková orientace na žití a mezilidské vztahy.

Denisinu práci pandemie koronaviru zásadně omezila. Turismus se omezil ze dne na den, fotit v době nejpřísnějších lockdownů nemohla. Jediné, co mi v období nejtěžších měsíců pandemie zůstalo, byla práce pro aerolinky, a to i přesto, že jsme téměř rok neměli žádné lety. Za možnost pracovat na dálku z počítače jsem byla velmi vděčná, přiznává.

Bali? Podnikání je tu radost, říká Eliška

Eliška Vaea se představuje jako kvantová soul mentorka a vizionářka v oblasti evoluce vědomí, 5D businessu a posvátné sexuality. Založila také etickou značku šperků BEARTH™. Nyní žije a podniká na Bali. Přivedlo ji tam dobrodružství v Austrálii, kde byla s tehdejším přítelem na benefiční cestě pro Nepál zničený zemětřesením. Během roadtripu se jim u Perthu rozbil motor auta. Bali pak bylo jasnou volbou, je blízko místu, kde jsme v Austrálii „ztroskotali“. A také na mě zavál nádech tropů a neskutečná oddanost místních, kterou jsem toužila cítit a objevit i hlouběji uvnitř sebe, píše Eliška z Bali.

Pracovat pro někoho si vyzkoušela ještě v Česku, během brigád ve Škodovce. Od té doby už si to nedovedla představit. Toužila jsem po naprosté životní svobodě, která je propojená se službou lidstvu a přináší hodnotu pro zemi jako celek, vysvětluje své směřování. Podnikat začala při studiu na Floridě, kde otevřela svůj první e-shop. Vyzkoušela si, že podnikání je dennodenní rituál. Rituál a vibraci 5D businessu jsem poté objevila na Bali, kde na rozdíl od mých kostrbatých mladistvých pokusů v USA začal můj business rozkvétat, popisuje vlastními slovy.

Podnikání z Bali označuje za radost a tamní kulturu za opak té západní. To podle ní přináší hlavně na začátku velkou harmonii. Není tu energie spěchu a každý nádech je plný hojnosti, barev, slunce, tepla, oceánu. To se odráží na všem, co dělám. Specificky proto, že jsou moje byznysy online, plyne tu všechno lehce, pokud zrovna nevypadne internet, směje se. Složitější je to s podnikáním offline. Pokud něco potřebuje od místních vytvořit nebo zařídit v rámci podnikání, automaticky přidává 14 dní. Některé kroky jí trvaly i rok. Na Bali je napojená na intuici, která je jejím kompasem v životních i profesionálních rozhodnutích.

Rok 2020 byl pro byznys z Bali klíčový

Jak Eliška říká, koronavirový rok 2020 byl pro její podnikání klíčový. Měla prostor ukotvit a přetvořit základy byznysu, rozšířit tým a její projekty rychle rostou. Zastavila se a podívala na maličkosti, kterých by si při svém cestovatelském životním stylu nevšimla. Před koronavirem jsem byla skoro každé dva měsíce na jiném místě planety, vzpomíná. Teď vidí svobodu v tom, že může vše v podnikání vytvářet přes svůj laptop. Zároveň si nyní cení jednoho místa. Vidím nádhernou expanzi jak osobně, tak profesionálně, připomíná.

Podnikove It nový

Na Bali kolem sebe přitom má v podnikání skupinu žen, za kterou je vděčná. Každou z nich označuje za úspěšnou a jedinečnou podnikatelku. Vyměňují si zkušenosti, know-how a tipy. Tato komunita je pro mě stěžejní, protože co by bylo podnikání nebo peníze, pokud bych kolem sebe neměla lidi na stejné vlně, kteří svými projekty podporují udržitelnou, etickou a zdravou životní cestu, vypráví. Na Bali potkává nejen podnikatelky ze všech koutů světa, a to na surfu, u stánku s kokosy nebo na setkání o kryptoměnách, a těší se, co jí každý den přinese.

Tím nejhlavnějším impulsem, proč svůj život a podnikání přenesla z Česka za hranice, přitom bylo to, jak se cítí, když v Česku je. Po několika týdnech se mé tělo začne stahovat a to se promítá i na všem, co tvořím, popisuje svou zkušenost. V zahraničí jí sice chybí rodina a přátelé, ale jinak není v Česku nic, co by ji tu drželo. Toto velice intuitivní rozhodnutí a poslouchání mého těla mi mnohokrát otevřelo dveře a přetvořilo spousty mých nejdivočejších snů ve skutečnost. V tom je svoboda, kterou si v podnikání i v životě přeji pro všechny, uzavírá své vyprávění.

Kanadská farma byla na prodej, tak Eva začala podnikat

Evu Wagler jsem v Kanadě objevila díky kontaktní síti projektu Camperguru nomáda Víti Války, který se zaměřuje na nejlepší místa pro kempaře v Evropě. Eva odešla z Česka v 18 letech, po škole. Žila v Německu, kde poznala kamarádku z Kanady. Do Kanady pak odjela s touhou naučit se anglicky a poznat nové lidi. Začátky byly dobrodružné, ale brzy věděla, že chce v Kanadě zůstat. Hodní lidé, kteří se ke mně chovali jako vlastní rodina, a kanadský životní styl mě úplně dostaly. Už jsem si nedovedla představit odsud odejít, podává zprávu ze své farmy v New Hamburgu v Ontariu. Na farmě pracovala, a když se po sedmi letech rozhodl šéf odejít do důchodu, rozhodla se podnikat. Ten šok, kdy mi bylo řečeno, že firma je na prodej, nám vlastně s manželem tak trochu pomohl s rozhodnutím firmu od něho koupit, vzpomíná, jak se do rodinného podnikání na farmě St. Jacobs Foods pustila.

Firma vyrábí kyselé zelí, které originálně pochází z Německa. Většina zákazníků je podle Evy evropského původu. Fakt, že sama z Evropy pochází, jim v podnikání trochu pomohl. Měla se se zákazníky o čem rozpovídat a vzájemně se tak víc poznali. Kanaďani jsou strašně přátelští, takže si hned připadáte, že mluvíte s kamarádkou, co znáte roky, a ne se zákazníkem. Podnikání v Kanadě se mi moc líbí, ujišťuje.

V Kanadě se podnikatelky a podnikatelé podporují

Kanada je podle Evy země plná otevřených dveří pro ty, kteří chtějí podnikat, pracovat a být úspěšní. A v Ontariu si všichni zakládají na podpoře a koupi kanadského zboží. Je tu neuvěřitelná podpora a propagace mezi kanadskými podniky a podnikateli. I přesto, ze kolikrát je to ta finančně nejdražší volba. Kanadské podniky a podnikatelé pyšně podporují jiné kanadské podniky a podnikatele. Právě z toho důvodu Kanadu miluju, popisuje.

Díky tomu, že na farmě vyrábí jídlo, s koronavirem jim práce spíše přibyla. Teď už je to zpět v normálu, ale loni každý nakupoval do zásoby jídlo, a to i naše kyselé zelí. Měli jsme honičku. Samozřejmě, že roušky v práci se musí nosit a teď se už i sami v práci testujeme, ale naštěstí nikdo z nás nebyl pozitivní ani v karanténě, takže jsme pracovali pořád, popisuje tamní situaci s tím, že mnohé podniky i v Kanadě byly a jsou kvůli viru stále dočasně zavřené.

Aby se při čekání na trvalý pobyt uživila, založila Lenka cestovku

Lenka Macajova je spolumajitelka agentury Travelling Chicken v kanadském Torontu a mexické take out restaurace Las Chulas v Tobermory. Pracuje tedy v oborech, které pandemií covidu výrazně utrpěly. Před deseti lety po vysoké škole chtěla vycestovat do zahraničí, zdokonalit si angličtinu a procestovat zemi, ve které bude rok pracovat. Když jí nevyšly USA, zamířila do Kanady, daleko od všech česky mluvících kamarádů. Pracovala jako servírka, po roce získala práci ve velké mezinárodní společnosti jako Performance Masurement Associate.

A pak požádala o trvalý pobyt. To byl proces na 17 měsíců, kdy jsem nemohla opustit Kanadu a nepodařilo se mi prodloužit pracovní víza. Musela jsem dát výpověď v práci. Jako turistka jsem měla jedinou možnost, jak vydělat peníze, a to založit podnikání, popisuje Lenka své krušné začátky, kdy jí vlastní byznys vytrhl trn z paty. Jak vysvětluje, turista může v Kanadě založit podnik, pokud má alespoň polovina jeho byznys partnerů v Kanadě trvalý pobyt nebo kanadské občanství. Se svým kanadským kamarádem a jeho partnerkou jsme se rozhodli založit cateringovou společnost a ve stejném roce jsme společně založili cestovní kancelář Travelling Chicken, dodává.

Nejvíc postižené obory v nejvíc postižené provincii

Založit v Kanadě podnikání je přitom podle Lenky jednoduchý proces, který zabere 10 minut. Jakákoliv forma podnikání se dá založit online a firma se musí povinně zaregistrovat k placení 13% daně v případě, že roční zisk přesáhne 30 000 CAD, vysvětluje s tím, že podpora podnikatelů je v Kanadě velká, zejména pro určité cílové skupiny, jakou jsou například ženy. Konkrétně Ontario ale označuje za provincii plnou pravidel, příkazů a zákazů. Tamní podnikatelský svět přesto vidí jako jednodušší než v Evropě. Je tu menší byrokracie a větší podpora malého a středního podnikání. V době covidu mohly firmy zažádat o 70% náhradu mzdy svých zaměstnanců, 65% náhradu nájmu a energií a COVID grant do výše 40 000 CAD. Každý podnikatel si také mohl zažádat o státní podporu 2000 CAD měsíčně v případě nulových příjmů v době lockdownu, vypočítává i aktuální opatření.

Také podnikatelky mají v Kanadě velkou podporu, jak říká Lenka, ať už v podobě vládních grantů nebo podpory ostatních podniků a podnikatelek. Kanadská mentalita podnikání je totiž na vzájemné podpoře víceméně založená. Všichni se tu snaží si mezi sebou pomáhat, ať už z podnikatelského nebo osobního hlediska. Z pohledu mé cestovní kanceláře, mnoho cestovatelek, které jsou v Torontu nově nebo zde žijí samy bez rodiny, podporuje a vyhledává naše služby, protože se cítí bezpečněji při cestování s ženským tour guidem, minimálně při jejich prvním skupinovém výletě, dodává svou zkušenost.

Ontario je v době covidu jednou z nejvíce postižených kanadských provincií, jak Lenka upozorňuje, a Lenčiny obory, turistický ruch a gastronomie, patří mezi nejvíce postižené sektory. Vloni měla její cestovka otevřeno jen tři měsíce, zavřené hranice znamenaly stopku zahraničním turistům. Zaměřila se proto na lokální klientelu. Většina Kanaďanů preferuje cestovaní do Karibiku nebo do Evropy, ale zavření hranic je přinutilo cestovat po Kanadě. V době, kdy Toronto nebylo v lockdownu a my jsme mohli pořádat výlety, všechny naše víkendové zájezdy byly vyprodané, informuje. Rozhodla se také zariskovat a v červnu letošního roku otevírá s kolegy mexický take out Las Chulas v Bruce Peninsule, kterou chrání UNESCO a v první vlně covidu to byla jedna z nejvíc navštěvovaných lokalit Ontaria.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).