Hlavní navigace

U pokut u kontrolních hlášení nepostupují úřady správně, metodika není nad zákon

Daniel Morávek

Krajský soud v Ostravě v rámci případu prominutí pokuty u kontrolního hlášení opět finanční správě připomněl, že se primárně musí řídit zákonem a ne metodikou.

Doba čtení: 5 minut

Metodiku totiž nelze psát způsobem, aby pamatovala na všechny situace, co život přinese. Přesně takto se ale Generální finanční ředitelství pokusilo koncipovat metodiku u promíjení pokut u kontrolních hlášení, ve které uvedlo taxativní výčet ospravedlnitelných důvodů, díky kterým lze sankci prominout. Podle soudu však jde o neoprávněné zúžení aplikace zákona.

Lze prominout více pokut, než říká metodika?

Krajský soud v Ostravě letos v květnu zrušil rozhodnutí finančního úřadu, které odmítlo prominout pokutu u kontrolního hlášení ve výši 50 tisíc Kč. Sankce byla udělena za to, že v kontrolním hlášení nebyla vyplněna jedna z kolonek „ID datové schránky“, nebo „e-mail“, což pro finanční správu znamenalo, že podání není účinné. Následné odmítnutí prominutí bylo odůvodněno metodikou Generálního finančního ředitelství (GFŘ). Podle metodického pokynu totiž mohla být za období roku 2016 prominuta obecně maximálně 2 pochybení vztahující se k plnění povinností u kontrolního hlášení zakládající vznik pokuty. Vzhledem k tomu, že daňovému subjektu již byly v daném roce prominuty dvě pokuty za nepodání kontrolních hlášení za 1. a 2. čtvrtletí 2016 v celkové výši 100 000 Kč a žádný jiný ospravedlnitelný důvod uvedený v metodickém pokynu D – 29 nenastal, úřad žádost zamítl.

Jak ale namítl v žalobě Ondřej Lichnovský, předseda Unie daňových poplatníků a žalobce v uvedeném případu, pokyn, ze kterého finanční úřad vycházel, dostatečně nenaplňuje mantinely promíjení pokuty dané zákonem a neumožňuje přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, osobě delikventa a jeho poměrům. Metodický pokyn totiž obsahuje taxativní výčet všech okolností, které lze podle GFŘ podřadit pod pojem „ospravedlnitelný důvod“. Samotný zákon ale v § 101k odst. 2 uvádí, že “správce daně může zcela nebo zčásti prominout pokutu, pokud k nepodání kontrolního hlášení došlo z důvodu, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit“.

Čtěte také: I letos půjde odpouštět pokuty u kontrolních hlášení, pravidla se prodloužila

Metodika nemůže obsahovat taxativní výčet všech příkladů

Ostravský soud se přiklonil na stranu Lichnovského a rozhodnutí úřadu zrušil. Podle soudu je nutné vzít kromě zákona o DPH v potaz i ustanovení § 259c odst. 1 daňového řádu, podle kterého „při posouzení žádosti o prominutí daně nebo příslušenství daně správce daně zohlední četnost porušování povinností při správě daní daňovým subjektem“. Rozhodnutí o prominutí pokuty tak má být podle soudu vydáváno na základě správního uvážení, u kterého může správní soud přezkoumat, zda správní orgán meze správního uvážení nepřekročil nebo jej nezneužil. To však předpokládá, že výkon správního uvážení musí nalézt odraz v odůvodnění rozhodnutí, aby mohl soud správní uvážení přezkoumat a nelze smést žádost ze stolu s tím, že nejde o jeden z ospravedlnitelných důvodů.

A právě to finanční úřad udělal, když se odkázal na metodiku a na to, že podle ní může za rok 2016 prominout obecně maximálně 2 pokuty a žádný jiný důvod uvedený v pokynu nenastal. Takové odůvodnění se však zcela míjí s ustanovením § 101k odst. 2 zákona o DPH. Skutečnost, že správce daně již za rok 2016 prominul žalobci dvě pokuty za dvě pochybení, nic nevypovídá o tom, zda ke třetímu pochybení došlo z ospravedlnitelných důvodů či nikoliv. Jinak řečeno, i když v případě nepodání kontrolního hlášení za 3. čtvrtletí 2016 došlo ze strany žalobce již ke třetímu pochybení zakládajícímu povinnost zaplatit pokutu v roce 2016, nezbavovalo to žalovaného povinnosti posoudit a odůvodnit, zda žalobcem uváděné důvody lze považovat za ospravedlnitelné ve smyslu § 101k odst. 2 zákona o DPH, a to nikoliv pouze tím, zda jsou či nejsou uvedené v příslušném pokynu GFŘ, upozornil v rozsudku soud.

Jak navíc upozornil soud, nelze metodické pokyny koncipovat tak, jak to udělala v případě promíjení pokut u kontrolních hlášení finanční správa. Výklad neurčitého právního pojmu (zde ospravedlnitelný důvod) může být v rámci hierarchie veřejné (zde daňové) správy usměrňován i formou uvedených interních normativních aktů, a to např. tím, že bude uveden příkladný (demonstrativní) výčet typových situací, které za ospravedlnitelný důvod lze považovat a které nikoliv, včetně uvedení procentní sazby, o kterou ten který důvod vede k prominutí uložené pokuty. Sotva však lze akceptovat, aby interní pokyn stanovil taxativní výčet všech okolností, které lze podřadit pod pojem „ospravedlnitelný důvod“ a předem tak reagoval na každou konkrétní skutkovou situaci, která může nastat, a současně aby bylo možné jakékoliv jiné daňovým subjektem uplatněné důvody odmítnout s pouhým konstatováním, že nejsou v tomto taxativním výčtu uvedeny, vysvětlil soud.

Metodika není zákon

Jak potvrdil serveru Podnikatel.cz Ondřej Lichnovský, finanční správa se proti rozsudku neodvolala a ten se tak stal pravomocným. Podle Lichnovského je rozsudek jasným vzkazem finanční správě. Metodiku nelze psát způsobem, jako by měla pamatovat na všechny situace, co život přinese. Nelze vyžadovat po úřednících slepé rozhodování jen a pouze v mezích metodiky, protože to v praxi povede k porušování zákona tak, jak se stalo i v tomto případě, podotkl Lichnovský.

S Lichnovským souhlasí i další odborníci. Je nemožné, vzhledem k tomu, že „šedivá je teorie a zelený je strom života“, aby tento metodický pokyn mohl předvídat všechny životní situace a omezoval tak možnosti prominutí jen na ty situace, které si tvůrci pokynu ve své představivosti dokázali představit. Proto by měl pokyn obsahovat upozornění, že se nejedná o taxativní výčet důvodů, při jejichž naplnění je možné pokutu prominout. Pokud by žadatelem uváděné důvody nebyly v pokynu nalezeny, i tak by měl úředník žádost věcně posoudit a v rámci své vlastní úvahy rozhodnout, potvrdil serveru Podnikatel.cz Tomáš Hajdušek, vedoucí sekce správy daní Komory daňových poradců ČR.

Také podle daňového právníka Michala Hanycha, vlastníka poradenské společnosti SimpleTax, jde o připomenutí finanční správě, že se musí chovat výhradně v rámci mantinelů vymezených zákonem. V praxi úředníci finanční správy považují metodické pokyny za svatý text. Neodchýlí se od metodiky a úmyslně čekají právě až na soudní rozhodnutí, než aby vyšli vstříc. Obecně je rozsudek zopakováním zásady zákonnosti a faktu, že metodiky nemohou být v rozporu se zákonem. Naopak případně, že je ale metodika příznivější pro daňového poplatníka, je správce daně povinen se jí řídit. Jestliže je pokyn v rozporu se zákonem v neprospěch daňového subjektu, má správce daně povinnost pokyn nenásledovat a řídit se pouze zákonem, dodal Michal Hanych.

WT100 tip v článku Ilinčev

Výše zmíněný případ však odpuštěním pokuty zatím neskončil. Jak zjistil server Podnikatel.cz, věc se sice vrátila zpět k finančnímu úřadu, ten ale nedávno opět rozhodl stejným způsobem, jen s jiným odůvodněním. Byla tak podána nová žaloba, o které nebylo ještě rozhodnuto.

Server Podnikatel.cz oslovil i Generální finanční ředitelství, zda bude příslušný pokyn k promíjení pokut u kontrolních hlášení nějak měnit, do vydání článku však GFŘ odpovědi neposlalo.