[KOMENTÁŘ] Jelikož masivní snížení šedé ekonomiky mělo v programu vítězné hnutí ANO, možná právě nyní je ten správný čas podívat se na současnou definici švarcsystému, nedávné změny jeho pravidel, příklady z praxe i možný budoucí směr.
Co se dozvíte v článku
Pojem „Švarcsystém“ u nás rezonuje už tři dekády a stále se vrací v nových podobách. Ať už jde o stavebnictví, IT oblast, logistiku nebo jiné obory – všude tam, kde spolupráce OSVČ nápadně připomíná zaměstnanecký poměr. Nejčastěji jde o nekvalifikovanou manuální práci, která svou povahou zjevně neodpovídá podnikání.
Co vše je švarcsystém?
Typickým znakem švarcsystému je situace, kdy se obě strany tváří jako podnikatelé, ale ve skutečnosti vykonávají běžnou zaměstnaneckou práci. Nejčastěji jde o pozice, u kterých je výkon práce pevně svázán s místem, časem a pokyny nadřízeného. Například recepční, která sedí pravidelně na směně v hotelové hale nebo asistentka, která zpracovává agendu v kanceláři obchodního ředitele podle jeho pokynů, sotva může být považována za samostatnou podnikatelku.
Stejně tak stavební dělníci, řemeslníci nebo pomocní pracovníci – pokud pracují výhradně pro jednoho zhotovitele, používají jeho nástroje, mají nad sebou mistra a dodržují jeho pracovní harmonogram, fakticky zaměstnanci jsou, i když firmě vystavují faktury, namísto aby ona jim posílala výplatní pásky.
Totéž platí pro skladníky, řidiče, pracovníky ostrahy nebo prodavače, kteří se řídí provozním řádem a pracují v týmu pod vedením nadřízeného Všichni tito lidé vykonávají osobně činnost, kterou organizuje někdo jiný, nemají vlastní podnikatelské riziko, ani svobodu rozhodovat o způsobu práce. Právě zde se z formálního „podnikání“ stává nelegální zaměstnávání – a tím pádem i švarcsystém.
Výhody pro firmy i pracovníky
Spolupráce s OSVČ je ze strany firem oblíbená nejen kvůli nižším odvodům, ale také kvůli značné administrativní pružnosti, kterou tento model přináší. V praxi to znamená, že firmy nemusejí řešit složitý proces náboru, pracovních smluv, dovolených či nemocenských dávek. Fakturace za služby je jednoduchá, přehledná a časově omezená, což umožňuje rychle reagovat na potřeby projektu nebo sezónní poptávku.
Z pohledu managementu je výhodou i možnost rychle ukončit spolupráci bez výpovědní lhůty, odstupného či zákonných složitých procedur, jako organizační důvody, vynucené rušení pracovního místa nebo komplikovaného dokládání chyb zaměstnanců. Prostě se přestane zadávat práce a spolupráce končí. Pro odvětví, kde se zakázky často mění a rozpočty jsou napjaté, jako například ve stavebnictví, marketingu, IT nebo logistice, je tento model mimořádně lákavý.
Dalším důvodem obliby je menší byrokratická zátěž. Firma nemusí zajišťovat vedení mzdové agendy, odvody sociálního a zdravotního pojištění ani sledovat legislativní změny v pracovním právu. V mnoha případech se OSVČ postarají o své daňové povinnosti samy, čímž se odpovědnost přesouvá z firmy na jednotlivce. Tento systém působí efektivněji a ekonomicky výhodněji, zejména u krátkodobých nebo projektových činností, kde zaměstnanecký vztah nedává smysl.
Výhody však často vnímají i samotní pracovníci, protože jim přináší větší svobodu, flexibilitu a možnost organizovat si práci podle vlastních představ. Mohou si sami vybírat zakázky, rozvrhovat pracovní dobu, pracovat z domova nebo kombinovat více projektů současně. Z ekonomického hlediska je lákavá i možnost uplatnit paušální výdaje, které snižují daňový základ a v praxi vedou k nižším odvodům než u zaměstnanců. OSVČ také mohou odečítat náklady na vybavení, dopravu či telefon, což v klasickém zaměstnaneckém vztahu možné není.
U vysoce kvalifikovaných profesí – jako jsou programátoři, konzultanti, marketéři či designéři – bývá spolupráce formou OSVČ vnímána jako znak profesionality a podnikatelské autonomie. Takoví lidé chtějí být pány svého času, mít možnost vyjednat si vyšší odměnu a spolupracovat s více klienty bez pevného nadřízeného. Mnozí zároveň oceňují, že OSVČ model umožňuje snadněji odejít ze spolupráce, kdykoli se objeví lepší příležitost, a poskytuje jim větší kontrolu nad vlastním pracovním životem. Velmi často tyto pozice interními lidmi ani není možné obsadit, jsou ochotní pracovat výhradně jako samostatní podnikatelé.
Jinými slovy – pro firmy znamená spolupráce s OSVČ úsporu a flexibilitu, pro pracovníky nezávislost a volnost. Problém nastává ve chvíli, kdy se z této svobody stává pouze forma bez obsahu – kdy OSVČ ve skutečnosti žádnou samostatnost nemá, ale musí dodržovat pokyny, pracovat na směny a fungovat jako běžný zaměstnanec. A právě tam se ze svobodného podnikání stává švarcsystém.
Letošní novinky
Od ledna 2025 pak platí pravidla, která přidala k finančním postihům nový a pro firmy často bolestný trest v podobě zákazu činnosti až na dva roky a dále zveřejnění rozhodnutí o přestupku na úřední desce Státního úřadu inspekce práce, a to na celý rok. Vedle toho zůstaly i vysoké pokuty – pro firmy až 10 milionů korun, pro OSVČ až 100 tisíc.
Zveřejnění na úřední desce může zkomplikovat přístup k zakázkám i jednání s obchodními partnery. Pokuty spolu s doměrky daní a pojistného mohou být pro firmu likvidační.
Vláda i inspektoři práce dlouhodobě komunikují, že švarcsystém je formou nelegální práce, a od roku 2025 deklarují nulovou toleranci. Kontroly se mají více zaměřovat na rizikové sektory, kde se švarcsystém tradičně objevuje – zejména stavebnictví a IT. V roce 2024 provedli inspektoři téměř 19 tisíc kontrol a každá třetí dopadla pokutou v celkové výši skoro půl bilionu korun. Nelegální práci se tedy inspektorům daří úspěšně odhalovat.
Inspektoři se zaměřují na to, zda má spolupráce znaky závislé práce – klíčový je vztah podřízenosti, přímé zadávání úkolů, pevně stanovená pracovní doba, práce vykovávaná na nástrojích firmy nebo nastavení odpovědnosti.
Jak probíhají kontroly?
Když inspektoři práce přijdou na kontrolu, nezajímá je, jak je vztah popsaný ve smlouvě, ale jak funguje v praxi. Při vstupu do firmy, ať už jde o kancelář, stavbu nebo výrobní halu, sledují, kdo se tam pohybuje, na základě čeho a jakým způsobem. Každý přítomný člověk musí prokázat svou totožnost a vysvětlit, zda je zaměstnanec, OSVČ, nebo pracuje na dohodu.
Inspektoři si nechávají ukázat faktury, smlouvy či objednávky, ale především se dívají na realitu: kdo komu dává pokyny, zda má pracovník stanovenou pracovní dobu, jestli používá nástroje firmy nebo své vlastní vybavení, zda pracuje v prostorách zaměstnavatele a jestli může rozhodovat o tom, kdy a jak úkol provede.
Zajímá je i to, zda má pracovník vlastní odpovědnost za výsledek, nebo jen plní úkoly podle instrukcí. Pokud například OSVČ musí být v kanceláři od devíti do pěti, hlásí se nadřízenému a používá firemní počítač, je to pro inspektory silný signál, že nejde o skutečné podnikání, ale o závislou práci.
Součástí kontroly bývají i rozhovory – jak s vedením firmy, tak s pracovníky. Inspektoři se ptají, kdo rozděluje úkoly, kdo schvaluje dovolenou, zda má pracovník možnost odmítnout zakázku, zda spolupracuje i s jinými klienty nebo používá vlastní pracovní pomůcky. Z odpovědí často vyplyne, že „podnikatel“ ve skutečnosti nemá žádnou podnikatelskou svobodu ani odpovědnost.
Dnes mají inspektoři navíc možnost pořizovat fotografie, zvukové i obrazové záznamy a opírají se i o interní materiály – třeba o rozvrhy směn, přístupové logy nebo e-maily s pokyny, a dále pečlivě vyhodnocují i veřejně dostupné informace – webové stránky, publikované články nebo inzerci firmy. Teprve na základě všech těchto zjištění vyhodnotí, zda má vztah znaky závislé práce. Pokud ano, považuje se spolupráce za švarcsystém.
Co by se mohlo změnit a jak být v klidu?
Zároveň v červnu 2025 vstoupila v platnost tzv. flexibilní novela zákoníku práce, která naopak usnadňuje kombinaci zaměstnání a jiných forem práce. Z jedné strany tedy přísnější postihy, z druhé strany větší flexibilita tam, kde je to legální.
Firmy i odborná veřejnost dlouhodobě volají po větší právní jistotě, především jasnějším testu statusu pracovníka – aby bylo předem zřejmé, co je ještě OSVČ a co už zaměstnání, a transparentním odstupňování sankcí – aby tresty padaly až při opakovaném porušení. Bez těchto pravidel hrozí, že posuzování jednotlivých případů jsou čistě v rukou konkrétních inspektorů. A i firmy, které mají spolupráci nastavenou legálně se obávají případných postihů.
Jako řešení se nabízí koncept nového režimu, který vláda připravuje. Měl by přinést legální alternativu mezi zaměstnancem a OSVČ. Podle návrhu by spolupracující OSVČ měla získat některá pracovní práva (např. placenou dovolenou, ochranu před diskriminací), ale zároveň si zachovat určitou volnost.
Inspirací jsou podobné modely v zahraničí – britský „worker“, španělský „economically dependent worker“ nebo rakouský „freie Dienstnehmer“. Česká verze by mohla být součástí chystaného startupového zákona a v platnost vstoupit od roku 2027. Klíčovým prvkem by bylo i to, že odvody by odváděl zadavatel, podobně jako u zaměstnanců, čímž by se odstranila část byrokratické zátěže pro samotné pracovníky.
Tento návrh považuji za krok správným směrem. Pracovní trh se za poslední roky zásadně proměnil – nastupuje mladá generace, přibývá projektové práce a hybridní formy zaměstnání a lidí, kteří se chtějí živit svobodně, ale zároveň mít určitou míru ochrany. Stávající právní rámec je příliš černobílý, buď zaměstnanec, nebo podnikatel, což neodpovídá realitě dnešní ekonomiky. Pokud se podaří nově nastavit jasná pravidla pro spolupracující OSVČ, může to přinést větší jistotu jak firmám, tak samotným pracovníkům, kteří už nebudou nuceni balancovat na hraně zákona. Takový model podpoří flexibilitu trhu práce, sníží počet sporů a konečně dá jasnou odpověď, jak legálně spolupracovat mimo klasický pracovní poměr.
Aby se nicméně firmy ani jejich spolupracovníci do té doby nedostali do pozice nelegálního zaměstnávání, měli by projít své smlouvy a procesy a ujistit se, že mají obhajitelné znaky skutečné samostatnosti – tedy vlastní nástroje, možnost zastoupení, odpovědnost za výsledek, a ne za pracovní čas. Vyplatí se také připravit interní seznam bodů pro případ kontroly a mít jasnou komunikační strategii – protože dnes už jde o víc než o peníze.
ČLÁNKY DO MAILU