Hlavní navigace

Účast na daňovém podvodu sama o sobě nestačí pro vydání zajišťováků

Daniel Morávek

Nejvyšší správní soud zrušil před několika týdny zajišťovací příkazy na 44 milionů korun. Podle soudu nestačí pro jejich vydání účast firmy v podvodném řetězci.

Doba čtení: 4 minuty

Pro vydání zajišťovacích příkazů totiž musí být splněna kromě budoucího stanovení daně ještě jedna podmínka, a to, že existuje odůvodněná obava, že daň nebude v budoucnu zaplacena. A ta v případě firmy Wassa splněna nebyla.

Za účast v podvodném řetězci zajišťováky za 44 milionů Kč

Finanční správa prohrála u Nejvyššího správního soudu (NSS) další spor o zajišťovací příkazy. Soud tentokrát zrušil zajišťovací příkazy za 43,8 milionu korun, které úřady vydaly na společnost Wassa. Ta se podle nich účastnila řetězce obchodů, jejichž účelem bylo podvodně vylákat nadměrný odpočet DPH. Firma podle finančního úřadu figurovala jako konečný článek (odběratel) v řetězci ochodů, při nichž byla od prvního dodavatele nakoupena technologie, která byla v řetězci nekontaktních a daň neodvádějících subjektů několikanásobně nadhodnocena a poté dodána firmě Wasa, která z tohoto dodání uplatnila odpočet daně.

Finanční úřad se dále obával o dobytnost a vymahatelnost daně v době její splatnosti, neboť se firma mohla účastnit daňového podvodu, údajně vykazovala zadluženost, změnila své sídlo, technologie v dlouhodobém hmotném majetku byla výrazně nadhodnocena, většina majetku firmy byla zatížena zástavním právem a hotovost na bankovním účtu nepostačovala k úhradě v budoucnu splatné daňové povinnosti.

Krajský soud sice žalobu firmy, která namítala, že finanční úřad odůvodnil obavu o nedobytnost daně pouze svými domněnkami o účasti společnosti na daňovém podvodu a neprokázal, že by se zbavovala majetku či ukončovala podnikatelskou činnost, odmítl, NSS jí ale dal za pravdu.

Další případy zajišťovacích příkazů, které finanční správa vydala neoprávněně:

Pro vydání zajišťováku musí být splněny dvě podmínky

NSS připomněl, že předpokladem vydání zajišťovacího příkazu na daň dosud nestanovenou je odůvodněná obava, tj. přiměřená pravděpodobnost, že:

a) daň bude v budoucnu stanovena a zároveň, že
b) v době její vymahatelnosti bude nedobytná, nebo bude její vybrání spojeno se značnými potížemi.

První bod byl podle NSS splněn. NSS souhlasil se správcem daně, že v posuzovaném případě byly dány poměrně silné důvody svědčící budoucímu stanovení daně, a to s ohledem na zapojení firmy do řetězového podvodu s cílem vylákat nadměrný odpočet daně. Mechanismus daňového podvodu (včetně zapojení stěžovatele) byl podrobně popsán v napadeném rozsudku i v zajišťovacích příkazech. Zjednodušeně vyjádřeno, podezření správce daně pramení mj. ze skutečnosti, že stěžovateli byly prvním dodavatelem reálně dodány technologie (stroje), které byly účetně dodány prostřednictvím řetězce nekontaktních a daň neodvádějících subjektů. V tomto řetězci byly technologie až desetinásobně nadhodnoceny, přičemž stěžovatel z výsledné nadhodnocené ceny uplatňoval nadměrné odpočty DPH, uvedl v rozsudku NSS.

Samotná účast v podvodném řetězci nestačí

Jak ale zároveň upozornil NSS, nebyl splněn druhý bod pro vydání zajišťovacího příkazu, tedy budoucí vymahatelnost daně. Ani skutečnost, že by daňový subjekt byl součástí podvodného řetězce – tedy byla by zde naplněna podmínka, že daň bude skutečně stanovena, nemá žádnou souvislost s tím, zda stěžovatel je, či není schopen daň zaplatit. To je třeba posuzovat na základě půdorysu zcela jiných skutečností (než těch, které je třeba brát v potaz při zkoumání první podmínky, tj. předpokladu stanovení daně) zohledňujících jak jeho dosavadní daňovou kázeň, tak jeho majetkovou strukturu, solventnost, dosavadní výsledky hospodaření (ziskovost či ztrátovost), jeho postavení na trhu, ekonomický vývoj, atd., upřesnil soud.

NSS doplnil, že proti obavám správce daně o dobytnost daně stojí řada skutečností. Firma dlouhodobě podniká v oblasti vývoje a výroby obalů a logistiky, má téměř 200 zaměstnanců, dosahuje dlouhodobě měsíčních obratů v řádech desítek milionů Kč, je kontaktní a daňové povinnosti vůči správci daně dlouhodobě plní, má stabilní a transparentní vlastnickou strukturu, nepodnikala žádné kroky směřující k vyvádění majetku či ukončení podnikatelské činnosti a není ani známo, že by měla problémy se solventností či likviditou.

Soud navíc upozornil, že firma disponuje poměrně rozsáhlým majetkem. Kromě nemovitostí, které byly zatíženy zástavním právem ve prospěch úvěrujících institucí, firma vlastnila též nemovitosti zástavním právem nezatížené, jejichž obvyklou cenu stanovil správce daně ve výši 47 403 000 Kč a předpokládaný výtěžek z jejich prodeje ve výši dvou třetin nejnižšího dražebního podání určil částkou 31 750 000 Kč. Zástavním právem nebyla zatížena ani vozidla pro silniční dopravu ve vlastnictví stěžovatele (celkem 24 osobních a nákladních automobilů a 8 přívěsů a návěsů), jejichž obvyklá cena činí dle správce daně 8 667 000 Kč a z jejichž zpeněžení lze očekávat výtěžek ve výši 4 108 500 Kč. Na bankovních účtech stěžovatele pak správce daně zjistil zůstatky ve výši přes 250 000 EUR a téměř 5 mil. Kč. Takto nastíněná majetková situace stěžovatele nepotvrzovala závěr správce daně o pravděpodobné nedobytnosti v budoucnu stanovené daně ve výši 43 783 274,79 Kč, konstatoval soud a zajišťovací příkazy zrušil.