Hlavní navigace

Úlet Schillerové, aby nepřiznala chybu berňáku, tvrdí totální nesmysl

16. 7. 2021
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Ministerstvo financí, podle licence: Rights Managed
[KOMENTÁŘ] Ministryně financí Alena Schillerová se tak dlouho snažila hájit zjevnou chybu finanční správy u výzev novomanželům kvůli EET, až začala tvrdit naprostý nesmysl.

odpovědi na interpelaci totiž před několika týdny uvedla, že novomanželé v restauraci byli dle zákona osobami, které poskytují plnění. Jde samozřejmě o naprostý nesmysl, jelikož novomanželé byli zákazníky a tudíž žádné plnění neposkytovali, maximálně tak své žaludky na plnění jídlem a pitím.

Kvůli EET přišly desítkám novomanželů výzvy

Před více než třemi lety rozeslal olomoucký finanční úřad desítkám novomanželů na Přerovsku výzvu, aby mu poskytli informace a doložili listiny, které se týkaly jejich svatební hostiny. Finanční úřad v odůvodnění uvedl, že má na tyto informace právo dle § 57 odst. 1 daňového řádu písm. d), dle kterého mají osoby, které získávají jiné údaje nezbytné pro správu daní, povinnost na vyžádání správce údaje poskytnout. Z odůvodnění výzvy bylo zřejmé, že finanční úřad měl pochybnosti o tom, zda byla tržba za svatební hostinu řádně zdaněna a nahlášena v rámci EET. Na případ tehdy upozornil jako první server Podnikatel.cz.

Už tehdy se ale odborníci shodovali, že způsob, který úřad zvolil, nemá oporu v zákoně. Zmíněný paragraf, podle kterého jsou údaje povinny poskytnout osoby, které „získávaly jiné údaje nezbytné pro správu daní“, se totiž netýká novomanželů. Jak vysvětlovali odborníci, v kontextu všech ustanovení okolo se tím myslí osoby, u kterých je získávání takových údajů součástí jejich podnikatelské činnosti.

Úřad chtěl údaje i po manželech, kteří měli svatbu doma

Server Podnikatel.cz následně zjistil, že finanční správa zvolila metodu kobercového náletu a výzvu o poskytnutí údajů o svatební hostině poslala i novomanželům, kteří svatební hostinu měli doma a žádnou svatební hostinu si tak neobjednávali a ani neplatili. Finanční úřad totiž oslovil zhruba 10 matričních úřadů v obcích v blízkém okolí restauračního zařízení daňového subjektu, u něhož vznikly pochybnosti o dodržování zákona o evidenci tržeb, aby mu poskytly informace o všech novomanželech, kteří se brali v určité dny.

Přestože byl názor odborníků jednoznačný, finanční správa i ministryně financí opakovaně jakékoli pochybení odmítaly a tvrdily, že postup úřadu byl dle zákona v pořádku.

Soud potvrdil, že postup finanční správy byl nezákonný

Před dvěma měsíci však ostravský krajský soud, respektive jeho olomoucká pobočka, potvrdil, že pravdu měli daňoví odborníci a že šlo opravdu o exces finanční správy. Jeden z podnikatelů, který dostal pokutu kvůli porušení zákona o evidenci tržeb i na základě vyjádření novomanželů získané pomocí zmíněných výzev, se domáhal zrušení sankce. Podnikatel v žalobě mimo jiné argumentoval, že správní řízení bylo zahájeno na základě nezákonně získaných důkazních prostředků. Soud sice žalobu zamítl a pokutu potvrdil, ohledně nezákonnosti výzev dal ale žalobci za pravdu.

Z dikce předmětného ustanovení vyplývá, že aby určitá osoba mohla být povinována k součinnosti se správcem daně, musí jiné údaje nezbytné pro správu daní získávat, tj. pravidelně a opakovaně tyto údaje shromažďovat, přičemž zpravidla se tak bude dít na základě povinnosti stanovené jiným právním předpisem. Tato podmínka nebude dána v případě získání údajů nezbytných pro správu daní ad hoc, jako tomu bylo v nyní posuzovaném případě, uvedl soud v rozsudku č. j. 65 A 37/2020 – 60 a potvrdil tak několik let stará slova odborníků.

Soud dále doplnil, že vyzval-li správce daně osoby (svatebčany) k poskytnutí údajů postupem dle ustanovení § 57 odst. 1 písm. d) daňového řádu, zatížil řízení vadou, neboť postupoval v rozporu s tímto ustanovením, které neumožňovalo domáhat se poskytnutí údajů po každé osobě, nýbrž pouze po těch, které pravidelně a opakovaně získávají jiné údaje nezbytné pro správu daní, k čemuž v dané věci nedošlo.

Přestože však soud konstatoval, že finanční správa nepostupovala v souladu se zákonem, pokutu pro podnikatele potvrdil, jelikož důkazy o porušení povinností EET byly (až) následně získány procesně správným důkazem, tedy výslechem svědka.

Proč šlo o nepodstatnou vadu

Právě zmíněný rozsudek se stal před několika týdny důvodem interpelace poslance ODS Vojtěcha Munzara na ministryni financí Alena Schillerovou. Vojtěcha Munzara zajímalo, jaké důsledky, včetně personálních, ministryně vyvodí z toho, že soud potvrdil nezákonnost výzev, a jakým způsobem se bude metodicky postupovat, aby vnitřní kontroly finanční správy nesloužily jako obhajoba nezákonných postupů.

Že se ministryně v odpovědi na interpelaci pokusí dezinterpretovat rozsudek soudu, nebylo velkým překvapením. Navzdory tomu, že soud jasně konstatoval, že postup finanční správy byl chybný, ministryně uvedla pravý opak a navíc napsala, že soud jen učinil závěr, že domáhat se poskytnutí údajů po novomanželích s odkazem na § 57 odst. 1 písm d) daňového řádu zatížilo v projednávaném případě vadou, tato vada však podle názoru krajského soudu představuje vadu nepodstatnou a tedy nemá vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o pokutě.

Jde o ukázkovou manipulaci, protože důvodem, proč šlo o „vadu nepodstatnou“, bylo, že důkazy o porušení povinností EET byly následně získány procesně správným důkazem, tedy výslechem svědka. Jinými slovy, kdyby finanční úřad argumentoval pouze informacemi, které získal na základě výzvy a neměl důkazy získané procesně správným způsobem, u soudu by neuspěl. Přesto tato demagogie není to nejabsurdnější, co Alena Schillerová v odpovědi na interpelaci napsala.

Bizarní vysvětlení Schillerové, manželé prý poskytují plnění

Hned o odstavec níže totiž ministryně uvedla, že se rovněž nabízí, že úřad si informace od novomanželů mohl vyžádat dle § 57 odst. 1 b) daňového řádu, jež dopadá mj. na osoby, které poskytují plnění, které je předmětem daně. Údaje, jež si správce daně v případě řešeném v kasační stížnosti napadeném rozsudku vyžádal od novomanželů, se nepochybně týkají plnění, které je předmětem daně (šlo totiž o obchodní transakci), tudíž novomanželé byli „osobami, které poskytují plnění, které je předmětem daně“ ve smyslu § 57 odst. 1 písm b) daňového řádu, napsala Schillerová v odpovědi.

Tvrzení, že zákazníci jsou osobami, které poskytují plnění, je samozřejmě totální nesmysl. Plnění poskytuje restauratér a nikoli zákazníci, kteří jen přijímali jídlo a pití. Jak komentoval jeden nejmenovaný daňový expert, když Schillerové tvrzení uviděl, to je takový nesmysl, že se to nedá ani komentovat.

Komentář k daňovému řádu psala jistá Schillerová

Kdo jsou opravdu osoby dle zmíněného paragrafu, upřesňuje komentář k daňovému řádu: Osobami (ať již fyzickými, nebo právnickými), poskytujícími plnění, které je předmětem daně, jsou de facto všechny daňové subjekty, neboť již tím, že realizují svoji podnikatelskou činnost, nakupují a prodávají zboží, služby či jiná plnění, poskytují vždy plnění (není-li jeho předmět osvobozen od daně), které je předmětem daně. Budou tedy povinnými osobami k poskytnutí relevantních údajů.

A bizarní tečka na konec? Komentář k daňovému řádu sepsali kromě jiných soudci Nejvyššího správního soudu a také jistá paní Alena Schillerová, dnes ministryně financí, tvrdící naprosté hlouposti, jen aby nepřiznala zjevnou chybu finanční správy. Jak by se asi na její dnešní argumenty tvářilo její starší já, které se podílelo na odborném komentáři k daňovému řádu?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).