Hlavní navigace

Ústavní soud zrušil #EET na platby kartou a také náběh 3. a 4. vlny

Daniel Morávek

Ústavní soud dnes zrušil některé části zákona o evidenci tržeb. Nově se EET například nebude vztahovat na platby kartou.

Doba čtení: 3 minuty

Podle Ústavního soudu zanechávají platby kartou a další platby bezhotovostním převodem peněžních prostředků, k němuž dává příkaz plátce prostřednictvím příjemce, kterým je poplatník, který má tržbu evidovat, elektronickou stopu a jsou snadno dohledatelné. Podle soudu tak není legitimní důvod k jejich evidenci. 

Z EET zmizí platby kartou a z účtenek DIČ

Ústavní soud dnes zrušil několik paragrafů zákona o evidenci tržeb. Ke konci února 2018 se ruší § 5 písm. b), část ustanovení § 18 odst. 2 spočívající v označení písmene „a)“, čárky za slovem „tržby“ a slova „nebo b) vydání příkazu k jejímu provedení, pokud byl tento příkaz vydán dříve“. Z evidence se tak vyjímají platby bezhotovostním převodem peněžních prostředků, k němuž dává příkaz plátce prostřednictvím příjemce, kterým je poplatník, který má tržbu evidovat. Jinými slovy se EET už nebude týkat plateb kartou, přes platební brány a další podobné způsoby.

Účelem zákona je podle soudu lepší dohledatelnost hotovostních i jim obdobných plateb. To se může týkat zejména těch forem, kdy platba nemá (resp. nemusí mít) žádnou stopu v elektronické podobě. Uvedené však neplatí pro platby kartou a spol. Ústavní soud proto přistoupil ke zrušení § 5 písm. b) zákona, neboť tržby plynoucí z bezhotovostních převodů jsou poměrně dobře dohledatelné a není tedy dostatečně silný a legitimní zájem státu na jejich plošné evidenci. Stát musí dodržovat určité jisté informační sebeomezení, může-li jím zajišťované funkce zabezpečit i jinak. V opačném případě dochází k porušení práva na ochranu soukromí a na informační sebeurčení tak, jak je tomu v tomto případě, uvedla Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu.

K 28. únoru se ruší také § 20 odst. 1 písm. b) a odst. 2 a § 37 odst. 1 písm. b) ve slovech „do konce patnáctého kalendářního měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona“ a písm. c) zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb. Ruší se tedy povinnost uvádět na účtenkách daňové identifikační číslo poplatníka (DIČ), které v případě, že jde o fyzickou osobu, obsahuje jeho rodné číslo. Takové řešení není dostatečně šetrné k právu na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním osobních údajů podle čl. 10 odst. 3 Listiny a neobstojí tak v testu proporcionality (tento závěr je i v souladu s tendencí vyjádřenou v evropských pravidlech pro ochranu osobních údajů, tzv. GDPR), vysvětlil soud.

Ruší se i náběh 3. a 4. vlny

Soud tak dále zrušil i náběh třetí a čtvrté vlny EET. Důvodem je, že toto ustanovení bylo přijato bez všestranného zvážení všech možných dopadů na zbývající část povinných subjektů (z hlediska významu pro narovnání podnikatelského prostředí, možné konkurence s jinými podnikateli a pro zavedení elektronické evidence – tzv. objektivní podmínky nezávislé na způsobilosti nositele základního práva podnikat). Ústavní soud respektuje skutečnost, že zákonodárce nemůže dohlédnout všude a předvídat vše, nicméně musí při zavádění jakékoliv plošné regulace zvážit předem její dopady z hlediska povinných osob, času a způsobu (kdo, kdy a jak). Rčení, že při kácení lesa létají třísky, pro regulační opatření v právním státě nemá místo, uvedl soud.

WT100 tip v článku Votrubova

Vláda ztratí zmocnění na výjimky z EET

S platností ke konci roku 2018 se ruší ještě § 10 odst. 2, § 12 odst. 4 a § 37 odst. 3 zákona. Vláda tak nebude moct stanovit nařízením, že některé tržby lze evidovat ve zjednodušeném režimu (§ 23), některé tržby vyloučit úplně (§ 12 odst. 4) a rozšířit seznam dočasně vyloučených tržeb (§ 37 odst. 3). Ostatně vláda již nařízením vyňala z evidence tržby u těžce zrakově postižených osob a dočasně (do 31. 12. 2019) tržby z prodeje sladkovodních ryb.

Proti excesivnímu (či až absurdnímu) výkladu i aplikaci výše citovaných zmocnění tak zákon sám neobsahuje žádné mechanismy a omezení bránící ve svém důsledku např. tomu, aby to bylo až nařízení vlády, které stanoví, jaké tržby budou evidovány a v jakém režimu. Takový přístup však není přípustný. Musí být primárně definováno zákonem, na koho povinnost evidence dopadá a v jakém rozsahu, uzavřel soud.