Hlavní navigace

V Česku se rozšiřuje busking. Budete překvapeni, co to vlastně je

Autor: www.shutterstock.com, podle licence: Rights Managed
Jana Langerová

Že jste o buskingu ještě neslyšeli? Určitě jste se s ním ale setkali, ve městech je ho plno. Jen jste netušili, že se to tak jmenuje.

Doba čtení: 3 minuty

Busking je anglické slovo pro pouliční umění, mezi které patří hudební, divadelní nebo artistická produkce. 

Tyto aktivity jsou vykonávány na veřejně přístupných místech s cílem získat peníze od kolemjdoucích. Ani zdaleka se však nejedná o žebrání, jde o mnohem víc a není to vždy jednoduché, jak vysvětluje Michal Halačka, žonglér, který svůj koníček posunul na profesionální dráhu a založil neziskovou školu umění: Busking je svoboda. Je to zlepšování v technické úrovni, práci s diváky, pohybu na jevišti. Ale i prodejních dovedností. Člověk musí diváka zaujmout, zabavit, přesvědčit ho, aby vydržel do konce show, a ještě v něm vyvolat pocit uznání. Busking má tradici už po staletí a jako buskeři začínali třeba Edith Piaf nebo Bob Dylan. I v dnešní době nás však dokáže vytrhnout z každodenního shonu, říká Jan Gregar, ředitel festivalu Praha žije hudbou, který se konává v červnu v Praze.

S buskingem jsou kromě svobody spojené také volné možnosti. Umělec může cestovat, poznávat nová místa i lidi a pro kolemjdoucí se jedná o úžasné oživení každodenního života. Často se vystupuje například v různých turistických centrech, kde jsou lidi naladění na zážitky. Když celý den koukáte na nehybné památky, často dost podobné, tak potom rozptýlení v podobě zajímavého představení na ulici přijde vhod, doplňuje Michal Halačka. S tím se ztotožňuje také Jan Gregar, který dodává: Když vám někdo z běžné cesty do práce udělá divadelní nebo hudební show, tak kdo by se zlobil, že?

Psali jsme: Jejich povoláním je barber, jejich zákazníkem je hipster. Co tedy nabízejí?

Pravidla se musí dodržovat všude

Ohledně míst k vystupování je však potřeba alespoň malá příprava: zjistit, kdy a kde mohou umělci vystupovat, jaká jsou omezení a podobně. Občas je také nutné zajistit si povolení nebo zaplatit nějaké poplatky. Michal Halačka k tomu dodává: Busking je i o relaxu a nevázanosti, takže proč se tím stresovat. Nic horšího, než že člověk dostane nějakou malou pokutu, se stejně nestane. Například v Praze platí vyhláška vztahující se k buskingu od roku 2016 a mezi její základní pravidla patří hraní od 9 do 21 hodin na stanovených místech a zabírání prostoru o maximální ploše 1,5 m2. V současné době je to v Praze pro buskery poměrně složité. Nejasné formulace ve vyhlášce také často vedou k nedorozuměním – například zakázány jsou „dechové nástroje vydávající vysoké tóny“ – což se dá vyložit opravdu různě, komentuje Jan Gregar.

V Plzni se každoročně koná Pilsen Busking Fest, kde mají definovaný takzvaný buskerský kodex. Mezi některá pravidla patří, že si buskeři nesmějí vynucovat pozornost posluchačů a musí jim dát vždy na výběr, zda se chtějí zastavit a poslouchat, nebo ne. Dále je důležitý respekt mezi ostatními buskery – jeden umělec by na daném místě neměl být více než dvě hodiny, mít dostatečně široký repertoár a vystupovat na takovém místě, aby se projekce jednotlivých buskerů nepřekrývaly. Nejdůležitější v celé věci je respekt a vzájemná ohleduplnost. Je to klíč k tomu, aby se podařilo mít město živé a zároveň nenarušit život rezidentů, dodává Gregar. Dodržování těchto etických pravidel slouží k šíření dobrého jména buskingu obecně. 

Dále čtěte: Cestu výrobků z vesnice na olympiádu a Mont Blanc popsal designér z mmcité

Jen o penězích to není

Ač se to tak může na první pohled zdát, tak busking není byznys jako takový. Je to kombinace umění, životního stylu, exhibicionismu a zájmu o veřejný prostor. A když to někdo dělá proto, že jsou jeho hlavním motivem peníze, takzvaně chodí „holit“, tak je to hrozně znát a stojí to za nic, vysvětluje Dalibor Zíta z komunitní stránky pro všechny pouliční umělce s názvem Busking – pouliční umění. Samozřejmě záleží, jak si to každý udělá a jak k tomu přistupuje. I ten, kdo se do toho pustí naplno a chápe to jako svůj životní styl, se tím dokáže uživit. Některé lidi zkrátka jen baví ta svoboda a ulice víc než divadelní nebo koncertní jeviště. Ti nejlepší umělci si na ulici vydělají o dost víc než v případě, že by byli v klasické práci. Ale uznávám, není to pro každého a to je na tom to super. Každý dnes můžeme dělat to, co nás baví, a být v tom sakra dobří, uzavírá Halačka.