Hlavní navigace

V malé obci se cukrárna provozuje hlavně pro lidi. Nahlédněte do ní

Jana Langerová

Přijali jsme pozvání do cukrárny v malé části Zlína Salaš, která má necelých 300 obyvatel. Zjistěte díky nám, v čem se její provoz liší oproti městům.

Doba čtení: 6 minut

Za vznikem Cukrárny a kavárny U Dvojčat stojí manželé Jan a Martina Bařinkovi. Ti ji mají jako doplněk k jinému podnikání a je to pro ně srdcovka i „hračka“. 

Prostor pro lidi

Manželé totiž mají servis obráběcích strojů, a když v roce 2014 sháněli nějaké nové prostory, padla jim do oka právě budova bývalého kulturního domu na Salaši. Tu koupili, jedna místnost zůstala volná a Jan Bařinka se chytl myšlenky cukrárny s kavárnou. Manželka nechtěla a já jsem to udělal trochu natruc. Ale teď je ráda, směje se Jan Bařinka a dodává, že Martina vždycky chtěla nějakou kavárnu. Od oboru našeho podnikání je to daleko, ale pro mě jde o srdcovku. A vždycky se mi líbilo být mezi lidmi, dělala jsem v obchodě, doplňuje Martina Bařinková. 

Dalším popudem k vytvoření bylo také to, že na Salaši kdysi byla hospoda a teď tam nic takového není a Bařinkovi tak chtěli vytvořit pro lidi prostor, kde by si mohli posedět. Navíc v těsné blízkosti město udělalo hřiště, což evokovalo k tomu, aby tu byla cukrárna. My sice nejsme úplně cukrárna, spíše cukrárna s kavárnou, hospodou a minimarketem dohromady. Překombinovali jsme to tak, aby to bylo pro lidi, aby přišli, mohli si sednout a pokecat, popisuje Jan Bařinka. Důležitou součástí je také dětský koutek, což podporuje záměr, aby k nim chodily maminky i s dětmi. 

Než otevřeli cukrárnu a kavárnu U Dvojčat, koupili stroj a prodávali zmrzlinu ve dveřích. Využili přitom toho, že je Salaš průjezdní obec a před budovou je obrovské parkoviště. Díky tomu Bařinkovi věděli, že se tam lidé budou stavovat

Otevřeli jsme zkušebně, jenom asi na 6 týdnů v půlce prázdnin. Pak už jsme neměli čas a skončily prázdniny, ale tím jsme zjistili, že by k nám lidé chodili, dodává Martina Bařinková. A pak jsme investovali peníze do toho, že jsme to tady zrekonstruovali a celé předělali v podstatě do téhle podoby, která je, popisuje Jan Bařinka. Ten se dále zamýšlí nad tím, že kdyby měli takový podnik ve Zlíně, tak by musel být na dobrém místě, a mít ho proto, aby vydělával. Nehledě na další věc. Pokud by se měl takovýto podnik otevřít v nájmu, tak se nedá udržet, doplňuje Martina.

Přečtěte si, jak se daří kreativním kavárnám, v našem článku Vsadit na neznámý obor je risk. Povídali jsme si s majiteli kreativních kaváren

Dvojčata rostou s podnikem

Cukrárně a kavárně dala jméno dvojčata Bařinkových. S tímto tipem přišla jak máma Martiny, tak Jan a tím bylo rozhodnuto. Jejich fotografie visí na zdi a motiv dvojčat se objevuje také na logu v podobě dvou zmrzlin. Dvojčátka se navíc narodila 1. června a hned druhého otevírali. Takže se to takto krylo, ale měla jsem tu na 3 měsíce sestru, která přijela z Itálie a pomáhala nám a zastala mě, tak to bylo fajn, popisuje Martina Bařinková. Přesto kvůli dětem nemohli a stále nemohou cukrárně a kavárně věnovat tolik času, kolik by si představovali, ale je to ve schůdné míře. Navíc jim hodně pomáhají také ochotné babičky. 

Kromě rodinných povinností museli Bařinkovi v začátcích bojovat ještě s tím, že týden po otevření zavřeli cestu do nedaleké obce. Tím pádem lidé ráno jen projeli kolem zavřené cukrárny a odpoledne cestou z práce museli jet jinudy. Kvůli tomu v podstatě celý loňský rok zadotovali a nyní měli oproti loňsku trojnásobné obraty. Ani jsme to nevěděli, zavřeli ji docela nečekaně. Kdybychom to věděli, tak bychom neotvírali nebo to posunuli, vzpomíná Martina Bařinková. 

Vše je otázkou vývoje

V začátcích bylo vše nové, Bařinkovi měli nějaké představy, ale realita byla jiná. Spoustu věcí se tak učili a hlavně měnili takzvaně za pochodu, a to hlavně na základě požadavků lidí. V listopadu v Salaši ze dne na den zrušili obchod, tak Bařinkům volala paní z obce, zda by u nich neprodávali pečivo. V obci je totiž hodně starých lidí, kteří se nemají jak někam dostat a nemá jim kdo pravidelně nakupovat. Z toho důvodu se Bařinkovi rozhodli kromě pečiva prodávat i další základní potraviny, například mléčné výrobky. Pečivo chodí na objednávku, lidi už jsou na to zvyklí a i ví, že když něco chtějí, tak jim to dovezu, když taky chodím nakupovat, popisuje dále Bařinková. 

Podnikatelka Alena Slámová vyměnila právničinu za kavárnu, přečtěte si její příběh: Z právničky majitelkou kavárny. Proč ne, život nemusí být krysí závod

Diskuze v Salaši proběhla také ohledně piva, protože Martina o něm nechtěla ani slyšet a Jan zase tvrdil, že podnik bez něj je nesmysl. Nakonec přistoupili k čepovanému pivu, ale ve výsledku se ho vypilo málo a muselo se vyhazovat. Řešením se tak stalo plechovkové pivo, na které se místní naučili chodit a v létě se ho vypilo hodně. Vše se člověk učí časem, i co prodávat, co neprodávat, dodává Martina Bařinková. Přesto odhadování obecně není vůbec lehké, například zákusky někdy zmizí během víkendu a jindy se prodá 5 kusů za celý týden. V nabídce přitom U Dvojčat mají kromě klasických dobrot, jako je zmrzlina, poháry, zákusky, káva a palačinky, také párek v rohlíku nebo třeba smažený sýr a hranolky. Na zimu se chystají vyzkoušet langoše, aby vyrovnali výpadek zmrzliny a přitáhli k nim více lidí.

Vanilková zmrzlina je základ

Manželé Bařinkovi si hodně zakládají na zmrzlině, která je u nich samozřejmě také nejoblíbenější položkou celé nabídky. Když začínali, brali zmrzlinu z Opočna, ale ta se podle nich velmi zhoršila. Při shánění jiného dodavatele narazili na jednoho, který ji měl přímo z Itálie. Byli jsme docela skeptičtí, protože jsme tam sami žili asi 7 let a byli jsme odtud zvyklí na dobré a kvalitní zmrzliny, vysvětluje Jan Bařinka. Když však ochutnali zaslané vzorky, udělali u daného dodavatele objednávku za několik tisíc a dodnes na něj nedají dopustit. 

V příbězích podnikatelů jsme psali také o zmrzlinářství Angelato, připomeňte si jej v článku Kdo dělá nejlepší zmrzlinu? Inženýr ekonomie, novinářka a dopravní specialista

Kromě poctivé chuti a rozmanité nabídky příchutí na této zmrzlině Bařinkovi oceňují, že si její výrobci zakládají na přírodní bázi, a ne barvivech a aditivech. Například kaktusová tak není zářivě zelená, ale má barvu jako aloe nebo podobné rostliny. Martina Bařinková s úsměvem vzpomíná také na jednu předváděčku, kde se cítili jako Alenka v říši divů a ochutnali asi 20 druhů zmrzlin: Tehdy jsme si mysleli, že už zmrzlinu nikdy nebudeme chtít vzít do pusy. Navíc foukalo a byla strašná zima. Díky této akci však mají Bařinkovi příchuti, které se u točených zmrzlin normálně nenabízí a přes léto jich vystřídali asi 25. Nejoblíbenější je pořád vanilková, ta je základ, ale co jsem zaslechla, tak i maracuja nebo černá ostružina, černá zmrzlina, která se barví živočišným uhlím, vyjmenovává Bařinková. 

Cílem je oživit Salaš

V Salaši momentálně žije kolem 265 obyvatel a bohužel tam není nikdo, kdo by chtěl organizovat nějaké akce. Jednou za rok se zde koná akce pro důchodce a v prosinci rozsvěcování stromku a v rámci pouti je jen mše. Přitom dřív tady byla vyhlášená pouť i vyhlášené akce. Hasiči naposledy v roce 2013 pořádali běh, kterého se zúčastnilo kolem 100 lidí, což je hodně, dodává Jan Bařinka. Ten dále popisuje, jak by chtěli přes léto udělat více akcí. Pomůže jim v tom i fakt, že pod budovou koupili také pozemek s hřištěm a mají tak více místa. Chtěli bychom to tady vzpružit. Pravda je ta, že se tu přestěhovává čím dál víc mladých lidí a je potřeba něco, aby se celá rodina mohla zabavit, uzavírá Martina Bařinková.

Nahlédněte s námi také do prvorepublikové kavárny Šlágr, kde si zakládají na kvalitě: