Hlavní navigace

Víte, jak rozvíjet svůj hlas a proč si v týmu zazpívat? Zjistili jsme to

Jana Bohutínská

Jak najít svůj hlas, aby mluvení před lidmi nebylo utrpení? Opakování, matka moudrosti a klidu, tvrdí psychoterapeut a kouč. Vsaďte na radost, dodává zpěvačka.

Doba čtení: 5 minut

Práce s hlasem se dá zlepšovat. Stejně jako lze přetavit trému v energii, co se přelije do lidí. Zpěv zase může pomoci lidem v týmu, aby se vzájemně propojili.

Jak se neuvařit ve vlastní šťávě

Schopnost mluvit před lidmi, prezentovat a prezentovat se patří dnes v podnikání k potřebným kompetencím. Jestliže pro podnikatelku nebo podnikatele není prezentace před lidmi přirozenou záležitostí, jak ale mají „najít svůj hlas“? Jak na to jít, aby pro ně taková situace nakonec nebyla jen stresující a dokázali před publikum, i kdyby to měli být jen vlastní zaměstnanci, předstoupit skutečně za sebe a autenticky? Zde platí, že opakování je matkou moudrosti a klidu. Je zcela pochopitelné, že když prezentujete jednou za rok představenstvu, tak se můžete cítit nesví. Je mnoho cvičení, která pomáhají tento pocit umenšit, nebo dokonce odstranit. První, co bych doporučil k vyšší autenticitě, je přestat řešit, zda a nakolik jsme autentičtí. Nejlepší cesta, jak někoho úplně zablokovat v projevu, je na něj pokřikovat, aby už byl konečně autentický, říká „freelance“ psychoterapeut, kouč a trenér vůle Martin Sedláček.

Trpí-li člověk trémou, která je pro něj svazující, pokud má mluvit před lidmi, doporučuje přitom prostě se do svého vystoupení „položit“. Hlavní je podle něj dobrý kontakt s publikem – trému totiž označuje za nahromaděnou energii, která vlastně pomáhá v tom, aby měl projev šťávu. Jen se nesmíte ve vlastní šťávě uvařit. Je třeba ji poslat do lidí; pohybem, gestem, hlasem atd., popisuje funkční přístup.

Více o tom, jak čelit trémě, se dozvíte také v článku Zatočte s trémou a místo noční můry si z ní udělejte spojence.

Na faktu, že každý není na první dobrou ten nejlepší řečník nebo strhující řečnice, přitom není nic zvláštního. Jdeme s kůží na trh. A to je vždy těžké. Zejména v naší české kultuře je vyzdvihována pokora. Což je super, často je ale pokora mylně interpretována jako zákaz mluvit otevřeně o tom, čeho si na sobě člověk váží. A to super není ani trochu, tvrdí s tím, že lidé také trpí přejatými názory, které si osvojili, jako třeba „dobré zboží se chválí samo“ nebo „samochvála smrdí“. Tak se, jak vysvětluje, ocitají v situaci, kdy mluvit o sobě dobře není přijatelné a pomlouvat se je ještě horší. Proto je tolik lidí zablokovaných. I tady ale platí, že se to dá dobře naučit a natrénovat, dodává Martin Sedláček.

Zpěvem ke spojení v týmu

Ridina Ahmedová je zpěvačka a hudebnice na volné noze. A pravidlo číslo jedna, jak přežít jako „freelancer“, je podle ní nečekat, až se jí někdo ozve s nabídkou. Vymýšlí a realizuje proto různé projekty a mimo jiné pracuje s lidmi, kteří chtějí lépe poznat a rozvinout svůj hlas. Na jejích workshopech se schází široká škála zájemců, a to včetně těch z firemního prostředí. Spolu s koučkou Halkou Baláčkovou vede i sebezkušenostní kurzy přímo ve firmách a organizuje vzdělávací akce zaměřené na manažery a kouče. Vnímám totiž, že i ve firmách začínají zjišťovat, že práce s hlasem může pomoci zaměstnancům efektivněji komunikovat a dostat se do většího kontaktu sami se sebou. Navíc, pokud se s hlasem a zpěvem pracuje ve skupině, umožňuje velmi rychlé a intenzivní naladění lidí na sebe navzájem. Skrze hlas vzniká spojení a buduje se vzájemná důvěra, například v týmu, říká Ridina Ahmedová s tím, že i jí hlasové semináře, jež vede, vnesly do života větší spojení a sdílení s ostatními lidmi. Možná se v tom projevily mé africké kořeny, dodává.

Její první asociací, když se řekne „hlas“, je síla. Hlas je energie, kterou má člověk k dispozici a může s ní měnit sebe i svět okolo, tvrdí totiž. Kde s hledáním této síly začít? Podle Ridiny Ahmedové třeba pozornějším posloucháním lidí okolo sebe, a to kdekoliv, třeba v tramvaji. Lze si více všímat jejich projevu a toho, jak na ostatní působí. Také když pracujeme ve firmách, pracujeme nejen na samotné hlasové expresi, ale tříbíme zároveň schopnost vnímat druhé a naučit se poslechem hlasu lépe je číst, napojit se, nacítit. Zároveň vytváříme prostředí, aby se účastníci mohli seznamovat v bezpečném prostředí se svým vlastním hlasem a s jeho různými polohami, uvádí.

Jak připomíná, důvodem, proč se o hlas více zajímat, je i skutečnost, že tón hlasu tvoří vedle vizuálního dojmu velkou část toho, čeho si při setkání s druhým člověkem lidé všimnou. Zpěv pak podle ní člověka napojuje na jeho vnitřní zdroje a emoce, nechává ho zažít, kdo je a jak se cítí, v čemž může mít své místo i při prevenci syndromu vyhoření.

A to je téma, o němž se více dočtete v článku Jsem přetížený a nestíhám! Poznejte, kdy zaměstnanci křičí SOS.

Nejdřív se učte poslouchat

Podle Ridiny Ahmedové přitom platí, že co se děje v člověku, děje se i v jeho hlase. Mnozí znají situaci, kdy přišli o hlas ve chvíli, kdy se v jejich životě stalo něco vážného. Ale funguje to tak i při méně závažných situacích. A naopak, pokud se něco posouvá v práci s hlasem, odrazí se to v tom, jak funguji jako osobnost, říká. Když na její semináře přijde někdo, kdo má problém zazpívat, často to podle ní souvisí s jeho či její obecnější potíží vyjádřit se. Pozoruji, že odvaha zpívat, schopnost stát si za svým hlasem, posiluje vnitřní integritu člověka a jeho sebevědomí. I jeho víru v to, že jeho hlas má na světě své místo, popisuje.

Content First tip v článku 2019

Důležité je komunikovat, ale co? O tom, co neříkat zaměstnancům, čtěte více v článku 7 věcí, které nikdy neříkejte svým zaměstnancům.

Jak je tedy podle její zkušenosti možné najít svůj hlas, a to i v případě, že je jeho kultivace potřebná v práci, třeba pro veřejné vystupování? Doporučuje vědomě pracovat na tom, aby v sobě člověk rozpustil zákazy, které se k hlasu vztahují. Vždyť spousta lidí ve škole nebo v rodině zažila, že jim někdo řekl, aby nezpívali nebo ve sboru raději jen na prázdno otevírali pusu, říká. Cesta k hledání svého hlasu tak podle ní vede přes hezké zážitky a přes radost. Když pracuji s lidmi, vedu je k objevování hlasu a ke zpěvu jemně a pomalu. Tak, aby si drobné úkoly užívali a cítili se bezpečně, tvrdí. Nepředává totiž brilantní techniku, ale radost z vlastního zpěvu a hlasu, aby s nimi nebyl spojený strach a stres – na což si vytvořila vlastní metodiku. To, jak velká je po jejích seminářích poptávka, ji přitom překvapilo.