Hlavní navigace
Už zbývá jen pro podání daňového přiznání. Vyřešte je s našimi chytrými formuláři a tipy na slevy.

Vizionáři se rozjeli. Rozhoduje ale to, jak a za kolik svou vizi naplní

Jana Bohutínská

Těžko říci, zda jsou jediným důvodem blížící se volby, ale v Česku vzniká jedna vize za druhou. Vize Česka za 13, 18 nebo více let. Nejen ta Andreje Babiše.

A takové vize se líhnou nejen v Česku. Je jich tolik, že se v nich skoro není možné vyznat. Obecně vzato se ale týkají zásadní otázky – udržitelného rozvoje.

A to v souvislosti s trendy, které budou život na zeměkouli do budoucna ovlivňovat – technologická revoluce, udržitelná ekonomika, stárnutí populace, ekologické výzvy, mobilita, nerovnost… Vize přitom produkují vlády, politické strany, soukromý sektor, neziskovky, týkají se celého světa, celých států nebo jen jednotlivých oborů. Někdy si protiřečí. A ne vždy je jasné, jak je vůbec možné jich dosáhnout. Co však sdílejí, je apel na společnou odpovědnost za jejich naplňování, která se týká a stále víc bude týkat i podnikatelů.

Přeměna (udržitelného) světa

Základní rámec cílů udržitelného rozvoje nastavila v roce 2015 OSN (Transforming our World: The 2030 Agenda for Sustainable Development). Vytipovala jich hned sedmnáct a člověk, který se zajímá o celosvětové dění, v nich nenajde nic až tak překvapivého. Vyplývají z globální situace a reflektují stávající problémy.

Cíle se dotýkají ukončení extrémní chudoby a hladu, zdraví a kvality života, kvalitního vzdělání, rovnosti žen a mužů, zajištění pitné vody, dostupné a čisté energie, odstraňování nerovností, udržitelných obcí a měst, různých klimatických opatření, ekologických témat a života ve vodě i na souši, míru, spravedlnosti a institucí i partnerství jednotlivých zemí. A zahrnují pochopitelně i ekonomická a podnikatelská témata – od udržitelného hospodářského růstu, přes rozvoj infrastruktury a inovací, až po odpovědnou výrobu a spotřebu, včetně snížení plýtvání potravinami nebo radikální redukce produkce odpadů.

Čtěte také: Podnikatelé, pozor. Temná síla vás provází. Nemyslete jen na růst byznysu

Některá dosud kontroverzní nebo bláznivě vizionářská témata se stávají mainstreamem. Třeba obnovitelné zdroje energie jako hlavní energetický zdroj, elektromobilita, která vytlačí jak benzínové automobily, tak diesely, jak řešit znečištění planety a zelená agenda vůbec. A především důraz na technologický rozvoj a inovativní myšlení sdílí kanadské vize s těmi britskými i českými.

Důraz na dobré vládnutí

Zásadní trendy, kterým čelí celý svět, a tedy i Česko, shrnuje i jedna z podkladových studií pro vládní Strategický rámec Česká republika 2030, který schválila vláda v dubnu letošního roku. Patří mezi ně nárůst civilizačních chorob, degradace ekosystémů, stárnutí populace, potravinová bezpečnost, rostoucí individualismus, mobilita, ale i nerovnosti, rostoucí populace, migrace, přístup k informacím i spotřeba zdrojů, změna klimatu i zlepšující se přístup k technologiím. A mnohé další trendy, jak spíše pozitivní, tak negativní.

Čtěte také: Poslanecká sněmovna jde do finále. Které zákony už pohřbila?

Na dokumentu o Česku v roce 2030 pracovala vláda od roku 2015 a vznikal participativním způsobem. Zaměřuje se přitom na šest klíčových oblastí: na lidi a společnost, hospodářský model, odolné ekosystémy, obce a regiony, globální rozvoj a dobré vládnutí.

Vládní jazyk nenadchne

A jaké má podle ní být Česko v roce 2030? Česká republika je v roce 2030 demokratickým, právním státem založeným na respektu k občanským, politickým, hospodářským a sociálním právům svých obyvatel a rozvíjejícím svou kulturně danou identitu, otevírá dokument tuto vizi, v níž mimo jiné nechybí zajištění vysoké kvality života, respekt k přírodním a územním limitům a ochrana biologické rozmanitosti. Naplňuje potřeby přítomných generací, aniž by ohrozil schopnost budoucích generací naplňovat ty své. Česká republika je soudržnou, aktivní a podnikavou společností rovných příležitostí a minimalizuje strukturální a sociální nerovnosti, zaznívá také v dokumentu. A vize počítá s odolnou, pružnou společností a jejími rozhodovacími strukturami, kdy se daří včas rozpoznat možná rizika a racionálně na ně reagovat, stejně jako na neočekávané změny. Funguje diskuse a dohoda, i pomoc v prosazování uvedených hodnot ve světě.

Už z toho je evidentní, že v pozadí vládní vize je snaha o konsenzus. Jde o rámec, takže vychází z obecnějších formulací a konkrétnější je až v jednotlivých tematických kapitolách. V technologickém rozvoji se drží možná příliš při zemi a někomu jinému zase bude chybět něco jiného. Na druhou stranu, snaží se být z podstaty věci zastřešující, zohledňovat různé životní styly, různé individuální životní vize. Tedy ty systémové.

Čtěte také: O přestupcích firem a podnikatelů se nově může dozvědět i veřejnost

Jenže kdo si tu vizi vlastně přečte? Srozumitelný a chytlavý jazyk není její silnou stránkou. Stejně jako se nezdá, že by se ji vláda snažila zásadněji popularizovat, dostat mezi lidi, zatraktivnit ji, podpořit chuť (a to i mezi podnikatelkami a podnikateli) se k ní přihlásit. A to by měla, pokud chce, aby k ní lidé a firmy přistupovali i dobrovolnými závazky.

Baťa všechny táhne

A své vize mají také byznysmeni. Ti se inspirovali nápady Jana Antonína Bati a pasují se do role jeho přímých následovníků. Ať už jde o Radima Passera a skupinu PASSERINVEST, která představila svou koncepci dobudování dopravní infrastruktury v Česku i v Praze, nebo o Andreje Babiše.

Vláda jako celek neumí ve své strategii přesně to, co ovládá právě předseda hnutí ANO Andrej Babiš – zaujmout. Byl členem vlády, když se schvaloval Strategický rámec Česká republika 2030, ale ve své Vizi pro Českou republiku, pro naše děti – O čem sním, když náhodou spím se k vládnímu dokumentu otevřeně nehlásí. Má zdánlivě vizi vlastní, která však v zásadě není s tou vládní v rozporu, a nedá se dokonce ani říci, že by přinášela něco skutečně nového; jsou v ní věci více méně známé.

Čtěte také: Jaká bude budoucnost profesí? Pracovní náplň většiny z nich se změní

Jenže je to jím podepsaná vize, postavená na jeho oblíbeném „makání“, na adoraci efektivity a soutěživosti. Kdo s vizí nesouzní, má zřejmě problém. Andrej Babiš je věrný svému pojetí státu jako firmy, rodinné firmy. A ukazuje, jak by taková firma mohla vypadat – ukazuje to konkrétně, na jasných a chytlavých případech, příkladech dobré praxe z Česka i ze světa, téměř jednoznačně pozitivně, prostřednictvím benefitů, které změny občanům přinesou (třeba až budou do práce cestovat rychlovlaky nebo chytrými silnicemi bez zácpy). A v podtextu je sdělení, že takto to zařídí, když mu k tomu dají voličky a voliči mandát. Například píše: Zavedeme penzijní systém, který bude fungovat jako skutečné pojištění. Individuální penzijní účty, navíc komerční důchodové pojištění. A v kolika půjdeme do důchodu? Celé to spočítáme tak, aby si člověk užil penze asi čtvrtinu svého života, dodává, jako kdyby to byla ta nejsnadnější věc na světě.

Půdu si přitom opět připravuje tím, že na dosavadním vývoji porevolučního Česka nenechá nit suchou, ani na politicích či soudech, a vzbudí tak dojem, že už je opravdu potřeba do všeho říznout (i do politiků – zeštíhlit Poslaneckou sněmovnu, zrušit Senát a kraje). Nápady a řešení má pro všechno, od daní, přes sociální systém a kulturu i sport, až po podnikání, přičemž střídá jednotné číslo, kdy mluví za sebe, a plurál, kdy zřejmě mluví za stranu nebo za občany Česka.

Kdo se nepochválí…

A jeho vize stojí na technologiích a inovacích, na čtvrté průmyslové revoluci, automatizaci, digitalizaci, Internetu věcí (ostatně jako například také Vize České republiky 2030 – Úspěšná země, odolná společnost, kterou zveřejnila TOP 09) a na šikovných lidech. Není to nic nového, ale zní to chytlavě.

Poukazuje na silné stránky lidí, vypráví příběhy podnikatelského úspěchu. Napadá mě, že mají štěstí, když přijdou na svět [děti] zrovna tady. Češi, Moravané a Slezané jsou národ výjimečně vynalézavých a kreativních lidí. I když naše země není tak velká jako Německo, Itálie nebo Polsko, jsme národ velký svým talentem správně se zorientovat a překvapit, píše – a komu by to neudělalo radost, je to, jako kdyby psal o nějakém novém českém národním obrození. Moc se přitom nemusí zabývat argumenty, které by jeho názory podložily, ani tím, jak přesně vizi naplnit, jak ji zaplatit, a dalšími otázkami, nemusí diskutovat s oponenty. Je to přeci jen jím podepsaná vize.

Čtěte také: Sen může motivovat i zdrtit. Naučte se snít tak, aby vám to v podnikání pomáhalo

A postupuje metodou cukru a biče. Budoucnost bude skvělá, ale proti těm, co nebudou dodržovat pravidla, se bude postupovat tvrdě. Těžké sankce bych uvalil i na ty, kteří práci načerno nabízejí. Zarazit dotace, žádné veřejné zakázky a klidně i konec podnikání, jak zní jeden z příkladů tvrdého postupu. Férovost a placení daní prezentuje jako základ správného byznysu, což je další obhajoba EET.

Norma je, co se za ni prohlásí

A hodnotový rámec, od kterého by se mělo všechno odvíjet? Svoboda, demokracie, spravedlnost, solidarita, pracovitost, odpovědnost, úcta ke znalostem a kreativitě, rovnost všech lidí, křesťanská etika a spolupráce. A sám nastavuje normu: Normální je pracovat a postarat se o sebe. Normální je přivést na svět děti a postarat se o ně. Normální je postarat se o své rodiče. Normální je postarat se o slabší, když to sami nedovedou. To je u mě civilizace a solidarita. Není to vize pro ty, kteří s jeho „normou“ nesouhlasí. Předkládá text, který prozrazuje hlavně dobrou znalost marketingu, PR a copywritingu i budování image – dobrou znalost toho, co a jak napsat, aby to mělo u čtenářů (potažmo voličů) úspěch.

Čtěte také: Získejte snadno potřebné know-how a mediální podporu pro rozjezd byznysu

Přesto všechno, shodnout se na zásadních obrysech systémové vize pro Česko možná nakonec nemusí být tak těžké. Co je ale třeba porovnávat jsou detaily a zdánlivé detaily – kdo co zaplatí (včetně zásadních odlišností daňové politiky) a pak akční plány obsahující kroky k naplnění vizí. A také styl, jakým se budou ty kroky prakticky realizovat. Zda silově nebo s důrazem na dohodu a participaci, zda bez ohledu na odlišné názory nebo s respektem k odlišnostem (i těm hodnotovým). A jakou roli v tom vůbec sehraje stát. Svoboda, demokracie, etika, pracovitost i udržitelnost a další výrazy jsou totiž jen nálepky. Až v konkrétní akci a kontextu se pozná, jak si je kdo skutečně vysvětluje.