Hlavní navigace

Vládne nafukovacímu skákacímu hradu. Mezi „světskými“ je víc než 40 let

Autor: Karel Choc, Internet Info, podle licence: Rights Managed
Jana Bohutínská

Miloš Jakl provozuje nafukovací skákací hrad pro děti. Dřív jezdil po poutích, dnes je hlavně v Praze, přímo u metra Budějovická. Tedy, když je pěkné počasí.

Doba čtení: 6 minut

Vítr je jeho největší nepřítel. Děti zná jménem a maminky na něj mají telefon, aby zjistily, zda hrad ten den nebo o víkendu rozbalí. Je to služba, tvrdí.

Po životě na cestách se usadil

Dvacet let měl Miloš Jakl skákací hrad, který měřil 8krát 11 metrů. Tehdy to byl největší nafukovací hrad na trhu a koupil ho od českých podnikatelů z vídeňského Prátru. Nyní nafukuje menší Luftburg, 6krát 7 metrů. Živnost má už od roku 1992. V 90. letech u nás přitom byl skákací hrad novinka. A já s ním od té doby úspěšně stárnu a stáří tak oddaluji, říká Miloš Jakl.

Posledních víc jak deset let je většinou v Praze na Budějovické. Předtím ale trávil svůj život na cestách. Jezdil na poutě, vyjížděl na různé akce, kam ho pozvali. Tak například deset let dovážel hrad do jedné soukromé základní školy na Břevnově. Měnit místa je však docela náročné. Musel jsem vždycky hrad zabalit, naložit, odvézt, vybalit, postavit, celý den tam s ním být, zase ho vyfouknout, zabalit, naložit, odvézt a na Budějovické ještě ten den znovu rozložit, popisuje celý proces. I proto teď zůstává na jednom místě. Nacestoval se hodně a po ježdění z místa na místo se mu nestýská.

U hradu dřív také nafukoval balonky nebo si u něj lidé mohli zatočit s kolem štěstí. To už nedělá. Teď je v důchodu, hrad provozuje při něm a zvolil si klidnější životní styl. Vždyť kdybych měl třeba balonky, nedělal bych celý den nic jiného než pejsky a kočičky pro děti, směje se na vysvětlenou.

Od horské dráhy ke skákacímu hradu

Pořídit si nafukovací hrad se samozřejmě nerozhodl zčistajasna. Od 70. let minulého století pracoval ve Fučíkárně (tehdy Park kultury a oddechu Julia Fučíka, dnes pražské Výstaviště). U horské dráhy, vyrobené v Itálii v roce 1963, se pohyboval od roku 1975 a cestoval s ní i po světě – v roce 1980 třeba na olympiádu do Moskvy. Přitom nemá rodinné zázemí mezi „světskými“. Jednou s kamarádem natíral horskou dráhu, seznámil se tu s místními a už s nimi zůstal. A teď sleduje, jak „jeho“ horskou dráhu Praha ruší.

Čtěte také: Podnikat v ústraní a bez reklamy? Pro muže z Beskyd žádný problém

Hrad nafoukne do sta vteřin a kapacita hradu je maximálně kolem deseti dětí. I když bytelný materiál by udržel i hubenějšího dospělého. Hrad má částečně zakrytý plachtou, takže mají skákající děti i v parnu trochu stínu. Hned se ptá na jména dětí, které si jdou zaskákat. Ty, co přicházejí pravidelně, si pamatuje. A jedna z maminek, která náš rozhovor zaslechne, to potvrzuje a dodává, že děti ho mají rády. Přichází malá Nikolka. Ahoj slečno, jdeš si zaskákat? ptá se Miloš Jakl, inkasuje třicet korun a Nikola jde stydlivě do akce. Běžná cena je 30 korun za patnáct minut skákání, ale zrovna dětem přidává pět minut zdarma navíc k oslavě Mezinárodního dne dětí. Vítku, trénuj, povzbuzuje dalšího malého návštěvníka.

Vsadil na dobré vztahy

Zatímco zkraje devadesátých let byl skákací hrad novinkou, dnes má jeho provozovatel silnou konkurenci. Děti mají různá skákadla a trampolíny doma i ve školkách. Jeho velkou konkurencí je ale hlavně skákací městečko u nákupního centra Arkády na Pankráci. Provozovatelů atrakcí je podle něj opravdu hodně, poutě v krajích mají rodiny „světských“ rozdělené.

Taky ale ví, že za ta léta, co se v branži sám pohybuje, spousta lidí s atrakcemi skončila, protože už je neuživily. Než vyjedou na sezónu a na poutě, musí spoustu peněz investovat a pak třeba prší a akce je úplně zkažená. Hodně se jezdí do zahraničí, třeba do Polska, kde je větší trh, tady je prťavý. „Světští“ jsou však skvělí obchodníci, to se jim musí nechat, tvrdí. Upozorňuje také na to, že je tu spousta machrů, co vyrábějí atrakce na světové úrovni a vyvážejí je do celého světa. Kdyby nás tady nezbrzdilo těch 40 let minulého režimu, kde jsme mohli být, dodává. Počátkem devadesátých let ostatně jezdil i na politické akce a provozoval tam právě skákací hrad.

Čtěte také: Rodinné huti táhne na 100 let. Přežila bolševika i módní trendy

Ke své práci teď potřebuje hrad, místo na jeho rozložení, ventilátor na nafukování a elektriku. Zázemí má v přívěsu a může v něm hrad skladovat i přes zimu, mimo sezónu. Tvrdí, že na Budějovické má štěstí na majitele soukromého pozemku, kde se s hradem usídlil. Má s nimi dobré vztahy a vycházejí mu vstříc. Komplikací se však může stát střet s vandaly. Stalo se mi i to, že mi hrad přes noc někdo propíchal, vzpomíná. Škody musel pracně opravovat.

Za ta léta praxe na druhou stranu nasbíral spoustu vtipných historek. Vypráví třeba tu, jak stál kdysi s hradem u Střížkova před obchoďákem SYP. Tenkrát vybíral tři koruny za tři minuty skákání. Nějací chlapi tam oslavovali narození dítěte jednoho z nich a strašně si chtěli zaskákat. Museli rozložit váhu, aby to hrad vydržel, směje se. Když dřív jezdil s hradem po vinobraních, všichni dospělí chtěli skákání vyzkoušet. A jako recesi zase vypráví třeba to, jak chtěl při karlovarském filmovém festivalu provozovat hrad na kolonádě.

Odborníkem na předpověď počasí

Někteří rodiče na něj mají i telefon, aby mohli zavolat a zeptat se, jestli hrad ten den nebo třeba o víkendu nafoukne. Je to služba, i děti se mě ptají, jestli tu budu zítra, odpovídá na otázku, jaké má další plány. Ovšem je to služba, která zcela závisí na počasí. Jeho nejhorší nepřítel je přitom vítr. Ve větru se ohýbají stromy a žirafa tady tancuje, říká, i když má hrad bezpečně upevněný provazy. Jinak hradu nevadí ani déšť, ani připalující slunce.

Postupně se z Miloše Jakla proto stal také expert na počasí. V mobilu má v pohotovosti asi tři meteorologické aplikace a pečlivě je sleduje. Radary mi dají 40 minut fóra, abych mohl hrad zabalit, kdyby se blížil vichr, vysvětluje. Dřív volal pro informace o počasí synovi, který pracuje na letišti. Toho už to ale nebavilo, tak tátovi pořídil nový chytrý telefon, aby mohl počasí sledovat sám. Lidi se teď pána hradu ptají, jaké bude počasí o víkendu, protože vědí, že dobře zná nejaktuálnější předpověď.

WT100 tip v článku Votrubova

Čtěte také: Muzika je jeho vášeň. Prodává gramodesky a každý den se těší do práce

Nijak svůj hrad nepropaguje, k nalezení není ani na internetu. Letos otevřel sezónu těsně po Velikonocích a běžně pokračuje až do konce října, začátku listopadu. Když jsou pěkné dny, nedá mu to, aby hrad nenafoukl. Skákací hrad je sezonní záležitost. A když bude všechno v pořádku, bude Miloš Jakl na Budějovické i příští rok. Žádného potenciálního nástupce nebo nástupkyni, kteří by po něm hrad převzali, však nemá. Patří k místní komunitě. Spousta procházejících lidí mu mává nebo se s ním zdraví, zelinář od vedle si přijde rozměnit bankovky za drobné, kamarád se u něj zastaví, aby mu nabídl vstupenky do divadla. Na kulturu ale bude mít Miloš Jakl čas nejdřív v zimě.