Ludmila Horníková a Štěpán Materna. Dva cizí lidé, které spojují stejné podnikatelské zkušenosti. Dva lidé, kteří provozují kreativní kavárny. Tedy podniky, které jsou pro Čechy poměrně velkou neznámou. Ačkoli jsou sami sobě přímou a v České republice i jedinou konkurencí, jejich podnikatelské osudy a aktivity jsou jako psané přes kopírák.
Nápad založit si v Praze kreativní kavárnu si oba dva podnikatelé přivezli ze svých pobytů na Britských ostrovech. Kreativní kavárny je zaujaly jako místo, kde se dá relaxovat a umělecky se realizovat bez nepříjemných věcí jako je špína nebo chlad, které jsou častou realitou v uměleckých dílnách. Kreativní kavárny mají být podle původního konceptu pocházejícího z USA především příjemným místem k odpočinku. Zatímco v Anglii a dalších zemích západní Evropy jsou takové podniky zcela běžné, u nás lidé stále nemají tušení, co od nich očekávat. U nás se lidem nejdříve musí vysvětlit, o co v kreativní kavárně vůbec jde, což je pro nás z hlediska marketingu docela oříšek. Nedá se to jednoduše podat v jedné nebo dvou větách,
říká Štěpán Materna, majitel tvůrčí kavárny Vypálené koťátko.
Ludmila Horníková si ideu tvůrčí kavárny přivezla z Anglie a snaží se ji dostat do povědomí Čechů.
Na úřadech nevěděli, co s námi. V zahraničí je sice konkurence mnohem větší, ale také je tam tradice, doplňuje ho provozovatelka Kavárny Maluj, Ludmila Horníková: Čtyři roky k nám lidé vcházeli zcela překvapení a nevěděli, kam nás mají zařadit. 90 % návštěvníků navíc okamžitě dodalo, že malovat neumí, a proto se do výtvarných aktivit ani pouštět nebude. V posledních třech letech už je to mnohem lepší. V informovanosti lidí nám pomohl i start konkurence, která zasvětila druhou část Prahy.
Provozovatelé kreativních kaváren nemusí být nutně výtvarníci. Musí se ale připravit na to, že budou balancovat mezi dvěma obory, tedy výtvarničinou a gastronomií. Jak se ukazuje, je to problém nejen pro ně, ale i pro úředníky. Ze začátku na úřadech ani nevěděli, kam nás zaškatulkovat. Hodiny jsme seděli nad zákony a vymýšleli, kam vlastně spadáme,
komentuje začátek svého podnikání Ludmila Horníková. Slovní spojení kreativní kavárna oba dva podniky okamžitě zařadilo mezi kavárny a restaurace. Místo toho, aby jejich majitelům přicházely nabídky barev nebo štětců, objevovaly se ve schránkách letáky inzerující hovězí půlky. Přitom si může zákazník ve Vypáleném koťátku objednat maximálně kávu, zákusek nebo toust a limitovanou nabídku občerstvení mají i v Kavárně Maluj.
Jiní by to dávno vzdali
Rozhodli jsme se podnikat v době začínající krize. Banky tehdy novým firmám vyhlásily stop na úvěry. V našem případě to platilo dvojnásob, protože jsme přišli s malým, ale relativně nákladným projektem,
vzpomíná na nedávnou dobu Štěpán Materna. Měl ale štěstí, protože sehnal vhodné prostory a finance zajistili přátelé, kteří v úspěch kreativní kavárny věřili. (Nutno dodat, že investované peníze se jim stále ještě nevrátily, pozn. redakce). Tvůrčí kavárna nepatří do kategorie firem, kde je možné čekat rychlé zúročení. Na bankovní půjčku proto před sedmi lety nedosáhla ani Ludmila Horníková se svou Kavárnou Maluj: Půjčku si vzal přítel a spláceli jsme ji ještě mnoho let poté, co jsme otevřeli. Já kvůli svému nápadu prodala i byt a peněz bylo stejně málo. Spoustu věcí jsme nakonec oželeli. Vybavení jsme pořizovali s ohledem na nejnižší ceny a s tím, že některé věci jsou potřeba, ale vůbec se nám nelíbí.
I přes velké potíže, které provázely start obou podniků a jejich následný rozvoj, se dá říct, že se na trhu etablovaly. Kavárna Maluj na Vinohradech funguje už sedm let, dejvické Vypálené koťátko je otevřeno tři roky. Obě firmy sází na alternativnější klientelu, firemní zákazníky a matky s dětmi. Už z toho důvodu jsou nekuřácké a mají dětské koutky. Na rodinách s dětmi se ale byznys stavět nedá. Děti totiž baví malovat stejně tak na hrnky, jako na obyčejný papír a druhá varianta je podstatně levnější. Míváme proto plno hlavně k večeru, kdy k nám zajdou ženy po práci. Mám radost, že v poslední době se rozrůstá i pánská klientela,
říká Ludmila Horníková.
Velkou část zákazníků tvoří mladší lidi, trochu alternativně smýšlející. Třetí skupinou, kterou se nám zatím nedaří dostat do podniku v míře, jakou bychom si představovali, jsou pracovní kolektivy, které si u nás uspořádají třeba večírek nebo teambuilding,
doplňuje Štěpán Materna.
Sociální sítě jsou jen berličkou, nespoléhejte na ně
Oba dva podnikatelé proto stále hledají tu nejvhodnější cestu, jak o sobě dát vědět více lidem. Protože jim chybí finance, hledají laciné alternativy. Ani sociální sítě nebo slevové servery ale nejsou tím nejlepším řešením. Zvlášť pokud se neřídíte základními pravidly marketingu. Na facebooku máme 800 fanoušků, což je na malou kavárnu docela dobré. Občas tam děláme nějaké akce, ale speciální péči fanouškům nevěnujeme. Že nás lidé olajkují, to je fajn, ale já daleko víc potřebuji, aby se zvedli od počítače a kavárnu fyzicky navštívili,
hovoří o svých zkušenostech Štěpán Materna.
Facebookový profil své firmy spravuje i Ludmila Horníková, ale navíc vsadila na slevové servery: Nabídnuté vouchery sice přitáhly spoustu lidí a mohli jsme díky tomu pořídit nové vybavení, ale dlouhodobě se na takové akce spoléhat nedá. Většina z těch, kteří si voucher koupili, už podruhé nepřišli. A navíc se dalších slev začali dožadovat i lidé, kteří k nám chodí pravidelně. Nakonec se ukázalo, že celá akce byla pro firmu po finanční stránce minusová a další už si nemohu dovolit.
Devatero řemesel, desátá bída
Dalším pojítkem v příběhu Štěpána a Ludmily jsou sny. Pokud má firma na trhu obstát, je třeba přemýšlet více pragmaticky. To po svých zkušenostech potvrzují oba dva mladí podnikatelé.
Štěpán Materna měl při rozjezdu firmy štěstí na vhodný prostor i kamarády, kteří poskytli finance.
Na začátku jsem si podnikání představoval jako Hurvínek válku. Moc jsem nevěděl, v čem vlastně taková živnost spočívá. Teď je mi jasné, že pouhá záliba nestačí. Je například důležité se víc věnovat byznys plánu a nechat obsluhu na někom jiném. Pokud chcete být přes den za barem a v noci vyřizovat objednávky a papíry, tak se dřív nebo později nevyhnete chybám a vyhoření
, říká Štěpán Materna.
A Ludmila Horníková ho doplňuje s tím, že vlastně vůbec není podnikatelský typ: Měla jsem vizi kreativní kavárny, ale pořád si hledala něco, co mě bude živit mimo a případně i trochu táhnout provoz kavárny. Založila jsem IT firmu nebo obchod. Postupně jsem ale zjistila, že tudy cesta nevede. Teď už se věnuji pouze kavárně a další projekty jsem si zakázala. Vidím díky tomu možnosti, které jsem dříve z nedostatku času přehlížela. Jak se říká, devatero řemesel, desátá bída. Jsem ráda, že jsem to konečně pochopila.
