Hlavní navigace

Vsadit na veganské potraviny se jim vyplatilo. Jak jejich „nemlékárna“ funguje?

20. 5. 2019
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

 Autor: Karel Choc, Internet Info, podle licence: Rights Managed
Nejdříve si rostlinnou alternativu mléka mixovali pro sebe doma v kuchyni. Pak na veganském stravování postavili vlastní podnik, kde je baví pracovat po svém.

Provází je štěstí na lidi. Nakopla je crowdfundingová kampaň i profesionální prostory. A plánují dál, protože ve vlastním byznyse podle nich sny nemají strop.

Na doraz a pak první zaměstnanci

Amálie Koppová a David Heliodor Balcar stojí za značkou Nemléko. Vyrábějí rostlinnou alternativu živočišného mléka a další nemléčné produkty. Jako pár si přitom začali rostlinná mléka připravovat nejdřív pro sebe. Pak, někdy v půlce roku 2016, je nabídli dál. I když nebyli z oboru, jídlo je bavilo. A jejich projekt tak pomalu krystalizoval.

Zprvu všechno obstarávali sami – nakupovali suroviny, vyráběli, prodávali, rozváželi, komunikovali. Amálie, která navíc souběžně až do letoška studovala design na vysoké uměleckoprůmyslové škole, měla na starosti také obaly a celou vizuální stránku i sociální sítě. David zase komunikoval s obchody a zajišťoval prodej.

Následně se rozhodli pro crowdfunding a získali prostředky v kampani na Hithitu. Tehdy nás ještě tolik lidí neznalo. Kampaň to ale změnila, říká David. Začali při ní spolupracovat s influencery, v rámci kampaně využili i možnost PR podpory. To jim pomohlo. Hodně tehdy také jezdili na trhy – i na pražskou Veggie Náplavku u Vltavy, kde bývají dodnes a setkávají se tu se zákazníky. David vzpomíná, že na Vánoce 2016 už toho na ně ale bylo moc. Jednou se mu dokonce stalo, že usnul za volantem. Vyústilo to v přijetí prvních zaměstnanců.

Ideální prostor a dvacky na dřevo

Když Amálie rekapituluje, co se ještě od poloviny roku 2016, kdy začínali, událo, za nejsilnější momenty označuje ty, kdy stěhovali celou výrobu. Začínali v kuchyni u rodičů, pak si kuchyň pronajímali a pracovali i v noci v zavřené restauraci. Bylo to provizorium. Až nakonec zakotvili v Černošicích – Mokropsích, v budově bývalé zmrzlinárny, kousek od břehu Berounky. Do vybavených prostor o 780 metrech čtverečních nemuseli ani příliš investovat a kolaudace na potravinářský provoz už byla hotová. Stěhování byl milník, kdy jsme zvětšili a víc zprofesionalizovali výrobu, říká Amálie. Jen tak tak jsme v tu chvíli utáhli nájem. Ale věděli jsme, že lepší prostor neseženeme, dodává David k poslednímu bleskovému přesunu a směje se tomu, jak první nájem sázeli majitelům na stůl ve dvacetikorunách cestou ze závozu.

Nový prostor jim ale umožnil víc a lépe vyrábět. Mohli nabrat další lidi. Neuvěřitelně nám to zvýšilo efektivitu práce, už jsme nemuseli věci převážet z různých míst sem a tam. Vejdeme se sem s paleťákem, takže všechno pořád nemusíme překládat z palet do přepravek, abychom to někam přemístili. Získali jsme nakládací rampu, což je o hodně lepší, než když jsme věci skladovali ve sklepě v paneláku a nebylo tam ani kde zaparkovat, přibližuje David, jak velký krok pro ně stávající prostory znamenaly.

Na lidi mají štěstí

Ve výrobě přitom začínali s mandlovým Nemlékem, přidávali příchutě, a to i sezonní, později nabídli nápoj z máku a nejnověji z lískových oříšků. Vyrábějí už také složitější Nejogurty a Nemáslo. Novinkou je jejich vlastní zmrzlina. Od začátku měli spoustu plánů, jak budou dělat všechny mléčné produkty v nemléčné variantě. Ale v praxi jsme zjistili, že to ve velkém objemu není tak jednoduché jako doma v mixéru, říká Amálie. David vysvětluje, že postupují tak, aby jedním produktem vždy vydělali na vývoj dalšího. A pozvolný postup se jim osvědčuje i jako prevence proti chybám.

Dnes pracují stabilně v desetičlenném týmu, pár lidí je s nimi od začátku. A dalších zhruba deset lidí jim ještě pomáhá. David upřímně říká, že při každém pohovoru po lidech, kteří se u nich ucházejí o místo, žádá, ať v práci nelžou a nekradou. Ještě se to prý naštěstí nestalo.

PŘÍBĚHY PODNIKATELŮ

Jak se podniká v Česku? Sledujeme příběhy těch, kteří se to rozhodli zkusit.

Aneta Adamčíková při práci (běžně je dílna z hygienických důvodů bez zeleně).

Tvrdí totiž, že na lidi mají od začátku štěstí. A to jak na své spolupracovníky, tak na podporovatele. Třeba na člověka, teď už kamaráda, který je poznal v začátcích na trzích a půjčil jim peníze. Nemuseli tak hledat investora, ani se pokoušet získat půjčku u bank. Představte si, že se někomu líbí, co děláte, a sám od sebe se vás zeptá, jestli vám nemůže s něčím pomoci. Potřebovali jsme si tehdy koupit dodávku s chlazením. A nebyl jediný, kdo nám pomohl, to mě pozitivně překvapilo, vypráví David s tím, že pokud by mohl něco zpětně změnit, pokusil by se snad jedině dřív zaplatit nějakého spolupracovníka, aby nemuseli s Amálií všechno dělat sami a jet nadoraz.

Když vyjmenovávají klíčové momenty svého dosavadního podnikání, nedají dopustit ani na svého kamaráda Marka Mikulece a jeho firmu Foodstr, která teď vyrábí stroje pro potravinářské provozy a chemickou výrobu. Seznámili se s ním, když potřebovali vyrobit na trh kolo štěstí. Jako svou diplomku pak realizoval stáčecí linku na Nejogurty. A založil si firmu. Byla to díra na trhu. Když je někdo malý potravinářský výrobce, nechce už všechno dělat ručně, ale nemá velké peníze na poloautomatické nebo automatické stroje, dokáže mu Marek udělat stroj na míru za rozumnou cenu. Nám to neuvěřitelně pomohlo, bez něj bychom se ve vývoji nedokázali posunout dopředu, pochvaluje si David.

Víc ekologie, nikoliv aktivismus

Ačkoliv jsou sami vegani a nabízejí veganské produkty, nemíří jen na veganskou cílovku a nebudují aktivistický projekt. Spíš chceme tento ekologičtější způsob stravování přiblížit lidem, kteří se stravují běžně a chtějí v tom něco změnit. Nebo těm, kteří mají nějaké potravinové alergie. Nebo prostě jen chtějí ochutnat něco jiného. Nikoho nechceme k ničemu nutit, ani ho přemlouvat, spíš motivovat, popisuje Amálie jejich přístup. David připomíná, že jim jde hlavně o to, aby jejich produkty co nejlépe chutnaly a vypadaly. Pozorují zároveň, že se čím dál více lidí o kvalitní jídlo zajímá a není jim lhostejné ani to, co je v pozadí potravinářského průmyslu. Připomínají, že do veganských restaurací nechodí zdaleka jen vegani. Nebo zmiňují nabídku ošklivé zeleniny na online marketu Rohlík.cz, přes který Nemléko také prodávají.

Komu pomáhají?

Amálie s Davidem mají také projekt Nemléko pomáhá. Určité procento z tržeb posílají vybrané neziskovce a snaží se tak zviditelnit, co jim připadá zajímavé. Pomoc se pokaždé týká zvířat. A každé dva měsíce neziskovku střídají.

Přijde nám to jako důležitá aktivita. Byli bychom rádi, kdybychom ji do budoucna mohli rozvinout ještě víc, uvádí Amálie. Vždycky si přitom uvědomím, že se nám daří dělat něco, co nás živí, co dává práci dalším lidem a ještě se nám letos zřejmě podaří poslat sto tisíc korun na zvířecí charitu. Mám z toho radost, upřesňuje David.

Jejich základní obchodní myšlenkou je přání, aby se Nemléko dostalo k co nejvíce lidem, kteří si ho chtějí koupit, a aby ho pohodlně sehnali. Odběratele tedy nijak netřídí, dodávají tomu, kdo si řekne. Akorát nedodáváme třeba do řeznictví nebo zkrátka tam, kde by se naše myšlenka s dotyčnou provozovnou přeci jen příliš tloukla. Když dodáváme do restaurací, díváme se na to, jestli mají na jídelníčku alespoň jedno veganské jídlo. Navíc už také dokážeme odhadnout, kde se Nemléko bude prodávat a kde ne, uvádí David k jejich strategii. Dodávají přitom po Česku i na Slovensko. Výhledově se dívají do Německa, s Rohlíkem do Maďarska. Nemléko je k dostání i v Leo Expressu. Netušili jsme, jak pozitivní to bude mít odezvu, diví se David.

Pracují po svém a jejich sny nemají strop

Vyrábějí vždy podle objednávek na následující týden. Dlouho přitom neměli víkendy. Teď už naštěstí víkendy máme a pracujeme osm hodin denně. Je to však pro nás novinka posledních měsíců. Díky zvýšenému prodeji můžeme mít ve výrobě tolik lidí, kolik potřebujeme, aby bylo pracovní tempo příjemnější, prozrazují.

Jsou rádi, že mohou pracovat po svém a na sebe, s určitou flexibilitou. Pracují s lidmi, které si sami vybrali. Snaží se vytvářet příjemné pracovní prostředí, což je i jedna z jejich firemních hodnot. Do práce se těším, konstatuje David. Líbí se mu, že mohou mít sny a plány, kam až v podnikání dojít, a neexistuje v tom žádný strop. To je osvobozující a dokáže mě to ráno vytáhnout z postele, dodává.

Amálie už marketing předala své kolegyni, nechala si jen supervizi nad vizuální stránkou, David je výkonným ředitelem. Společně řeší, do jakých produktů se pustí a kam celkově budou firmu směřovat. Jak se jim zároveň podniká v páru? Podle Amálie to není jednoduché, ale jde to. Naše potíž trochu je, že jsme oba hodně dominantní. Uvědomili jsme si, že pro nás není úplně zdravé pracovat pořád spolu. Sama se tedy z Nemléka trochu uvolňuji. David tak má větší vůdčí sílu a já zase prostor i pro další projekty, prozrazuje Amálie.

Brand24

Tím otevírá téma dalších plánů. Na popud jednoho ze svých odběratelů se pustili do výroby ledových čajů Yestea, bez cukru a umělých aromat. Měli jsme výrobní kapacitu a také je pro nás lepší mít širší sortiment, protože klesá i cena chlazené dopravy, když zavážíme víc zboží do obchodů. Navíc nám samotným vadilo, že jsou u nás na trhu jen strašně sladké čaje, vysvětluje Amálie s tím, že čaje jsou na rozdíl od Nemléka více sezónní zboží, které se prodává hlavně od jara přes léto. A mají i další plány. Jen si to, jakým směrem se také dívají do budoucna, zatím nechávají pro sebe.

A jak funguje byznys postavený pro změnu na hummusu? Podívejte se:

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).