Minimum surovin, maximum chutí. Tak se dají charakterizovat produkty Čočkýny Jana Pohořelého. Zjistěte, jaká k nim byla cesta.
Co se dozvíte v článku
Nejprve šlo o univerzitní projekt
Jan Pohořelý na úvod zmiňuje, že viděli podobný produkt v zahraničí a společně s kamarádkou Simonou si řekli, že by něco takového vyzkoušeli jako projekt. Studovali tehdy na České zemědělské univerzitě a v rámci toho studovali Team Academy Prague. Tam se učí skrze projekty a oni tedy zkoušeli pracovat s různými luštěnami a čočka jim vyšla na výrobu nejlépe z technologického hlediska.
Začali experimentovat a produkty vyráběli po večerech ve školní kuchyňce. Jan na to rád a s úsměvem vzpomíná. Jednou nás tam zamkli, protože bylo po desáté a přestaly fungovat čipy. Naštěstí jsme si poradili, ale máme z toho i vzpomínkové video jako kompilaci těch našich začátků. Je to moc fajn se na to zpětně podívat,
dodává.
Na začátku bylo podle Jana nejtěžší vyladit konzistentnost výroby. Jednou za čas se jim stalo hrnečku vař a olej se najednou zničehonic rozvířil, začal pěnit a přetekl celou fritézu i celý stůl. Pod stolem byly věci cizích projektů, nějaké seconhandy, takže oblečení a všechno bylo od oleje. My jsme to museli lopatkou sbírat, protože tam nebyl žádný odtok,
usmívá se Honza a doplňuje, že nekonzistentnost byla jedním z důvodů, proč na univerzitě tento projekt opustili.
S časem a chutí
Jan Pohořelý se poté s vysokou školou rozloučil a po čase se rozhodl k čočce vrátit. Motivací mu byly i reakce okolí, které byly pozitivní. Navíc přemýšlel, co bude dělat a čočku měl stále na srdci. Myslel na to, že se mu to líbí a chce něco takového vyzkoušet. Roli hrálo také to, že tehdy na univerzitě měli k tomu více projektů a tomuto nemohli dát tolik, kolik by vyžadoval. Měl jsem čas a chuť, to ve mně zůstalo,
zdůrazňuje Jan.
Tehdy Jan Pohořelý vyklidil sklepní koupelnu a začal doma testovat a technologicky experimentovat. Tím se mu povedlo výrobní proces zprovoznit, ale jak s úsměvem říká, podrobnosti z hlediska výrobních technologií si nechá pro sebe.
Administrativa a legislativní věci nebyla podle Jana složitá, jen je to pro člověka, který tím prochází poprvé, krok do neznáma. A to je něco, z čeho jde strach. Mu se firmu podařilo založit přes partnerskou firmu Komerční banky, a poté si našel účetní firmu. Co se týče legislativy kolem výroby a balíčků, tak si načetl evropskou legislativu, což bylo podle něj přímočaré, jen se tím musel prokousat. Poté jsou tu požadavky na výrobu, aby byla zkolaudovaná, na hygienu a tak dále. Tam byly překvapení z hlediska úprav prostoru, ale v rámci administrativy člověk může jít krok po kroku a vlastně se k tomu docela jednoduše dopracuje,
shrnuje Jan.
Produkt pro ty, co chtějí mlsat
Výrobky od Čočkýny ocení ti, kteří si chtějí smlsnout na něčem, co je o něco zdravější. Tedy ti, kteří nechtějí mít výčitky nebo mají pocit, že si dávají zdravější alternativu. My neříkáme, že je to zdravé, pořád si za mě radši dejte salát. Ale je to alternativa, která má vyšší výživové hodnoty než třeba brambůrky nebo lentilky a podobně,
podotýká Jan.
V porovnání s jinými snacky mají výrobky od Čočkýny vyšší obsah vlákniny a bílkovin. Podle Jana mají také dobré praktické balení, oproti chipsům, a to i luštěninovým, je mnohem menší. Navíc je uzavíratelné, takže když člověk jde kamkoliv na výlet, na kolo, nebo někam sportovat, tak si to může vzít jednoduše sebou.
V jejich nabídce najdete slané snacky v podobě smažené čočky několika slaných příchutí a sladké mlsání: čočku se skořicí, kakaem nebo zázvorem. Podle Jana lidé čočku nejčastěji jí samotnou jako takový snack, ale slané varianty se hodí do krémových polévek. Vydrží tam křupavé a nerozmočí se jako například krutonky z chleba. Stejně jak se mohou dát do jakýchkoliv salátů nebo jídla, kde si člověk chce přidat nějakou texturu, křupavost a chuť. A sladké varianty jsou skvělé třeba do jogurtu nebo do nějakých kaší,
přidává Honza a doplňuje, že je u zákazníků je nejoblíbenější příchutí sůl. A na vánočních trzích sůl předčila skořice.
Marketingové aktivity jsou prodejní
Pro Čočkýnu jsou marketingové aktivity těmi prodejními, protože jsou hodně maličká firma. Takže dodávání do maličkých farmářských, veganských krámků nebo do nějakých fitek. A hodně se snažíme být vidět na různých farmářských trzích, kde je právě příležitost dávat lidem ochutnat. Třeba i na těch vánočních, velikonočních, a tak podobě,
vyjmenovává Jan s tím, že momentálně mají trhy na několika místech v republice, například v Praze, Plzni nebo Brně. Snažíme se objíždět i různé jiné akce, jako jsou koncerty, půl maratony a různé festivaly, aby měli lidé možnost Čočkýnu ochutnat,
doplňuje Jan Pohořelý s tím, že lidé jsou většinou překvapení a často se k nim vrací.
Ve hře jsou i další luštěniny
Jan přiznává, že jej lákají i další luštěniny. Do budoucna by rád zařadil do nabídky i pražené varianty hrachu nebo cizrny. U pražení by odpadl problém s tím, že u smažení se degraduje olej, a to je na produktech to nezdravé. Proto by to rád zařadil pražené varianty a také další luštěniny. Navíc by tím vznikly další produktové řady. Například cizrna je trošku větší, takže líp zobe z pytlíčku a má samozřejmě trochu jinou chuť. A bio vstřebatelnost je větší než u čočky,
popisuje Jan.
Čočkýna momentálně řeší novou větší výrobu a budou do nabídky zařazovat bio-kvalitu a také nové příchutě slaný karamel a jarní cibulka. Do budoucna plánují rozšíření produktových řad a nějakých ostatních luštěnin a také rozšiřování se do zahraničí. Krátkodobě to bude s novou výrobou a novými balíčky Slovensko a střednědobě chceme udělat rebranding a rozšířit výrobky do Evropy. Ideální cíl je stát se největším výrobcem luštěninových snacků v Evropě. Ale to je asi hodně dlouhodobě,
uzavírá se smíchem Honza.
Tip na další příběh
Vyrábějí poctivé a zdravé datlové sladkosti. Jak se jim podařilo prorazit?
V Datlovém království pracují s netradiční surovinou. A to s datlemi. Na trh přinášejí ručně vyráběnou a poctivou alternativu ke sladkostem. Více v článku.
