Do byznysu se však Tereza Havrlandová ve svých 24 letech nepustila s přesnou dlouhodobou vizí vybudovat firmu, ale se silnou myšlenkou, kterou chtěla realizovat.
Propadla totiž raw food, což je syrová rostlinná strava, kde se akceptuje tepelné zpracování maximálně do 42 stupňů Celsia. Byla jsem z konceptu raw food úplně odvázaná. Chtěla jsem proto většímu počtu lidí ukázat jídlo, které je zároveň zdravé a chutné,
vrací se na začátek. Nejdřív začala obchodovat a zboží, hlavně tzv. superfoods (superpotraviny), dovážet. Pak se ale pustila do vlastní výroby. Právě rozhodnutí vyrábět dnes považuje za první velký milník ve vývoji firmy, kterou pojmenovala nadčasově LifeFood.
Nový trh – a pak se někdo sveze
V raw food od začátku v Česku stavěla nový trh, kde zprvu neměla žádnou konkurenci. Žádné výhody v tom ale moc nevidím. Maximálně dobrý pocit. Z ekonomického hlediska to má jen samé nevýhody,
prozrazuje dnes Tereza. Vysvětluje, že jako první na trhu měla hlavně hodně mravenčí práce s tím, aby zákazníkům vysvětlila, co to raw food vůbec je a proč by ho měl někdo chtít konzumovat.
A ve chvíli, kdy se to podaří a podnikání začne být zajímavé, někdo se s tím sveze. Vstoupí na trh, okopíruje, co máte, a nabídne to levněji, méně kvalitně a z horších surovin. Asi je to ale v byznyse normální a těžko se s tím bojuje,
tvrdí Tereza. Své výrobky proto teď nabízí jako „really raw“, tedy skutečně raw.
Dalším podstatným krokem v rozvoji Terezina podnikání byl vstup na zahraniční trhy a zahájení exportu (nyní už je LifeFood aktivní ve více než třicítce zemí a hledá další). Připomíná totiž, že aby celý podnik mohla rozjet, hodně se zadlužila. Po prvním roce výroby se ale ukázalo, že český trh v té době na to, aby firma začala vydělávat a mohla dluhy splatit, nestačí. Otevřela přitom i fresh bar, kde nabízela čerstvá jídla. Dnes obvyklá věc byla v té době také novinka.
Jenže jsme zjistili, že to také není cesta. Bylo to strašně pracné, prodeje moc nerostly a další fresh bary jsme otevírat nechtěli. Řekli jsme si, že se raději budeme věnovat tomu, co lze vyvézt a má trvanlivost šest a více měsíců,
vypráví. Její pohled tehdy směřoval v první řadě do Německa, které je blízko a trh se zdravou stravou mělo rozvinutější. Tehdy, tedy v roce 2009, také začala vyrábět svou vlajkovou loď, raw tyčinky. Do výroby se podívejte i ve fotogalerii na serveru Vitalia.cz: Lifefood: Nahlédněte pod pokličku raw produktů.
Znovu na nohy
Pozdější změnu přinesl v roce 2011 německý investor, kterému Tereza prodala ve firmě 49% podíl výměnou za kapitál a distribuci v německy mluvících zemích.
Spolu s tím, že jsme začali vyrábět privátní značku pro Dánsko, to nastartovalo náš raketový růst. Pět let jsme masivně rostli jak finančně, tak prostorově i množstvím lidí. Dokud spolupráce s dánskou značkou neskončila a my jsme nepřišli o 40 procent obratu,
rekapituluje Tereza otevřeně. Rok na to začal ve firmě investor dělat potíže, přestal platit za zboží a přivedl ji do velmi obtížné finanční situace. Teď má kvůli tomu za sebou firma drsné období, které ale úspěšně přestála.
Těžké období Terezu v podnikání posunulo. Tvrdí, že se musela naučit věci, o které se předtím vůbec nezajímala. Firmu to vyčistilo. To, co nefungovalo, prostě odpadlo. Nejvíc měla firma kolem sto čtyřiceti zaměstnanců, dnes jich má stovku. A po Evropě, arabských zemích nebo Hong Kongu se poohlíží po dalších trzích, kde LifeFood ještě neznají. Aktuálně má v hledáčku Severní Ameriku a Čínu. Objímá tak velké spektrum spotřebitelských preferencí, zkušeností a kulturních zvyklostí.
Jak s tím pracuje?
To je přesně to, co se vlastně nikdy nedozvíme. Nemáme vlastně vůbec šanci ve všech těchto zemích, třeba na rozdíl od Německa nebo Slovinska, přesně zjistit, kdo je náš zákazník,
říká Tereza. Přečtěte si také o podnikatelce, která naopak vsadila na klasiku, a to v článku Jedinečnost frgálů je především v jejich chuti, říká Martina z Fryštáku.
Čokoládová tyčinka ve vedení
Zatímco původně Tereza začínala jen s notebookem, pak si pro výrobu pořídila starou pekárnu v Žitné ulici. Byla to taková velká kuchyně o 140 metrech čtverečních. Tam jsme vyráběli první výrobky, naše krekry,
popisuje. Koncem třetího roku, kdy už vyvážela i do Německa a Velké Británie, přestaly prostory definitivně stačit. Pořídila 500 metrový vybydlený prostor v Praze – Běchovicích, a to další starou pekárnu. Tady se s firmou usadila zatím definitivně. Prostory rekonstruovala a postupně zvětšovala až na dnešních 3500 metrů čtverečních.
Vyrábí tu jak vlastní značku, tak privátní značky na zakázku. Surovin, které při výrobě ve firmě využívají pro svou vlastní značku, je teď kolem dvou set a ve výrobě mají devadesát až sto vlastních položek. Nejdůležitější kategorií jsou tyčinky, kde je stále nejprodávanější ta čokoládová, jež je i Terezinou srdcovkou. Za ní pak jde v závěsu tyčinka kokosová. Mezi krekrami a sušenkami vedou krekry olivové a konopné, které předběhly dlouho u zákazníků nejoblíbenější krekry italské. Na svém osobním top listu má však Tereza třeba i marawkánku, u které moc nerozumí tomu, proč se prodává málo, když je podle ní tak dobrá.
Nejlepší je ochutnat
Jak Tereza vysvětluje, některé recepty a produkty vzniknou rychle a první vzorek je to pravé. Jiné vznikají komplikovaněji, dlouho se dotahují. Jindy vzniká recept cíleně na konkrétní ingredienci. Stane se ale i to, že ladíme recept a pak z něj někdo náhodou něco vyhodí a je to ono. Tak vznikly i konopné krekry, když někoho napadlo dát ze zelných kreker pryč zelí,
dává nahlédnout do firemní kuchyně. A protože chceme u vlastní značky nejvyšší kvalitu, stále také musíme řešit nějaké nečekané situace. Některé plodiny mají výpadky a stane se, že je třeba dva tři měsíce nemáme k dispozici, což zákazníci samozřejmě vůbec neocení,
popisuje další situace ze svého podnikání.
Prodávají přitom jak v maloobchodní síti, tak na vlastním e-shopu. Ten sice není moc podstatný ve vztahu k obratu celé firmy, ale roste a je možné přes něj komunikovat se skupinou loajálních zákazníků. Ti tu nakupují, čtou blog, recepty a také firmu sledují na sociálních sítích.
Skupina lidí, kteří chtějí jíst zdravě, se podle Terezy od jejích začátků v byznyse rozšířila. Zároveň ale vidí, že je zdravá strava také trend, kterého leckterý výrobce jen využívá. Sama ve firmě vsází hlavně na to, aby zákazníkům přesně vysvětlili, co jim nabízejí. A hledají místa, kde jim mohou dát své výrobky ochutnat – ať už jsou to veletrhy, které podle Terezy spíš odeznívají, nebo nově sportovní akce. Stále totiž hledáme cesty, jak se k našim potenciálním zákazníkům dostat blíž,
dodává.
Svoboda a stopka manipulaci
Firmy se dnes snaží zakládat své podnikání na hodnotách. I Tereza na nich svou činnost od počátku staví. Nejdůležitější věc, na které si zakládáme, je pro nás kvalita produktů. Nechceme dělat žádné ústupky. Hlídáme si kvalitu surovin a snažíme se mít co nejbližší kontakt s jejich pěstiteli a zpracovateli z menších komunit a farem, které se sdružují do kooperativ. Podnikáme slušně a eticky, a to i vůči zaměstnancům a planetě. Snažíme se aplikovat ve firmě pravidla svobody v práci. Nepoužíváme také žádný manipulativní marketing,
objasňuje Tereza svůj přístup. I v ekologii ostatně patřila mezi průkopnice. Už před jedenácti lety se snažila zboží balit do kompostovatelných obalů, ale zákazníci na to ještě nebyli připravení a zohlednit v ceně výrobků obal, který stál samotný deset korun, nebylo možné. Teď se k ekologickému balení zase vrací.
Když má říct příklad, jak se v její firmě projevuje zmíněná svoboda v práci, směje se, že ji klidně přijdou zaměstnanci za něco sprdnout. Připouští, že ne pro každého nového zaměstnance je svoboda v práci a plochá firemní struktura něco, na co by byl zvyklý. Někteří kvůli tomu zase rychle odejdou, i to se stává. Jiní jsou nadšení. Lidé u nás totiž musí dělat rozhodnutí a nést za ně odpovědnost. Nikdo je nevodí za ručičku. Což není pro každého,
objasňuje. Svobodu v práci podporuje také podnikatelka Michaela Thomas. Její příběh čtěte v článku Michaela chce designem měnit svět k lepšímu. Vsadila přitom na svobodnou firmu.
Pořád fyzicky v práci? Něco je špatně
Tereza je také docela známá tím, že hodně cestuje. Zrovna jsem si o sobě někde přečetla, že trávím vždycky půl roku v tropech. To ale nebyla pravda nikdy. A když teď v zimě odjedu na tři měsíce, je to zázrak, spíš to vychází tak na dva, dva a půl,
dává nahlédnout do svého životního stylu. Uznává ale, že dřív cestovala víc než v posledních letech, kdy stavěla firmu zase na nohy.
Tvrdí však zároveň, že i když je v Česku, udělá stejně nejvíc práce z domova a hodně funguje na dálku. Fyzicky se snažím být ve firmě co nejméně, i když vím, že přímý kontakt s lidmi je důležitý,
říká podnikatelka, která podle svých slov stále pracuje kolem 70 hodin týdně. Pokud ale nějaký podnikatel musí být po třinácti letech v byznyse každý den fyzicky na pracovišti šestnáct hodin denně, asi dělá něco špatně,
dodává s tím, že pokud je pro ni něco priorita, jiné věci tomu přizpůsobí, i když to třeba není ideální. Nedělám si ale iluze, že je možné všechno dělat perfektně,
uvádí.
O tom, že je podnikatelka, Tereza říká: Je to svoboda vykoupená závazky. Neumím si ale svůj život představit jinak.
Prozrazuje, že příjemnou satisfakcí jsou pro ni zákazníci, kteří za ní na veletrhu přijdou na stánek, aby se podělili o to, jak jim výrobky od LifeFood chutnají. A že jim také pomohly změnit způsob stravování a životní styl.
Podívejte se i na to, jak v potravinářském oboru se značkou Arax podniká Martin Moučka:
