Hlavní navigace

Založila malé papírnictví s ručně malovanými vzory. Její produkty jsou hit

17. 9. 2021
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

 Autor: Kateřina Červená
Nahlédněte do originálního papírnictví MANKAI Paper, které navždy bude jen malou značkou. Alespoň to tvrdí jeho zakladatelka a majitelka Markéta Jinochová.

Na svůj byznys si nikdy nevzala půjčku. I po osmi letech, kdy se podnikání věnuje, tvrdí, že je stále na začátku. Svoji značku si chce uchovat zcela originální,  ale i malou. Má pouze jednu kamennou prodejnu a velmi úspěšný e-shop. A to jí stačí. Hostem serveru Podnikatel.cz byla Markéta Jinochová z originálního papírnictví MANKAI Paper.

Markéto, vy jste své papírnictví zakládala už v roce 2013, přičemž svůj byznys jste postavila na ručně malovaných vzorech. Jak těžké bylo vůbec rozjet takový byznys?

Všechno to vzniklo velmi pozvolna a vůbec ne za účelem dělat byznys. Nemůžu si vůbec stěžovat na počáteční podnikatelský stres, protože jsem měla k tomu doma skvělé podmínky. Nic mě netlačilo a mohla jsem si dělat, co jsem chtěla. A protože jsem měla kreativní přetlak, tak jsem začala dělat plakáty. Moje předchozí zaměstnání bylo webová grafička, takže jsem na práci v počítači a v grafických programech byla zvyklá. Takže má počáteční tvorba byla postavena na digitální tvorbě, na plakátech, a ty jsem začala prodávat na Fleru a čekala jsem, co se bude dít. Byla jsem strašně nezkušená a zvědavá. Tím jsem začala.

Takže od plakátů jste potom přestoupila k papírnictví. Proč zrovna papírnictví?

Opět se to vyvrbilo organicky, tak jako všechno v této značce, kterou jsem založila. Plakáty se zalíbily, prodávaly se a já jsem přemýšlela, jak rozšířit sortiment. Tak jsem začala dělat Pexesa. Vytvářela jsem i pohlednice, protože jsem chtěla zůstat u papírového materiálu. A byly to zrovna věci, které moc nestály. Pexesa jsem tiskla na začátku doma. Pořídila jsem si dobrou kvalitní barevnou tiskárnu. Pohlednice nebyly v tiskárně tak drahé, takže jsem nemusela mít obrovský budget. Díky těmto začátkům jsem začala sbírat postupně peníze na to dělat další a další věci. A tím, že se to prodávalo na Fleru, postupně mi rostl budget a mohla jsem si dovolit další drobnosti, třeba nálepky a postupně vznikly i sešity.

Dnes máte e-shop, dokonce i kamennou prodejnu a vaše nabídka je opravdu rozmanitá. Na koho konkrétně cílíte?

Cílová skupina se nám vyprofilovala prakticky sama. Jsou to lidé, kteří si chtějí udělat radost, kteří mají rádi českou tvorbu, a jsou to lidé, kteří chtějí podporovat české značky. Lidé, kteří chodí k nám do obchodu, odcházejí s úsměvem.

Dnes jsou ale trendem spíše elektronická média. Myslíte si, že se lidé k papíru zase vrátí? Když se třeba podíváme na vánoční období, je tu šance, že by se lidé od posílání SMSek vrátili opět k posílání hezkých pohledů a třeba i ručně psaných dopisů?

Myslím si, že v tom hodně zaúřadoval covid. Už loni se obrovsky zvedl prodej pohlednic a dopisních setů a lidé, jak si navzájem chyběli, protože se nemohli potkávat, si začali psát tak jako za starých časů. Takže si myslím, že už se k tomu lidé vrátili.

Navážu na to, co jste říkala, a to se týká covidu. Svůj kamenný obchod v pražských Holešovicích jste otevřela těsně před příchodem první covidové vlny.

Ano.

Jak tu situaci zpětně vnímáte?

Bylo to přesně měsíc před první covidovou vlnou. Bylo to strašně náročné. V té době jsem dělala všechno sama. Byl to obrovský stres, protože jsem nevěděla, jestli to uživím, jestli budu na ten nájem mít. A jestli to nebylo všechno unáhlené. Nevěděla jsem, co mám čekat, ale naštěstí e-shop kamenný obchod podržel a jsme tady pořád.

Kolik máte v současné době zaměstnanců?

Dohromady jsme nyní čtyři. Na konci léta přibyly další dvě osoby, další dvě kolegyně. Loni na podzim ke mně nastoupila kolegyně, která se stará o obchod.

Vaše papírnictví je specifické v tom, že nabízíte i kolekce, tedy ručně malované vzory pro různé a související produkty. Jaký s tím máte úspěch?

Je to velmi oblíbené. Musím říct, že lidi baví si sbírat dohromady jednotlivé produkty, které k sobě ladí díky stejnému vzoru. V počátku, jak jsem uváděla, jsem začínala s digitální tvorbou, ale postupem času mi strašně začala chybět ruční práce. Tak jsem se začala věnovat akvarelům, které jsem se učila zhruba tři a půl roku. A tak jsem se naučila skládat vzory z těch svých ručně malovaných akvarelů a začala jsem to používat na jednotlivé produkty. Lidi to baví. Zákazníci si tyto vzory pak sami poskládají. Od sešitu přes šanon a pořadač až po záložku můžou mít všechno na stole sladěné do jednoho vzoru nebo můžou ty vzory navzájem kombinovat. Myslím si, že je to velmi oblíbené a úspěšné.

Takže autorkou těch malovaných vzorů jste výhradně jenom vy?

Jenom já. Musím říct, že už asi navždy. Nedokážu si představit, že bych tuto část MANKAI Paper někomu oddelegovala. Celé to stojí na mé tvorbě a doufám, že ještě nějakou dobu bude.

Viděl jsem ve vašich kolekcích například bylinky, ptáčky, včely, pokojovky. Máte tam něco i pro chlapy?

To je velká slabina. Musím říct, že na to občas narážím. Zrovna včera přišla do obchodu zákaznice, která hledala něco pro kamaráda k narozeninám – architekta. Nakonec vybrala, ale je to někdy těžké. Dá se to, nicméně výběr je velmi omezený. Myslela jsem na muže už tento rok s minimalistickými sešity. Jsou zlatě potištěné, mají černé desky a uvnitř jsou čistě bílé sešity, takže by je mohl používat i muž a nerušily by ho žádné kytičky.

Originálních papírnictví je tu už poměrně velká řada. Jak prorazit v tomto oboru? Jak zviditelnit svůj byznys?

Je to těžké. Ale já si pořád myslím, že nějakou systematickou tvrdou mravenčí prací a vytrvalostí to jde. Samozřejmě můžete mít obrovský budget na reklamu a rozprostřít se mezi lidi díky draze zaplacené reklamě. Nicméně si myslím, že kromě toho, že do povědomí se dá dostat dobře cílenou reklamou, lidé oceňují vytrvalost a drobnou mravenčí systematickou práci. A to si myslím, že je základ úspěchu. Neusnout na vavřínech a pořád pro tu značku něco dělat: psát blog, vymýšlet nové produkty, dávat o sobě vědět na Instagramu, natáčet stories ze zákulisí. To je to, co nám funguje.

Když se podíváme na vaše zastoupení v kamenném obchodě, ten je nyní pouze jeden, a to v pražských Holešovicích. Neuvažovala jste o tom, že byste rozšířila síť svého prodeje? Že byste otevřela obchody i v jiných městech?

Upřímně? Vůbec. Mám dost práce s jednou prodejnou a rozšiřovat se a vytvářet síť prodejen v plánu nemám. Ráda bych zůstala malým a velmi výjimečným papírnictvím.

Takže ani síť svých zaměstnanců neplánujete rozšířit?

Ne. Myslím si, že na to nejsem ten správný typ. Celé papírnictví jsem postavila bez dluhů, bez jakýchkoliv půjček, bez věřitelů. A svůj budget jsem sbírala kousek po kousku. Proto jsme po osmi letech pořád v podstatě na začátku. Na druhou stranu je takový byznys stabilnější. Takže u toho bych rád zůstala, protože rozšířit se do dalších měst a mít víc zaměstnanců podle mě vyžaduje už úplně jiný byznys plán. Ráda zůstanu takhle maličká a s naším papírnictvím budeme malým ostrůvkem zřejmě asi navždy.

Všiml jsem si, že jste se vrhla i na výrobu textilu. Jaké další produkty máte v plánu do budoucna?

Textil je jenom strašně maličká část našeho sortimentu. Je poměrně komplikované tisknout na textil. Tiskneme v Čechách, což není vůbec levné a šijí to dobře ohodnocené švadleny, takže se jedná i o poměrně dražší sortiment. Textil je tedy spíš doplněk našeho papírnictví.

A co se týče nových produktů, něco v hlavě mám, ale musím říct, že covid zaúřadoval i v tomto směru. Měla jsem na tento rok naplánováno pár produktů, které nedopadly díky tomu, že není materiál. Papírový základ, papírová drť, kartony a podobné věci, jestli jsem dobře informovaná, pocházejí z Číny a Čína je nyní orientovaná na zdravotnický materiál. Tím pádem dochází úplně základní věci, jako jsou právě kartony. A to mě zastavilo. Musím počkat, až se vše stabilizuje. Takže ano, nové produkty jsou, mám je v hlavě, ale nechci je úplně zveřejňovat, protože konkurence nikdy nespí.

WT100 temata2

Setkala jste se někdy s tím, že jste na veřejném místě, třeba v restauraci nebo MHD, viděla, jak někdo má váš produkt v ruce? 

Ano. Stává se to a musím říct, že je to úžasný pocit, neskutečný pocit. A vlastně tomu pořád nemůžu uvěřit, že se mi to podařilo, že si to lidé kupují, že jsou ochotní za námi přijít a nakoupit si a pak to veřejně nosit a používat a dál to šířit. Pro mě je to pořád nesmírně zajímavý efekt mého snažení.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).